V mlze se ztratil vysněný ideál. Je vidět pravá tvář světa

                                                                                                Co je mé, ať u mě zůstane.

                                                                                                A všechno ostatní ať ode mě odejde.

                                                                                                Jdu cestou světla a lásky.

Státní svátek. Iluze svobody. Rozplývá se. Jsem jak v jiném světě. Sleduji blázny. Kdo je pustil k vládnutí? Kdo je pustil do médií? Mnoho se jich vyjadřuje na FB. Musím se smát. Blázen křičí: Jste psychopat. - Kdo to určuje? 

Ztrácí se schopnost čtení s porozuměním. Lidé neumějí odlišit kritiku systému od kritiky jednotlivců. Ačkoli - systém tvoří jednotlivci. A jeden neschopný pokazí dojem celému týmu snaživých. Kdo nechodil v mých botách, laskavě držte jazyk za zuby.

Skyp s maminkou. Vůbec nevím, kdo nás spojil, žádný pozdrav, žádné lidské slovo. Najednou mamka na monitoru. Ukazuji mamce kočku.

- Mami, vidíš ji?

- Nevidím.

- Mamko, vidíš!

- Nevidím.

- Co vidíš?

- Černou obálku.

Zasekl se obraz. Zas se rozjíždí kafkárna.

Volám o pomoc. Vcukuletu se obraz rozpohyboval. Ztratily jsme jen deset minut ze třiceti.

- Jé, mami, už tě vidím. Vidíš mě?

- Vidím. Byla tady paní.

Ani nebékla. Jsem z toho vedle. Nekomunikace. Mučení. Izolace. Kdyby něco řekla, poprosila bych ji o kapesníček... O pomoc. Ale to bych chtěla moc.

- Mami, utři si nos.

Rukou.

- Mamko, máš tam krabičku s kapesníky!

- Nemám.

- Mamčo, vezmi si hrneček s čajem.

Chci upoutat její pozornost.

Pět, deset, patnáct minut se pokouším navést ji, aby si vytáhla kapesník. Ne, to nesvedu. Půl hodina v tahu. Volám o pomoc.

- Ale u vaší maminky nemůže nikdo třicet minut stát!

Chce se mi křičet, ječet, řvát na celý svět! NESPRAVEDLNOST! 

Čtu na stránkách DD. Dovolila jsem si napsat, že mají chybné informace... Ty vorle, pečovatelka z Biřičky mě bude poučovat? Prý ať si to jdu vyzkoušet. Ano, hodinku i déle jsem s lidmi v DD pracovala. Dnes jsem si přečetla, že já hodinu, ona dvanáct hodin. Měla bych pitomce nechat svému pitomění. Jenže to jsem já. Dovolila jsem si podotknout.

- Já nejsem zaměstnanec! Má aktivizace pouze dobrovolná.

Hloupý tady má také svůj úkol.

Budu já jí povídat, jak jsem dvacet čtyři hodin trávila dny a noci s dětmi, učni, studenty? Jak jsem se opovážila děti ze zvláštní vléci přes návštěvu letiště v Ruzyni s exkurzí v řídící věži do Karlových Varů? Jak jsem stejné děti vezla přes Brněnskou přehradu, projížďku po Dunaji a dál do Nitry, na Zobor... A další rok vlakem do Popradu. Celou noc jsem stepovala a chodila uličkou po vagonech; kontrolovala lůžka. Co kdyby někoho napadlo dívat se z okna... Abych je všechny ráno spočítala... Po celodenním hemžení ještě večer do bazénu. Po pěti čepičkách - byli ukáznění, vděční, chápaví.  Já furt ve střehu. :-) 

- Děti, já se o Vás bojím.

Stále jsem počítala raz, dva, tři, čtyři, pět. Raz, dva, tři...

Další den zubačkou na Štrbské Pleso. Byli úchvatní. Když si to učitel naorganizuje, dohodne, jsou úchvatní vždycky. Tehdy na lodi na Dunaji skvělí; bojím se, abyste nespadli do Dunaje; Pochopili,  poslechli, seděli, nelítali po palubě, dívali se po okolí... Budu svých čtyřicet let výletů, Nocí s Andersenem  a jiných mimoškolních radostí téhle mindě vysvětlovat? Každý má své. Neučila ses? Co ti zbývá? Na co máš kvalifikaci?!! Tak služ.

Stále se klaním před prací pečovatelek. Stále s nimi souzním. Dnes dvojnásob. Jak těžké mít stále na nose ucpávku! Jak těžké odmítnout testování. Píšou mi lidi. Je jich víc. Pečovatelky odmítly špejli. Tam, kde je jich málo, tam žádné hrubé porušení pracovní kázně. Zajímavé. Někde si ti v čele dovolují. Bojí se o židli, terorizují podřízené. Zákon padajícího exkrementu. Prý hrubé porušení pracovní kázně! Kde to má v náplni práce?

- Mami, pojď, maličko si zacvičíme. 

Vyrábíme energii. Už máme málo minut. Profrcaly jsme je. Maminka.

- Už musíme končit.

- Kdo to říkal?

- Tady paní.

- Jaká paní? Já jsem nic neslyšela.

Loučím se, pusinkuji. Přeju klidnou hezkou nedělenku.

- A vám bych chtěla říci, že my nic nemusíme! Tady na planetě pouze jediné, co musíme, je umřít. Pracujete v sociálních službách. Bylo by zvlášť vhodné projevit laskavost, soucítění, pomoc bližnímu. A komunikovat!

Dotýkají se mě slova. Vnímám netečnost. Vařím. Stále mi v hlavě běží film. Telefon.

- Mami, už se blížím.

- Právě se se svým korábem vydávám na nákup.

- A já právě od něj odjíždím.

- Počkám.

Linduška jde hrabat listí. Bere s sebou na exkurzi do zahrady naši rezatou krásku. Odjíždím pro zeleninu. Ovoce. Od zítřka se nemíním někde družit na parkovišti. Zanechávám ty dvě v zahradě.

Zas mě otravuje ostraha.

- Vy porušujete nařízení vlády.

- Nic neporušuji.

- Já vás nechám vyvést.

- Proč? Vždyť mám před obličejem šáteček.

- Vy nedodržujete zakrytá ústa a nos.

- Říká vám něco Charta OSN? Tak mi dejte laskavě pokoj. Neobtěžujte.

Nemám náladu. Vracím se.

- Mami, Zrzečka si to tu se mnou užila. Běhala po stromech, všechno si prohlédla. Už, už chtěla jít Micčinou cestou nahoru na šance. Už si poměřovala skok. Šla do boudy s nářadím. Taky Micinčinou boudičku navštívila... Vyběhla do višně, rozhlédla se a šup dolů.

Už nechci mezi lidi. Stádo strašně nahlas bečí. Jsem svobodný člověk. Nikdo mi nebude lhát. Co za smrtelně nakažlivým virem stojí? Prymulovi neublíží, když nemá roušku! Rakouský Kurz s pětitýdenním zpožděním za ČR zašpéroval Rakousko. Proč? I tam? 

Jak to budou zítra počítat? Kdo bude v ruce držet bič? Už se tam vidím - jdu bez košíku. Naběhly mi zprávy. Sociologický vzorek. Názory na odpočítávání lidí v obchodech...

Poslouchám anketu:

- Asi je to lepší varianta mít všechno zavřené.

Tak to mě podrž. Názor mladé generace. Asi slečna nevaří. Nestravuje se. Nenakupuje. 

Příklad sortování lidí:

Češi nesmějí do Saska - jen k lékaři nebo za rodinou. Pendleři mohou? Kontroly mohou dát několik set eur pokuty.

Klaus st. šel položit věnec s rouškou na půl žerdi. Hrozí mu třímilionová pokuta. Teror. Výhrůžky. Drakonické pokuty. Lynčování. Tábory FEMA. Poprava.

Po o jede Linda s Péťou na houby. Zůstávám sama. Pouštím si Národní. Mám dojem, že se vzpomíná jen na rok osmdesát devět. Konstantin Neurath a Opletal - nic. Na Národní - óóó, ještě před šesti sedmi lety bych plesala. Virtuální svíčku můžeš nechat zapálit. Nacvakáš vzkaz. Pod kamerkou vytisknou, nalepí... Další vzkaz. Čtu:

Sdílející

Vaclav Totin

"Děkuji ti studente Smide,že jsi položil život za naši svobodu a děkuji ti studente Smide,že jako Ježíš Kristus jsi vstal z mrtvých a dal jsi revoluci i tolik potřebný duchovní rozměr."

Praha.eu

Vaclav Totin

"Martin Šmíd nezemřel. Nebyla to tenkrát pravda."

Sdílející

Vaclav Totin

"Praha.eu-zaplatpanbuh,to mně po jednatřiceti letech spád kámen ze srdce!"

Vaclav Totin

"Ale ten vzkaz tam stejně soupnete,dekuji"

Vtipné. Sarkastické. Hodně spících děkuje za svobodu. Za jakou?

"Já jsem tam také byla a stejně to stálo za to. Teď můžeme si říct co chceme , vyučit se čím chceme a vycestovat kam chceme . Nemohu položit svíci na Národní třídu ale dám jí doma na stůl a budu vzpomínat. Jsem šťastná že lidi nezapomínají"

Odpovídám:

- Kam můžeme cestovat? Svoboda? Když si nedáš strčit špejli do nosu - vyhazov. Jaká svoboda? Řekneš názor, letíš!

Bavím se u naivity na Národní. TV Raptor vysílá od koně. Dan Hůlka. Stručně. Racionálně. 

Padá ze mě chandra.

Už jsou tu z hub.

Sleduji Raptor až do konce. Policejní kordon - nezasáhl. Jen hlídal průvod.

Dnešní den začala pro český národ poroba. Likvidace českého průmyslu. Zemědělství. Poslouchám Milana Vidláka z časopisu Šifra na Příznacích tranformace. Zajímavé vyprávění. Netušila jsem, že tu v říjnu 89 byl na návštěvě Bush. Dojednával se Havel. Ten hned volal do zahraničí... Z druhé strany v listopadu tu byl šéf tajných služeb SSSR. Dojednaný konec Československa. Hovoří o Pithartovi, Štěpánovi...

Pithart: Vyjednané předání moci.

Aha, tak ne šášíkové studenti. Dojednáno. Domluveno. Předpřipraveno. Demonstrace studentů povolená KSČ. Represivní režim mohl udělat krátký proces. Ale nechtěl.

https://www.youtube.com/watch?v=cXlu6sh6OE8&feature=push-lbss&attr_tag=V1Yih-lTjxUL3WYk%3A6

V mlze se ztratil vysněný ideál. Je vidět pravá tvář světa. A tak to tu chodí po tisíciletí. Svrhneme. Další! Svrhneme. Další...

Dobrou noc!