Adventní páteček

Konečně. Dvojnásobně. Pátek, a ještě adventní. Sluníčko už se blíží. Dělá pomaloučku zázraky. Stalo se mi dvakrát v těchto temných dnech, že se mi zdálo, jakoby na mě zboku zářilo. Po otočení hlavy tam nic nebylo. Buď blbnu nebo stárnu nebo začínám být osvícená. :-)

Zrzečku nesu ven proběhnout, Nijak zvlášť ani nechtěla. Studí pacičky.

Dnes jahodový koktejl k snídani. Lahodný. Sytý. Nutričně vyvážený. Jdu zavolat Zrzku. Hned vbíhá zezadu zahrady šipkou do domu.

Za den si xkrát uvědomím, jak jsem šťastná. Doma. Bez roušky. Nemusím do práce. Pracuji když chci já. A xkrát si uvědomím, jak moc, vesmírně nesmírně moc toužím po lidech. Po obětí. Po kontaktu. Taky si uvědomuji, že poustevničím. Nechci chodit tam, kde mě vyhazují. To mě naučila maminka. Rozpor. Tak moc chci lidi. A oni sveřepě slouží systému. Nevím, co s tím. Ale hlavu si kvůli tomu neukroutím a na bok se nepřevalím.

Už je datum! Vždycky zadělávám na cukroví okolo Lindiných narozenin. Vždycky jsem jí pekla dort, aby nebyla ochuzena shonem před Vánocemi. Najednou jako kdyby bylo víc času. Jenže relativní. Neb se mi děje zrychlený čas. Ráno; pigluji okénko u kamen; přibylo mi ještě čištění Zrzeččina záchůdku. Druhý pokus - vypouštím rezáče do zahrady. Střih. Bude půlnoc, dopékám vánočku. Zrzečka si hraje s makovičkami připravenými vedle tavné pistole... Kde je ten čas mezi tím? V lesy se zaběhl...

Jsem přední fanoušek LžiTV česká bruselská 24. Tak co nám dnes Hurvínek povypráví za pohádky. Co slovo, to perla.

Moudro dne: Jíst a pít s rouškou se nedá.
Blatný

Rada ministra zdravotnictví: Teď to vůbec nemyslím z legrace: Myslím si, že nejlepší dárek pro prarodiče je velká sada FFP2 respirátorů. Cena není tak závratná.

Mně prosím ani jeden! S tím mi do domu nechoďte. Mám obálku od Babiše ještě nerozdělanou. 

60% by očkování doporučilo, ale jen 40% by se očkovat samo dalo. 

Tady něco nehraje, že jo? Pan ministr se tím hrdě ohání. A pokračuje:

"Plošné testování je super. Běž se otestovat. Ale já bych tak úplně nechtěl." 

Výsledek statistiky poněkud divný. Blatný!

Ministr vypráví jako pohádku přihlouplým vnoučátkům. Lže, jako když tiskne. Myslí si, že mu to národ žere. Bomba - slajd: Očkování nemění lidskou DNA, ani nezpůsobí genetické vady.

Tady vtipný koment:

Richard Connor MacLeod

Divadlo Járy Cimrmana..a teď bude mluvit doktor Blahuta

Vtipně vystihl. Fakt - jak u Cimrmanů! Další cimrmanovská sentence:

Cílem je, abychom se nedostali do té sistace, která byla vidět na tom posledním obrázku, na posledním modelu pana profesora Duška. :-) 

A nyní promluví dr. Blahuta! :-) 

Obézní oteklý strýc s nezapamatovatelnou fcí: Koordinátor realizace vakcinační strategie MZ. Asi se mu špatně dýchá, ale láduje do lidí tu jejich masívní kampaň. Znám jen řepnou kampaň a volební. Ta o výběru priorit by měli nazvat vymýváním mozků.

Blatný by se měl promítat v hlavním programu na Silvestra. Že se nebojí karmy. :-) 

Skyp s maminkou. Nejde nám to. Přeskakuje to. Slunečná bouře rozkostičkovává obraz. Přesouvám se do pracovny.  Další zkouška po obědě. V půl jedné druhý pokus o spojení. Vydařil se.

- Máš tam kočku?

- Mami, jak tě napadla kočka? Počkej, jdu ji zavolat.

Zrzečka spadla z jiného světa než naše Micicinda. Ta jen málokdy přiběhla na zavolání. Většinou jsem se nedovolala. Taky když se ztratila, mysleli jsme, že jen nereaguje.

Mamka někdy krásně reaguje na počítač a obrazovku. Dnes ne a ne a ne se podívat. Zrzečka jí vběhla přímo do obrazu. 

Pouštím mamince Nohavicovu koledičku. Líbí se jí. Mamka je divná. Jako omámená. Nedýchla si něčeho? Už to bude rok...

Vyprávím historky, které si vybavuje. Usmívá se. O tom, jak se Péťa chvástal, že jestli ten ořech vzadu někdy bude rodit, tak přejde zahradu po rukou. Mamka se směje. Ořech rodí, Petroušek po rukách zahradu nikdy nepřešel. Taky o tom, jak v paneláku přišel do kuchyně:

- Co vyrábíš?

- Tady ten dort.

- Tenhle,  jo?

Ukázal na obrázek vysokého kousku nazdobeného máslovým krémem.

- Tak jestli to budeš mít takhle vysoké, tak se ti vkleče pokloním.

- Tak si to jdi, Peťuš, nacvičovat. Já tě zavolám.

Rozkrájela jsem dvě placky na pruhy. Naplnila krémem. Nazdobila. A šla zavolat Petrouška.

- Ale to je podvod. Tys to rozkrájela.

- No, rozkrájela. Už můžeš jít do kolen.

Končíme. Termíny jsme si domluvily telefonicky.

Doma je báječně. Ale chybí mi lidi. Pročítám na FB příspěvek ze stejného dne před třemi lety. V závěru čtu maminčino moudro. No jo. Je to tak. Maminka...

11. prosinec 2017 · Jaroměř ·

Poslouchám Helenu Heclovou živě o pohádkách a v tabletu mám paní Helu připravenou s pořadem ze Svobodného vysílače. Poučné - pohádky důležitá součást života. Pohádky nesou starou symboliku... Nacházíme tam archetypy...

Dnes ráno jsem protřela oči - do tmy. Brr. Rozednívalo se a pochopila jsem, jak to mají lidé těžké - bát se o hypotéku, o děti, o práci a ještě se nenabijí sluníčkem - celý den hákují pod zářivkami, wifinami s okny zakrytými žaluziemi... To musí být hrozný tlak na psychiku.

Jak jsem šťastná, že jsem mohla dovézt mamince ve skleničce hutný škraloup z mléka od krav. Dnes ho nechtěla, ačkoli je to pamlsek, prý v něm je nejvíc minerálů... Nalákala jsem ji na hrneček vařícího mléka, trochu mi cestou vychladlo, vzala jsem do něj kakaový nápoj... Bez přemlouvání ho mamka s chutí vyzunkla. Seděla jsem u ní na posteli, držela ji za ruku, hladila jsem ji po vlasech a krku a říkala: Mami, takhle jsi mě hladívala, když jsem byla nemocná. Mami, já jsem pod Tvými křídly byla naprosto v bezpečí. Mami, měla jsem s Tebou krásný život. Bylas mým ochráncem, strážcem, podporovatelem... A jaký život jsi měla Ty? Plakaly jsme. Odpověděla, že měla nesmírně těžký život. (To já vím, dětství neměla krásné, mladá ovdověla, byla na vše sama...) Začalo to už v dětství, neměla jsem tátu. Pak se maminka, tvoje babička vdala... Maminka vyprávěla s logikou. Na LDN nechtěla mluvit, neusmívala se. V DD je přeci jenom lidská láskyplná péče. Ač chodby zejí prázdnotou, jsem v podstatě spokojená. Milé ženy i muži plní svá povolání jako poslání... Jen kdyby se tam neztrácely věci. Dnes jsem se dozvěděla, že seznamy ošacení, věcí neexistují. Paní Ludvíková - předešlá vedoucí - nepředala nic. Manžel mě chlácholil, že takových nepořádků je v naší zemi hodně Ukázala jsem paní koordinátorce rozervaný průhledný odporný froťák s nažehlenou cedulí, na níž bylo jméno původního majitele přečerněno fixem. Další ručník neměl pro změnu jmenovku vůbec. Z hromad těch nejkrásnějších nových froté zbyly tři oprané, cizí, nepěkné, ubohé.. Vzal to čert, jsou to věci. Ponožky měla na nohách nějaké cizí - hromady jejích se ztratily To nic, to není důležité. Zamrzí, ale nevnímám to, jako že jde o život. Někdo to zkrátka potřeboval. A jiný to zašantročil - nevěřím, že by někdo nosil mamčiny punčocháče

Ptala jsem se maminky: Mami, kdo mě bude opatrovat, až tu nebudeš? Víte, co odpověděla? Ty už budeš tak otrkaná životem, že už budeš umět reagovat. Neboj se. Nebrečeli byste? Mamka má demenci a naprosto logicky reaguje, odpovídá. Mnohdy má odpověď v sobě vtip... Bylo to hezké. Slíbila tak nějak nejasně, že si - až přijde čas - pro mě pošle. Usmála se jako nad hloupým dětským nápadem...Moudrost se nevytrácí. Tak zas zítra .-)

Napadá mě, do čeho se utírá. Nemá osušku. Ty krásné osušky a ručníky zmrvili v prádelně. Měli zákaz prát je. Chjo. kolik má maminka hadrů na utírání?! Z těch hromad nádherných nových krásných neopraných. Jestli se někdy dostanu do její skříně, to budu zírat. Její košilky. Její kalhotky. Ty vyřadili... Zcela nové. Její halenky. Kostýmek s paličkovanou kytičkou. Vždycky jsem ji rovnala, aby ji nezlámali... Komu záleží na ochraně kytičky z paličkované krajky! Tu paličkovala maminka Dušky Schejbalové z Vamberka. Orvané knoflíky, nezašité dírky rozežrané pracími kyselinami. Vždycky jsem to vzala domů k opravě. Petroušek zašil a druhý den vráceno. Nemyslet na to.

Telefony s klienty.

Zadělávám na cukroví. Ze dvou várek peču vánočku. Poslouchám zase Helenku Heclovou. Finist Jasný sokol. Vysvětluje archetyp hada, sokola - podobu a charakteristiku zvířete. Mužské, ženské energie... Krásně u vyprávění hnětu rozinky do těsta.

Jednadvacet hodin. Ještě volá klientka. Radí se, co objednat. Vysvětluji jednadvacetidenní výzvu. Před půl desátou mám balík vypravený. V pondělí ho odešlou z centrálního skladu v Polsku. 

Vánočka upletená. Rozmýšlela jsem, jestli dvě malé. Ne. Jednu velikánkou. Požehnej pámbíček! To říkávala maminka buchtám, vánočce, mazanci... Já ho nazývám Vesmírnou inteligencí, vesmírným pánem... Ale z pusy mi ta formule zas vyběhla.

Končíme. Zrzka už si dohrála s makovičkami. Přestala brečet, že chce do tmy. Seskočila z gauče pod houpací křeslo; nemám to ráda. U nás už si na jedno ani na druhé nikdo nesedne z bezpečnostních důvodů.

Energie houstnou. Za devět dnů slunovrat. Uvidíme.

Zítra bych vstávala v pět. Péťu bych nervničila. Obával by se, aby mi neujel autobus do Phy. Jeli bychom na poslední chvíli tak, abych ho chytila. Zítra jde pracovat a já se budu školit. Z domova. 

Jdu se na to vyspat.

 Dobrou noc!