A zase trhy, hodní lidé, žádný stres, klid, dobré energie
Tak Jéžišek se prý nenarodil v Betlémě. Vědci zjistili, že dle koledy to bylo ve vesničce Selmese. Text koledy: Narodil se Kristus Pán, ve Selmese…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-09-rano
Už týden mám větvičky připravené na lustry. A ne a ne a ne s k aranži dostat. To zas bude řečí, až to dám na FB. Že kýč a tak. A to já moc ráda. Kýč je něco moc hezkého. Ne?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-09-dopoledne
Zadělávám na vánočku. Chtěla jsem připravit k fermentaci hlávku zelí. Ale čas letí. Jsem ráda, když ve dvě vyběhnu nahoru do pevnosti. V Umělecké kolonii Bastion IV připravili vánoční trhy. To já moc ráda.
Klušu po místech, kde vidím z léta stany, auta, provoz během Brutal Assaultu. Přitom prostranství jsou bílá a prázdná.
Vstup slušný. Důchodci 30,- Kč. I stánkaře kasírují jen za dvě stovky. Děkujeme. Mohou prodávat za slušnou cenu.
Kam nejprve? Do patra. Povídali, že v patnáct Cantus. To jo, ale až zítra. Kupuji si medovinu. Výbornou. Z medu včelaře. S některými trhovci se znám. Ve vzduchu báječná atmosféra. Uvolněná. Nikdo tu nestraší politikou. Jen tvůrčí duch lidí, kteří přinesli na prodej své hezké věci. Moc ráda si prohlížím ruční výrobu a výrobky, tvorbu a tvoření. Fotím, dávám na FB. Třeba se někdo rád pokochá. Přidávám vizitky, informace. Sama se někdy podle fotek vracím a kontaktuji.
Sestupuji do
prachárny na koncert. Nádvoří plné trhovců. Jeden s námi bydlel asi před
třiceti čtyřmi lety v paneláku. Jednou bylo náledí. Všude. On vyjel na
skládačce. Mamlas. Jel okolo našeho vchodu, vyjel na chodník a na konci, už
daleko od domu na prostranství u křižovatky sebou říznul. Přišlo mi to tehdy k smíchu.
Vyjel na ledě. Jednou za rok ho potkám na trzích. Připomenu bez škodolibosti jeho let vzduchem. On se
vždycky tak strašně rozčertí. Něco v sobě má. Nějakou křivdu. Dnes mě
dojal. Hned mě obvinil, že jsme měli službu a neposypali jsme. Nebožák netušil,
že jsem byla domovní důvěrník. Velice přísně jsem dbala na pořádek v domě,
okolo domu – ač to není povinnost. Jenže dle mě – každý si má uklidit před svým
prahem. Říkám mu, že jsem uklízela kolikrát i za někoho, kdo odjel a nezajistil
si za sebe náhradu. Směju se. Jeho duše je asi pěkně nafrněná na mou větu o
jeho letu ze skládačky. Svatá t prostoto – jel by někdo po ledě?! Nevěřil, že
jsme poctivě vymetali, vyhrnovali. Můj Péťa poctivák – vstal o půl hodiny dřív.
Uklidil před vchody, jel na zahradu, kde nyní bydlíme, i tady odhrnul chodník. A
já jsem klusala k mamce odhrnout sníh k ní. Většinou už měla uličku
protaženu. Její sousedé – Petrouškův bratr - jí taky protáhli hrablem cestičku. Bylo
to dnes pro mě jak studium duše ve skafandru. Jak dnes zaútočil. Úplně nově. Atakoval lživě. Jenže jsem skála. Po mně to jen steklo dolů do řeky. Ta ty jeho kýdy odnesla. Asi se cítí
stále na zemi v ohrožení. :-)
V prachárně se nově konají koncerty. Je krásně zrekonstruovaná. Už za tmy navštěvuji ateliér akademického sochaře Nováka. Nakukuji do krámečků na dvoře. Kupuji černou rýži – nějaká skvělá bomba. Hodí se pro cukrovkáře, kardiaky. No, budeme se těšit. Je to u paní, u níž jsem na jaře koupila sklenici ručně přepouštěného ghí. Však taky cena odpovídala kvalitě. Proces trvá myslím několik hodin. Ghíčko v obchodě je laicky řečeno, jako když mamka přepustila máslo na plotně na ovocné knedlíky. To není hup na krávu, je tu tele.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-09-podzimni-vystava-mama
Flétny, ženské hlasy. Koledy. ZUŠ. Relax. Harmonie. Moc se mi to líbí. Nějaký hošík nabízí prohlídku uměleckých artefaktů zdejších umělců. Akademická sochařka Markéta Škopková je tu zastoupena se svými přírodními postavami. Hoch hovoří i o dalších umělcích. Vystupuji nahoru po schodech na výstavu MAMA. Vernisáž byla už někdy v září. Pod fotkami nádherné vzkazy maminek dětem. Když pak večer házím fotky na FB, šup, hned výstraha, že fotku odebrali. Ty vorle – a šikana. Nesmím týden volat a psát do skupin. Trhněte si. Hodně lidí dnes dostalo trest. Jedna za sdílení rozdílu mezi Paříží a Moskvou. Pic! A napíšou ti, že ti to nesmějí ukázat. Mně dnes teda tu fotku ukázali. No – nahá žena. Ale zakazují, zlobí, trápí, vytvářejí negativní energii. Dnes mě to nechalo chladnou. Bez emocí. Jak myslíme, vytváříme myšlenkové formy. Myšlení je nástroj duše. Cvičím se.
Na výstavě dekorují fotky na natažených šňůrách pověšené lajblíky, halenky, utěrky. Dojemné vzkazy. Proč dojemné? Asi se něco propsalo do vrstev duše. Teď to prosáklo na povrch. Na něco jsem si vzpomněla, ani nevím na co, ale duše ví.
Přišlo jsi ke mně nečekaně. A já pro tebe s pláčem své sny odsunula. I přes slzy však stále vidím lásku; tu samou, ve které i já vyrůstala. Máma
Maminko, odpusť mi, že v mládí bývala jsem k tobě drzá. Že jsem ti kdy ublížila, dokud nestála jsem na tvém místě. Vidět jsem ani nemohla, kolik jsi pro mě obětovala. S láskou Tvá dcera…
Světlo, které vnášíš – Tvůj smích mi vrací dětství. Maže starosti přivolané dospělostí a navrací srdci ztracenou svobodu. Děkuji ti, mé dítě.
Moc se mi líbí stopy naší Střední školy řemeslné. Kováři se tu prezentují. Její studenti umějí vystupovat, komunikovat. Hoch si mě pamatuje ze září, když jsem vybírala kovanou kliku a když mi vykovávali krumpáček.
Nestihla jsem všechno projít. Někteří trhovci tu ani zítra nebudou. U poslední mladé paní jsem se zastavila. Omalovánky v sešitech z našeho kraje. Paseky nad Jizerou – kraj zapadlých vlastenců. Rokytnice nad Jizerou, tam kde žije Krakonoš. Babička. Nové Město nad Metují. Letos na jaře vydala Rožmitál pod Třemšínem. Jeden sešit je charitativní na záchranu – to slovo nádherné – baračiště. Myšlen starý mlýn pro sociální účely. Ten sešit stojí víc. Nějaká paní jí povídala, že s jakýmisi hrdinou z Nového Města se kamarádila, ale že tak nevypadal. Jak z infocentra dodali fotky, tak to kamarádka namalovala. Paní za chvíli přišla a Nové Město si koupila. Živnostnice vydala už mnoho omálovánkových sešitů. Na některých má fixem napsanou cenu. Nemá cedulku nesahat. Zaujalo mě to. Jsem na omakování, ohmatávání a osahávání dost citlivá. Mladá paní mi říká, že má nakladatelství Oblak. Ona vymyslela koncept, kamarádka jí to maluje. Na začátku před kovidem prý jela z trhů a v padesátikorunách si vezla osmnáct tisíc. Pak jela třeba jen se čtyřmi. Jak vyprodala, hned dotiskla, vychytala mouchy. Paní vyhrála Živnostníka roku Libereckého kraje. Mladá, šikovná, ambiciózní. Příjemná. Líbí se mi. Nebojácná a rázná. Důležité vlastnosti. Ve čtvrtek bude ve 20 hodin na ČT. Mám ji podpořit. Dá se to pustit i na počítači. A to já podpořím. Podává mi Babičku.
- Nejste učitelka?
- Jsem. Čtyřicet let jsem učila, ale teď už jsem asi třináct let doma. Podnikám v Herbalife. Ve škole už bych nemohla vykládat nesmysly z alma mater. Vyhodili by mě.
Děkuji za dárek.
Na trzích jsem dostala ještě jeden krásný donejt. Dva mladí se jménem Matějovští prodávali ke svému zboží nádherné krajkové andílky, zvonky, koule na stromeček. Vyrábí paní tchýně. Tak jemňounké. Zcela jiné, než jsem si koupila u Eriky. Erika mi tento týden ještě nadělila. Takže náš ibišek letos bude nazdoben nejen vločkami od maminčiny sousedky paní Petrové, nejen krásami od Eričiny zákaznice, ale i těmito jemnými nádherami.
Hledám v batůžku poukaz na 700 korun.
- Dejte ho paní tchýni.
- Jé, s radostí ho předáme.
- Mohu si vás vyfotit?
Berou do ruky dřevěné hodiny. Prodávají i mandalové prostírky, peněženky… Krásné duše. Hezké obličeje se širokým úsměvem. Kýč: S radostným úsměvem. – Bohužel, jinak se to napsat nedá.
Balíme, balíme. Trhovci na chodbách si zboží překrývají igelitem. Někteří balí, odjíždějí. Jdu městem domů. V povznesené náladě. A není to medovinou. Je to srdečnou atmosférou. Lidi se radují. Možná už jen proto, že nám to nezakázali. Že nás nedusí v hadrech, ale jen na dechu ze vzduchu. Vonělo to. koledy zněly. Na dvoře hořel oheň v železných barelech.
Volám Péťovi. Sloužil. Pak jel Lindě zas prohodit trubky u krbových kamen. Práce Ukrajinců. Ježiš Marjá kde jsou naši topenáři! Kam se poděla naše řemesla? Za volant kamionu? Proč tu dělají lidé, kteří neovládají řemeslo? Proč se u pultu mračí obtloustlá cizinka. Fláká masem do papíru. Neumějí! Kam se poděl duch jejich národa! Přece takhle to neměli ještě před sto lety. Kde je ten silný lid!
Vybaluji si věci. Dívám se na celozrnnou rýži. Čtu letáček. Přenáším fotky na FB. Na Rajče…
- Jsem tak rád, že jsem u tebe.
Jako bolestné, že jsem šla sama, jsem dostala velkou odměnu.
- Jupí! Děkuji, Petroušku. Taky jsem moc ráda, že tě mám.
- Ta vánočka! Ta se ti povedla. Uvařím si kafe.
- Ne, ne. Uvařím ti ho. Jdi si sednout.
Užíváme večer. Petroušek zas ráno vstává. Odchází spát.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-09-z-fb
Na FB nasbíráš tolik informací, obrázků, podnětů. Neomylně víš, že je něco pravda, když ti příspěvek smažou. Nebo tě potrestají. Libtardi. Stroje. UI.
Smutná zpráva – odešel veselý člověk. Ředitel Karlínského divadla, herec a dabér Ladislav Županič. Vždycky u všech si myslím, jak jsou nesmrtelní. Pak napíšou – zemřel. Budiž mu země lehká.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-09-mohou-jit-slepice-ven
Ilonastankova
Stankova
Nemůžu mají zaracha
Eliška Veverková
A dáš na ně pozor
Hana Čápová
Nemůžou, je ptačí mor.
Péťa už má naspáno. Jdu ho dohnat.
Dobrou noc!
P. S.
Alena Mádlová
20 hod ·
Máme devitkovy den, kdy můžeme rozumové dospět, zmoudřet, dojít k ukončení nějakých dílčích fází, uzavřít etapu, část, která nás tížila, stejně jako si plnit své vize, vykročit jiným směrem, pro některé z nás to bude i zásadní den, založený na podrobné analýze skutečností.
Otřásá se naše stabilita, možná se i boří představy, možná jsme vážně tak trochu "slony v porcelánu" ve snaze ledasco zachránit.
Nic není špatně i toto patří ke zkušenostem a dnešní mezisoučtová 12/3 nebo 21/3 (9.12.) ukazuje na možné oběti,které přineseme na oltář vztahů a citů, ovšem obětí se stát určitě nemáme.
Na druhou stranu tu máme magickou cifru 21, která vybízí k citlivé komunikaci a novým náhledům na životní situace.
Celková vibrace dne je pod energiemi čísel 19/10 nebo 28/10. A to mluví o možnosti být vidění jako moudří a ne zbytečně zaseknutí jedinci se zvláštním myšlením,ale jako lidé s nadhledem a rozumem na správném místě.
Můžeme se i blýsknout, ukázat, co v nás je, což vyzní lépe, než si hrát na oběť osudu, který úřadoval ve velkém již včera.
Dnes už bude umět přesněji ukázat na osudovost a intuitivnost daného člověka, který ví co chce a k rovnováze směřuje, tam všude bude i osud nápomocen.
Může nás zavést i do samoty, kdy dál budeme hledat směr a způsob našeho žití a i to bude správně, nejsme všichni stejní a ve stejné životní fázi, každý svým tempem kráčí vstříc svému poslání a svým vizím.
Přeji nám všem aby nám bylo horko jen u vánočního svařáčku, u krbu ale chlad nechť vyplyne jen z počasí, ne z našich srdcí, nálad a emocí. Krásný sobotní den přeji nám všem
P. S. 2 Z Tg skupiny Cvrčky nežeru