26.3.2018

Irena Hrobská

27. března 2018 · Jaroměř ·00.23 hod.

Celý den v práci. A milé lidi ve studiu. A hezky macaté :-) V mezičase jsem nevyčistila ani jedno okno. Ono se mi nechtělo. Tak jsem si to dovolila. V 15,30 měly přijet dvě; snacha s paní tchýní. OK.

Přijedu za maminkou. Stoupám po schodech. Telefonuji. Přesto slyším: Haló, haló, haló. První patro, druhé patro. Mami, proč voláš? Sedí v jídelně s paní ze svého pokoje. Vyvážím ji na chodbu. Objímám. Pláče. Mami, mami, co se děje? Něco na ni padlo. Stěžovala si, jak ji odstrkují... Jak je sama. Mami, určitě ne. Paní pečovatelka přichází. Bere mě stranou:
- Maminka se rozcitlivěla, že nemá peníze. Vysvětlovali jsme jí, že má vše zaplaceno; nic nepotřebuje.
Běžím k ní.
- Maminko! Ty máš peněz, že bys je mohla vidlemi přehazovat.
- No jo, ale mají je jiní. Já je nemám v ruce.
- Mami, chápu, chápu. Ty bys je chtěla mít v ruce, ale mamčo, buď v klidu. Jsi zajištěná. A dobře.
Pomalu se klidní, držím ji za ruku. Říkám, kolik má na kontě, kolik mám pro ni na pohřeb. Zaleskly se oči.
- Jóóó? Tak to budu mít hezký pohřeb.

Luštíme. Uplakané oči se vyjasňují. Koukám na hodiny. Budu ji muset opustit. Nechi, nechci, nechci. Osud mě vyslyšel. Potřebuji ji tišit, klidnit. Hladit. Zůstat. Telefon. Volá mladší ze dvou; jsou u zubaře; nevědí, kdy švagrová vyjde. To se mi hodí. Nespěchejte. Za chvíli znovu telefon. Musejí počkat na chirurga, asi jí budou trhat přední zub. Výborně, zhmotňuji přání. Domlouváme se předběžně na 17. hodině. Mohu si maminku užít. Teprve jsem si všimla, že nemá přeřízené hodinky. Přichází Jaruška. Sedá na okno. Je nám všem třem hezky. Klídek. Relax. Maminka zapomněla na smutek. Luští jak o život. Zas jsem za blba.
- Připínací šperk.
- Brož!
- Já myslela BIŽU. Jasně - nesmysl.
- Částí koňských postrojů :-)
- Otěže.
- Jinak.
- Opratě.
- Mamko, jsi dobrá!
- Evropský tur. Nemohu si vzpomenout.
Ukazuji rohy. Vidím ho před očima.
- Zubr.
- Mami, kam se na tebe hrabu.
- Francouzský spisovatel.
Bez rozmyšlení vyhrkne ZOLA!
- Jak Tě může napadnout zrovna Zola!
Usmívá se. Spokojená.
- Trnovník. Je tam KÁ.
V duchu si říkám agáve. Jsem ÚB. (Úplně blbá.) Maminka vystřelí:
- AKÁT!
- Vozíky?
- KÁRY.
Přichází paní Drahuška. Vrká. Není to příjemné. Do mamky vstupuje bojovná.
- Běžte si vrkat jinam!
- Já nevrkám! brání se Drahuška.
Není to k poslouchání. Ale každý má právo si sednout do houfu. Nebýt sám! Družit se.
- Jste hulvát! Brání se Drahuška.
Ještě že je mamka na křesílku. Byla by bitka.
- Mamčo, buď přátelská. Vždycky jsi byla ochránce psů a koček!
Jaruška se směje.
- Jednou na Štědrý den jsi pozvala na hřbitově k večeři kostelníka. Pamatuješ, smrděl! Ale hlavně že nezůstal sám a opuštěn.
- No, a už mě to přešlo!
Asi zbytky rozlítostnění. Chlácholím. Drahuška odkráčí do pokoje.
Obrovská křížovka je na třikrát vyluštěna. Nevím, jestli Jaruška umí, ale pozoruje. Koktám čtyři části tajenky. Jaruška se krásně usmívá. Má ve zvyku chodit, chodit, chodit. Brázdí chodby. Ale se mnou se vždy usadí. Hezky se tváří, dívá, sleduje mě, hladí.
Ve dveřích se objevuje znovu Drahuška. Mamka startuje.
- Drahuško, vy tak jako vrkáte. Víte to?
- Já nevrkám.
Mamka:
- Jak budete vrkat, tak ven!
Nevím kam ven; jsme na chodbě. Drahuška se ptá:
- Já vrkám?
- Jako vrkouš.
A to se Jaruška může potrhat. Přišlo mi to taky k smíchu. Posílala jsem obrázky snašce minulý týden z Duncanu. Říkala, že nahoře na této sjezdovce kdysi prodávali vrkouše. Na Silvestra jsme něco pily. Už tehdy o vrkoušovi hovořila. Stejně si nepamatuji, co vrkouš obsahuje. Dnes mi vytanul na mysli. :-) Někdy vidím vrkouše u ptačích stolů na zahradě :-)

Maminka se přes telefon pozdravila s oběma dcerami - vnučkami. Vše blahodárný účinek na její mysl. Opouštím ji s dobrou náladou. Její i svou.

Na sedmnáctou jedu domů. Hezky to vyšlo. Spokojenost. Ještě jsem v posledním světle stihla vyfotit strakapouda. Petr ho nerad vidí. Naše omítka je dutá :-)
Telefon z lékařské komory. Zpravodajové. Tři lékaři. Máme smluven termín na příští pátek. Nesejdou se. Ordinují dlouho. Hledáme v diářích nějaký večer okolo 18. hodiny. Dnes jsem skončila v půl osmé a kousek. Ve dvacet konzultace přes počítač. V úterý večer nic nemám. Pic, přijedou zítra.
Tak dobrou noc! :-)