Adventní jarmark, tvoření, chystání, klid, pohoda, vzpomínání
Ráno. Sobota adventní. Vánoční jarmark v Bastionu IV. Prohlížím si nástavce pumpy. Lebedím si v ložnici. Petroušek.
- Kdypak se, muzliku, vypravíme?
Mrknu na program. Chci slyšet koledy. V půl jedenácté zpívají děti.
- Vyběhneme v deset. To bude stačit. A proběhneme se, jo?
Souhlasí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-nase-rano
Jdu vybrat popel. Dýmá tu velké poleno. Bude mu trvat celý den, než se samo stráví. Docela jsem stihla k včasnému odchodu. Deset deset – vybíháme. Jemně mží. Na labském mostě:
- Hele, tady bude prča. Klouže to.
Přicházíme k bastionu. Dlouhá fronta na vstupenku. Péťa má všude známé. Pán vypráví, jak si včera v HK ve Futuru chtěli dát něco k jídlu. Dvě holky asi dvanáctileté se tam honily. Vrazili do něj. Napomenul je. A to smrádě sebevědomé se bojovně postavilo:
- Máte problém?
- Jsou tam kamery. Ale kdyby nebyly, ukázala bych jí, že má problém ona. A to dost důrazně.
Petroušek mě vede do prachárny. Umělci tu mají vše hezky označeno – třeba:
- Tady je taky jarmark.
Je tu totiž hodně prostoru, chodeb, pater.
My jdeme tam, kde je velký nápis:
- Tady je prachárna.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-adventni-trhy-v-bastionu
Prostor je plný. Není moc místa ani k stání, natož posadit se do křesel, která pamatují dobu, kdy tu prezidentoval Tonda Zápotonda. Procpávám se dopředu. Dobře vidím. Mijanek dnes nehraje. Zpívají malé děti. Hezky. Jen koledu ani jednu. Zimní písničky. Kde je tradice? V lesy zaběhla. Kde jsou ty lesy?
Děti se snaží. Holčička s černou čelenkou v černé bundě si zarazila ruce v rukavicích do kabátu. Naprosto se nesoustředím. Ale vůbec. Bere mi pozornost. Je vyzvána, aby šla ještě z druhou tlouci do metalofonu. Vrací se zpátky na místo. A zas – ruce jí visí z kapes. To je neúcta! Káča! Jak to, že jí nikdo z dospělých nepoopraví!
Koncert končí. Jdu k holce:
- Už jsi někdy viděla nějakého zpěváka, třeba Karla Gotta, že by zpíval s rukama v kapsách?! Jak projevuješ úctu k publiku! Dáváš nám najevo, ať si trhneme?
Holka kouká, kývá hlavou. Koncertní vystoupení, byli jsme vyzváni, abychom hodně tleskali a hýkali. Ne. Nešlo mi to.
Procházíme stánky na dvoře. Prolézáme prostory, kde všude se prodává. Těší mě, co lidí je šikovných, ochotných podělit se o svou zručnost. Jdeme do patra. Tam byly trhy i koncerty nejdřív, když ještě nebyla opravena prachárna.
Zastavuji se u pohledů s krásnými milými obrázky akademického malíře Jiřího Škopka.
- Vy jste z jejich rodu?
Hezká blondýnka přitakává. Akademická sochařka Markéta Škopková je její maminka.
- A co děláte? Tvoříte umělecky? Jste nadaná?
- Prý ano. Servírku.
To to bouchlo!
- Jejka, věnujte se umění jako maminka a dědeček.
Náhodně cestou po stáncích potkávám Markétu. Říkám jí o našem rozhovoru. Prý nedodělala v Hořicích školu. Nemá vůli.
- Papír nepotřebuje. Má doma vzory. Genetickou vybavenost z rodu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-ceny-vysplhaly-na-32-korun-za-pralinku
V tomto týdnu jsem nestihla v HK doběhnout pro kakaové boby a další dobroty do Jordisu. VYužívám a nakupuji u výrobců tady od nás čokoládové boby dnes. Značka Lílá. Skoro devět stovek za pytlík bobů, čokolýdy, pasty.... To jsou nízké ceny, pane Fialenko!!! Jedna pralinka za třicet dva korun. Nedivím se. Ruční výroba. Ale kdo na to má!!
Letované skleněné ozdoby – výprodej. 30 Kč. Beru si čtyřlístek za padesát a dvě ozdoby z výprodeje. Dvakrát třicet plus padesát. Pokládám sto deset. Pak objevuji další výprodejové. Beru ještě dvě ozdoby. Budou se hodit. Ukládám do peněženky zpět peníze. Čekám, jestli mi pán řekne cifru. Čtyřikrát třicet je sto dvacet plus padesát je sto sedmdesát. Pokládám dvousetkorunovou bankovku. Pán se zastavil.
- Máte výpadek?
- Ano. Úplně.
- Tak pojďte, spočteme to spolu. Čtyřikrát třicet je sto dvacet plus padesát je sto sedmdesát.
Pán kouká.
- Jste očkován?
- Jsem. Dvakrát.
- Ten výpadek máte z toho. Už nechoďte. Tak ještě jednou, pojďte. Čtyřikrát třicet je sto dvacet plus padesát je sto sedmdesát. Může to tak být?
Pán souhlasí. Na dvoustovku mi vrací deset korun.
- Ještě dvacet.
Hledí.
- Sto sedmdesát a do dvou set – třicet korun.
- Ano. Promiňte…
Smutné.
Jdeme.
Už?
Před bránou se ještě dáváme do hovoru se známými.
Paní, s níž se znám z besed v knihovně, mluvíme o hezkých besedách v tomhle roce, o křížení termínů muzeum a knihovna.
- Já jsem jim to říkala už před dvěma lety.
- I já.
K rozbalování dárků poznamenává:
- My jsme rozbalili dárek. Čekali jsme, až rozbalí další. Dnes je pod stromečkem chaos.
- Jsou schopni rozervat originál krabici.
Vyprávím o svých hračkách a krabicích.
- Prý originální krabice stojí víc než panenka.
- Parchanti to rvou. A papíry se skládaly, rovnaly na příští rok. I pentličky.
Přitakám.
- Já jsem se naučila asi před dvěma lety balit exkluzivně. Tam se hodí nepoužitý, ale když to zabalím jak balík na poštu, použitý papír stačí.
Loučíme se. Natahujeme tempo. Spouštíme se z pevnosti domů. Kočky spí. Chystám oběd.
- Jedu na kogeneraci.
- A já jedu na gauč.
Usínám v mžiku. Volá Linda. Je na trzích. Staví se. A je po spánku. Stačilo.
Mám otevřený ntb.
Zprávy v 17 hodin na Dvojce: https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/dvojka
Prvňáčci mají nedostatky v matematice. Většina prvňáků není připravena na výuku matematiky. Zjistil to projekt Matematika bez bariér. Odpovídalo v něm dvacet pět tisíc prvňáků. To je zhruba čtvrtina všech, kteří letos nastupovali do školy. Skoro devadesát procent prvňáků má problém pracovat s pojmy více nebo méně o. Jeden z autorů aplikace Včelka: Pětina děti měla potíže s přiřazením čísla jedna až pět k počtu obrázků. Bez toho se nemohou dál pohnout ve výuce sčítání a odčítání. Problémy dělaly i pojmy potřebné pro orientaci v řadě. Neumějí rozlišit mezi, před, za. Není jasné, jestli to mají řešit učitelé v základní škole nebo ve školce.na projektu spolupracovalo i MŠMT, které tvrdí, že škola má být připravena na dítě, a ne dítě na školu. Každopádně se to vyřeší kulantně. Debilizace pokvete. Chtějí zrušit známkování v prvních dvou ročnících základní školy, aby se srovnaly rozdíly mezi dětmi vyrovnaly.
Tak to mohl vymyslet jen debil.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-vanocka
Všimla jsem si už dávno, že peču-li s láskou, v klidu, v dobrých energiích, daří se. I vánočenka dnes vypadá i chutná božsky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-zofka-hlida
Dávám se do pečení trubiček, rohlíčků. Žofie hlídá. Ta nikdy nespí. Na rozdíl od Mourka. Ten si to u nás užívá. Vyskočil si na mé místo do křesla.
- Mourečku, ty drzoune, tobě se tu líbí?
Tam, kde bydlel, nesměl domů. Dostával jen podřadné granule. Přišel u nás díky Zrzečce ke štěstí. Zažil americký sen.
https://t.me/chat_ckpsikanal/691
Poslouchám na tg na Psím kanále o Vánocích, Santovi Klausovi – Satanu s drápy… Jak je všechno jinak; my uctíváme druhou stranu. Bala, který žere děti… Pořad z různých knižních zdrojů. Přešla jsem před pár lety k očekávání slunovratu a oslavě slunce. Ten Ježíšek je v nás ale hezky zažraný.
Naběhl slizký profesor Beran. Zdvihá se mi žaludek. Studoval taky vojenskou školu jako Prymula. Nemá rád důchodce. Chtěl nás očkovat… Fuj! Sám si prý nechal zjistit protilátky. Světe, div se. Jo, měl je. Takže sám není očkován. Nosil hubu obvázanou rouškou. Odporný člověk.
https://www.youtube.com/watch?v=-FnZgi_BK-Y
Do roku 1850 neexistovala chřipka jako každoroční choroba. Po zavedení prvních telegrafních linek přišla roku 1867 dg. neurastenie. Nemocní měli bolesti hlavy, nervozity, bušení srdce, deprese. Zjistilo se, že tato nemoc byla popsaná u instalátorů telegrafních linek a na železnici… Zavedena bezdrátová telegrafie. Mladí armádní rekruti se trénovali na telegrafní operátory v první světové válce. Nebyli vystavovaní elektřině. Najednou byli obklopeni kilometry měděných drátů. Ty přenášely signály na neshodné frekvenci 7,2 Hz. To je těsně pod přirozenou Schumannovou zemskou rezonancí 7,83 Hz. Roku 1918 propukla chřipka. Americká meningitida, a ne španělská chřipka. V poslechu se dozvídáme, jak do nich píchali jedy…
Na fakultách, v meinstreamu si jedou pořád viry, důležitost vakcín…
Vzpomínám na honkongskou chřipku v mém dětství. Ta vznikla se zavedením VKV. Další tzv. chřipky se objevovaly se zaváděním vyšších a vyšších frekvencí…
Pročetla jsem si Tánin text. Ano. Žiju si to.
Táňa Havlíčková OctoCodes
Všem bdělým lidem ...
Věřte, nevěřte, ale konec roku nepřipadá na 31.prosince. Takto je to jen v lidském kalendáři.
V poli energie planety Země je rozhraním času zimní slunovrat. To je ten skutečný předěl.
A aby byla zachována harmonie, tak v okamžiku, kdy je na jedné polokouli zimní slunovrat, tak je na druhé polokouli letní slunovrat. Tedy na jedné straně světa je nejvýš na nebi Slunce a na druhé straně je nejvýš na nebi Luna. Takto jsou primární mužské a ženské energie planety Země vždy v dokonalé rovnováze.
Letos připadá zimní slunovrat na severní polokouli na sobotu 21.12. v čase 10:19.
Toto datum a tento čas je ten horizont a bezpochyby bude energeticky nejsilnější, ale ve skutečnosti je zimní slunovrat celé období. Podle mojí dlouholeté zkušenosti je ta energie přítomná často i 71 hodin, tedy skoro tři plné dny.
V tomto ohledu by se dalo říct, že doba zimního slunovrat začíná ve čtvrtek 19.12. cca ve 22 hodin a končí v neděli 22.12. cca ve 21 hodin.
Jak toto období prožít v souladu s tímto univerzálním fenoménem? A jak se na tento čas připravit?
Před koncem roku, tedy v průběhu následujících dnů, můžete rekapitulovat. Můžete se podívat, co jste žili od jarní rovnodennosti až do dnes. Můžete pozorovat, co jste zasadili, jak jste pěstovali a co jste sklidili. Můžete se klidně podívat i na celých těch 365 dní od minulého zimního slunovratu. Bude tam tím pádem spadat i to, na co jste v zimě čekali a čemu jste tiše chystali prostor v poli odpočinku a usebrání.
Můžete si projít kalendář a podívat se, čím jste naplnili svůj život. Můžete si projít fotky v telefonu, které jsou často takovým obrazovým průvodcem toku času daného člověka. Můžete zavzpomínat a sepsat si to na papír.
Zkuste spatřit těch devět měsíců nebo jeden svůj rok jako jeden celek. To je důležité. Neupínejte se na jednotlivé detaily. Zkuste vidět celý ten příběh jako kompletní dílo, kde každá část a každý úsek mají svůj význam, ale nejdůležitější je ta výsledná symbióza všech částí dohromady.
Zkuste už jen vidět a cítit. Nezkoušejte už nic měnit. Jen přijměte to, jak to je teď.
Zimní slunovrat je čas uvolnění.
Až budete jasně vidět kudy jste přišli až sem, tak už jen žijte z minuty na minutu, z hodiny na hodinu a dýchejte svou přítomnost. Nic víc.
Buďte co nejvíc v tichu a v pomalosti. Je to jen jednou za rok a vyplatí se to. Můžete v tom potkat velkou blaženost.
Kdo v zimním slunovratu spěchá, tak obvykle před něčím utíká.
První a sedmá čakra se snoubí v jednotě zrodu a zániku. Ty dvě čakry jsou dvě křídla jednoho ptáka. Jedna bez druhé jsou ztracené.
Zimní slunovrat je obrovská příležitost pro odložení všeho, co už splnilo svou věc. Pokud potřebujete něco pustit, ukončit, odevzdat, rozpustit ... , tak není lepší příležitost, než v této době. Zimní slunovrat je jak milosrdná smrt, která ukončí utrpení a zbaví vás bolesti.
Nejdelší noci umí spolknout i velká sousta.
Nebojte se.
A nezkoušejte vytvářet něco nového, ještě není čas. Spočiňte v prázdnotě. Vytvořte prostor bez očekávání, plánů a bez budoucnosti. Buďte jen tím obnaženým teď a tady.
Nic víc.
Takto můžete skutečně spočinout v blaženosti.
A neptejte se, co bude dál. Prosím, neptejte se.
Díky.
~°~
Pall Mc aka
Nekonečný hříbě
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-vecer
Ještě jsem chtěla zadělat na ledovky a linecké. Nechce se mi. Stačilo. Probírám se formičkami ve staré krásné krabici. Asi po babičce. Tu mamka, myslím, nepoužívala. Mami, vzpomínám.
Tys´ toho dnes tolik udělala.
- Petroušku, ono mi to šlo samo.
- To nevadí, ale jak jsi kmitala. Ráno si pospi.
- Ráno okolo půl jedenácté pojede kolem Milka. Přiveze mi mléko. Nemáš čtyřicet korun?
- Máš je připravené na chodbě.
Byl to moc hezký den. Prožila jsem ho v klidu. S hezkými předměty, zpěvem. S Petrouškem. Přemítala. Probírala si rok. Vzpomínala.
Dobrou noc!
P. S.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-14-az-zestanu
Až zestárnu a uvidíš, že se při jídle ušpiním a nebudu se moci oblékat.. Měj se mnou trpělivost, pamatuj na časy, kdy jsem tě učil. Pokud budu pořád mluvit a říkat to samé..... Nepřerušuj mně, poslouchej. Když jsi byla malá, musel jsem ti vyprávět každou noc stejný příběh. Pokud se nechci koupat, neztrapňuj mně.... jen si vzpomeň, kolik důvodů jsem musel vymyslet, abych tě dostal do koupelny. Když vidíš mou ignoranci nových věcí, dej mi čas a nedívej se na mně s ironickým úsměvem. Měl jsem trpělivost naučit tě abecedu. Když budu mluvit a nebude to dávat smysl, dej mi čas si vzpomenout.. není důležité, co říkám, ale potřeba být s tebou, mít tě. Když moje unavené nohy ztěžují kroky, přijď ke mě a dej mi ruce - jako jsem to udělal já tobě, když jsi udělala své první krůčky. Nezlob se, když říkám, že už jsem ochoten zemřít, jednou pochopíš, co mně nutí to říkat. Jednoho dne zjistíš, že navzdory svým chybám jsem pro tebe vždy chtěl to nejlepší, že jsem se pokusil odstranit trny z cesty. Věnuj mi trochu svého času, věnuj mi trochu své trpělivosti, dej mi rameno, na kterém bych mohl opřít hlavu, stejně jako jsem to udělal pro tebe. Pomoz mi dokončit tuto cestu s láskou a mírem a bez křiku. NIKDY MĚ NENECHÁVEJ SAMOTNÉHO. JSEM VYSTRAŠEN O MNOHO VÍC NEŽ PŘIZNÁM A HLAVNĚ KDYŽ JSEM V NEMOCNICI . Buď se mnou, jako jsem byl já s tebou, když jsem ještě byl plný sil. Došel mi dech a z té bolesti se mi křiví obličej. Vzpomínky na to, jak se usmíváš, když jsme spolu blbli, kam jsme šli a co jsme spolu zažili, mě zase vykouzlí úsměv. Tohle byl život, který si pamatuješ? Vždycky jsem tu pro tebe byl. Připraven každý den, silný na to, aby se tvá přání splnila. Tak moc bych tě chtěl chránit, aby jsi byla šťastná, aby jsi nikdy nebyla zlomená a smutná. Teď hledám svou sílu a důstojnost. Bez pomoci to nedám. Slzy bezmocnosti a hanby mi tečou po tváři. Už nejsem dost silný, nemůžu tu pro tebe být, nemůžu se ani usmívat. Nikdy předtím jsem takový pocit necítil. Prosím, pomoz mi laskavostí, trpělivostí, svou přítomností a nenech mne stárnout a zemřít nedůstojně. Drž se mne! Postarej se o mne! Dnes jsem tvoje dítě. Tolik jsem tě miloval, pořád tě tolik miluji, že i v tomto stavu mám problém nebýt ti na obtíž. Zaplatil jsem účty Bohu a jsem mu vděčný za život s tebou. Byla jsi a vždy budeš můj vesmír. Když ses narodila, věděl jsem, že jsi zázrak mých snů. Trval jsem na tom, abych tě chránil, dokud jsem jen trochu mohl. Je mi líto ,že už nemůžu, vůle chce, ale tělo nemůže. Odpusť mi mé dítě, odpusť mi, že jsem nečekané a nechtěné břemeno.....Autor: Daniel Milan- ředitel Dětského centra miniBODKA.