Apatie, hypnóza, zdřevěnění, zastavení
Ráno. Povinnost. Zkontrolovat Mourkovo oko. Krásné. Už se jím dívá. Přestala vedra, oko už nehnisá. Sláva! Proplachuji kocourkovi očénko. Drží jak bécan. Držím ho pevně. Mezi víčka opatrně vkládám mast. Trošku mu očičkem zacvičím. Mastička se usadí.
Zrzka loudí. Jak rychle se zregenerovala po koťatech! Sedí u šuplíku s dobrotami jako to bývalo. Vrátila se její hravost. Vždyť je to ještě kotě. Narodila se v srpnu. Teď si koleduje. Kocour na ní řádí. Ale prý to podchytí při kastraci. Kočenko moje... Lidé zasahují do tvého života. Jenže kdo by chtěla koťata na zimu... (Já. Loni. V listopadu. Když nepřišla Micicindička.)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-18_Ranni_krmeni/
Kocourek je stále při chuti. Na Zrzku i na dobroty. A já se pro dnešek vracím do postele. Dospat mé noční ulehnutí.
Ireno, vstávej. Už jdu. Jdu se podívat na poznámky na den. Čtu si: Okna. Hrob.
Na hrob jsem zapomněla. Tak namalovat. A oběd bez sklenky vína.
Poledne. Petroušek.
- Dnes volám přesně! Našlas´ vajíčka?
- Ještě jsem nebyla na terase. Jen krmit Mourka.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-18_Dymnicek_u_me_zeleninky/
Zapaluji dýmník. Chystám si oběd. Svá rajčata, své okurky... První letošní vzácnou jsem letos dostala od Aranky. Dvě. Dočkala jsem se svých. Letos mám krásnou úrodu. Linda mě naučila. Stejně mám výhony, které jsem měla vyštípnout. Rodí i ty... Prý vysilují hlavní rostlinu. Tak jsem si nevšimla, no. Obědvám. Kde by mě napadlo před víc jak deseti lety, že se stanu zahradníkem. Před dvaatřiceti lety jsem se seznámila s Petrouškem. Míjeli jsme se o prázdninách. Já do Holan - vedla jsem tam tábor. Tady mi šel plat, tam jsem si přivydělala. Tři sta dětí. Hodně srubů. Pokud byly po čtyřech, muselo jich být... A pak zas odjel Petroušek. Zástupce vedoucícho. Ve stejném kraji. U Litoměřic. My v Holanech. oba v kraji sopek. Máchovo jezero...
Přemýšlím nad životem. Jak rychle utekl. Jak nám pokazili v posledních letech, co se dalo. Odnaučili lidi práci. Pracovním návykům. Naše učňovské školství... - Neskuhrej. Stoupáme do vyšší země. Ale jak to poznám, jestli i já!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-18_Cas_vydrbat_hrob/
K mamince. Beru kýblík, kartáč, sodu, vanish... Mami, tys´nám říkala, abychom nedávali věnce na desku. Deset let jsme si dělali, co jsme chtěli. Rez z drátů už asi nikdy nedostanu. Vůbec nevím, kudy, jak, co. Nejprve liju kbelík vody. Sypu sodu. U konví mají rejžák s násadou. Tak špatně se s ním pracuje. Za hrobem beru starý smeták. Někdo si ho schoval za vedlejší hrob. Nosím vodu, liju,myju, znovu, opakuji. Dočišťuji svým rejžáčkem. Vanish v druhém kole. Po cestičce chodím pro vodu s radostí. Vidím tu stále muže nesoucí rakev s maminkou. Napadá mě, že jednou tu ponesou i mě. Změnil se mi vztah ke smrti, k hřbitovu, k hrobu. Ještě že jsem měla skvělou paní na pohřební službě. Zařídila, aby auto zaparkovalo uprostřed hřbitova a co nejblíž k hrobu. Právě u vodovodu. Mami, tři měsíce. Mám tě každý den na FB. Prohlížím si tvou rozesmátou tvář. Co mi to vždycky dalo za práci. Pozorovaly jsme jiřičky na terase. To byl ještě relativně klid. Kamila se zaučovala. Kdepak je pečovatelskému mláděti asi konec. Přemýšlím nad marností světa. Snažíš se, nejde to. Chceš obejít Osud. Ale ne. Nepustí tě. Plň svůj úkol. Tak plníš, ošíváš se. Jdeš do nepříjemných situací. Hraješ svou roli. Já roli malého bojovníka.
Oťapuji okolo hrobu. Myju ho. Zjišťuji, že nám někdo odšrouboval lucerničku. Mamka to tu měla vytuněné. Ani jsem si nevšimla, kdy lucerna zmizela. Kéž zloději upadnou ruce až u ramene! Kde se shánějí funerální věci?
Mám dojem, že maminka zemřela jen mně. Někdo tu sice byl. Listopadky dal do skleněné láhve. Po pohřbu jsem do ní nasbírala kameny. No jo, jenže to jsou jen stonky. Květy chybí! Z kamenné vázy vykukuje břečťan. Nosím sem týdně jednu, někdy dvě kytky. I dnes jsem koupila dva pugéty. Zvláštní astry z Nizozemí. Jen některé kvetou. Další by se měly rozvinout. Hergot, copak fakt platí:
- Je to tvůj hrob. Plať si ho a starej se o něj!
Tady leží naši rodiče a myslím i prarodiče - asi tatínkovi. To už se nedozvím. Chodím sem sama. To někdo nemá na kytku? Musí rvát břečťan nad hrobem? Doplnila jsem dnes větývku do vázy.
Umyto, vydrbáno. Nevím, jestli je to vidět. Šperkuji hrob. Příští sezonu sem umístím květináč s ledovkami. Ty maminka kupovala na náš původní hrob. Ledovky a takové malé fialinkové. Hrobová deska moc veliká. Část zaplním. Paradox. Péťovi rodiče mají urnový hrobeček. Tři bratři a strejčínek Bohoušek zdobí hrobulínek tak, že se tam vše nevejde. A já jsem tu sama na naši obrovskou hrobku. Mami, já se to naučím. Všechno vydržím. Tvá slova - já to vydržím...
Cítím pochvalu. Poděkování. Loučím se. Nevím, jestli jsem neměla dát obrázek v růžovém kostýmku. Ale paní by tě udělala černobíle. Tatínek jako by tu nebyl.
Zapaluji Matějovským. Moji spříznění. Měli mě rádi. Paní Matějovská do posledních chvil. Odešli. Tak aspoň světýlkem vracím jejich náklonnost ke mně.
Jdu nakouknout do hor. Dnes jen Černá hora na obzoru. Ani bych ji nepoznala. Vysílač - poznávací znamení.
- Kdes byla, kozlíku?
- U mamky. Divej. Umyla jsem hrob.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-18_Housky_bez_vorwerku_se_povedly/)
Chválí. Lindě posílám fotky. Denisku to asi nezajímá.
Jdu zadělat těsto podle cookidoo. Hrnec mi vrátí bůhví kdy. Kupodivu těsto skvělé. Jak má být. Nechávám ho chvilenku kynout. Vzešlo perfektně. Housky - nebe v hubě, jak by řekl Zdeněk Troška. Hm, není o něm slyšet. Měla jsem ho na gymnáziu na besedě. Neměl žádnou podmínku. Jen rajčatovou šťávu. Kolik lidí mi přijelo zadarmo. Jen tak. Mistr Svěcený. Přivezl i drahocenné nástroje. Arnošt Goldflam. V té době zrovna hostoval v Klicperově divadle. Povídal, že jen přešel přes cestu. Vladimír Čech - dej mu pánbu věčnou slávu. Tom Töpfer - ten si to naplánoval, když jel z natáčení Četnických humoresek z Brna do Phy. Loni jsme se viděli tady v divadle. Jeho dcera má byt v Kuksu. Tolik skvělých slavných mi přijelo na besedu jen za dobré slovo. Ředitel mi dal volnou ruku. V Hradci na Gottwlaďáku, jak se to dnes jmenuje?, jsem měla lahůdky; tam mi vždy naskládali drahocennosti... Hezky zabalili. Malé poděkování za besedu...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-18_Vecerni_krmeni/
Kočky. Mourek už má oko vidět. Předevčírem mu Lukáš nájemník povídal, že je strašidlo. Cítíte rozdíl mezi strašákem a strašidlem? Řehtala jsem se tomu označení. Ano, jeho oko bylo šílené. Podlité krví. Hnisalo. Ale dnes - bude to dobré. Kluk kočičí mi důvěřuje. Ví, co bude, když ho chytím pevně do náručí. Drží. Dostane odměnu za trpělivost.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-08-18_Umyta_okna%2C_vecerni_kocici_hry_v_zahrade/
Zapomněla jsem zalít rajčata. V noční zahradě na mě útočí Zrzka. Za ní jak střela Mour. Obíhají mě, přepadají. Radují se, že jsem tu s nimi.
Stihla jsem umýt dveře a okna ve výklenku. Skla byla potečkovaná. Hrůza. Na FB nacházím text. Cítím to stejně.
INTUITION
Michal Šaray
Jako by se zastavil čas.
To, co mi dávalo smysl, to kde jsem se cítil jistým, všechno to o čem sem byl přesvědčený, že bude sílit, růst je najednou... někde.
Čas do úplňku ve Vodnáři, který nastane 22.8. nás ponoří do zvláštního meziprostoru nazývaném "někde".
Nikdo z nás neumíme ten pocit nazvat a každý na něj reagujeme jinak.
Je to jiné, protože se nám nedostávají odpovědi. Buď velký fičák nebo klid; nic mezi tím. A i když zažíváme v těchto dnech jedno nebo druhé, může se projevovat právě ten pocit beze jména.
Na fyzické úrovni můžeme pociťovat bolest hlavy, migrény, únavu, být v posteli co nejdéle...
Ano tlačí nás to do "samoty" zůstat ve svém zvláštním světě beze jména alespoň na pár dní.
Je potřeba si uvědomit, že to není deprese ani útěk či strach. Není potřeba s tím bojovat či být na sebe přísným, protivným, tvrdým nebo tlačit proti zdi.
Naopak je zapotřebí jemnosti, pochopení a víry v to, že za pár dní budeme moudřejší a ...
Neměj strach z toho, kam směřuješ, i když si připadáš, že jsi na místě.
Jsi přesně tam - mezi.
Vepředu je na tebe vše nachystané, nové a jiné.
Vzadu se dorozpouštějí přesně ty záležitosti, které mají.
Uprostřed toho všeho.. jsi jen ty.
S láskou přátelé
Myšlenky sedly jak zadel na hrnec. Mamka to tak povídala. Dnes jsem se zdržela dlouho v posteli. Cítím samotu. Chci ji mít. Vevnitř přemýšlím, vzpomínám, hodnotím. Pozoruji divadlo světa. Baví mě?
Dobrou noc!
Tenhle člověk je ODBORNÍK, VAKCINOLOG