Adventu už na krátko.
Poslední adventní sobota. Ve finiši. Mám jen zadělaná těsta. Napečené tlapy. Od Lindy vosí hnízda. V uvozovkách zdravá. Bez piškotů. Ze špaldy. Nějaké zdravé Herbalife koule. Žádná klasika. Tradice. Loni jsme vypomohli koupí cukroví jedné skvělé mladé hostinské ze staré zájezdní hospody v Počernicích. I letos. Všechno zvládnu. Jaké úkoly mi zbývají? Času již na krátko.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-18_Rano_ranicko/
Otřít, ošetřit, omýt obývák. Celý život jsem musela otírat prach v otevřených regálech. Náš nový krásný nábytek od pana Podolského má vitrínky chráněné sklem. Senzační úleva. Od léta se chystám udělat v nich ordnung. A umýt jejich skla.
Pak už jen dopéct cukroví. Vcelku hotovo.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-18_Sedivec_nad_mestem/
Zadělat na chleba. Na vánočku. Založit polévku. Z čeho? Musím si dojet pro balíčky s krůtičkou k milé duši, u níž část naší krůty odpočívá mrazáku. :-) Fotím si šedivák na větvích u jejich domu. Klidná odlehlá část města. Paní mi nese nejen polévkové krůtí odřezky. Péťa dostal táceček cukrovíčka, čalamádu. :-) Děkuji!! Svištím zpátky domů.
- Lindo, už pípala trouba? Je tam hrneček se štětcem; povlaž veky vodou. Už jedu!
Kompot. Brambory a poslední kousíček naší cukety na páru. Kapra po mlynářsku. Všecinko i s cestou hotovo až po o. :-) :-) Zvonek. Počítačový kluk mi přišel něco opravit. Tak tak jsem stihla uvařit. Péťa se hlásí:
- To budeme jíst o půl čtvrté?
Linda servíruje. A já opravdu obědvám pozdě. Čas prokládám jablíčky, mandlemi... Z předpokladu kratičké opravy se vyvinuly tři hodinky... Moje ztráta času dne. Něco za něco. Aspoň mám computery v pořádku.
Bedna s dřevem vybraná. Navážíme ho už po tmě. Sedám si sama ke stolu. Rozsvěcím andílka od strejčínka. Svíci. Nalévám Muchu a debužíruji. Odpočívám. V klidu rozmýšlím, co dřív. Jdu se mrknout do počítače a pak šup na štafličky. Mourek mě zklamal. Pletichář. Hraje seriozního přátelského kocoura. Je to nejen zloděj, on je to rafinovaný zloděj! Volám ze štaflí:
- Lindo, hlídej misku, až Kitty dojí!
Slyším chřoustání od ostrůvku. Pro kocoura zakázaná zóna. Nevěřím svým očím. Jako bych viděla čerta! Ten kočičí Baloun - já jsem vám to říkal - chřoustá. Na lince!! Ten bachor si potichoučku ladně elegantně vyskočil na naši linku!! Co mu neupřu - inteligenci. Viděl žlutou misku. Linda ji zvedla na linku. Ano, hlídala. Když Kitty dojedla, misku uklidila. Ječím! Ten mě naštval. Vyskočil si ke žluté misce!! Pavlovovův reflex. Nelenil. Hop! Zdvihnul se v těhotenství. Hodoval. V klídku. Hned pochopil. Honili jsme se spolu okolo obýváku. Utěrkou dostal po zadku. Otevřela jsem mu na terasu i ven. Dostal na výběr, kterou dírou uteče. Zdrhnul.
- Mami, ten dnes nepřijde. Bude uražený.
Tak ať! Práce mi jde od ruky. Linda žehlí. Já oblézám obývák. Bez Moura - skvělé. Nasypala jsem do misek. Kočky mají rády raut. Výběr. Chodí si zobnout. Ten lupič to kazí. Do rána ho nechám vychladnout. Má svá místa. Koš, koberec, houpací křeslo. Dnes si vyskočil na Péťovu židli. Dovolila jsem. Ale na linku - to si žádná kočka nikdy nedovolila!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-18_Denni_deni/
Probírám poličky. Beru věc po věci. Tuhle konývku mi věnovala paní Matějovská. Tyhle hrnečky mám od mamky. Tuhle růžovou porcelánovou droboť mi kdysi přinesl Petroušek. Tyhle knihy už nepotřebuji. Je třeba je probrat. Vyřadit. Jejich čas pominul. Tuhle starou asi secesní cukřenku mi nabídla maminka ke svatbě. Odmítla jsem ji. Během let jsem si to rozmyslela. Potrápila mě. Poučila. Dostala jsem ji, ale až. :-) Myslím, že ji dostala od paní Slezákové. té, které jsem nechala zrekonstruovat náhrobní desku. A tenhle porcelán si koupila maminka relativně nedávno. A tenhle? Ten je válečný. Ten dostali s taťkou ke svatbě. V listopadu čtyřicet čtyři. Za války. Teď je zas. Neviditelná. Bez vojáků. Bez letadel, tanků. Každá válka skončí. Všechno se musí užít. Odžít.
Maminka v listopadu padesát devět ztratila manžela. Jak v tom adventu uklízela? Měla chuť chystat pro své holčičky tři a dvanáct Vánoce? A z čeho? Měla peníze? Mám schované dopisy. Tatínek prosí urputně z nemocnice, aby jeho ženě vyplatili jeho mzdu. Jak to všechno měla maminka v duši uloženo? Vzpomínky. Zkušenosti. Na co jsem se jí ještě nezeptala? Dík za deset let. Intenzivních. Vyptávala jsem se. Popisovala fotky. Nechávala jsem si znovu a znovu vyprávět její příběhy z dětství, z mládí, ze života. Díky ní vím, jak se chová koza na ledě. Vím, na který kopec - Glozovnu - chodili sáňkovat. Znám habřinskou školu. A dva nenápadné kopečky Chloumek a Prašivku. Vím, kde je v jejich vesnici hájovna hajného Kuřete... Kde mlýn Skořípka. S dědou do něj vozili obilí. Mlynář Pácalt... Kdo ho hlídá opřen o starou lípu. Tam u nich pár chalup s názvem ve dvoře. Proč? Protože nahoře v lese stával starý strážní hrádek pánů z Hustířan.
https://www.hrady.cz/hrad-rotemberk-neznasov-rotmberk
Zaniklý hrad., zal. v 2. pol. 13. stol., patrně jako nástupce znič. hradu Vražba. R. 1370 prvním zn. majitelem Ješek z Neznášova. Jeho potomci připom. do r. 1457. R. 1494 hrad držel Bavor z Hustířan. Za jeho potomků opuštěn; r. 1542 pustý.
- Mour sedí přede dveřmi!
- Ať sedí! Peťuš, mám hotovo. Měla bych jít péct. Ale nechce se mi.
- Odpočiň si.
Otevírám dveře na venkovní terasu. Šup, mourovatý drak hupsnul do domu. Uražený není. Metoší na koš.
- Moure, zklamals´ mou důvěru. Dej si na mě pozor! Hřála jsem si hada na prsou! Nezapomeň, ruka dávající může dávat i přes kožich!
Lindina černá dračice si oblíbila košík na chodbě. Je tam stočená, schovaná, nenápadná. Ti dva z gangu nezdárných koček ji cítí. Mour se někdy splete a jde na ni juknout. Zrzka, ta se neplete. Ta ji chodí provokovat s ďábelskou radostí programově. Kitty zaprská, Zrzka se vrátí do obýváku s potměšilou radostí. Poťouchlice. Prohnaná šibalka. Její první, jediné a poslední děti se velmi dobře umístily. Dnes totiž slaví půl roku pobytu na světě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-18_Lucinka_Ke_Hvezdam_-_prijela_domu_-_do_Cech._Vitejte/
Lucinka, Ke hvězdám - ještě slepá šplhala po koši za světlem. První opustila koš ladným pádem po závěsu deky. Průzkumnice. Jediná slečna. Hugo a Bruno - ti mají spokojený a blahobytný život v Pze. Jejich panička jim dělá pomyšlení. A nejchundeláčtější kluk? Dnes jsem hovořila s jeho paničkou. Jejich Stelinka chodí do školky. Je to její největší kamarád. Huňáček si podřídil domácnost. Lítá i po schodech dolů k paniččiným rodičům. Prý žije v manželství s jejich ridgebackem. Ten je tak zamilovaný, že měl falešnou březost! Prý spolu spí. Huňáč nikdy nebyl sám. Když odejdou do školky a do práce, maminka ze zdola přijde kocourkovi pustit Radiožurnál a nakrmit ho. Milují ho a on je.
A tak to má být. Milujme se. Láska - základ. Družení. Léčivá síla dotyků.
U nás to spí. Zrzka na mém místě na gauči. Mourák předstírá hluboké oddychování pod mýma nohama. Herec. Falešník. Kocour dvojí tváře. Prý gentleman. Podvodník! Lupič! Kitty se přesunula ke své paničce.
Jdu spát. Ať nejsem protivná. Zítra čtvrtá neděle adventní! Ať se nám vydaří! Mám vypráno, vyžehleno, vcelku omytý dům, dopeču, zabalím a budu se těšit na Jéžíška. S tímhle slovem se mi vybavily Vánoce ve třetí třídě. On mi nadělil kolo!! Teprve tak před dvěma třemi lety jsem dovolila koupit mi nové. Rozinanta u nás tráví svůj kolodůchod. Nová Růženka - mládě, na kterém je radost porajtovat.
Dobrou noc!