Alena se neládovala v posledním nouzovém stavu. Ten se musí zachovat v rámci zničení republiky a zblbnutím národa
Neděle. Původně plán - do luk hned ráno. Ale lenost. Touha odpočinout si. Dospat. Skyp s maminkou až na jedenáctou.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-14_Zrzecka_snida%2C_Zrzecka_si_chytila_prvniho_rejska/
Venku jinovatka jak filigránská krajka na stromech, keřích, plotě, na všem. Zrzečka ometá pod krmítky. Plíží se. Marně. Moc viditelná. Ale plaší mi ptáky, to jo.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-14_Zahrada_v_bilem/
Stihla jsem zadělat ne chleba. Namlela jsem pšenici. Ještě že Zrzka venku loví. Před hlukem utíká.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-14_S_maminkou/
Zvoní skyp. Nemůžeme se spojit s DD. Nejde mi kamerka. Pak zas mě nevidí.
- Jak to mám udělat?
- Simonko, zmáčkni kamerku.
- Aha, už to jde. Už to nejde.
Ráda vidím zkušenou Simonku. Tak ráda bych se setkala se všemi, které pomáhají pečovat o mou mamku. Technika ne a ne poslouchat. Kamerka stále stávkuje. Ani tablet nechce sloužit. Zbývá telefon. Spolehlivý. Ukazuji mamce nakynutý chlebíček na ošatce. Sázím ho do trouby.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-14_Chlebicek/
Vyprávím o včerejším zážitku před zdvihnutím se z luk. Vzpomínám na sousedy.
- Mami, jak se jmenovali sousedé?
- Milka Holubová.
Aha, uvízla v Neznášově. Převádím ji do doby daleko pozdější. Procházíme jednotlivé domy v ulici mého dětství. Ve třetí třídě jsme se přestěhovali o jeden dům níž k poli.
- Mami, kdo bydlel naproti nám, když jsme bydleli u Škodů?
Nemůže si vybavit.
- Matějovští!
- Ajó! No jo. Matějovští.
Vzpomínám na své milované Matějovské. Celé dětství i dospělost mě provázela náklonnost paní Matějovské mladší. Je to první hrob na mé cestě k našemu. Vždy se zastavuji zapálit světýlko. Poděkovat. Moc poděkovat. Bylo to tu s jejich rodinou fajn. Moc!
Volám Petrouškovi. Měním svůj plán. Aby nehladověl a nečekal. Na mě.
- Peťuš, vzala jsem si polévku a jedu do polí. Máš vše připraveno.
- Jeď, jeď. Hezky si to užij.
Zrzečka přiběhla jak pejsík. Mrzne. -15°C. Počká na nás v teple. Dnes jsem si podvlékla funkční triko. Tu funkčnost jsem stále ještě neobjevila. Vycházím do ojíněné nádhery. Fotím naše smrky. Jíní na růžích. Prochvívá mě zima. A to jsem ještě nevyběhla. Jak to bude s přicvaknutím do běžek? Zas střídám levou, pravou. Konečně. Klušu stopou v hlubokém sněhu okolo plotu naproti od domu. Vytlápla jsem si ji od polí. Je jen moje. Očima hledám někoho na konci ulice. Jo. Velký černý pes. Aha, to bude ta holčička. Je to ona.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-14V_lukach_-_prekrasna_bila/
- Dala jsem Tě na FB. Máš hodně lajků.
- To kdybyste to dala ke mně, já dávám svá kuchařská videa.
Hm, nějaká šikovná.
- Chodíš do školy?
- No, chodíme.
- S rouškami?
- Ano.
Povzdechla. Ukazuje na pejska:
- On vydává cestou dolů zvuky, jako že se mu to nelíbí, ale...
- Ale to jsou zvuky radostné viď?
Přenádherná symbióza dítěte s věrným veselým zvířetem. Holčinu znám. Bydlí za rohem. Navštěvuje alternativní školu Křišťálek. Nádherně komunikuje. Je přirozená. Chápe, co vysvětluji. Bystrá. Loučím se.
Dnes pěkná zima. Oblačno. Včera nasypali. Dávám průběžně videa a fotky. Střídá se nás tu naráz okolo deseti. Jedni odjedou, zas se napojí někdo nový. Takových patnáct lidí se vystřídalo. Už zas je ve mně šelma. Jako kdysi na Rozinantě. Jak jsem zblejskla někoho na drahém kole, zatnula jsem zuby a vyrazila! Bavilo mě dojet a předjet. S vyplaženým jazykem. Jednou mě předjel závodník na kole. Šlapala jsem za ním a stále se ho držela. Stále otáčel hlavu, aby mě periferně zjistil. Jo, byla jsem za ním stále. Cestou od mamky jsou dva hupy. Vyjel ten jeden a počkal. Zastavila jsem.
- Jste dobrá! Vy jste mi stačila. Na takovém stroji!
- To Rozinanta! Klusala jak blázen. To je totiž kvalitní kolo!
U viaduktu se asi druhou nebo třetí louku do kola napojila paní. Tu musím dohnat a předehnat. Heslo za socialismu. No jo, předehnat. Tak to musím fakt hýbnout. Abych na konce v rohu využila dvojkolejku. A povedlo se! Uf. Jsem dobrá. Za mnou klusali kousek - tak dvě stě tři sta metrů nějací dva. Ty dřív dojedu; vzdaluji se. najednou jsou o víc jak půlku louky pozadu. Fakt se mi povedlo tak pravidelně klusat, že jsem je měla půl louky před sebou. Ireno, co si dokazuješ? Jsi šelma? Jsi stíhač? Ne, jen tak si klusej. Jedni odešli, další vpluli do luk. Pětkrát dokola. Jedu. Zima jak v psírně. Dnes jsem byla rychlá. Dobré podmínky. Příští týden se budu snažit udržet co nejdéle... Nadřu se. Přijde jaro.
Doma nikde nikdo. Ani Zrzka.
- Jen vytáhnu paty pro naftu, už tu někdo je.
Dávám si sportovní výživu.
- To jsem ti ani včera neřekl, abych tě nevyděsil. V noci jak jsem jel na ten kotel na LDN, tak mi na Cihelnách auto udělalo blaf, blaf. Zamrzla mi asi nafta. Pustil jsem blikače. Asi na popáté jsem nastartoval. Nevím, co to bylo. Možná smítko.
- Předpokládám, že nebudeš hypnotizovat tu svou kotelnickou aplikaci.
- Okno je zavřené v ložnici?
- Je.
- Já ti nevěřím. Jdu se podívat. To je cílený! To už soudruzi věděli.
Kecy - řehtám se.
- Musím zatopit. Teplíčko je potřeba v každém věku.
- Už zítra naposled. Pak už na nule. Ale vo co tobě jde? Ty nemusíš nic, ty jen můžeš. A ještě mě necháš mrznout v ložnici.
Řehot.
- A když jsem se zimou v půl dvanácté vzbudil, zjistil jsem, že na LDN nejde kotel; tak jsem si vyjel do mlhy. Zamrzla mi nafta. Ještě jdu zítra za odměnu k zubaři. Nejlíp se mají důchodci.
Zrzečka si dnes na sv. Valentýna udělala svou premiéru.
- Pojď se podívat, Zrzka si chytila první myšičku. V takovém mraze!
Jdu si ji vyfotit. Špičatý čumáček. Rejsek. Prý ho kočky nežerou. Mají ho na hraní. Ve tmě skoro nic nevidím. Zrzka odněkud přiběhla a předváděla se. Vyhazovala ho. Packami plácala do myši. Dováděla.
- Tak už tam myška není. Asi ji sežrala. To by mě zajímalo, kde ji v tom sněhu vyhrabala.
Přemýšlím, kde se tu vzal rejsek v minus patnácti. Máme chytrou kočku.
- Peťuš, ale dnes nesmí na deku. Má packy od myši.
Vidím nevoli. Jako že proč by nesměla na deku. Ale zachránila nás Linda. Linda s lyžemi. Zítra jede Polsko.
A s hrnci. Petroušek dostane dárek k svátku a k narozeninám. Vymyslili mu to rodiče na jeden den. Ten den bude za týden. J Já k jejímu dárku kupuji džezvičku s krásným kohoutkem. A sobě... Všimli jste si, že hrnce se kupují ženě? Tak nám - mi Linda dovezla krásné dva hrnce s červenými pokličkami. Když už se stavila to vyzvednout džezvu, aby nejela pro jednu věc. Co mi jde u toho hlavou... Jednak podpořily jsme paní, která měla prý maličkatou jiskřičku naděje, že by směla otevřít. Ta zhasla. Vybraly jsme u ní před týdnem džezvičku s kohoutem. Hrnce měli jinde. Prodavačka psala, že je má i ona. No nepodpořili byste ji? Všechny podnikatele zachránit nejde. Co mi jde hlavou dál... Dřív se prodával kartáček na zuby, mýdlo - hygienické věci!! - jen tak; přes skleněný pult se ukázalo do šuplíku. Prodavačka šuplík otevřela a vyndala potřebné. Naše sada nádobí - svatebním darem - sloužila od roku sedmdesát pět. Postupně vyřazeny konvice na čaj, na kávu, spálen hrnec, pánev... Zbývají ještě čtyři hrnce. V jednom svářím mléko. Dva už potřeba nahradit. A krásné náhrady dnes přijely. Hrnce překrásně zapakovány ve vkusných krabicích. A ještě mi jde něco hlavou. Za našich časů tu kraloval SFINX. Vzorově zaspali. Tyhle hrnce dovezené ze Srbska, cenově výhodnější. Nevím šířku plechu. U SFINX jeden mm. Vzory nic moc. Černý nebo pruhovaný, to už tu bylo. A s kopretinami taky. Už mi hlavou přestalo jít... :-) Svět se zbláznil. S kohoutem přijely moje hrnce ze Srbska. Škoda.
Linda se rozvalila na Zrzčino místečko. A bylo po voli nevoli. Zrzečka si lehla na koberec.
- Mami, mně po aktualizaci nejde zavřít ntb bez toho, aby se zcela nevypnul.
- A mně nejde kamerka.
Máme jednoho moc šikovného. Na telefon ví, co kam napsat, co zaškrtnout, co odfajfknout a! Lindě to jde.
- Mohla by Linda udělat totéž na tvém počítači?
Jasně. Cvaky, cvaky. Kamera jede. :-) Zapomněla jsem, která planeta má ve svém ranku techniku a její chod na starosti. Ale řádí.
Jedna ráno. Petroušek přišel zkontrolovat v aplikaci kotel. Byl ho v jedenáct v nemocnici nahodit. Aplikace mu nejde.
- Peťuš, už rok zlobí technika.
- No nejde mi to otevřít.
Kdyby byli všichni takhle svědomití... To by nám to v republice šlapalo. Jenže ono se nechce pracovat. IQ letos konečně hodně ponížili. Počítače dělají dětem v hlavách své. Udržet je co nejdéle doma na distanc. Za třicet let snížili průměrné IQ ze 110 na 90. Za poslední rok... No, uvidíme. Finišují. Opravdu. Debilita některých lidí - nekonečná. Třeba těch, co nevěří na zadělanou oblohu. Ona elektřina taky existuje, ale vidět není.
Dobrou noc!