A zas ty jahody :-) Telefon mi vydržel od 1.3. Vzpomínky...

Konečně. Páteček. Hledám, do kdy se kde lyžuje... Až po obědě rázně beru lyžařskou výzbroj. Šup s ní na půdu. Letos - zahrada. 

29.3: Včera mi unikl Den učitelů. Nic se nestalo. Uvědomuji si hanbu našeho stavu. Ačkoli - mnoho učitelů se vzdává své profese. Nemohou učit BIS dějepis. Včera by slavila sváteček kamarádka Soňa. Kantorka. Učila generace dětí v České Skalici. Můj nádherný milovaný český jazyk a literaturu a méně milované společenské vědy - vždy poplatné režimu. Sonička - celý život nemocná. Byla jsem asi ve třeťáku, ne ve čtvrťáku na gymplu. Do prvního ročníku nastoupila studentka se zabalovačkou v náručí. Studovaly jsme spolu. Skládaly jsme spolu slib učitelů v Novém Městě na zámku... Měly jsme se rády. Varovala mě před odposlechem telefonu. Byla jsem bezstarostná. Nikdo mě nekontaktoval. No jo, napásli se na mně. Kontakty se západem. Německo, Holandsko, Amerika, Israel... Včera vzpomínaná Zlatka - posílala balíčky s kakakem, kamilkovým krémem, novinkou vatičkami, dětskou vojenskou bundičkou - tfuj, dnes už vnímám jinak... S neobvyklostmi, oblečením... Ani Tuzex to tu neprodával... 

Jiný kontakt. Pedro Kraus z Fordu. Kolín nad Rýnem. Šéf pro obchod s Afrikou, východní Evropou. V době války o Falklandy... přijel v novém modelu Forda. Projeli jsme se vojenským městem... Linda v plínách. Já na MD. Přivezl nám dárky. Mezi jiným pracovní vesty dělníků Fordu. Honosili jsme se tou krásou s prvním manželem ve společnosti. Nášivky Ford... Pedro nám ukázal žlutou placatou hmotu. Měl z nás legraci. Co to je? - Odpad kosmického průmyslu. Slisovaná houba na auto. Stačilo ji ponořit. Hned nabyla tvar... Všichni tu jezdili trabanty a MBéčky. My jezdili Fordem Capri... To neměli soudruzi rádi... Výjimečné vozítko. Manželovi rodiče si dali podmínku: Koupíme Vám Škodu 120 - asi L. Koupili. Obratem jim ji manžel odprodal. Tchán nás vezl někde k Brnu. Do Slavkova pro Forda. První majitelka - pracovnice Veletrhů a výstav... Zánovní nádhera. Voněl novotou. Oslňující. Zelená metalýza. Nechtěl mi ho půjčovat. - Jednou požil. Jeli jsme za Vojtou - z černobílých fotek.. Bydlel v Řípské ulici u stařičké devadesátileté paní Filky. Neobvyklé jméno. Tentokrát jsme za ním jeli někam za Doudleby. Ivka pochrupoval. Namrzlá cesta. Probral se. Asi zjistil, že jedu čtyřicet. Nečekaně se ozvalo:

- Tak přidej!

Vylekala jsem se. Dupla jsem na plyn, brzdu. Klouzali jsme zprava doleva. Vždy projelo protijedoucí, vlevo, zas doprava, mezitím projelo další auto... Skončili jsme zaklíněni pod větví stromu pod srázem. Ticho.

- Iri?

- N?.

- Jsi v pořádku?

Osahala jsem si hlavu, obličej, ruce... Špitla jsem:

- Jo.

- Tak ti teda pěkně, ty krávo, děkuji...

Vyskočila jsem z auta. Honil mě okolo. Hned se tam vzal traktor, odtáhl nás. Bylo po výletě. Takhle nehezky se ke mně Petroušek nikdy nezachoval. Když jsem mu nabourala jeho červené auto, měla jsem strach. Před fakultkou do mě zezadu narazil policista... Nechtěla jsem mu volat. Policisté mu volali za mě. Ze zkušenosti říkám.

- Ten mě zabije.

Policisté navrhli:

- Tak na vás hodíme prostěradlo, vylekáme ho a on bude rád, že obživnete...

Ani jsem nemusela lézt pod prostěradlo. Petroušek se radoval, že jsem v pořádku. Dvě zkušenosti... Dva muži... 

Zabředla jsem. Nějak moc se rozpomínám...

Včera se mi rozbil můj překrásný nový telefon. Chrčel. Sykal. Petroušek ráno okolo desáté:

- Už jsi byla s telefonem?

- Nebyla.

Okolo poledne do obchodu; drželi oběd. Moje oblíbená elektra. S milovaným osazenstvem. Jestlipak tam bude taky mladá paní na MD? Byla! :-)  Byly i snahy o rychlé vyřešení. Přišla bych o záruku. Paní mi šla operativně vytisknout prodejku. Hezky se tam u mě všichni vystřídali. Nádherná energie. Pohodová! Telefon nepůjčují. Do pondělí nějaký vyčarujou z domů. Smutná odjíždím. Volám z auta:

- Peťuš, nebudu mít mobil. Je rozbitý.

- Já ti půjčím ten svůj a sám si vezmu tlačítkový.

Jenže to nechci. Šibování obsahu telefonu je jak stěhování. Náročné, těžké, zdlouhavé... Stačí, že budu stěhovat svůj. Napadlo mě spásné řešení: Budu volat tabletem. Volám zpět do prodejny.

- Jj, přijeďte. Jsem tu do půl třetí.

Holčina pak jede ucpanou Jaří v koloně do Náchoda pro mrně. Věnuje se mi. Už bych dávno zas nevěděla, jak se zálohuje... Už se jí roztáčí vrtule. Předává mě mladému kolegovi. Splichtili jsme to. Telefon v pondělí odputuje... 1.3. koupen, 1.4. do servisu. No jo, no. Naprogramovali mě:

- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. - Tak jsem jim udělala radost. Včera chytil vazbu... Reproduktor to vzdal. Doufám, že respektují přání: Neuvádět do továrního nastavení...

Konečně vyřešeno. Za maminkou. Paní Maruška hlásí:

- Maminka si teď zajela do pokoje. :-) 

Paní Janinka u výtahu hlásí:

- Maminka si teď zajela do pokoje. :-) 

Oblékám jí flísku. Rychle na sluníčko. Raduje se. Zastihujeme na lavičce sousedku tady, kde jsme měli zahradu, kde bydlíme. Paní Tau.

- Co je v Jaroměři nového?

- Tam, jak kdysi před šedesáti lety u nádraží byl ten dům s věžičkou, pamatujete?

- Jo, jo.

- Tak na místě toho secesního domu bylo parkoviště. To je teď obehnáno ohradou. Bude tam autobusové nádraží. Vlakové nádraží má nové podchody.

- Aha, tak já jsem myslela, že to autobusové bude tam, jak byly uhelné sklady.

- Myslíte, kde jsou stavebniny? To je dost daleko. Tohle bude u ruky.

(Napadá mě: Až přijedou z celého světa na Brutal Assault, už je nepřivítá ospalé barokní pevnostní nádražíčko. Už sestoupají do podchodu a vystoupají na peron. Pokud bude mít někdo berle, pěkně se s báglem zapotí. :-) :-) :-)  Aspoň pro mě děs! Cestovat s kufrem, kabelkou na rameni po velkých nádražích a klusat dolů, nahoru a honit vlaky. Vzpamatovávám se z toho týden... Nezapomenutelný zážitek - Hradec, Pice, Brno/Ostrava/Olomouc/Blava... Zrovna zítra bych měla jet na školení do Brna. Úspěšná stařena řekla: Ne. Bylo jí prominuto. Neb je úspěšná. :-)  A nechce se jí klusat podchody...)

Paní Tau. se v DD kamarádila s paní Kř. Syn paní Kř. byl nějakým vlákýnkem spjat s mým bývalým i současným manželem. Divné. Zvláštní... Loni umřel. Psala jsem tu o něm. Spíš o jeho milých nenasytných synech.

- Jak umřela?

- Ve spánku.

- Jak vám to sdělili? Byly jste nerozlučné parťačky.

- Její vnuk.

- Smrt syna Mirka se na ní podepsala.

- Měla operaci žaludečního vředu. Pak jsem ji nepoznávala. To nebyla ona. Křičela na pečovatelky, když hned něco neudělaly.

Chápu ji. Celoživotně krásná. Inteligentní. Společenské postavení. Manžel hudební skladatel. Maminka si na něj pamatuje. Mirko K. Naprosto a beze zbytku rozumím jejímu bezmocnému poroučení. Křikem projevovala svou dávno ztracenou sílu. Moc. Pečovatelky třeba nevědí, že staří lidé chtějí pomoc HNED! Pečovatelky někdy nevědí... Měla jsem ji ráda. Ještě loni jsem jim vozila třešničky. Švestky.. Dej ji pánbu věčnou slávu. Je už se synem ve světle... Ať se vnuci zadáví - co to mozek vyplavuje? Ať si užijí její peníze... Dostávali od táty, od babičky... Nová auta... Ať to mají požehnané!

Maminka si užívá slunce. Okolo štráduje Jaruška. Mám podepsaný souhlas rodiny. Mohu sem dávat její fotky. Paní Tau. mi svěřuje:

- No jo, minulý týden tady hrál pan (zapomněla jsem) na harmoniku.

Je to malý šoumen. Miluji ho. Rtuťovitý, s mrňavou harmonikou; velkou by neunesl. Jiskrné oči. Srdečný upřímný úsměv! Vyzařuje pozitivitu. Hraje a zpívá jednu za druhou. To je teda požehnání - hraje v domovech pro seniory. Podstoupil operaci srdce. Oživí, pozdvihne náladu. Vtipný! Evropská mumie vymýšlí jak lidi izolovat. Zakazuje fotit, zakazuje jména. To se pak hodí panu řediteli!!! Dřív bylo naprosto normální užívat jména. Existovaly telefonní seznamy - se jmény, ulicí, městem, a dokonce S PLNÝM JMÉNEM :-) Programy divadel za chvíli budou vypadat: 

Švanda Dudák, Vocilka, Kalafuna....  Jména herců v rámci GDPR V UTAJENÍ.  :-) A pak koncern v rámci boje proti černému trhu chtějí po klientovi jeho nejosobnější soukromé údaje. Bez ohledu na GDPR !  A protizákonně skan OP. To se nesmí! 

 Zločinecká organizace už praská... O to víc její blbečci vymýšlejí, jak ještě nasadit otrokům ohlávku. Jak co nejvíc rozeštvat lidi. Už se moc těším, až NWO zmizí v propadlišti dějin. Ještě chystají autorský zákon. To si pak lidé ani neu... Neuvědomí, že něco otiskli. To se asi zruší noviny, zprávy, inzeráty...:-)  Sranda balet! Paní Tau. pokračuje:

- Tak on se nakonec zeptal:

- Jsem v EU. Prosím Vás, mohu si dát fotky z vystoupení na veřejnost? - A všichni jsme museli říci, že ano. Souhlasíme.

Jj. Jednohlasné ANO! Jeden jazyk, jedno IQ tykve, jeden telefonní operátor, jedna měna... Stádo debilů s čísly pod kůží v chlívcích. (Debil je původní odborné označení člověka s nižším IQ. To jen pro starostlivé, abych nepoužívala vulgární výrazy. To se tady ještě nikdy nestalo :-) Možno použít v citaci. Viz Hašek a jeho Švejk.) 

Vymknutá z kloubů doba šílí. Jak to, že autorem verše je Shakespeare? Copak v jeho době taky byla šílená doba? Mám pocit, že zemřel 1616 jako Miguel de Cervantes. Oba zemřeli den po sobě v dubnu. Už si nepamatuji, který šel na onen svět první. Je fakt, že Cervantes prožil šílený život. Otec nijak zvlášť bohatý. Miguel studoval u jezuitů. To je jako dnes v Plzni nebo na metropolitní... Proti Osmanům v bitvě u Lepanta ztratil levou ruku. Zajat Turky. Dán do otroctví. Čekal na vykoupení. Jenže - jako dnes - kdo by ho vykupoval. Nakonec se z otroctví vrátil. Nějaký mnich ho vykoupil. Nečekaně. Nemohl najít práci. Podvedli ho. Exkomunikovali z církve. Dělal pokladníka. Obviněn za zpronevěru peněz. Taky za údajnou vraždu šlechtice. Těžký život... Jeho literární činnost ho nezajistila. Tak asi žil taktéž v době, která vymknuta z kloubů šílela...

Luštíme. Maminka perlí. Hůř slyší.  Fotíme se. Jaruška hlásí:

Já tu chodím. :-)

Maminka zpívá: Sem, sem, sem sem rád, že mám doma mladou ženu...  

Paní Tau. se diví, jak hezkou písničku nezná. Těžce se zdvihá do chodítka. Loučíme se. Pomaloučku odchází na večeři. Shodneme se, že to někdy stojí za ránu prachu. Před dvěma měsíci třena s brouskem. hanba!! Snad ji zas budu vídat na zahradě DD...

- Mamko, líbí se ti tady?

- Moc!

- Mamko, budu muset jít. Zdržela jsem se mobilem. Ještě chci dosázet jahody. Mám starost, že nevylezou. Víš, cesty za tebou mi berou hrozně moc času. Nikdy jsem nepociťovala takové chtění práce na zahradě. A ještě chci u tebe zasadit rybízy. Minda, co tam bydlela, je uřízla u země. Zlikvidovala nám je. Chci tam zrýt záhoneček jahod. Jako jsi to tam měla ty.

- Jj, vím. Budeš mě muset nechat napospas.

- No, a to nikdy neudělám. NIKDY! Budu za tebou jezdit, ale hodinka ti musí někdy stačit...

- To víš, že stačí.

Potřebuji strašně na záchod. Vysazuji mamku i sebe :-)  V jídelně paní Jana kutálí po stole míč.

- Mamko, budete si házet s míčem. A já už frčím.

Parkuji ji ke stolu. Řekla jsem házet, mamka hodí.

- Mami, kutálet!

- Může i házet :-) 

- Je vyčůraná; dík za horký čaj.

Petroušek jede na zápas. Sportovní výživu. Pár bagetek ke svačince. Frrr na zahradu. Ještě mi pomůže rozmotat plachtu.

Sluníčko padá. Musím dnes dovybrat sazeničky z kolečka. Jde mi to ztuha. Vystřihuji v plachtě kříže... Hotovo. Ještě mi chybí. Dosázím na podzim ze šlahounů.  

Micinka si hraje s rejskem. Je nažraná. Dělá, jako že jí nezajímá. Zas ho vyšťourá. Poodběhne o kus. Vrátí se, Vyděšeného okatého tvorečka skolí packou. Dnes ho nechala běžet. Míca!  

Pouštím zavlažovací hadici. Super. Zatopit. Petroušek je ze zápasu doma. Napadlo mě, že druhou půlku bez pýru budeme udržovat bez plevele a necháme ji bez plachty. Až narostou šlahouny, zrenovujeme záhon z druhé půlky.

Petroušek si ke mně sedá do houpacího křesla.

- Víš co mě napadlo? Mohli bychom druhou půlku bez pýru udržovat bez plevele; a bez plachty. Až narostou šlahouny, zrenovujeme záhon z druhé půlky.

- No, taky jsem na to myslela.

Synchronicita myšlení... 

Prošla jsem dopoledne zahradou. Bledule, sněženky, narcisy - první várka květů - zmizela. Nastoupily odstíny modré. Stará čemeřice ještě po mamince vždy kvetla v prosinci. Letos ne. Ani v lednu. Ani v únoru. Hurá! Holka nasadila květy v březnu. Našla jsem u čemeřic pod smrkem pidicibulenky. Rozkrojila jsem jednu. Jo, cibulička. Tak zítra, holky, půjdete do hlíny... Copak jste zač?

Cibulky do hlíny, já do peřin. Epifíza potřebuje vyrobit spací hormon...

Dobrou noc!

P. S. Bylo tu dnes na světě hezky. Dík za výzvy. Musela jsem zdvihat nohy pořádně vysoko. Ještě jsem to zvládla.