:-)

 Sobota. To bude hukot. Od včera bych byla mimo domov. Včera bych asi s kolegou a jeho ženou odjela do Wisly na školení Herbalife Nutrition. S Petrouškem bychom se rozžehnali a přijela bych až zítra večer.

Před třemi lety jsem byla gold star na Leadership Development Weekendu v Zakopaném. Tehdy jsem vyšperkovala Petrouškovi pracovnu. Vymalovala. Instalovali nový nábytek. Na šuplících má napsané své průpovídky. Hotovo. 

Užívej si svou noru! Druhý den brzy ráno mě Petroušek předal v Hradci Karlovi. Netušili jsme, že pojedeme víc jak dvanáct hodin. Někde v Karviné nebo Frýdku -Místku, pamatuji si město s utahanou nízkou divnou energií, jsme koupili ovoce na cestu. Pak už jsme se motali střídavě mezi Polskem, Slovenskem po štítech Tater. Heduš by řekla: Nádherná panoramata. Kdyby nebylo nasněženo. Bez svodidel. Vesničkami. Mezi tatranskými štíty i po nich. Překrásné Zakopané se nám otevřelo až večer. Nádherné horské středisko. Obrovské. Okolo třiceti tisíc obyvatel. Jednotná architektura ve stylu lidových chalup s vysokými štíty. U nás jsou dvoupatrové. V Zakopaném vždy tři patra. Hospůdky, hotely, obchody vše v jednotném rustikálním stylu. Ale každá stavba jiná. Jako gold star jsem měla placený nejlepší Nosalowy Dwór Resort & SPA. Fa mi zaplatila i vstupenku na školení. Dostala jsem dárky. VIP sezení u kulatého stolu. Rautovou večeři s programem. První večer jsme jeli do centra. Setkali jsme se s polskými kolegy. Našli jsme hospůdku, připomínala mi salaš. Na dlouhých úzkých podnůscích s důlky pro skleničky jsme ochutnávali řadu likérů. Nejvíc mi chutnala ořechovka. Druhý den školení jen pro nejúspěšnější. Velkolepá večeře. Ředitel pro ČR, SR a Polsko nás bavil možná víc jak dvě hodiny nejlepšími, nejkurióznějšími, nejdokonalejšími a nevyzpytatelnými kouzly jak sám David Cooperfield. Oči mi přecházely. Pokud by nebyl ředitelem, určitě by se skvěle uživil se svou velkolepou šou. Až další den školení pro všechny členy. U nás déšť. Zakopané zasněžené bílé království. Cesta domů - vůbec na ni nevzpomínat. Tma. Na výjezdu jsme se zdrželi víc jak hodinu. Nakonec jsme nevydrželi a přes nějaké díry jsme se ještě s jedním kolegou jali dopravní špunt objet. Povedlo se. Přijeli jsme na křižovatku, odkud jsme pozorovali pomalu se rozjíždějící kolonu. Hele, támhle jsme stáli. Tak to jsme si moc nepomohli. Karel s Radkou seděli vpředu. Klimbala jsem vzadu. Náledí. Cesta bez svodidel se leskla. Pohled hluboko dolů... Světýlka v údolí. Nechtěla bych tam skončit. Někde jsme tankovali.

- Kde jsme?

- Nevíme.

- To jako nevíme, kde jsme? Kufrujeme?

Až za Ostravou na široké dálnici v hustém dešti se Karel přiznal.

- Holky, já jsem se tam nahoře bál. Jel jsem třicítkou, kopec byl tak prudký, že jsem měl strach, že spadneme dolů.

 A já mu tak důvěřovala.

Je tu další LDW. Mám zabukovaný skyp s maminkou ne desátou ještě před začátkem školení. Nejprve Zrzečku nakrmit. Vybrat kočkolit. Okýnko kamen. Už se třpytí. Popel vynáší automaticky Petroušek. Na lince stojí dvě láhve mléka. Dovezl z kravína. Svařit. Umýt se. Ustrojit, namalovat. Necvičím. Fofrem peču chleba. Očima zpomaluji ručičky na hodinách. Zrzečka se ode mě nehne ani na vteřinku.  Na desátou - nic. Vždy volají. Tentokrát zkouším zvonit já. Nic. Po desáté volá koordinační. Chápu. Mají tam švunk. Ani nechci vidět, co musejí holky pečovatelské zvládnout. Naprosto chápu. Nemají lidi. Představuji si kmitající Květušku. Letos v zimě stíhala den den dvě křídla!! Zpocená. Uhnaná. To se nedá! Je to jako ve škole hlídat naráz dvě třídy. Střídavě. Stresující.

Telefon. Koordinační:

- Paní Hrobská, nějak nestíhají, jdu do práce. Budu tam do půl hodinky. Jak máte přestávku? Zavolám.

- Najdu to. Paní Hudáková, chápu váš stav. Nezávidím. Ale je to hrubý manažerský nedostatek. Ředitel si má žádat o pomoc. Kdyby mě netestovali a nebalili do roušek, jsem tam jak na koni. On na jaře nevyužil nabídku kraje. Sám má oslovovat zdravotní školy... To nevyřešíme. Utíkám.

Nezdržuji. Hledám přestávku. Dnes není- jedeme do třinácti.

Co se ochomýtnu, pokouším se o spojení  na mezinárodní školení. Nechci o něj přijít. Nejde mi napojit. Vkládám své ID. Ntb. přetížen. Zkouším na telefonu. Už zvoní skyp. Kašlu na připojení. Priority: 

č. 1 maminka. 

 Dnes není tak spavá, ale není to žádná sláva. Neumí dokončit větu. Špatně artikuluje. Zmrzačili mi ji. TO NENÍ VÝTKA NA PEČOVATELKY!!! Pro Pochčůrálkovou - ještě jednou speciální zdůraznění: Pečovatelky jsou obětí systému, který umožňuje vše to, co se děje v DD. Nepočítaně kvalitních pečovatelů s praxí, zkušeností, empatií a znalostí klientů udělalo ještěrovi pápá! Jak je možné, že odchází do předčasného důchodu o dva roky dříve kvalitní pečovatelka?! Co v tom bude? - Neumí se chovat ke svým zaměstnancům. Manažerovi nemůže jít o svůj plat, ale o kvalitní chod jeho zařízení. Tečka. Vzhledem k článku, který na plnou pusu jmenuje rozkradače zdravotnického holdingu, nejsem vůbec přesvědčena, že hlavnímu ještěrovi jde o klienty, personál a úspěšný chod domova. Chápu, že nemá lidi. Debilní nesmyslné testování mu ukáže pozitivní. A co jako? Co spraví test? Je to léčebná metoda? Dá se kovid léčit? Ne! Je to teroristický způsob ovládání lidí. Tuhle se mi mám dojem na stránkách DD nebo jinde smál, že někomu tekl mozkomíšní mok z nosu po neodborném testu. Fašismus. I naše meinstremové sračkomety - pro příště MSM - o tom meldovaly. Proč to je odběrné místo? Co se tam bere? Mají informovaný podpis klienta? Zajímá mě, jestli maminka dala svolení!!! Ona nedává podpisy. Nedala!!! Protiprávně jí vstoupili do její tělesné integrity. V DD vytírají nosy jako o závod. KHS si jedna od druhé dělá co chce. Nejsou vůbec sjednocené. Pojem TEST, TESTOVÁNÍ je ve smyslu našich právních předpisů, jako i evropských norem, spojený s darováním orgánů, tkaniva a buněk. V evropských předpisech se potom stanovují normy pro dárcovství, odběr a testování všech lidských tkání a buněk, které jsou určené na humánní aplikaci a vyrobených produktů odvozením z lidských tkání a buněk určených na humánní aplikaci.

Ještě se mi někdo smál, že strkání špejle do nosu je mučení. Je to psychologické vydírání a na to se vztahuje možnost podání trestního oznámení pro trestný čin útisku zákon 40/2009 Sb., § 177 odst.1) b).

(1) Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu, nebo

b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Ptám se sociální.

- Proč si jedna pečovatelka nenaveze třeba deset vozíků na chodbu a proč s nimi necvičí, nemluví, proč je nerozvíjí?! Jezdila jsem k Vám a bavilo mě to. Ty ostatní by kmitaly za ni v pokojích. Takhle lidé sošní. PŘESTÁVAJÍ MLUVIT!!!

- Protože jich je nyní hodně v karanténě. Nejde to. Jsou v izolaci.

- Ty vorle, stařečky a stařenky zavřeli do izolace. Co je to z krávovinu? Hlava mi nebere.

Snažím se mamince klást otázky. Ale zas ne moc. Mozek by se unavil. Mám dnes štěstí. Vzpomínám, co jsem kdy doma rozštelovala, rozbila, ulomila. Maminka si vzpomněla na malý budíček. Usmála se při vzpomínce. Maminka pracovala na zahrádce. Už jsem byla velká holka. Dvanáct, patnáct let. Zajímalo mě, jak zezadu pracují ty vrtulky, kterými se otáčela hřídelka. Budík začal zvonit. Maminka ho slyšela až venku. Praskla jsem péro - tedy ono samo prasklo. :-) 

Však se mě Petroušek zbytečně neptá po příchodu z práce:

- Cos kde rozbila? Cos kde ulomila? Co kde zničila?

Jsou někdy dny, kdy nic. Ale většinou se něco najde k opravě. :-) 

Dvacet pět minut uběhlo, kolik toho mamka namluvila? Snažila jsem se. Končíme. Kupodivu se mi na telefonu daří připojení. Ještě jeden pokus na počítači. Cvak. Hotovo. Napojena. To jsou věci...

Pečlivě poslouchám, mám asi hodinovou ztrátu času. Hlavní dnešní host Martin Ernst, Herbalife Member & Chairmans Club. Tak ho neznám. Slyšela jsem ho několikrát na Extravaganzách. Dokonce jsem jedno kvalifikovala párty. Tam se potkávají členové chairmans klubů, otcové zakladatelé s námi, úspěšnými... Mám s Martinem Ernestem fotku. Hovoří jinak než jak ho znám. Používá slova transformace, láska, péče o tým, o klienta, myslet na lidi... Hm, jiná rétorika. Píšu, div mi nechytí papír pod perem. Bude třináct. Končíme. Petroušek je tu. Stolujeme. Zvonek. Něco potřebuji s počítačem. Kluk. Moc hodný. Myslím, že mu jede přes čtyřicet. Právě prodělává podruhé těžkou nemoc. Pokorný. Usměvavý, inteligentní. Hodný. Vykládám, jak mi vždycky klimbne hlava o počítač...

- A to je ten trojhmat. :-)

Zapisuji si, kudy z téhle trabloviny a kudy z tamté... Pomohl nám oběma. Jsme dva hloupí staříci. On je náš nadělující, ochraňující. Má dvě bezvadné holky. Skvělé. Unikátní. Se starší jede každý víkend na nákup... Dávala jsem sem s laskavým dovolením obrázek...

Děkuji, Vesmírná inteligence, že nám vždy pošleš ku pomoci mocnou sílu, že nejsme na pospas... Že se máme.

Linda se přijela na otočku pomuzlat se Zrzečkou. Zažíváme skvělé odpoledne. Protáhlo se do večera. Už zas tu klimbu únavou. Odcházím. Ráno skyp. Celý den pokračovaní "lídršifvíkendu".

Dobrou noc!

P S. Všechno dobře skončí. Nečestní, zloději, podvraťáci, lháři dojdou svého. Už i děti znají KARMA je ZDARMA.