11.11.1918 příměří - trvá dodnes

11.11.2019

Večer. Všichni už odešli, oba jsme se vrátili domů. Na chodbě mám v dekoraci makoviček zamotaný světelný drátek. Dva světelné drátky. U nich dvě ovládací krabičky.

- Peťůůš! Prosím tě, pojď mi tu vyměnit baterie, ale nic mi tu nepolámej.

- Tak mi to pojď držet.

Držím. Krabičku prvního drátku zvládáme. Baterie vyskočily, Petroušek je vložil do pružinky. Krabičku mu předávám, neb víčko neumím nasadit. Od druhé krabičky utíkám.

- Peťuš, toto nezvládnu.

- Co na tom nezvládneš? Jsem si to sepnul drátkem.

- No právě.

Slyším z chodby:

- Do pytle!

- Peťuš, ničeho se neboj, to dáš!

Kdykoli vloží baterijku, pružinka ji vyhodí. Honí ji po chodbě. Sprostě kleje. Stále mu baterie nedrží v pružince. Nakonec slyším, že se rozskočila krabička celá.

- Micinko, ničeho se neboj. My nemáme na novou krabičku. My si tu pohrajeme celovečerní hru.

- Na novou, Peťulko, máme, ale neumíme to zkompletovat, viď?

Tlumím v sobě řehot.

- Do pi...

Mlčím, v tichosti se směju. Pomáhá si nadáváním na šikmooké Asiaty.

- Pojď si to vyzkoušet. Ničeho jsme se nedotk´. Tady jen tu kočku jsem dal bokem.

- Peťuš, jsi skvělý!

Jde se holit. Slyším cinkání z koupelny.

- Jéžiš, hlavně mně to nesmí spadnout do odpadu.

- Co sis rozsypal?

- Holicí strojek.

Když se daří, tak se daří. Den byl krásný. Mrazivý. V poledne klientka. Jedu za mamkou. Na kole. Nestihla jsem slunce. Kačenky na Labi se přemístily směrem k Josefovu. Tady nemají ve zvyku plavčit. Kravěny už jsou asi zazimované. Jen koníci vzadu na louce...

Zrovna vyvážejí do pater lidi z jídelny ze setkání s farářem; nebo farářkou? Dnes paní farářka. Farář neustále politicky agituje, že jsme povinni si vzít krimigranta do rodiny. Zpívá s nimi, hraje na kytaru, ale politicky zneužívá své návštěvy. Mám pocit, že je to nezákonné. Už se těším, jak si nastěhuje domů hosta. Nikdo mu to nedovolil. Pardon. Řediteli to je jedno. Dovolil. Trafikant. Farářka naopak jen zpívá, s každým hezky promluví; politicky nezneužívá návštěv; bez závad. :-)

- Je tu mamka?

- Ne, minule se ti PRÝ nelíbilo, zlobila ses, že je maminka na faráři.

Měla bych se důrazně ohradit. Ale proti lidské blbosti jsem bezmocná. Tichá pošta ble, ble ble. Tedy aspoň upřesňuji: Na faráře NE, NA FARÁŘKU ano, ano, ano.

Obdivuhodně mi pomáhají homeopatika. Jsem v pohodě. Drží mi dráhu jater v klídku. Naposledy mě dojal ředitel a ten mladý, co mi chtěl drze odvést kolo. Ptala jsem se pana Frynty. Ukazovala jsem mu čvonč. Ano, to je ze sedla zaslepovací součástka. Nedovolila bych si sáhnout na cizí věc. Tady se sahá, ničí a ztrácí. :-) Jaký pán, takový krám, že?

Možná někdo pochopil, co si přeji. Uvidíme. Nechápu, nechápu, nechápu. Ačkoli - chápu. Volala Linda.

- Mami, měla jsem teď holku na doučko.

- Tu línou?

- Tu! Mami, čtrnáct dní tu nebyla. Prázdniny. Prý nerozuměla úkolu. (Asi nemá telefon.) Prý ani tatínek nerozuměl.

- Jenže to byl tvůj úkol! A co jste dělali ve škole?

- Nic. Psali jsme písemku. A mám dvojku!

- Mami, písemka na pět minut - měli ji na půl hodiny. Takže fakt nic. Slovíčka opět neumí. Z deseti čtyři. Za čtrnáct dní!

- A to počkej, za deset let tu bude víc důchodců a vést to budou mladí. Blbí. Bez zkušenosti a bez vzdělání. S papíry, ale UB. (UB=úplně blbí.)

Jedu nahoru. Ptám se Květušky, jestli mamka zas někomu neublížila. Prý ne. A co sobota? Sestra mi volala. - Jo, to jo...

Chjo, chápu mamku, ale nechápu její jednání. Takhle se nespokojenost neřeší... V ratejně, pardon v neohraničeném prostoru chodby, tzv. jídelně okolo stolu sedí samí hodní mlčenliví lidé. Nikdo si s nimi nehraje. Sedí. Čučí. Jdu do malé původní jídelničky. Útulnější. Paní sociální se mě ptá:

- Paní Hrobská, tak jsme se radili, jestli byste mamku nevzala do její vesnice... Třeba by se jí pozvedla nálada.

- To bych moc ráda; jak?

- No, viděla jsem, že jste s ní byla u holiče...

- To jo, přes cestu s vozíkem.

- A mohla byste ji vzít na místa jejího dětství?

- Nemohla. Dnes už ne. Má zlomenou nohu. Dřív jsem maminku vozila do vesnice jejího dětství Neznášova a Rožnova, k mlýnu Skořípka, k habřinské škole, k hájovně, na Chloumek, studánka Kalifáška, do Velichovek... Proč si myslíte, že o jejím životě tolik vím?!

- Aha. No mám toho od vás popsáno opravdu hodně.

- Dřív jsem si ji brala soboty, neděle k nám. Ale zlomila si tady u vás nohu. Naposledy jsme ji s manželem vlekli loni ke kadeřnici - bylo to šílené. Nemohla jsem ji unést z auta do vozíku. Jeli jsme dvěma auty. Pochroumala jsem si ruku.

- To jsme tu ještě nebyla.

Nerelevantní. Chjo, ráda bych pomohla. Neumím. Mohu mamce domlouvat, vysvětlovat... Těžké. Bez paměti, se ztrácejícím se rozumem, nemohoucí... Nesvobodné. Bez činnosti. Žádné stříhání, lepení, malování, šití, žádný rozvoj. Tlumení, nic nedělání. Lidi přijdou, ještě mluví, chodí, pak přestanou mluvit, zapadnou do vozíků, skončí v posteli. Živé mrtvoly. Dělám snad málo? Fakt víc už neumím.

Beru maminku, hrneček, křížovky. Ve výtahu se ptám, jestli někomu neublížila. Určitě ne. Je smutná.

- Mamko, na lidi musíš být hodná. Iva mi žalovala... Změnila ses. Bylas hodná, společenská, vtipná, oblíbená...

Nabízím sladkosti. Nechce. Maliny - nechce. Hroznové víno - nechce. Tak aspoň kafíčko... Smutná. Luštíme.

- Slovan?

- Nevím.

- Víš. Je taková báseň z NO. Kollárova báseň Slovanova dcera.

- Slávy dcera?

- Takže Slovan jinak?

- Sláv.

- Namáčecí prostředek.

- SODA.

- Ano, ale byla to taková bílá krabice, červený nápis, modrá tam byla.

Jmenuje mi prostředek, vybavuje se mi. Ale nehodí se mi.

- Mami, NAMÁčecí prostředek.

- Soda.

Doluji z ní NAMO.

- Pohybové ústrojí?

- SVAL.

Jdou jí iniciály. U pocty mi říká tři synonyma. Chjo, kdyby byla spokojená. Ono taky sedět mezi indiány v nečinnosti není žádný vejvar. Asi bych byla taky nesvá. Alzheimerici nečtou. Smutná. Rezignuje...

Venku skoro tma. Odvážím maminku nahoru. Paní, kterou uhodila, se omlouvám. Chce podrbat. Drbu, jak nejlépe umím. Prý moc silně. Ubírám. Nejraději bych ji pochovala. Na rukou. :-) I mamka se jí moc omlouvá. Omlouvám se znovu. Paní je hodná. Nezlobí se. Maminka už nerozdává radost, čiší z ní smutek.

Paní se zlomenou ručenkou stále naříká. Musí to být bolest. Už tři týdny naříká bolestí. Skvělá lékařská péče. Utišovadla nic neřeší. Tráví člověka. Maminka na svou noženku bere taky léky tišící bolest. Vyťapávají v hlavách jiné cestičky, než byly původní zdravé nervové vzruchy. Lidi blbnou, mají deprese, agresi, zničená játra, ledviny... Ať žije farma průmysl! Ať se zahltí zisky z neúčinných prášků!

Jedu. Tma. Pan Frynta mi světlo nařídil skvěle. Vidím na cestu. Ne na stromy. Projela jsem stezkou jak blesk. U čističky se mi vybila mp3. Nebojím se. Zastavuji. Vytahuji z batůžku tablet. Poslouchám dál... Zajímavý pořad. O naleptávání národního sebevědomí. I kdyby se mělo změnit jen jedno slovo. Ale pomaloučku pořad po pořadu; i kdyby jedním slovíčkem nahlodali, že jsme na něco hrdí, tak to udělají. Taky národní hrdost se projeví jen, když naši vyhrají.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2019-11-07-komentare-k-aktualnimu-deni-phdr-vladimira-vitova-a-judr-karel-hais-suverenita-175/

Pozorně poslouchám. Dozvídám se rozdíl mezi zestátněním a znárodněním. To mi nějak na studiích uniklo. A že jsem to studovala na vysoké! Úspěšně. :-)

ČT 2 se vyznačuje pořady o Hitlerovi, skvělé Evě Braunové, jak nás Němci povznášeli... Taky pořady o modré krvi. Chlubí se jak mají dlouhou rodovou linii. Cha, cha, chi, chi. Majetek dostali po Bílé hoře - 1621. Náš majetek! Tam jim ta jejich rodová linie končí. Nebo spíš začíná. Ty jejich rodové linie! Jen do Bílé hory!! Co bylo ukradeno, má být navráceno. Co bylo ukradeno restitucemi, musí být taky státu navráceno. Zestátnění strategických odvětví národního hospodářství přírodního bohatství mají být zestátněny!!

Zestátňoval (ne znárodňoval!!)

Josef II. Josefínské reformy konfiskovaly majetek církevních řádů, zůstával majetek školských a nemocničních řádů;

pak 2)

Za I. republiky se konfiskovalo v duchu Washingtonské deklarace: "Církevní velkostatky a velkostatky šlechty nad 150 ha budou zestátněny pro parcelaci selského lidu." Prosadil agrárník Švehla. To byla první a druhá pozemková reforma 1919-1926. Tedy ti, co říkají, jak se tu kradlo a zestátňovalo a že za to mohou komunisté v hrdlo lžou!!!

Po válce zestátňoval Eduard Beneš; zestátnil majetky církve , která se provinila proti jeho dekretům a také šlechty, která se provinila proti dekretům na základě mezinárodních smluv!! To si Beneš nevymyslel. Tak se dohodly mocnosti.

Žádné církevní restituce!! Vracení majetků, které byly odebrány podle Benešových dekretů je NEZÁKONNÉ!!! Nezávislé soudy tu tvoří cestičky, precedenty... Viz majetek Walderode.

Tady se rozdávají majetky. Kus země, kus státu! dáváme cizímu státu!! Zahraniční vlastník dostane majetek. A to, že ten dům tu zůstane - ale prázdný!! Těšínská jablíčka.

Dnes je doba podobná době pobělohorské. Majetek národa byl vzat a předán do rukou cizí země. Byli jsme okradeni a oloupeni tehdy i dnes o všechno. Zbyli tu novodobí ekonomičtí otroci. Tehdy nastala tvrdá rekatolizace. Dnes nová ideologie liberálního kapitalismu, řízeného nadnárodními korporacemi; = opět tvrdě prosazovaná a zaváděná ideologie; jako v době temna i dnes jsme majetek předali cizákům. Oba roky 1620 i 1989 = přesun majetku. Tehdy cizí šlechtě, dnes nadnárodním korporacím.

https://www.fsfinalword.cz/?page=archive&day=2019-11-07 https://www.fsfinalword.cz/?page=archive&day=2019-11-07

Přes 2 biliony a 600 miliard korun českých stála devalvace koruny české. O osm procent se lidem ponížily úspory. Uvědomují si to ovčané?

Evropa na prodej - vysílala ČT, ale v archivu se to nenajde.

https://www.youtube.com/watch?v=PStCvcYwdow

Doma. Ještě se stavuje klientka. Volá sousedka. Potřebuje Péťu. Jde jim něco opravit. Ještě jede k nějakým lidem omrknout práci na zítra. Má toho dost.

- Vytiskni si ten šek! Ať ti mohu dokončit měsíc!

Peču štrůdl. Voní to tu.

- Věřila bys, že ježci ještě nespí? Běž se podívat. Jeden je u misky.

Jdu. Rozsvěcím. Hledám. Utekl do bílé šalvěje. Maličký.

Vyřizuji klientku. Ten šek si jdu vytisknout teď. Bude půlnoc. Uteklo to. Jak se zkracuje sluneční svit, proběhne den mezi prsty. Tuhle dobu mám ráda. Tma. Světýlka. Za chvíli nazdobím stromy, keře, okna... Péťa nemá rád zatažené žaluzie. Ale ani světlo z jabloněk. A na oko brlblá a to mám ráda. :-) Přichází nejkrásnější doba roku.

Dnes výročí podepsání příměří 11.11. 1918. Válka nebyla ukončena!!! My už jsme měli založen stát. Pod knůtou Ameriky. Vzpomněl si dnes někdo??? První válka nesla první letadla, ostnatý drát, tanky - velké nádrže s kabinou na pásech, yperit. Muži, kteří přežili, trpěli nadosmrti těžkými sny...

Dobrou noc!