Aktivní

Koukám, bude půlnoc. Lusknutí - prve jsem se probudila do sluníčka. Dnes měl přijet pán na Pavone roletky plisé. Musím vstát. Chci ještě umýt okna, než přijede. Chci malovat, ale vůbec, ale vůbec se na to necítím. Potím se. Vařím chlapici. Čekám na telefon.

Zatím si jdu obvolat servisy, kam bych mohla přivézt můj nový skvělý ntb, kterému se hned asi v červnu po dvou měsících užívání objevila prasklinka na deklu. Ty vorle! To už je asi třetí nebo čtvrtý ntb řadě. A ten poslední, co se úplně rozdrobil, tak ten byl taky ještě v záruce. Byla jsem velkorysá. Ale tady ne. Lámu si hlavu, jak to udělat, abych nemusela být až měsíc bez přístroje. A přišla jsem na to. Volám svému počítačovému dobrodinci. Jo. Souhlasí. Jednáme rychle. Hotovo. A už zvoní roletkový pán. Vstává v devět jako já. Než se vyspinká, je deset. Musí se dospat. Chodí taky dlouho do postele. 

Hm, za půl hodinky. Ještě jsem chtěla objet dvě místa. - OK. Nic. Počkám. Rychle lezu po oknech. Bože, já bych tak malovala!

Je tu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-07_Roletky_plise/

- Představte se, byl jsem ve Švédsku na závodech. Přijeli jsme k hotelu po tmě. Nebylo kam se postavit. Hned ráno jsem přeparkoval... Přišla mi pokuta tři tisíce, ale zaplatit na jejich IBAN. Vůbec nevím, jak to mám udělat. Volal jsem známé do Švédska. Volala tam někam. 

Nechápu, proč pokutu nemůže poslat z Čech. A jestli ji má poslat. 

- Prý v Norsku jeden můj známý překročil rychlost o dvacet v obci. Pokuta 36 000.

Poslouchám jeho stesky. Ano. Jsme otroci. Drakonické pokuty. Likvidační. Ne výchovné. Záludné, popravčí. Dravčí.

Montuje roletku. V jedné je v plisé vlisována malá stříbrná částečka.

- To se mi ještě nikdy nestalo!

- Slevu.

- Já vám dám pětistovku.

- Ne. Tisíc.

Fotíme flíček. Zkoušíme hadříkem a vodou se flíčku zbavit. Fotíme flek. Jde volat. Zodpovědná paní - porada.

- To uschne! To bude jen ten maličkatý flíček. Já se s ní dohodnu. To bych vám totiž zase vzal a měsíc byste byla bez roletek. Ale jestli chcete...

- No, nechci. Toho už jsem si právě užila dva měsíce. Okno bez žaluzie. Tak to já ten flíček snesu a tu tisícovku taky. Oni by to vyhodili, takhle je to ekologické. Šetrné a ohleduplné k planetě.

Jsme oba spokojeni. V autě na něj čeká čtrnáctiletý pejsek. Má okno otevřené, může vykouknout. Jak se přiblížíš, ďafe jako ďas. Odjíždějí. Vyřízeno.

V technické maličkatá loužička s něčím růžovým uprostřed.

- Peťuš, já jsem našla takovou nějakou loužičku, ze stropu to není.

Netuším. Co to je. Vysávám ubrouskem. Nevěnuji pozornost. Až odpoledne.

Jedu. Obstarávám, co potřebuji. Stavuji se tam a tam. A získávám to, co jsem sháněla, ale nemohla sehnat. Děkuji!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-07_Bezky/

Stavím se v Activ sportu. Na jaře mi povídali, jak stačí v září. A to je právě dnes. Běžky červené z bazaru. PO čtyřiceti letech měním své vyrobené v Československu s charakteristickým zapínáním - musíš si k tomu přičapnout. Sedmnáct set, stovku sleva. Přišlápneš špičkou. Hotovo. Hůlkou odepneš jako sjezdovky. Boty. Boty jsou filosofie. Mám tu svého obézního milého sympatického prodavače. Umí poradit. Odborník. 

- Jaké máto číslo?

- Mně se zvětšila noha.

- Spadly vám klenby.

- Spadly. A to před dvěma lety úplně a bolestivě.

Vysvětluje mi, že kdybych měla příčnou, že mi vymodeluje vložku, ale podélnou - musím na protetiku. Nebo obráceně. A tam mám svou spolužačku majitelkou. Jj.

- A spěchejte, do čtrnácti dnů. Ať vám třeba ještě dám menší boty, protože tyhle jsou z Ukrajiny. Slehne se po nich zem.

- Aha. Pěkné.

Koukám, že vosk stojí - hádejte kolik! Tipněte si! To neuhodnete. Vosk za dvě koruny, za osm korun, dnes za dvě stovky. Dobré.

- A víte, kde voskovat?

Vede mě k lisu. Hlásím hmotnost. Fixem mi ukazuje, kde budu voskovat.

- Tak ne pod botou?

- To si myslí hodně lidí. Nad špičkou. Vy zaberete, přitisknete lyži ke sněhu... Voskuje se pod a nad špičkou. Prvního října přijďte, udělají vám servis.

- Proč ne dnes?

- Ještě dělají kola.

- Ok. A musím voskovat? Já jsem ty staré moc nevoskovala. Hlavně jsem na jaře nesmývala technickým benzínem.

- My máme takovou nádobku, vidíte? To je mastné, nevysušuje to skluznici. Nasprejujete, utřete hadrem. A klasika červený plus, modrý mínus. Jestli máte starý vosk, ty jsou lepší, než ty dnešní.

OK. Proškolena. Platím.

Jedu o dům dál. Nakupuji. Vlastně nic nepotřebuji. Ale mají ve slevě ananas. A růžičky - krásné z Keni. 34, - ve slevě.

-  Počkejte, já vám na ně dám ještě další slevu. 17 korun. Tyhle světlé totiž moc nevydrží.

- Děkuji! :-) 

Včera jsem porcovala mladého býka - dar od LeCo. Hezky jsem ho vakuovala. Až přijedu, mám tam kousek od včera. Při placení se usmívejte. To jsou pálky! Nakouknu do Lidlu. Dva fíky. Růžový sešit pro vnučky. Pastelky.

Domů.

- Sousedka s kovidem jde okolo. Vyměňujeme si poznatky.

- Já stále posedávám.

- Já taky.

- A uhodilo to na mě za týden ztrátou čichu a chuti. Na covid nevěřím, ale otrávili mě hezky. Je to jako s lymeskou boreliózou. Umělá nemoc z roku 1975.

- Mně se to třetí den vysypalo po celém těle.

- Aha, neštovice. To se pokožkou čistí tělo. A kdybys šla k doktorovi, už by tě ďobli. 

- Mě ne! Mě nedostanou.

- A chrchlu.

- Já taky. Hrozně

- Z průdušek. A jsem lekavá. Jedna klientka byla plačtivá.

- Jo, máš pravdu. Taky mi pořád tečou slzy.

- Co oni vyvinuli, viď? Ono to ovládá psychické rozpoložení. Strach, smutek... Já bych malovala! Ale nechci se zhuntovat.

Péťa pokuřuje na sedátku.

- Žádné malování! Odpočívat budeš!

- Jo, a Péťu bolela asi čtyři pět dnů ukrutně hlava. A dopoledne tu byl roletář, povídal, že v červenci ho od toho bolela záda. Ale taky se léčí jen bylinkami. Já jsem si uvařila chlapici. Mám isoprinosin. Ale nepoužila jsem ho.

Petroušek si hoví ve své noře.

- Já jsem tak rád, že nemusím na melouch.

- Peťuš, taky odpočívej. Mourku, co mi tu čůráš do kytek! Peťuš, on čůrá krev.

Volám na veterinu.

- Já bych potřeboval mililitr.

- No to mám!

V mých očích mililitr je jedna čárečka. Ale v očích doktora jeden centimetr. Vezu kůru s Mourkovou močí. Doktor se snaží ji natáhnout do stříkačky. Podívá se pod mikroskopem.

- To je cukrovka, že? Je tlustý! Mohli jsme ho přivézt. Ale on je to takový boják. A mazlílek.

- Ne, vůbec ne. To může být písek. Zítra zavolejte. Bylo by dobré, aby se nestresoval, zkuste vyklidit mu kočkolit. Vymýt misku. On tam půjde a natáhněte jeho moč. 

- Ó, tak to jsem zvědavá.

Jedeme domů.

- A já si jdu na chvilenku lehnout.

- Běž. Já se jdu podívat na kotelnu.

A nedá si pokoj. Na chvilku usínám.

Večer. Zatahuji roletky. Ne celé okno. Jen aby nebylo vidět. Skvělé. Tak jsem to chtěla. Měla bych zpracovat blůmy.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-07_Chlebanek/

Ještě zadělávám na chleba.

Jedna. Vyndat myčku a šup! Šipka postel.

Nebylo to marné. A hodně jsem toho dnes zvládla. Drahuško, odpočívám! :-)

Dobrou noc!

Dobrou noc!