Abyste se nezbláznili :-)

Půlnoc. Ireno, koukni se do dne, který právě skončil. A mazej do postele.

Ráno. To by člověk nevěřil, co práce tě každý den čeká. A než se naděješ poledne. Volám Ivě. Ne, zas vypnuto. Balím se na borůvky.

- Dobré poledne, lesní vílo!

- Ahoj Petroušku, teprve pojedu. Vezmu to přes Ivu, už jsem ji dlouho neslyšela. Má vypnutý mobil.

- Fouká studený vítr! Ustroj se.

- Jé, tak to si vezmu košilku. To by mi byla zima. A bundičku. Děkuji.

Rychle na pánvičku rajčatovou rýži. Opéct sýr na gril. Vyhřát malé termosečky. Do jedne nastrouhat okurky, cibulku, rajčata. Nezapomeň na lžíci. Bandasku, plecháček na borůvky. Thermojetiscs. Aloe vodu do láhve. Phyto complete a Active Mind po obědě. Vlhčené ubrousky. Mp4. Batůžek s doklady. Sbalit dvě okurky, šunku od výrobce pro Ivu. Jedu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-06-lidske-hemzeni

Město se naplňuje. Stále přitékají noví a noví. Miluji videa o cestování sem. V minulých letech někdo z daleka, třeba z Austrálie, natočil skleněné mrakodrapy, letiště, přestup někde ve Frankfurtu, letiště Pha, metro, vlak přes HK a pak naše krásné rakousko-uherské nádražíčko. Myslím, že tu ještě nebyly ty trapné podchody, nástupiště, výtah naprosto nekorespondující s architekturou a rázem typizovaného stařičkého nádraží. Všechna jsou stejná. Přesto každé jiné. A naše zprzněné modernou. Tak mi teď vrtlo hlavou – tři prachárny nad městem jsou na spadnutí. Prý nestojí na katastru města. Aha. A nádraží – to stojí na katastru, patří k pevnosti, ale je v rámci souměstí asi nějak vyjmuto z památkové rezervace. A městská kasárna ta zbourali, ani se člověk neotočil. Dnes je tam pro festival prý veliké parkoviště. Generace bouračů, ničitelů. Naši rodiče patřili ke generaci stavitelů, budovatelů.

Jen pro zajímavost: 😒😒😒

Území bastionové pevnosti a jejího okolí byla vyhlášena městskou památkovou rezervací v roce 1971. Jedná se o unikátní historické pevnostní město vybudované za císaře Josefa II. Mezi nejcennější dochované stavby patří například kasárna, jízdárna, pivovar i samotné městské opevnění. 

Dnes jsem zahlédla moc krásné video z Hl. n. Pha. Valil se tam proud jasně patrných návštěvníků BA. Před chvílí jsem zahlédla jiné video. Jedovaté. Rozhořčené. Někdo našlapuje noční zahradou. Prý si paní užívá i bez lístku s dítětem v posteli. Aby se paní nepokakánkovala. Natáčím taky noční video ze zahrady s nesoucím se řevem z hlavního podia. Pak zavírám okno. pouštím tichou hudbu. Taky jedovatě doplňuji, že kdo chce vytrapovat, vždycky si důvod najde. Včera v noci při psaní si někdo, asi v autě, pustil na plné pecky jednu skladbu. Za pět minut ticho. Pamatuji si, jak jsme v panelovém domě bydleli naproti hospodě se zahrádkou. Přes cestu byla další hospoda. V létě otevřené dveře na ulici. A za rohem nikdy nezavírající putyka. Odtamtud se nesl zvuk harmoniky a řvoucí – já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám. Ach, to bylo! Potřebovala jsem klid na psaní vysvědčení. Bylo jim jedno, když měla Linda mononukleozu. Horečky. Bylo to před maturitou. Vzala jsem si ošetřování. Ředitelka nechápala. Měla jsem zadek strachy stažený. Radostný huronský jekot dole ze zahádky… Nebo Lukášek měl s Lindou úplavici z nobl olomoucké restaurace – s vysvědčením se samými jedničkami u nás pizza zdarma. Akorát neřekli, že k tomu dostanou oba moji milovaní takovou sr., že jsem nestíhala prát, převlékat. K doktorům jsme jeli s lavorem. Oba v horečkách a dole se vyřvávalo. Někdy tam taky zněly housle. A taxíky. Tak čááááu! Ahóóój! Celý rok řev. K zešílení. Policie přijela. Všichni tichoučko. Odjeli. Řev! Nejhorší byly chechtající se baby. Strašné bylo, když jsem slyšela:

- Hele! Hrobská svítí!

Ještě teď cítím tu bezmoc, to ponížení, to týrání.

Ale všechno zlé pro něco dobré. Péťa mě vysvobodil. Rozhodl, že si postavíme dům. Děkujeme bezohlední restauratéři, kteří jste nezavírali zahrádky ve dvaadvacet. My dnes usínáme ponořeni v tichu zahrady. Mno. Tak to by bylo. Jen si to paní, hezky užijte! Já bych zalezla domů, do klidu. Možná jste pod našimi okny někdy vyřvávala kolektivně třeba při své oslavě. A já byla za kjavu. Zajímavé bylo, že poslední léto, podzim, zimu jsem už vůbec nic neslyšela, nevnímala. Věděla jsem, že nás čeká vysvobození. Každý si žije tak, jak chce. Já tehdy chtěla slyšet ten binec. Pak to najednou šlo – už mi nic nevadilo. Poučení, že to jde. Vibrujeme, filmujeme, prožíváme, točíme, vyzařujeme to, co chceme žít. Mám svou bublinu. V ní si užívám radost, štěstí, lásku, klid, hojnost, pohodu a MÍR. Ostatní si mohou klidně dát nohu za krk.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-06-na-boruvky

Vyjíždím radostně, protože plácek u naší ulice se krásně zaplnil auty, stany, takovým kruhovým jako altánkem. Perfektní. Ať si to tu užijí. Ať tančí, jančí, řvou, zpívají, dostanou se do extáze, ať ze sebe vyklepou všechny stresy. Těch autobusů z Hradce! Senzace. Dostali se sem. Měli ještě před týdnem starost, jestli až přiletí, se dostanou z HK. To víš, že se dostanete. Jen to bude trošku dýl trvat.

Trošku mi to trvá, než se napojím do proudu aut. Aha. Tak tady bych strávila mládí. V co nejbližším možném místě se otáčím. Vracím se. Jedu naší čtvrtí tunýlkem jako král. Nikde nikdo. Dokonce pod náměstím mám zelenou. A od náměstí nikdo nejede. Kuga kluše do kopečka k nemocnici, kde umřel můj tatínek, kde se narodily moje děti, kde jsem skoro umřela já, kde se narodili Iviny kluci. Šupajdím na obchvat. Odbočuji k Ivě.

- Proč zvoníš?

- Ivo, ty máš zase vypnutý telefon.

- Ale už ho mám na nabíječce.

- Jenže ho musíš ještě zapnout!

Zkouším ji zazvonit. Bezva.

- Ivo, jedu na borůvky.

Udělá na mě utrápený obličej.

- Já jsem dnes dopoledne pracovala na zahradě. On to nikdo neudělá.

Nakukuji oknem.

- Vytrhávala jsem kopřivy.

No jo. Mladá rozhazovala. Poslední hřebíček do rakve byla růžová fasáda. Zaplať. Neporadila se. Nezeptala se, jestli na to mají. Olik práskl do koní. Nechal ji bydlet v růžovém domě, který patří jemu. Vytratil se. Proč by mladá trhala kopřivy! 

- Ivo, to bylo pro tebe nabíjející. Posilující. Teď si jdi na chvilku lehnout. A pak znovu. Je to pro tvé dobro. Objímám ji. Jako bych objímala maminku. To je poslední osoba, kterou znám na světě nejdéle. Babička, děda, tatínek, maminka. Všichni, kteří mě vítali na svět, už z něj odešli. Iva se na mě těšila. Nechávám ji doma. A jedu do lesa. Do chrámu Přírody. Schválně s velkým P.

Jedu nahoru k ovčínu. Tu cestu mě naučila Iva. Zastavuji se u červených mirabelek. Rychle si jich pár trhám. Cesta úzká. Mizím. Nahoře vjíždím do kaštanové aleje. Napojuji se na cestu nahoru ke Chvalkovicím.

Dívám se jestli za mnou někdo jede. Mám chvilku na zacouvání do lesa. Bundu nechávám v kufru. Kdykoli si pro ni mohu sběhnout. Stoupám do prudkého kopce. Joj, dnes byly velké, převeliké borůvky. Na to mě nachytal klient a vlastně kamarád.

- Ireno, tam byly borůvky velké jak hroznové víno.

Tři roky tam jezdím a teprve dnes jsem to hroznové víno česala. Batůžek mám dnes celý den na ramenou. Košík přenáším. Čtyři hrnečky natotata šup v bandasce. Na borůvkách mám v košíku mobil s pořadem se Sueneém. O poslední fázi ovládnutí lidstva. 

Konspirace? https://enigmaplus.cz/blue-beam-snazi-se-nekdo-ovladnout-mysleni-lidstva/

Von Braun – nacista, vyvíjel V2 v Peenemünde. Ostřelovali jí Londýn. V prosinci 45 si Brauna stáhli Američani… Kontroverzní. NIkdy nepotrestán. Členem NSDAP a Allgemeine SS; vůdčí osobností ve vývoji raketové techniky v nacistickém Německu;  později průkopníkem raketové a kosmické techniky ve Spojených státech. Jak? Po válce spolu s asi 1600 dalšími německými vědci, inženýry a techniky tajně přesunut do Spojených států v rámci operace Paperclip. Nacisté přesunuti do Ameriky. Pracoval pro armádu Spojených států na programu balistických raket středního doletu. Spolupracoval s Waltem Disneym na sérii filmů, které popularizovaly myšlenku lidských vesmírných cest v USA od roku 1955 do roku 1957. O Disneym víme, že když čistili jeho film se Sněhurkou, našli na něm okýnka s pornografií… Šmejd ovlivňoval podvědomí generací dětí. Paradox – Braun se stal ředitelem NASA. Ale o tomhle pořad není. Braun někdy na konci kariéry svěřil své sekretářce, jak to bude před koncem lidského otroctví. Nejprve studená válka, pak jí vyjmenoval další fáze. Bude to končit invazí mimozemšťanů. Blue beam. 

https://www.youtube.com/watch?v=d4in4YS70So

Vnitřní transformace a UFO se Sueneém

Všechny fáze už proběhly. Teď najednou upozorňují na těleso, které se k nám blíží, jako ne zemské. Pozor, konspirátoři tvrdí, že přichází poslední fáze. Sueneé postupuje ve svém vývoji mílovými kroky, toto video to celé potvrzuje. Nádherné vysílání. Kdo ví, jak to bude. Jak jsem zabraná do trhání a poslechu, nedaleko ode mě zakašlání. Vyjekla jsem. Dva mladíci stoupali cestičkou nahoru.

- Co tu děláte? Kam jdete? Já jsem se strašně vyděsila.

- Na houby!

- A kde máte košík?

Jeden ukazuje papírovou tašku

Za chvíli totéž. Paní za mnou stoupá na borůvky. 

- Dobrý den!

- Fuj to jsem se lekla!

- Jsem chtěla být za slušnou. 😂🤣😂

Obě se řehtáme. Říkám jí, že už je druhá, kdo mě tu vyděsil.

Do třetice slyším zespodu od aut stoupat babičku asi s třemi vnuky. Ti jsou dostatečně hluční. Ale to už si sedám na pařez a v klidu obědvám.

Domů. Dnes je výročí. Smutné. Zbytečné. 6.8. osmdesát let od shození atomové bomby na Hirošimu.

Cestou vyřizuji telefony. Ješiši, pod pevností nové parkoviště. Asi v ptačím parku. Ne, to asi ne. Nebo jo? Vystupuji. Koukám. Tady té cesty jsem si nikdy nevšimla. Mladíček v zelené vestě ke mně přibíhá, jestli chci dolů. Ne, ne. Jen fotím, točím. Je z Ostravy. Dobrá brigádička. Sbírám si hrušku na příkopě. A jedu domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-06-vecer-doma

Petroušek mě vítá. Obdivuje mé sbírání borůvek.

- Peťuš, je sezona. To se nedá nic dělat. Já to beru jako jógu. Natahuješ se. Zdviháš se, sedáš si. Držíš polohu. Je to zdravé. A ještě přivezu borůvky. 

Ukazuje mi akuvrtačku, kterou si dnes koupil. Má z ní nepředstavitelnou radost; vidím v něm malého klučíčka. Má hračku. Ale potřebnou!! To jo. Už si nemusí půjčovat.

Jdu do zahrady. Slyším za plotem němčinu. Jdu kousek dál. U stolečku sedí pán. Ve stanu se chrupe. Polák. Z Krakova. Krásné starobylé město. Chvíli se dorozumíváme.

- Kurva, nerozumie.

Směju se. Jo, líbí se mu tady moc. Kolega pil, tak nyní resonuje stan. Oni takhle oddychují a pak vybíhají na své kapely. A že jich tu je.

BRUTAL ASSAULT - od roku 1996 každoroční metalový open air

6. srpna -9.8. 2025 | pevnost Josefov

4 dny – 5 pódií – 125 kapel – hororové kino – výstavy umění – Rozcvička na ÚT

Festival se koná na unikátním místě vojenské pevnosti 18. století! Přijďte si užít skvělou atmosféru, levné české pivo, chutné jídlo, bláznivé fanoušky, navštívit umělecké výstavy, hororové kino a asi 125 kapel z celého světa za 4 brutální dny!

Láďu Kobela znáte z muzikálů, jeho srdce ale bije pro rockovou hudbu. Proto se na jeho koncertě můžete těšit na hity od světových legend jako AC/DC, Queen, Aerosmith nebo Metalica.

A chybět nebudou ani hvězdní hosté!

Na FB obrázek starce, který s předpaženou paží něco odmítá:

Věrka Habina

NE

Říkám NE

Odmítám všechno zlo. Všechna dramata. Celý zlý svět s jeho převrácenými pravdami, démony a všechno překroucené.

Odmítám vše, co neodpovídá mé jediné pravdě. Prostě říkám NE.

Zachovávám a chráním svou vlastní čistotu. A tato, moje čistota, odmítá tuto druhou, překroucenou a špatnou! Vědomě. Už nejsem k dispozici.

Moje vlastní vnímání je cesta ven, k mému osvobození, z tohoto snu, odmítám všechny cizí pravdy zvenčí, od všech ostatních!

@DivineSoulsPortal

Ne platí v celém vesmíru! Proto se vždy vše oznamuje filmy. Vposlední době mnoho lidí neřeklo NE! Prý je nutili. Nutili. Ale mnoho lidí řeklo: NE!

Noc. Píšu. Poslouchám živé vysílání:

https://www.youtube.com/watch?v=EGpBG7J_w1E

A zas o von Braunově předpovědi, kterou sdělila jeho sekretářka.

Poslední karta - UFO invaze - Dr.Michael Salla a Týden v exopolitice

A tak to dnes bylo.

Dobrou noc!