A zase ta hudba :-) Léčivé vibrace...

Ránko, ránečko. V deset klientka. Záda. Přeobjednána. Žehlím. Nikdy netratím čas jen tak. Poslouchám v slunovratové době koledičky, vždycky nějaký pořad, který je třeba vidět. Ty poslechové mám v mp4 do uší. Ostatní si dám před oči. Dnes žehlím. V tomto týdnu jsem poprvé slyšela jméno Bělousovi v pořadu 

                                                                 https://www.youtube.com/watch?v=CZlalDem_D0

Na You Tube vyskakuje Duše K – podvědomí pracuje. Přitahuje energeticky to, co mám slyšet, vědět, znáz.                                                        https://www.youtube.com/watch?v=wjmw2F3KD7s

Paní Bělousová objevila, že není žádný antagonismus mezi východní a školskou medicínou. Když se tvoří v těle matčině dítě, nejprve se vytvoří tzv. archaické střevo. Z něj se vytvoří dvě výchlipky, to jsou budoucí plíce. Východní medicína hovoří o tom, že plíce a střevo tvoří jednu energii.

- My také dýcháme kůží. V čínském starověku byl jeden krutý trest. Člověku nalakovali kůži. Dávali mu jídlo. On umřel. Kožní medicína má charakter: Máte tam pupínky, ekzém, zkusíme na to mastičky. Paní Líba se přihlásila s otázkou:

- Když člověk dýchá kůží, taky vyšetřujete plíce a tlusté střevo?

- Ne, to není standardní.

- Souvislosti, které tam evidentně jsou, se ve školské medicíně ztrácejí. Existuje specializace a to lékaře odvádí od komplexního pohledu na člověka.

Hovoří o germánské nové medicíně. Poskrovnu se objeví na přednášce i lékaři. V Plzni seděla lékařka, která je rentgenoložka. 

- Ano, já při skenech mozku vidím někdy tyto útvary.

- Protože když člověk prožívá nějaký silný stres, funguje to: psychika, mozek, orgán nebo psychika, mozek, tkáň. V okamžiku těžšího stresu – ne prkotiny, třeba někdo někoho vyžene z univerzity, že vykládá bláboly. Teď nemůžete spát. Ego se svíjí. Urážka, ponížení. Nemáte chuť k jídlu. Ego je ochotné člověka zabít. Jen aby o sebe nepřišlo. Dá se pak říci, že když člověk třeba po třech týdnech prozře, dojde mu, že je to blbost. Člověk se sám sebe trápí. Paní Libuška opustila tento stres. Po opuštění stresu měla na každé tváři hnědou skvrnu. Kdyby se cítila vyfackovaná z univerzity delší dobu, tak ty hnědé skvrny se promění v něco, co nazývá školská medicína melanom; když se vás něco dotkne, něco vás urazí, na tváři se objeví hnědá skvrna. Člověk si to třeba půl roku přemílá, objeví se melanom. Na kurzu seděla paní doktorka. A ta říká, že někdy takové útvary vidí na mozku. A říká:

- My jsme se vždycky učili, že je to chyba zobrazovací metody, tzv. artefakt.

Jeden lékař je pozval na sjezd imunologů, aby s nimi někdo zatřepal. Před Bělousovými měla přednášku profesorka Blanka Říhová, bývala řed. AV.

- Bylo tam snad osmdesát specialistů. Patnáct jich ihned odešlo.

Bělousovi řekli, že choroba, kterou léčíme podle čínského traktátu, má kořeny v ledvinách, roste přes slezinu, kvete v plících. Lékař uznal, že toto ho na fakultě neučili. Oni se zaobírají plícemi, ale ne ledvinami nebo plícemi. (To se týká astmatu.)

Profesroka Říhová je pak pozvala do vinárny, testovala je. Velice hezky o ní mluvili.

Mají prý asi dvanáct kamarádů lékařů. 

- Občas přijdou. Udělejte něco se mnou. Jsem na huntě. 

Bělousovi zjistí, která energetická dráha je v nedostatku nebo přebytku. To se mi včera přihodilo na masáži. V oblasti srdce mi baňkami maličko pomohla od energií.

To není náhoda, že narážím na tyhle dva skvělé osmdesátileté staříky, kteří vypadají na šedesát. Pozorně poslouchám.

Žehlím, vytahuji prádlo z pračky. Máchám v octové vodě. To je ještě pěny v kbelíku! Marně tu melduji lidem, aby nemáchali prádlo v život ohrožující aviváži. Znovu žehlím, další pračka, další machání, další lezení na půdu, věšení prádla.

Jdu zasypat krmítka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-zasypavam-krmitka

Ptáci dnes moc nelétají. Dosypávám. Joj, to jsem se lekla. Na okraji proutěného krmítka před oknem sedí sýkorčí nadutá koule. Ani se nehne. Nebojí se. Že by byla nemocná? Nakonec frnk do stromu.

Telefonuje můj sponzor z Herbalife. Včera mě naštval. Posílá infomaily i mým klientům. V klidu jsem mu napsala, ať už to nikdy nedělá. Kupodivu v klidu. Dnes volá. Prý mi chce popřát. OK. Nakonec se hovor protáhl asi na hodinku. Hovoříme o jídle, o pohybu, o klientech a jejich výživě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20204-12-20-tvorila-jsem-makovy-vajecny-konak

Rychle jdu uvařit vaječný koňak. Mám recept od maminky. Nejlepší. Z kondenzovaného mléka. V thermomixu mám recept z maku. Cukr v receptu dnes nahrazuji kondenzovaným mlékem. Rozlévám do lahví. Jdu si udělat visačky. To mě moc baví. Tvořit. Hotovo. Povedlo se mi. 

Zvonek. Á, pan truhlář si jde poměřit a dohodnout se na konečné verzi nového varného ostrůvku. Když máme vše dohovořeno:

- Teda, já vůbec nevím, co z toho vyleze.

Truhlář odpovídá.

- Já taky ne.

Mám ho ráda. Námořníka Černomořské plavby. Krásný chlap. Změnil si naprosto život. Z Moldávie odešel k nám. Vyučil se v běhu truhlářem. Dnes vypracované kousky nábytku. O jeho dílo – obrovský zájem. V autě čeká Andrej. Syn. Jdu mu popřát.

Vracím se do domu. Spěchám. Rychle dožehlit. Na patnáctou klientka. Jezdí s manželem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-pozorovali-jsme-s-klienty

V březnu měla oči zalité slzami. Bankovní úřednice. Třináct let na mateřské. Hodně obézní. Nemohla se dobře pohybovat. Nejprve švindlovala, ale malé výsledky se dostavovaly. Asi tři měsíce jí v šestnáct hodin volám.

- Mělas´  už svačinku?

Je s ní nádherná spolupráce. Naučila se na jídlo dvakrát denně. Dělá pokroky. Byli tu třetího a za sedmnáct dnů jí klesly tuky viscerální a celkové. Narostla svalovina. Snížila metabolický věk atd. atd. Viz video. No, tak to je teda pecka. Oba jsou radostní. Odcházejí do tmy. Ona pečuje o maminku a tatínka. Dnes je tam poprvé nechala samotné. Zítra přijede hlídat její bratr. Ona po půlroce bude doma se svou rodinkou. Jak moc jí to přeju. Jak moc!!!

Čtyři. Už bych měla vyjet. Petrouškovi svačinku. Jde na vánoční večírek s chlapy z práce.

- Petroušku, já jsem ti nechala zbytek jogurtu ve velkém kelímku. Vedle máš marmeládku. A plátek vánočky. Myslíš, že si to uděláš?

- Kelímek sbíráš pro tu soudkyni?

- Ne. Až na jaře jí zas budu sbírat pixly a kelímky. Mám tam pro ní dvě velké černé pixly. Ale kelas můžeš vyhodit.

Mně je moc milé, že spolu komunikujeme. Že Péťa není urážlivý a naučil mě, abych se ani já neurážela. Urážlivost je nejnebezpečnější ze všech emocí!!! Škodí velice člověku. Jsme jak skála. Vibrace se odrážejí…

- Mami, kde seš?

- Už jedu.

- Pojeď, pojeď. Bude to hezké.

Chtěla jsem původně zůstat doma. Jet do tmy a do divočiny se mi nechce. Ale jedu. Poslední můj letošní koncertík. 

- Dobře se, Petroušku, bav!

- A ty taky!! A jeď pomalu!

- Ano.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-mame-krasne-lekarenske-nadvori

Stavuji se ještě na poliklinice předat dáreček. Ach. Jak vkusně mají nádvoří řešeno. Nádhera. Ráda se sem jdu podívat. Dalo by se tu i odpočívat na lavičce. Hlásí se k mně kočička podobná naší Zrzečce.

- Mohu ji pustit dovnitř?

- Raději ne. Abychom ji tu do pondělka nezamkli. Ona se sem někdy vetře. Tuhle jsem našla okousané koláče. :-)

Dozvídám se, že tu jsou koťata paní doktorky. Krásná. Tahle je jedním z nich. 

Tak. Už jedu. Pěstuji si v sobě jiný způsob jízdy. Neagresivní. Připravuji se na Forda. Stoupám po cestě do hor. Prší. Odbočují do divočiny. Na sedadle mě baví pánové Holec a Xaver. Dnes tzv. "věští" z olova. V divočině cítím tíseň i s Petrouškem. je tam místo nebo dvě, kde není ani pokrytí internetem. Tam se mi to nelíbí. Přitom paradox. Měla bych být šťastná, že jedu zdravým lesem bez nebezpečného vlnění. Ach, řehtám se nahlas. Co ti dva nevidí všechno v rozlitém olovu. Rozsypanou EU. Mám tenhle absurdní humor moc ráda. Sama ho používám. Ješiši, metelice. Hlavně ať proti mně někdo nejede. Třikrát jsem se vyhýbala. Jednou nám ťukla zrcátka. Pane bože, jak bych se vyhnula s mým novým velkým autem? Cíl. Odbočuji rychle k Milce. Na schodech sklenice s mlékem. Beru mou se dvěma litry, jak jsme se dopoledne dohodly. A teď směr kostel. Chjo, Péťa by za mě zaparkoval. No, snad to zvládnu někde se zapíchnout. Třeba tady… Fotím si osvětlený strom. To tady bylo krásné při rozsvěcení. Vzpomínám. Co by tomu asi říkala maminka? Asi by se divila, že se tu rozlívalo svařené vínko, čajík s pomerančem, cukroví, chlebíčky, dobrůtky…

Mířím vzhůru ke kostelu. Z věže zvon odbíjí pět. Tady je to krásné. Hřbitůvek. Nazdobený stromeček u kostelní zdi září do tmy.

- Dobrý večer!

- Co si dáte? Vínko?

- Dnes jsem řidič.

- Tak čaj. 

Zdravím se s paní u pomerančových plátků. Směje se na mě. Minule mi bylo divné, že nepostupuje. No nepostupovala, protože tu kladla do kelímků pomerančové měsíčky.

V kostele narváno. U vchodu mi nabízejí vánočku. Srdce plesá. Ne, děkuji. ale je to milé. MILÉ!!

Před lavicemi sedí na židličkách Milka a starší sousedky.

- Ahoj, Milko!!

- Vzala sis´´   mléko?

- Už ho mám v autě. Peníze jsem položila na jednu láhev, co tam zbyly.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-letos-muj-posledni-koncert

Zezadu na mě mává LP a Linda. Jdu tam. Kostel jak v pohádce. Starý. Po Němcích. Nádherný. Odsvěcený. Překrásný. Skupina Antikvartet. Přijeli až od Třeboně. Myslím z Chlumu?

Zpívají. První anglicky. No! Přátelili se s českým Elvisem. Jeden z nich zpíval se Spirituál kvintetem. Dvě zpěvačky s krásnými hlasy. Dva zpěváci. Housle a kytara. Ten starší má zlomenou nohu. Řídí s automatikou. Za bicími sedí syn páru houslista zpěvačka. Koncert je v uvolněné atmosféře. Velice milé povídání. Jsou vtipní. Zařadili aktuálně i známou písničku Spirituál kvintetu Až se k nám právo vrátí. Nadčasová!

https://www.youtube.com/watch?v=PGcWmg0nw4M

Zpíváme. A V jeslích dítě spinká. A další.

https://www.youtube.com/watch?v=qwEbxr4PH00

A má oblíbená. Už jsem si na ni zvykla za ta léta. Ráda si ji zpívám. Bim bam.

Kytarista, který sedí, si zlomil noženku. Ale s automatikou řídil až sem. Zpěvačka říká, že museli čtyřikrát do toho kopce ke kostelu. Že jsou naprosto vyčerpaní. Ten polámaný prý vždycky všechno hodinu před koncertem natahá, zapojí, připraví. Oni přijdou k hotovému. Dnes jim prý pomohli i někteří venkované. To jim nezávidím, ten kopec s nákladem. :-) 

Konec. Přídavek – Narodil se Kristus pán.

Loučím se s Holanďankou. Bydlí s Thomasem pod Lindou. Podfoukli je milí čestní stavitelé co se týče pozemku. LP Lindu přesvědčil, aby šli do soudního sporu s těmi dvěma "čestnými", kteří podvedli vlastně všechny, kterým tu něco postavili. Jsou drzí. Uvidíme.

Loučím se se všemi. To je zázrak.

- Lindi, já jsem se asi ztratila. Musím se vrátit támhle ke kapličce. Tam mám auto.

- Mamko, mě zasáhla smrt Heleny Zeťové.

- Co se stalo?

- Zasebevražidla se asi. Spadla z prvního patra.

- Z prvního patra? To seskočíš. Divné.

- Byla prý sama…

- Ty nejsi! A ona taky nebyla. Měla okolo sebe milující lidi. To není jen tak… Zklamala je. 

Jedu.

- Andělé, prosím, doprovázejte mě.

Zas divočina. Zas ta metelice. Husté sněžení. Pak déšť. Už jsem na státní od hor. Skláím dálková. Jedu okolo hospody, kde je Petroušek na večeři. Mám se stavit? Ne. Nevhodné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-dala-jsem-to

Napadlo mě, když jsem si uklidila Peugeota, že bych se mohla jít představit Fordu.

- Ahoj, já jsem ta nová. Budeš mě vozit. A teď bych tě ráda zavezla pod stání. Zvládneme to?

Startuji. Jak mě Linda učila tu zpátečku? Řadím. Jedu dopředu. Ne. Auto se zhouplo zpět. Znovu. Zas dopředu. Pětkrát, než si Irena vzpomněla. Ješiši! Zdvihni a páce ten mechanismus. Jejka. Jedeme dozadu. Nechávám přejet auto. Raději zajíždím z druhé strany. Ale abych necvrnkla do Péťovy nabourané audinky, vycouvávám do druhé strany. Kde se tu blinkruje? Auto za mnou. Stojím. Nechávám ho přejet. A teď v klidu jako s Šemíkem pomalu a opatrně zajíždím do brány. Nevšímám si varovného tikání čidel. V klidu. Kontroluji si strany. Mohu ještě? Vystupuji. Mám ještě tak metr ke svému. Nasedám. Znovu řadím zpátečku. Ještě kousek. Vystupuji. Ještě asi půl metru. Chvilku sedím v autě. Pokouším se naladit své stanice. Stačí. Zítra. Pozítří. Posílám Péťovi obrázek a video s SMS:

- Mrkni na tg.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-cukrousove-cekali-stereo

Kočeny čekají stereo. Miláčci chlupatí.

Tak - rychle zatopit. Volá Linda. Chválí mě, že jsem šikovná s tím autem. LP je maličko urážlivý. Tahle energie se mi u něm pravůbec nelíbí. To by bylo něco na mě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-20-mlicko-vanocka-puncicek

- Lindi, utíkám do auta pro sklenici s mlékem.

Svářím mléko od horské kravičky. Zadělávám na vánočku.

Péťa přišel.

- Jsem si říkal, jestli nemám zavolat měšťaky…

Směje se. Dělá si legraci.

- Musím tě pochválit. Jsi dobrá. Ty se nebojíš. Krásně jsi zaparkovala.

- Peťuš, jela jsem okolo hospody, ale usoudila jsem, že by to bylo nevhodné jen na vás juknout. Abych nebyla za stíhačku. Tak jsem jela dál.

- Já jsem věděl, že pojedeš kolem. To ses´  měla stavit! Představ si, že XY znal Pulpiho (poznámka Ireny - to jako mého Ivku), Jobka Dvořáčka, Beršího… Ale tebe ne. On netušil, že s tebou žiju třicet pět let. Že jsi byla Pulpiho žena. On znal Zlatku a Češoky.

- No, to byla moje partička. Já byla nejmladší. Říkal jsi mu, že Zlatka byla můj veliký vzor a celoživotní kamarádka. 

- Ale prý tě vůbec nezná!

- No. Asi jsem nebyla výrazná vedle Ivky…

- Jé, ráno si dám ke svačince vánočku.

S Péťou je všechno lehké. Všechno. Hlavně spolu mluvíme, komunikujeme. Všechno si řekneme. Není vůbec urážlivý!  Odpoledne mi svěřil, že mu soused, ten, jak nám jeho novostavba, ošklivá kůlna, stíní náš pozemek:

- Pane Hrobský, to máte hezké auto. To jste dobře koupil.

- To mám pro manželku. :-) 

Byl to náročný den. Podnikatelský. Pracovní. Úspěšný. Radostný, milý. Frekvenčně vynikající. Povedený. Jupí! Jdu spát! Děkuji andělům, ochranným energiím, vesmírnému architektu a Petrouškovi, Lindičce a své dovednosti a odvaze. Ráda bych poděkovala i dalším. Ale nemám, bohužel, komu. :-) Ale kvůli tomu se na bok nepřevalím, že jo?

Dobrou noc!