2. díl - bleší s STK :-)

03.08.2020

Ještě štěstí, že člověk neví. Denně očekávám krásné věci. I dnes se povedlo. Co já všechno stihla! Toho bylo! Dobré cvičení. Děkuji. Zvládla.

Venku prší. Uklízím truhlíky. Pily celou noc. V noci zpráva klientce, aby přijela o půl hodiny dřív. Mixuji si koktejl. Vidím auto na ulici. Přijela. Zvonek. Jdu ke kameře.

- Jak jsi to stihla? Auto a hned zvonek. Že tě přivezl Mireček?

Manžel rak Mireček. Máme k sobě náklonnost. Neznáme se. Ale před dvěma lety mě vzali do polského plátěného slezského městečka. Když ještě patřilo Marii Terezii, čeští tkalci tu vystavěli dvanáct architektonických skvostů - domečky se štíty. Každý dům má jedno z apoštolských jmen...

Blíží se půl jedenáctá. Loučíme se. Skyp s mamkou vyzvání. Smutná. Paní koordinační - jak říká maminka - v hábitu. Ti lidé si to neuvědomují? Neumějí se vzbouřit? Je jim fuk, že si ničí zdraví? Že děsí klienty?! Ztráta veškerého sociálního kontaktu! Hm, pohladit po hlavě v rukavicích. Trošku to drhne, že jo? KHS dává pouze D O P O R U Č E N Í!!! To není befel. A ředitel by měl zdraví svých pracovníků chránit.

https://www.youtube.com/watch?v=JrMVcUrbD1M&feature=share&fbclid=IwAR3Zj9Xeq9vDRKi5HDtZrMvYIRJiQC0wJA5YdfAVik47T-R2jozCnJ5t2Xs

Ale co! Samochtějícímu se křivda neděje. Jedna mladá koordinační mi před měsícem řekla, že jí to nevadí. Nejsem v oblibě. Lidé jako já jsou v neoblibě u ovčanů. jo, nevadí? Co je mi po tom. Když šéf nechrání své podřízené, co s tím? Nic. Ať chodí třeba v atombordelu.

Vyprávím mamince o domečku.

- Máš tam už v celém domě natahané nové kabely.

- To seš hodná.

- Mami, a už měla být hotová nová okna. Dnes mi potvrdili termín. Příští týden. Okna už jsou v Jaři. Zatajuji bleší útok. Připomínám historku, která maminku bezpečně rozesměje. Sestra Iva pracovala v kanceláři ve škole. Ráno před ní zbyl uvázaný opuštěný pejsek. Vzala ho do kanceláře. Nikomu nepatřil. Odvedla ho domů. Byl krásný. Jak ten slovenský bačův pejsek ve večerníčkovské znělce. Kdybych ho měla namalovat, použila bych  okrovou a růžovou. Byl to krásný chytrý bafuša. Na chalupě jsme ho měli stále v merku. Nenápadně zvětšoval kruhy okolo lípy. Jsem tady. Jsem tadýý! Jsem tadýýý. Už tu nejsem! Na poslední chvíli se vždy na zavolání (přistižen při podvodu) vrátil. Podšívka! 

Mamka ho o prázdninách hlídala. Lindě vždycky strhnul z gauče v noci peřinu; spal na jejím cípu. Maminka deku přivázala ke gauči... Bylo po vylehávání na peřině. Když jela na nákup, Bobík plakal uvázaný u bidla. Jednou zmokl. Maminka si ho příště vzala s sebou. Myslím, že ho měla v tašce. Ale pamatuji si, že jí nějak vběhl pod kolo. Hrkla předním, zadním. Nezranila ho. Pejsek se jí vytrhl a uháněl alejí pryč. Maminka na něj volala:

- Bobíku, vrať se. Nic ti neudělám!

Mám jistotu, že se tomu maminka vždy zasměje. :-) 

Končíme. Na Messingeru mám zprávu od nových nájemníků, že provoz houstne. Sraz o hodinu dýl. Neva. Jen ať se kochají krajinou, deštěm, jsou v klidu. Naši bývalí už užívají Český ráj.

- Muzliku, kde se vyskytuješ?

- Doma.

- Tak za chvilenku se pro tebe stavím, pojedeme pro auto.

Lije. Auto hotové z technické kontroly. Ještě asi před pěti šesti lety jsem si - dítě naivní - myslela, že povinná technická kontrola, když je vyžadovaná státem, je zdarma. Okouknou a potvrdí schopnost. Ne, ne. Omyl. Stát to chce, ovčan si to zaplatí. Jako EET, roušky... Vše z kapes daňového poplatníka. Roušky se ziskem prodáme a ještě budou platit daň...

Nastupuji k Petrouškovi. Moje oranžová bundička s kapucí mě chrání bezpečně před deštěm.

- Ráno jsem ti auto odvezl. Hoši byli na technické, tak jsem šlapal domů pěšky.

- Proč jsi mě nevzbudil? Jela bych s tebou. Svezla bych tě. 

- Prošel jsem se. 

- A kolik to stálo? Osm set?

- Blázníš? Před dvěma lety jsem platil 2450. Letos o tři sta padesát víc.

Lezou mi oči z důlků. Večer mi ukazuje starou cedulku. 1800 plus 650. Asi jsem spadla z Měsíce. Toto jde okolo mě. Pojistky, emise, technická způsobilost...

Volá nájemník. Už jsou v HK. Staví se pro mě. Ale nemusí. Přijedu autem. Ještě nikdy, NIKDY jsem to neudělala. Ale dnes krájím dva maličkaté krajíčky pátečního chlebíčka. Do skleničky beru růžovou sůl. Přijíždím do domečku. Běžím po schodech nahoru sprejovat. Blechy si mě stoply v mžiku. Druhou butelí sprejuji plesnivé fleky. Tady se netopilo! Maminka stále udržovala plamínek. Vaření, pečení; je třeba páry pootevřenou větračkou odvést pryč. Vyměnit vzduch. Jižní pokoj. Tam přece nemůže být plíseň! Je! Smiř se! Už jsou tady. Nabízím chleba a sůl. Smějeme se. Slečna přijímá rituál. Upozorňuji na včerejší hon blech. Ano, už jim taky zkoušejí krevní skupinu. Sprejujeme... Musím zavolat deratizéra. Blechy házím do kaluže na dvorku. Bere mě tichá zlost. Zavolala jsem okenáři, elektrikáři - mají miminko, Linda si přivezla exkurzi mrtvých do Phy, já - furt ve střehu. Hlavně! - vyhýbám se jedům, teď si je aplikuji na nohy. Mám zlost. Procházíme dům, ukazuji, vysvětluji. Knoflíky u sporáku si slečna vyčistí. Pomohu. Uděláme brigádu. Jdeme do sádku. Ten nám dali předešlí nájemníci do pořádku. Prosvětlili ho. Nasela jsem trávu, roste. Ukazuji jednu malinu a důrazně žádám, aby ji NEposekli. Má tam být houští malin. Ukazuji na rebarboru. Jeden list. Asi se jí na sluníčku moc nelíbí. Byla skrytá za keři rybízů. Předpředešlá expertka ořezala rybízy až u země. Definitivně je zničila. Nezaplatili, poničili. Ti po nich si vážili plodů... Přírodní lidé. Milí. - Ukazuji zryté dva záhony. Vysvětluji záměr. Na jaře zasadím brambory. Touhle dobou za rok zasadím naši sortu jahod. - Meduňku vytrháme. Moc se rozrostla. Pískoviště zrušíme. Pod nonetem - předešlí mu krásně prosvětlili korunku - zas zryju záhon na bylinky. Těžké dlažební kostky vyznačující obvod pískoviště se složí jinam. Pískoviště nee. Svítí sem sluníčko... Voda ze střechy - ano, seženou nádrž. Bundička provlhla. Zklamala. :-) Dávám klíče. Pytle s oblečením radím do koupelny. Ta jediná zůstane bez zednických prací. Sprejujeme se. Sprejuji auto. Jedu. Pro biolit. Hanba! Noví jedou doumýt a předat její byt. Volají z cesty. Chtělo by to deratizéra. Dovezou si nový gauč... Volá Linda. Zlobí se, že na vyprané halence, odložené venku na lavičce, našla z pračky mrtvou blechu. Hledá nejbližšího deratizéra.

- Diktuj číslo!

Vytáčím ho. Domlouvám cenu. To jsou palby. Naši předešlí mladí milí dostali skoro celou kauci zpět. Zbytek držím. Volám. Zaplatím ze zbytku deratizéra. Proplatím novým spreje na blechy. Prokoplé okénko s drátěným sklem... Zakryté plechem. Prý se mu nikdo nepřiznal. To není řešení. Špinavý sporák? Jo, to je věc ženských. Nepříjemný hovor. Chjo. Musíme domek ošetřit chemicky. Měla jsem je ráda. Mám. Pořádek dělá přátele!!! Přeji jen a jen radost, štěstí, volnost a život v lásce. Na kovid nevěřím. Ale na nebezpečí blech ano.

Volám linoleáři. Jasně, podlaháři. Koncem týdne přijde měřit... Varuji - blechy!

Doma. Žaluji Péťovi. Líčím den. Na zemi mám na vyhození relikvii od malé Stellinky. Opatrovala jsem ji víc jak deset let. Petroušek se neomylně trefí. Když mu do cesty položím cokoli, vždy do toho šlápne. Do čehokoli. Nikdy se nesplete. Vždy doprostřed! Navíc se zlobí na druhého:

- Co to tu je za binec?

- Hele, nemluv mi o binci, jo?  Zase ses trefil, viď? Chtěla jsem to vyfotit a poslat Nelle.

Fotím. Poslední vagonek rozšlápnutý. Poznala. Už nevím, co obsahovaly skořápky. Nacpala jsem do nich růže... Vyměňujeme pár milých zpráv.  Ty holky miluji. Stella. Nella, Týnka. Ušlechtilá výchova nese plody. Ušlechtilé děti nesou radost mamince. 

Rychle zpracovat jablka. Upéct štrůdl. Zbytek jablíček ještě na koláč podle Jarmilky Matuchové... Rynglový, blůmový, jablkový, borůvkový. A navrch pohanková drobenka. Ve dvacet připojit se na konzultaci. Ještě před tím velká objednávka s velkou slevou ranní klientce.

Konec. To bylo cvičení. Dík!

Dnes žádné filozofování. Spát.

Dobrou noc!