Akční sobotěnka na Hubertově jízdě i na kurzu intuitivního vidění s Mark Komissarovem

Sobota. Dopoledne zábava. Odpoledne povinnost. Ono se řekne dopoledne zábava. Jenže mně letí čas ráno a dopoledne několikanásobně rychleji. Ať vstanu, kdy vstanu, nikdy to nestihnu. Vždycky přijdu pozdě. Nikdy nedorazím na začátek. Já se tam zkrátka nedokodrcám na čas. Neznepokojuji se. Proč taky? Čeká mě zase jeden z hezkých dnů. Všechno se odehraje tak, jak je naplánováno. Ačkoli dnes na intuitivním vidění a vědění Mark Komissarov přednesl svou teorii. Přeženu-li to, současnost neexistuje, jen okamžitá budoucnost a minulost. Zjednodušeně. Podle něj tvoříme současnost právě teď. Rozhodujeme co uděláme, kam půjdeme. I když současnost je okamžik mezi minulostí a budoucností. Já to mám jinak. Jsem přesvědčena, že film je natočen, my jen na rozcestích měníme karmické uzle; zjemňujeme události příští, můžeme se rozhodnout, jestli na rozcestí vlevo nebo vpravo. Nezáleží na tom, jak to kdo filosoficky máme. Svět se kvůli tomu nezbortí. Sluníčko zase ráno vyjde posvítit lidem do dne. Svět se bude točit. Je jedno, jak to kdo máme s představou nebeské klenby. Kdo ví, jak to je.

Vyjedu před desátou. Ó, už je půl jedenácté. Aha, tak ještě vyberu pračku. Vymáchám v octové vodě. Páne - prádlo na třicítku a co špíny z prášku ve vaně ještě zbylo. Voda ze ždímačky pění. Myslím na maminku. Jak se lidi v DD odrbávali. Pokud to nebyl svrab, který ředitel úspěšně tajil před rodinnými příslušníky, pak jim dávali masti, aby se neškrábali. Nejhorší je, když v chemii lidé tráví noc. Noční košile, povlečení - všechno jedy, které mají vliv na zdraví, psychiku a náladu staroušků. Vstupují do těla přímo. Celou noc.

Ještě vyběhnu na půdu pověsit prádlo. Bílé ze včera mi visí venku na šňůře. Do prčic, nové kolíčky vystřelují jak kytka vystřelovačka. Ty vorle, za jedno věšení zlikviduji i pět kolíčků. Ta bába, jak mě před dvěma lety v květnu úlisným hlasem volala, jestli ještě reklamuji zboží, ta už asi lítá někde mimo planetu. Tehdy mi sladce a úlisně sdělila, jestli vím, že má Petříček (malinko se babizna spletla) přítelkyni. Zlí, ubližující mi - pravidelně na své skutky dojedou. Někdy i totálně. Tak pokud, babo jedovatá, chodíš na moje počteníčko, děkuji za zvýšenou statistiku, přeju ti takové zdraví, jaké si zasloužíš a ubezpečuji tě, jedovatý jazyku, že kolíčky budu reklamovat. Kupuji v různých obchodech, a praskají všechny. A nemusí ani projít peklem letního slunce nebo zimního mrazu. Nové - lupou jak zralé tobolky.

- Peťuš, já jsem ti zapomněla nachystat svačinku.

- To neva, vezmu si tyčinku.

- Ne, připravím ti - mám čerstvý chlebíček. Jeden se šunkou, sýrem a vajíčkem, jeden s medíkem.

Ve chvilce je tu. Vkládám kousek okurky, žluté a červené rajčátko, jablíčko na čtvrtky. Je velmi zdravé. Viz 22. minuta:

https://www.youtube.com/watch?v=CQS2vUWxOFQ

Jablíčka - teda domácí! Ta z marketů - bez slupky. Pozor na jedy v ní. Pomáhají od revmatismu, vyčistí organismus od kyseliny močové, pomáhají při metabolismu tuků, vynikají jablečný ocet - elixír. Ideální nápoj - jablečný ocet vyrobený kvašením ze slupek. Jedna čajová lžička jablečného octa, jedna lžička medu, rozmíchat ve vodě. Vypít na lačno. Zbavuje cholesterolu. Upravuje pH organismu. Dávat přednost jablíčkům přírodního původu. Ne přešlechtěná. Nejléčivější je ontário. Prý náhodný semenáč nalezený v Kanadě.

Co ještě? Nachystat Petrouškovi na zátop. Až bude chtít k večeru zatopit, aby jen škrtl. Rovnám pár šišek z našich smrků.

Co dál? Připravit mu svačinku na odpoledne.

Nezapomnělas´ na něco? Zapomněla. Na sebe. S sebou do termosky bylinný koncentrát Herbalife - taky rozpouští tuky v cévách, jeho zelená guarana a nepražený kofein udržuje pozornost. Obědovou tyčinku s sebou. Mandlovou tyčku ke svačince. Nakrájet jablíčko s sebou. Jo a láhvičku vody s aloe. Vsjo. Vsjo? Snad vše! Hodně jsem si oživila za poslední tři dny milovanou ruštinu. Tak krásný měkký jazyk. V mládí odmítaný, nenáviděný. Jak se pohledy v životě točí, kroutí, mění. Lena - Markova tlumočnice z Ukrajiny - hovoří hezkou vcelku čistou češtinou. Milá, šarmantní dáma s krásnou lící. Ne tak básnicky - s hezkým ženským obličejem. Stálý úsměv na tváři. Optimistická. Podporující naše snažení. Mark. Sice třiatřicet let Američan z Nex Yorku, ale jeho rodná sladká ruština neopakovatelná. Krásná. Oživila jsem si hodně slovíček, která léty zapadla. Učím se vždycky u své běloruské kosmetičky. Piluji koncovky časování. Poslední tři dny byly výživné nejen kurzem intuitivního vidění, ale právě i zpěvnou řečí našich slovanských bratrů. Kukla - panenka. Polotěnca - ručníky. Skovoroda - pánev. Taněc s skorovodkami - tanec s pánvičkami. Kot i opásnyje ogurcy - Kočky a nebezpečné okurky.

Proč? Protože:

https://www.youtube.com/watch?v=MwxRMwrOn2g

Mrkněte, jak reagoval náš kocour na nebezpečnou okurku.

Maličkosti mě zdržely do oběda. A to jsem se měla účastnit Akademie Herbalife. Kolega mi pošle záznam.

Do toho všeho poslouchám SV. Vcelku rozumím, ale nechápu, jak Mojmír funguje už tolik let bez OP. Kdys to líčil - první tři roky si pro dopisy chodil s policejní asistencí. Ti ho u přepážky identifikovali. Neztotožnili!!! Nerozumím, jak nás těch dvě stě tři sta zástupců lidu mohlo lehkovážně odsoudit do bláta, v němž se právě nacházíme.

Stane se to, co uděláme. https://www.facebook.com/100084617054786/videos/566605575217463

od 1 hodina 34 minut- podrobné vysvětlení o státnosti, občanovi...

V LZPS - je pojem občan - myslí se tím státní občan Československé federativní republiky.

Nedošlo k vytvoření politické komunity.

Politická komunita založená zrádci politiky v rozmezí 91-93 - vytvořili politickou společnost. A my jsme jejími členy. Máme vytvořenou smlouvu s politickými stranami a hnutími prostřednictvím platného OP - jsi podřízen jejich právu. Svobodně - nevědomě, neznale jsme se jim upsali. Každý, kdo si podal žádost o OP - stvrdil, že bude poslušný zákonů, které vytváří politická komunita prostřednictvím politických stran. . Ta vytvoří vládu, ta je nám nadřazena. Jediná cesta je vyvázání se:

ztrátou OP - ten je veřejnou listinou,

ztrátou r. č.,

ztrátou příjmení, které nám matrice dala.

https://www.facebook.com/100084617054786/videos/566605575217463

Žádný národ na světě nemá platný zákon 424, par. 3 a 5, kde jsou politické strany a hnutí odděleny od státní správy a kde nás nikdo nesmí perzekuovat za to, že stojím e mimo ně. Podpisem OP - dává nám totožnost občana - na základě toho s tebou jednají. Občan je otrok politické komunity. Vyvázání se ze společenské smlouvy, která nás váže k druhému občanství. Našli jsme něco, co jsme nikdy neztratili. Jen jsme to zapomněli. Narodili jsme se v Československu, máme státnost československou narozením v Československu. Ta státnost se vztahuje i na naše potomky. Nevědomě, tupě, svobodně jsme děti nechali automaticky zatáhnout do systému. Vyvázáním se z občanství k ČR se automaticky vracíme domů - do Československa. Jejich symbol je na OP, na SPZ, na technickém průkazu pro člověka - tedy ROD ném listu - všude - jsme osoba, věc, náklad. Jednejte s námi jako s potomky lidí z Československé republiky.

No jo, ale bez OP si nekoupíš nemovitost, auto, nic. Totálně mě musí chránit Ústava. Policista ví, že je orgánem státní moci. Dřív v Československu byl orgánem veřejné moci. A to je rozdíl. Politická moc od 1.11. 1991 nemohla uzákoňovat nic, nemohla ani nikam přecházet.

V roce 1991 (zákon 23 z roku 1991 a následně Ústava z roku 93) jsou mezi námi už lidé, kteří jsou lidé (ne občané, otroci) - kteří ztratili OP se automaticky stávají podle Ústavy z roku 93 - LZPS čl. 42 těmi, kteří automaticky nabyli státnost československou. Nám je potřeba vystoupit z lodi

Jedu. Jo, ještě koukám do telefonu. Čtu mail z Lenovo. Heleme se. Ta zelená Alza s tím nepříjemným skřetem a mátožnými odlidštěnými pracovníky neuznala reklamaci. Ale Lenovo - óóóó! Chápu dobře? Opravili, vyměnili čtyři součástky; dnes se říká díly. Stroj prošel nějakým speciálním testem. A na ty čtyři součástky se vztahuje speciální záruka. Až přijedu domů, ubezpečím se, že záruka uznána.

Letos se nevybírá na Hubertově jízdě vstupné. Není tu tolik atrakcí. Každoročně tu byly ukázky práce s koníky. Asi před třemi čtyřmi lety tu jezdil Václav Vydra na svém neokovaném koni. Seděli jsme na suché trávě na sluníčku, bavili se jeho uměním. Najednou se nade mnou skláněla koňská hlava. Obrovským čumákem mi zajela do krabičky s jablky. Na louce pod hospitálem vtipně předváděli drezúru - ne, umění dravců. Vždycky tu byl bohatý doprovodný program. Letos ve stáncích jen to lesnické. Vodítka. Obrazy se srncem, horskou průrvou... Oblečení. Hodně žrádla. Ale mraky. Domácí výroba. Kupuji tři jitrnice. Jeden kančí špekáček. Sušené ovoce. Má krásnou barvu. Jako čerstvé. Ptám se, které je nedoslazené. Beru si pár plátků sušené hrušky a pár plátků ananasu. Třetinku burčáku. Sedmička to není. Možná půllitr. V kostele varhanní koncert. Slyším lesní rohy na terase. Přicházím na konec. Průvod členů Řádu sv. Huberta jde do svých prostor v hospitalu. Nádvoří - jindy plné - dnes skoro prázdné. Glorchestra, Theatrum Kuks, vinobraní... Kolikrát do roka tu jsem! Desetkrát. Možná víckrát. A to sem někdy zajedeme na kolách. Někdy do Šporkova mlýna na oběd. Pozoruji vzdělávací stanoviště označené dvojkou. Kostičky se stopami zvířat. Na druhé straně jejich obrázky. Vedle panel - dřeviny. Čím se živí jednotlivá zvířata? Kdo má rád žaludy. Poslouchám. I pro mě poučné. Veverčinu stopu neznám. A žaludy má ráda i divoká kachna? To se mi líbí. Děti hádají, učí se. Kráčím do bylinkové zahrady. Prohlížím si estragon, artyčok, třapatka - taková malá rudbekie, bohatá na květ. 

Do sluchátek poslouchám, že Texas požádá v příštím roce o referendum o vystoupení z USA. Byl to prý hotový stát, který vstoupil do USA. Vystoupení nebude tak náročné. Je to jako Bavorsko, když vstoupilo do Německa. Hotová země. 

Linduška přijíždí. Našla mě. Vypráví o své cestě, kterou dnes podnikla po objektech svého zájmu. Musím okolo druhé odejít. Jde mě doprovodit k autu. U hospody Na sýpce - tady jsme se před čtrnácti dny vyvalovaly na dece u vína - zpívá ženská kapela. Moc hezky.

Cestou jsme se zastavily u stánku s nápisem TOMBOLA. Ó, to je náš známý člen ŘSH - odkud? Ze Šumperka? Ne, Zábřeh. Tam mají sbor lesních rohů. Zdravíme se. Linda čte tombolu. Jeden los vyhrává - vlož tři sta korun do pokladny. :-) Tenhle příslušník ŘSH nás asi před třemi lety pozval na řádový raut. Hm, tam bylo dobrot z divočiny. A léta řídil jednotlivé party nástrojů i zpěváku na večerní obětní mši.

- Máte to letos takové chudší, střídmé. Ukázky ptáků...

- Ty budou v 16 hodin.

- Aha. To budu už začínat v Opočně kurz intuitivního vidění. A mše bude?

- Bude. V osmnáct.

 - To se nestihnu vrátit. To mě mrzí. Ta je nádherná. Letos není vstupné!

- Nesmíme. Dostali jsme dotaci. Proto máme tu tombolu.

- Lindo, podpoříme?

Kupujeme si symbolicky každá jeden los po padesátce. Její los vyhrává tři piva. Já hlavně abych nevyhrála ten vklad tří set korun.                                           

- To by sis nešla vyzvednout výhru. :-)

Řehtáme se.

Můj los 66 bude slosován. Až večer se dozvídám, že nevyhrál.

U auta mi Linda ukazuje krabici s výslužkou z jednoho trutnovského obchůdku s bezlepkovými dobrotami. Jeden dortík za šedesát. No - ano! Suroviny, práce... Prý dnes zas prodělali. Ochutnávám šáteček s homolkovou pěnou. Výborné! A doluji lžičku z kabelky. Ochutnávám sladké dortíky. Mňam.

- Lindi, jedu.

Směr Opočno. Mám energii toho města ráda. Dnes čtvrtý den.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-01_Predposledni_den/

Markova metoda - s veselou uvolněnou myslí cvičit intuitivní vidění vědění. Před cvičením na úvod pustí píseň, legrační video, něco zajímavého. Zapomeneš na všechno. Pak se ti lépe zapne načítací radar na čele. U videa dvou francouzských komiků Tanec s polotěncami - tanec s ručníky - jsem pištěla a vřeštěla.

https://www.youtube.com/watch?v=y3mFwuKIs6s

Cvičíme minulost. Mark vysvětluje, že půjdeme jen pár vteřin zpátky. Položí na stůl barevnou čtvrtku. Schová. Zapni radar. Otevři oči. Podívej se na prázdný stůl. Která barva tam byla po předešlé žluté? Jsem v tom docela úspěšná. Pak hledáme dvě barvy. Docela taky. Někdy přesně barvy i pozice. Těžké a pro mě naprosto neúspěšné - hledat se zavřenýma očima předměty. Ani jednou jsem nenačetla. Zatímco někdo přesně uhodl peněženka tmavě modrá. Paní přes stůl - láhev. Jak veliká? Jako od coca coly. Jakou barvu? Zelenou! Na materiál se neptal - totiž tahle byla zelená z plastu. Toto mi nešlo.

Jdeme se postavit okolo stolu. Hrací karty. Patnáct černých, jeden pikový král.

- Poznačte si ho energeticky.

Zvyšuje počet karet. Už neví - ze třiceti na mě vystřelil záblesk. Určila jsem. Se mnou ještě jedna paní. Z padesáti jsem nebyla úspěšná, ale točila jsem se v blízkosti.

Takových cvičení jsme dnes nabrali do hlav. Doma si můžeš vzít minci a denně nacvičovat hledání. 

V New Yorku ho oslovil z vedlejšího státu nějaký návštěvník casina. Chce vyhrát milion. Mark ho cvičil v intuitivním vidění. Hráč mu posílal výsledky svého cvičení. Jednou mu poslal zprávu, že vyhrál 18 tisíc dolarů. Později myslím 250 tisíc. Denně cvičí tyhle hrátky načítání přímo z infopole. Má stále cíl - vyhrát milion.

Po kurzu jdeme ještě na hodinku do Sokolovny na důležitou infoschůzku. Zítra se rozhodnu, jestli se mám stát lektorkou pro děti. Uvidíme.

Venku lije. Neberu si na cestu brýle. Dvě auta mě oslňují. Jednomu posvítím dálkovými. Ztlumil. Ale já si vypla světla. Jak je to možné! Hned rozsvěcím. Možná - mělas jen bliknout!

Cestou hovořím se snaškou.

Jsem doma. Jdu sebrat zmoklé bílé ze šňůry. Lezu na půdu. Zas mi praskají pod rukou kolíčky. Mám plný košík dřevěných po mamince. Jděte s těmi plastovými šity do - háje.

Mrknu na mail. Lenovo - výměna čtyř dílů. A balíček už mi jde. Slyším maminku. V hlavě myšlenka - počkej, Alzo, to si vypiješ.

- Nebuď mstivka!

Mami, nejsem! Jen hodnotím prodejce a výrobce. Prodejce neudělal nic pro zákazníka. Byli drzí, neproklientští, v mých očích ne nepříjemní, ale zlí, zákeřní. Ne, zákeřní ne, vyšklebovační, neuznalí. Tak! To je to slovo. A byla jsem pro ně jen "číslo objednávky"!

To byl zas zvláštní krásný den!

Dobrou noc!