A zas bylo hezky na světě
Jé, už je jedenáct. To to letí.
Ráno jsem z dálky slyšela do sna mňau, mňau. Pořád jsem držela oči zavřené. Hlavně nepustit světlo, aby se nevzbudil hormon vzbuzení. Jak, nevzbudil? Vždyť nemusíš otevírat oči, světlo tě políbí na víčka, hormon tě probere a je to. Půl osmé. Tak jo. Jdu po kočičím hlase. Vím, otevřu dveře a bud tam naše malá zrzatá hromádka. A je tam. Narostla jí krásná hustá zimní srst. Beru ji do náručí.
- Co brečíš?
- Vr!
- Co se ti stalo? Ty seš tu sama?
- Vr, mňau.
- Kde je Mourek?
- Vrr.
Odpovídá mi, ale nerozumím. Ač si cvičím intuici, kočičí řeč neovládám.
Kočindě asi bylo samotné smutno. Dnes jsme ji s Péťou pozorovali. Myla se v zahradě. Mourek k ní přicházel. On je solidní kocour středního věku. Má všechny zuby, jen atletickou postavu ztratil. Jde tak poctivě, jako já kráčím životem. :-) (Ne, opravdu se nelituji.)
- Diš, diš ji. Vidíš?
Zrzka se z mytí přikrčila, vyskočila proti němu, otočila se o devadesát stupňů a metošila pryč.
- Zrzečko, ty máš hlad. A tos´ mě musela budit? Tos´ nemohla počkat, až se vzbudím sama?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-14_Snidane/
Kladu do misky snídani. Sama si odkrokuji velký plátek červené řepy. Asi jsem to přehnala. Mixuji. Plný mixér kaše. Zalévám mlékem, ředím vodou, přidávám dvě odměrky F1 kokos ananas, jednu odměrku beta heart, lžičku F3. Zrzka po snídani míří ven. Za dveřmi už čeká Mourek. Výměna stráží. Jemu odvažuji na den 50 g granulí. No jo, ale přilepšuji mu lžičkou kapsičky. A někdy malou mističku mlíčka. Snažím se, aby zhubl. Jenže on se někdy jde obsloužit sám. Vyžere zbytky po Zrzce. Jak nemám oči jak hlemýžď, vstává z polohy ležícího střelce. Před minutou předstírá tvrdý spánek. A šup. Svou velkou lopatou vymyje cizí mističku.
Chtěla jsem si jít ještě lehnout. Ale koukám, Petrouškův fungl nový šejkr je suchý.
- Peťuš, tys´nesnídal.
- Nestíhal jsem. Přijedu.
- Tak já ti našlehám třeba jahodu.
Za půl hodiny je tu. Už si nepůjdu lehnout. Jdu do dne.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-14_Hledala_jsem_zehlicku/
Straší mi tu už asi tři čtyři dny kozy na žehlicí prkno. Jdu do toho. Žehlení nee. Pro mě neoblíbená práce. Hledám žehličku. Kde jen může být! To se mi ještě nestalo. Aby se odhmotnila tak velká věc. No, není. Ne, opravdu. Není. Fakt. Nikde není. Jdu si vytáhnout svou dávnou. Abych nelhala, ale asi to byl svatební dar. Už nevím. Tahle krásná kovová lesklá špičatá kráska. Nastavuji plynule knoflíkem teplotu. A jedu. Jedu, jedu, jedu. Hlavou mi jdou myšlenky o světě. Co to včera někdo povídal? Jo. Už vím. To byla jen závist. Taková barevná bezvýznamná jedovatá slina.
Kdykoli si myslím, ale KDYKOLI VŽDYCKY, že něco nejde, že jsem hvězda večera, že světlo mého žití neumí, nechce... Musím se smát nahlas. Většinou bych tak ráda, ale tak moc a ochotně manipulovala... Nemohu. Nesmím. Nesmí se to. Vrací se to. Kdysi, to už byl konec sedmdesátých let, přesně si pamatuji to, nač myslím, takovou situaci, tak tehdy jsem si myslela, že manipulace je vrchol exkalibristického umění. Až pak jsem procitla z mrákot. To je dekád, co se hlídám. Přesto každý z nás denně něčemu někde lehce dopomáhá... Tak si tady tak žehlíčkuji. Najednou se země otřásla. Zachvátila mě obyčejná radost z žití. Smích. Co smích! Řehot. Radost. Údiv! Dík. Nemám brýle. Hledám oči pod žehlicím prknem. Jo, vypadly mi. :-) Tetelím se. Královna se svým rytířem. A to jsem teda nečekala. Vůbec.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-14_Kdyz_vykuruji%2C_spousti_se_alarm_nebo_cisticka/
Jdu vykouřit dům. Bílou šalvějí. Z rohů, zákoutí, temných míst, odevšad vykuřuji. Dávám si majzla. Totiž už jsem asi třikrát čtyřikrát tak usilovně vykuřovala, až se spustil požární hlásič. Opatrně podbíhám pod čidlem. Soustředím se na rituál. Děkuji. Entity se neochotně zdvihají jak černý lepkavý tér. Většinou vykuřuji bílou šalvějí. Dnes jsem použila vykuřovací směs Dračí srdce. Včera jsem koupila na trzích. Pán mi říkal, že se musí dát na uhlík. Prodával své uhlíky. On totiž vyrábí františky. Upozornil mě, že uhlík v sobě nemá podpalovadla. Ta krásně jiskří při podpálení. Prý že to chvíli trvá. Vyplácala jsem plyn ze zapalovače. Podpalovala jsem jednu dlouhou sirku za druhou. Uhlík si ani neprskl. Vzala jsem ho z mřížky. Položila na plechovou misku, víčko od barvy. Pustila plotnu na devítku. Víčko sjelo žárem na okraj plotýnky. Trošku jsem ho vrátila. Uhlík okamžitě začal dýmit. Chytil od do červena rozpáleného kovu. Ireno, vidíš? Koukáš? Jak jsi šikovná! Ze směsi je cítit oblíbená vůně bílé šalvěje. Ó! Hotovo. Čistička běží neslyšitelně. Svítí zeleně. Dýmení se jí vůbec na rozdíl ode mě nelíbí. Svítí rudě. To co já jsem pracně zadělala, ona pracně čistí. Barva se mění na modrou. Žlutou. Mi to tu vyčistí, nebude nic cítit. :-) Nasávám zhluboka. Vracím se k žehlení. Zdvihám pár posledních kousků. Je tam. Je na dně vaničky. Napařovací žehlička. Nedematerializovala se. Temné síly mi ji schovaly. Po vykouření vysvištěly. Musím se řehtat. Ano, funguje to. Ireno, vždyť víš! Nemusíš se vůbec snažit. Nemusíš ani hnout prstem. Všechno pluje, děje se, plyne dle záměru. No, teď bych se mohla předklonit a nastavit zadel. Ale bylo by to neuctivé. Tedy - MÍR. :-)
Jasně. Někdo si myslí, že si může dovolit řídit svět. Ale ne. Každý jen sám za sebe. To je furt plná pusa svatých řečí.
Pán tvorstva je tu. Pomalu končím s žehlením. Nese mi dvě obálky. Ó, jedna z města. Zapomenutá platba za rekreační domek? Ty vorle. Už to začíná. Digitální koncentrák. Mají vše zmapováno. Do loňska byly platby za osobu. Bydlel jsi v Pze. Přihlášen tady. Platil jsi jen jednou. Na trvalém bydlišti. Ne. Dnes tě zkásnou dvakrát. Tady i tam. Volám. Úředník. Ježíši! Plná pusa zákonů. Prý ať přijedu, že se dohodneme. Co si pod tím představujete? Jedu. (Ne ,není to opičák, co neumí snad ani číst a psát.) To zas bude! Naopak. Tenhle umí s tužkou. Jeho dvě kolegyně čučí. Škoda, že jsem si je nevyfotila.
- Koukám, že kolegyním nějak zamrzly klávesnice!
Vůbec jim to nevadí. Jsou štronzo. Vůbec se nesnaží předstírat práci. Ne. Zůstaly obě otočené civět na mě.
- Někdo tam bydlí?
- Ano.
- A je přihlášen?
- Ano. V jiném městě.
- Tak to musíte...
MUSÍTE. MUSÍTE. To je mantra. MUSÍTE, MUSÍTE, MUSÍTE, MUSÍTE. JINAK SE VYSTAVUJETE...
- Já se nevystavuji. Vy mi nevyhrožujte. Co mám udělat?
- Zaplatit.
Jo. O tom jsem učila v literatuře. Pominu-li středověkou literaturu, tak tedy například Hanuman od Svatopluka Čecha. O palmáre na palmových listech. Kolikrát a ráda jsem dílko předčítala studentům, rozebírala.. No vidíš! A máš to. Je to tady! Doporučuji - Hanumana!!
- A kvůli tomu jste mě sem volal? To jste mi mohl říci do telefonu.
- No já jsem vás chtěl poučit.
- S bohem!
Jedu po nákupech. Nic nepotřebuji. Jedu jen tak. Mám s sebou balíček sýra z Madety. Datum expirace v únoru 2023. Totálně zplesnivěl. To se mi už stalo někdy na jaře. Myslím sýrové nitě. V lednici zplesnivěly tři měsíce před datem spotřeby. Ptám se v Penny. Ochotná prodavačka mě vede k regálům, že mi ukáže jejich žlutou variantu. 45%. Je ochotná. Nakupuji andílka nebo medídka s kamínkem. Kamínek ve tvaru srdíčka. Posílám fotku s nabídkou. Tak medídka. Mezitím telefonuji. Píšu - beru anděla. Odpověď - tak jo. Jé, mám vzít medídka. Píšu - beru medídka. Řehtám se. Odpovědí se míjejí. Volám. Tak tedy andílka s hezkým fialových srdíčkem. Platím. Jedu Kaufland. Velmi ochotný personál. Prý to vyřídí. Jdu mezi regály. Potkávám starší spolužačku. Taky taková černá ovce jako já. V jejich domě si dole zřídili místnost na ping pong. V další společné místnosti, kde mají ledničku a mrazák se provozuje něco jako hospoda. Jeden tam má zamčenou společnou místnost se svou soukromou dílnou. Asi tři roky zpět se zvýšila spotřeba energie o x kilowat více. Stále to bécani platí. Jen tahle černá na to upozorňuje. Na chodbách mají zákaz kouření, ale zdola se kouř line domem. Paní mi líčí zástoje. Poslouchám. Copak ze svého důchodu bude platit chod těchhle soukromých podniků ve společných prostorách SVJ? Lidi, přece paní je v právu. Proč by platila za někoho...
Mezitím se řešila má prosba.
- Tak ne. My jsme ho prý dlouho neměli.
- V pořádku. Zbývá Lidl. :-) Děkuji hezky.
Lidl. Ukazuji balíček. Paní pokladní cvaká, čaruje, hledá. Někdo ji přes sluchátko vede. Znovu. Nejde to. Cvaká. Našla. Reklamace. Vrací mi třicet korun. To je docela dost, ne? Je tu ještě ta úlisná čarodějka? Vím, odkud tehdy vítr vanul. Že by ji zabodání už poslalo do věčných lovišť? Ireno, mírni se. Buď hodná. Ta máš ale prořízlou pusu. Ne, nic. Mír. Beru zpět. Myslím, že reklamace je zatím ještě normální akt dle obchodního zákoníku. Za třicet korun mám půl kostky másla. Děkuji. Klaním se. Jedu na hřbitov. Fotím západ sluníčka. Spěchá za obzor. Mám hezký zážitek. Dobrý skutek. Radost.
Odbočuji na cestu, po níž naposledy vezou naše předky. Před autem pod akáty mi běží černobílá hřbitovní čičina. Zastavuji.
- Mňááu!
- Ahoj! Vezu ti bonbony.
- Mňau, mňau, mňáááu. Vrkuji. Děkuji. Vr.
Svítím si baterkou. Je to taková kočičí trouba. Ukazuji jí, myslím, kocourovi, jemu, kde ještě nechal. Kráčím temným hřbitovem. Asociace. Tehdy na Štědrý den. Mamka nevydržela. Místo aby na nás počkala doma, sedla do auta. Jela posvítit tatínkovi. Ona říkala tátovi. Mluvila o něm jako o Olkovi. Olegovi. Oleg. V té tmě jsme se našli. Měla jsem mamku ráda na Štědrý den u nás. Běží se mnou kocourek. Vodovodní kohoutek už nemá kličku. Vezu novou kytici. Ale staré listopadky ve váze jsou překrásné. Bílé a žluté. Doma v teple taky ještě drží svou krásu. Přibyly tu dvě lampy. Hrob je temný. Na hřbitově tu a tam svítí lampička. Kochám se. Nebojím se. Kočička skočila na náš hrob. Pak se usadila na protějším. Tam, kde jsem vždycky loni po pohřbu sedávala a hodinu byla s maminkou... Ne, opravdu se nelituji. Fakt ne. Jen vzpomínám. Maminka přece chybí. Smí se to napsat, že? Ne, to není lítost. To je jen prachobyčejný smutek. Stesk. To není sebelítost, falešná noční můro!
Myslím, že tu byla paní pečovatelka. Jak tehdy v létě byla dojatá, když jsem za ní šla orodovat k soudu. Určitě tu byla. Doufám, že se zotavuje. Děkuji za její služby mamce, konec konců i mně.
Ometám po ohmatu hrob. Smeták si půjčuji od sousedů. Asi před dvaceti lety jsem tu provázela učně. Jeden z nich, vtipný šašík mě překvapil, když řekl, že po smrti budeme sousedy. Tak od jejich rodiny si půjčuji smeták. Zas ho pečlivě balím do igelitky zpátky. Vyměňuji náplně do všech lamp. Mami, tati, ať vám to tu svítí do tmy. Děkuji za všechno, co jste do mě vložili. Děkuji za život. Mami, tobě za výchovu, tati, tobě za to, že jsi nás opustil. Muselo to být těžké. Opouštět své milované - krásnou manželku, devíti a tříleté dítě. Musely jsme se pak všechny tři snažit. Dík za cvičení. Ohlížím se zpátky. Ne, nebylo to těžké. Uskrovňovaly jsme se. Mami, dík! Aspoň dnes zvládám a odrážím útoky hlupáků s přehledem. Nejsem nějaký hejhola. Jsem svobodný živý člověk. Neztratila jsem se na moři.
Volám nájemníkovi.
- Luki, jedu ze hřbitova.
- Irenko, já mám vyřídit, že už jsme v hospodě.
Řehtá se. Slyším Petrouškův smích.
- Jé, tak to já během pěti deseti minut jsem doma.
Ten náš kluk - to je slunce. Zas měl smůlu se slečnou. Rozchod jen přes SMS. Nechápu. Vše zvládá s úsměvem, optimismem, ctí. Omlouvá se, že mu trvala oprava žlabu. Ty vorle. On koupil materiál, opravil, a omlouvá se? To je, co? Jasně, srovnali jsme se, zaplatili za materiál i za práci. Děkujme a klaníme se.
- Luki, okénko u kamen je čisté?
- Teď ne, já se přiznám, že jsem tři dny topil bez přerušení. Vždycky jsem v noci přiložil poleno.
- To je super, co? Teplíčko.
- Nádhera. Tak teď ho vyčistím, než zatopím.
Loučíme se.
Na půl osmou jdu školit. Mám prezentaci. Dvacet minut před začátkem se připojuji, vkládám, "šéruji". Ještě spustit mikrofon a kameru. Nezapomeň nahrávat. Většinou v půl osmé mají klienti nejvíc co volat. Několikrát vypínám zvonění. Mají být připojeni, ne? Oni telefonují. :-)
Hotovo. Ještě zavolat potřebným.
- Nevíš, že máš v půl osmé nutriční školníčko?
- Já si to poslechnu ze záznamu. A kdy bude ten nový phytocomplete?
Kamna hoří. Teploučko. Čisto. Vymalováno. Uklizeno. Moureček chrupká v koši. Ne - přešel si na koberec. Slastně se protahuje. Rezatá dnes nocuje venku.
A já jdu taky nocovat.
Bylo to hezké, že? Pěkný pozitivní radostný podzimní den.
Dobrou noc!
P. S.
Jéžiši, nejde mi vložit. A pomalý internet. A vůbec.
P. S. 2
https://rumble.com/vo4qln-mikroby-vyvrac-koronu.html
P. S. 3
POKUS O ČTVRTÉ KOLO PANDEMICKÝCH HER
listopadu 13, 2022
Pandemici mají zpoždění. Zatímco na jaře a v létě se straší válkou, na podzim a v zimě zase neexistujícími viry, přičemž farma gauneři po léta využívají přirozeného detoxikačního mechanismu těla, které na podzim a v zimě spouští detox - říká se mu chřipka.
Nezapomeňte, že latinský význam slova "virus" je "toxin nemoci".
Už naši předci nám názvem napovídali. Ale přišel Pasteur a ve svých podvodných experimentech, ke kterým se přiznal v tzv. "Pasteurových denících", které vydala princetonská univerzita až koncem minulého století - změnil význam slova virus na neviditelnou částici, která se v těle množí a přeskakuje z člověka na člověka. Bez jediného důkazu, který chybí doteď!!
Tato domněnka, která se jmenuje "teorie choroboplodných zárodků", nebo také "infekční teorie" byla, nade vší pochybnost, vědeckými metodami vyvrácena a naopak, NIKDY v historii nebyla vědeckými metodami potvrzena!
Konec infekční teorie část 1
https://rumble.com/v1grtux-konec-infekn-teorie.html
Konec infekční teroie část 2
https://rumble.com/v1k3xtf-konec-infekn-teorie-druh-dl-pavda-jmnem-virologie.html
Mikrobiologie a pseudověda jménem "virologie", má veškeré závěry ohledně tzv. "virů" postavené pouze na domněnkách. A mnohdy i extrémně absurdních, až dětinských, že by se jim smálo i chytré třináctileté dítě!
Důkazů je na tomto kanále, či na Resetheus.org, opravdu přehršel.