Apríl!!

Probrala jsem se brzy, ač mi hodina bude dlouho chybět. Pročítám světovládné snahy...

První zpráva dne:

https://www.zdravotnickydenik.cz/2019/04/vime-prvni-angela-merkelova-miri-cela-bayeru/

Chytala jsem vývrtku.

Aprííííl!

Vydechuji, dýchám, zhluboka... Hloupý fór... Mistr Cikrt mi způsobil otřes... Tfujtjaxl... Povedlo se mu.

Na mysl mi přišlo ranní poděkování Miluše Kubíčkové k vědomému vstupu do dne:

Žehnej mi zářivé ráno! V němž chceme pozemské dobro a člověka vědomě procítit. A s ním společně pozemské pochopit, duši uchopit, moudrost uskutečnit a osud naplnit.

Snažím se prožít, poděkovat... Vzpamatovala jsem se. Nemám svůj Samsung Galaxy. Zvoní tablet. Ještě hovory neumím dobře ovládat. Sestra mi volá.

- Včera u mě byl pán. Nechce s tebou jednat. Prý prodáváš dům za 2,5 milionu korun.

Vyskočil čert. Nejvíc mně ubližuje lež; zraňuje, rozcitlivuje, ubíjjí mě. Nepravda. Blbost. Omezenost. Navíc - dům jsem si odkoupila z důvodu, aby se neprodal. V žádném případě neprodávat rodný dům. Nemá sice valnou hodnotu. Někdo by ho zbořil a vystavěl znovu. To není moje filosofie. Chci pokračovat v maminčiných snahách. Vylepšovat, opravovat, zušlechťovat. Ale zušlechtit by si spíš měl někdo sám sebe. Lež jak věž.

Kouknu-li zpátky na probuzení: 1. Slunce. Optimismus. 2. Fejk o světovládných snahách Monsanta a Bayeru, potažmo Agrofertu. 3. Ranní rozcvička s rodnou sestrou. :-)

Bezva vstup do nového slunečného dne. Start. Jdeme do toho. Třeba po hlavě.

Chjo, pracuji na sobě tolik let. Nechce se mi řešit šmejdy šmejdským způsobem. Nutno dodržovat nejen vesmírné, ale i lidské zákony. Domlouvám si schůzku na Pomáhat a chránit.

Klientka. Objednávka... 

Za oknem jaro. Venku psí zima. Za maminkou. Časově v tísni. Murphyho zákony - pravda pravdoucí.

1. Přejedeš-li do druhého pruhu, zrychlí se ten, který jsi právě opustil.

2. Dokud nepotřebujete odbočit vlevo, je silnice téměř prázdná.

3. Na silnici není žádný provoz dokud nepospícháte.

Jedu, jedu. Mám dvě možnosti. Po státní/vesnicemi. Zpět se vesnicemi vyplatí vždy. Státní zasekaná směrem do města. Ven z města se prošmejknu kolonou - určitě mi někdo dá volno k průjezdu. Dnes:

Vidím docela provoz na státní. Pojedu vesnicemi.Zákon 3. Přijíždím k závorám. Začíná blikat červené světlo. Obracím auto. Zvládnu projet na státní. Zde platí pravidlo - č. 2. Stojím, koukám jak na tenise. Vlevo, vpravo, vlevo, vpravo. Už, už!! Ne! Z hlavní sem někdo odbočuje. Opět jak na tenise. Vlevo, vpravo, vlevo, vpravo... Hypnotizuji proud zleva. Podařilo se. Řidič dopravního značení na mě dokonce blikl. Děkuji rukou přes sklo; šup, odpichuji se na hlavní. Zprava dobré, ani nikdo neodbočuje. Jedu asi padesát metrů. Zákon č. 1. Práce na silnici, nebo překážka, výjezd na stavbu dálnice... To je fuk. Zkrátka: dalo tolik práce se vhečmat na hlavní. Hned se obracím. V protisměru volno. Zde č. 2 neplatí. V mžiku jsem na směru "vesnicemi", závory dávno zdvižené. Zákon č. 3. Už jsem mohla být v DD. Přede mnou napadlo toto řešení asi čtyři řidiče. Ploužíme se, ploužíme. Na padesátce pro jistotu třicítkou. To miluji. Na devadesátce pro jistotu šedesátkou... Nácvik na bláznovství zločinecké EU. Údajně chystají v obci třicet, mimo obec šedesát. :-) Permanentní parkoviště pokryje naši vlast. :-) Čekám na retardér. Pro někoho není potřebný. :-) Konečně konec obce. Můj šemík chytil slinu. Vyráží. Vezu dobrůtky. Vezu opis propouštěcí zprávy. Maminka má deset let obě oči vyměněné. Když jsem ji vezla v červenci 2009 z Police, naštvala mě. Vyjeli jsme tehdy v červencovém rozbřesku. Mamince vyměnili oko. Místo aby se radovala... Lamentovala, že jí někdo předběhl. Tehdy jsem se na ní osopila:

- Mami, tobě vrátili zrak!! Uvědomuješ si to? Mohlas klidně čekat, nechat se předběhnout, důležité jsou oči... Zdraví!

V listopadu t. r. ji do HK vezla moje sestra. Tehdy maminka začala zlobit... Nechápala jsem. Měnila se. Spěchám. Košík, kabelku, termosku... Hnusné schody. Mám z nich obavy. Nahoru i dolů. Utíkám po schodech i v domě. Jídelně dnes obsazena. Šanony, lejstra ze sesterny. U stolu porada sester. Maminka odpočívá. Sluší jí to. Vždy jí hezky nafénované a natužené vlásky od neděle drží... Včera Kamilka, jindy Dana, Simonka...

- Mami, budou mi volat; abych nemusela čekat; chci podat trestní oznámení. Jeden "rádobypodnikatel" mi ne a ne doplatit svůj dluh.

Nalévám kafíčko, vytahuji dezert/buchtu. :-) Zvonek tabletu.

- Teď jsem přijela k mamince.

- Ale já jsem stáhnul hlídku.

- Jeď, jeď, já si kafíčko dopiju sama. Jen mě ještě dej na záchod.

Plním přání. Ukládám znovu maminku. Fotím; pusinky; zas zítra...

Ve dveřích se míjím s paní Danou.

- Bude maminka ještě ležet?

- No, říkala, že ano, ale zkuste se jí znovu zeptat. Třeba bude odpověď jiná. :-)

Podávám trestní oznámení, které nazývají podání vysvětlení. Zvláštní terminologie. Sepsáno. 

Pracuji. Klientka. Až večer vycházím do zahrady. Petroušek přivezl veliký slunečník. Okukuji ho. Kontroluji jahody. Zavlažuji. Jdu vytáhnout uschlou magnólii. Vypadá, že zmrzla. Ale ne. Má ohlodané kořeny... Do díry trošku koňského hnoje. Magnolijka bude mít za sousedku krásnou jívičku. Ale přenádhernou. A z Kauflandu! Tak uvidíme. Mám zkušenost, že řetězcové rostliny z koncentračních podmínek jsou vděčné i za mou péči. :-)

Petroušek se okolo mě ometá.

- Prosím tě, půjč mi ten krumpáč. Počkej, já to tajdle...

Pýr už jsem si vykopala. Provazy kořenů vytahala. Loni začal prorůstat i trávníkem...Brslici kozí nohu jsem jakž takž zlikvidovala. Teď na jaře se jejími jasně zelenými výhonky futruji. :-) Rada zahradnice: Stačí jen trhat lístečky bez kořenů. Oddenky uhynou... Na pýr to neplatí. Oddenky se tváří suše. Jen se tváří... Umějí se hned zazelenat...

Dnes končí obchodní měsíc. Plním promotion. Počítám body. Přepočítávám. Péťa mi  sekunduje. Jo! Díky klientům a své šikovnosti splněno :-)

Jaké to dnes bylo? Bez prvního fejkňjůsu OK. Slunce vyšlo. Svítilo. Zapadlo. Tak dobrý.

Dobrou noc! :-)