Aprílový. Tropili si ze mě šoufky

01.04.2020

Zas krásné ráno. Copak mi přinese apríl? :-) Den bláznů. Dnes bych měla už začít pracovat. Obézních je dost... Jen jim pomoci. Mamka vždycky říkala, že blbých je dost. Jako by je z nebe shazoval. Její postřeh aplikuji na Tlustých je moc. Jako by je z nebe shazoval. Tak hurá do pomáhání. Chceš být zdravý? Dovyživ se, přeformátuj tělo. Nic jiného ti nezbude, chceš-li žít plnohodnotný život. 

Popel. Okénko. Petroušek:

- Co děláš? Děláš něco? Já se stavím asi za půl hodinky. Nějakou práci ti dám. Mám sedm kvasnic. V Tescu jsem uzmul.

- Jé, to jsem ráda. To je dnes zlato. :-) Lidi pečou. To je dobře.

Dělá si legraci. Rozkošnou. Na rozdíl od šoufků jiných!!

- Málem jsem se s nějakým dědkem střetnul. Byly poslední.

- No jo, policie našla dvě tuny kvasnic ukrytých v kokainu. To je dnes vzácná, vlastně nedosažitelná věc. 

Řehtáme se.

Sdílím svůj rok starý rámeček.

Šťastný klidný pohodový pracovní týden! Hodně milých lidí, souznění, dostatek sil, elánu, energie! Slunce nejen nad hlavou!

Píšu k němu:

Jé, sice je úterý, ale přeju, přeju, přeju všem! Klid!

Jiři Keříčková nojo,ale.je.středa.:D

K rámečku připisuji: Dík, Jiří, ona je už středa! Vůbec jsem si nevšimla.

Irena Hrobská JÉ, LIDI, ONA JE STŘEDA! JÁ SE PICNU, DÍK, JIŘÍ!! :-) Bože, tak jsem se zastavila v úterku :-) Někdy v lednu jsem už ve čtvrtek přála krásný víkend. Zrovna tuhle jsem si to četla v počteníčku. Pátek jsem měla dva dny za sebou. .-)

Marie Zittová Tak jsem dnes hned v Děčíně také vběhla do trafiky a vsadila si sportku, před tím jsem se ale ptala manžela, jestli není úterý? Také to mám nějaké popletené!!!! Fakt je dnes středa😂

Ještě malířka Oniona mi sem psala, že neví, který je den. Jen tři týdny jsme zavření a už se neseme volnočasem. :-) 

Potřebuji uklidit svou pracovnu. Od neděle. Čičiny si hoví jedna v pracovně, jedna v ložnici. To nemohu uklízet. Rušila bych je.

Kvásek hotový. Některá žitná mouka neudělá jemný. Jdu do toho. Rychle zadělávám. Dnes jen tři chlebové bagety. Střídka výborná.

Skyp s maminkou. -

- Prosím tě, dostaň mě odsud! Je to tu hrozné!

Vyprávím mamince o světě, o koronaviru, o dění na pozadí. Právě dnes snad prý osvobozují otrocké děti pod Central parkem. 

- Mamko, dožila ses téhle doby. Vybrala sis vše, co žiješ. Mamko, jezdím za tebou mnoho let den co den. Mami, chápu tě. Taky se mi stýská. Šla bych s tebou na slunce. Včera jsme měli školení o imunitě. Stačí patnáct minut denně na sluníčku. Jak jsi vždycky krásně přivírala oči. Víš, ono je dobře, že jsme v karanténě. Nepřekážíme na ulicích. Ovčani nosí náhubky. Dnes jsem viděla medvěda. Opřený o strom. Pozoroval svět: Jeden si trochu pospí a když se vzbudí, je všechno jinak. Co to mají ty lidi na tlamách?

Smějeme se. Ale dnes chybí rozcvik. Dnes neluštila. Není upravená. Prý chodila... Ale mrtvo. Je smutná, otrávená. Jsem ráda, když jí dovedu k úsměvu. Včera to bylo jiné. Povídáme si o jejím dětství. Vracím ji do sladkých dětských dob. Vyptávám se, u koho bydleli s babičkou. Která teta byla hodná... 

Už je tu paní koordinátorka:

- Poslouchejte, přemýšlela jsem o vaší včerejší větě, ať vám dám důvěru. Nedám. Zkrátka nemohu. Kolikrát jsem řekla, ne mikrovlnku. Ne ramu. Kolikrát jsem se dohodla, že poslední mamkou upletený svetr, fialový, dáte do vánoční tašky. Ten modrý jste prach sprostě zašantročili, bez omluvy, bez citu, bez náhrady. Kolikero punčocháčů - tašku - jste ztratili. Pokaždé, když měla nové na sobě, už se k ní z prádelny nedostaly!!! Vy si to zapíšete, obrátíte stránku a hotovo. A zas znovu. Vánoční taška, ble, ble, ble. Kolovrátek  - já to vím, ještě někdo to ví, ale jinak asi nevíte, o čem je řeč. Kolikrát jsem meldovala: Nezničit drahé ručníky a osušky. Asi třicet pět zcela nových, nepoužitých, měla je maminka schované, voněly, jste normálka ukradli. Nebo rozdali? Nebo zašantročili? Kolik halenek! Teď jsem mamince říkala:

- Mami, kdybych ti tam dala tři krémy, rozpatlají všechny tři! Pokud tam schovám do stolečku šampon, najdu ho v koupelně vedle rozdělaného.

Je to normální? Není. Nechápu rozhodnutí zasáčkovat lidi na pokoje. Vždyť je to horší než samotka ve vězení. Tam se lidé regulérně zbláznili.

- My musíme plnit.

Musíme, musíme. Tohle na mě není. Vyhýbám se musíte. Jsou jiné vyjadřovací varianty. Čeština je nejsložitější jazyk světa. Jo, a ještě jedno spojení se přede mnou nesmí vyslovit: To néééjde. - Denně se radí. Dennodenně. Zapisují. A kam? Bílou křídou do komína? Do prvního deště?! A k čemu?

- Ti lidé nemohou být sami! Je to k zešílení!!!

- Ne, to ne. To oni mohou na chodbu. Ale jen ve dvou.

Řehtám se nahlas. Už vidím, jak dementní lidé vědí, že na chodbu jen ve dvou.

- My děláme terapie na chodbě.

- Jo a proč nedáte lidi na tu chodbu ku Hradci, jak je slunce?

- No protože nesmějí být u sebe.

Rozumí tu někdo tomu absurdistánu? Tak proč tam nevyvezou mamku ještě s někým?

- Maminka může chodit se spolubydlící...

To je na záchvat smíchu. Spolubydlící je ani ne zvíře. Je to bytost, lidská troska. Rvali do ní léky. Dcery mi řekly, že ji takhle zdevastovali v psychiatrické léčebně. Maminka byla normální, inteligentní. Obrací oči v sloup. Nevyluzuje zvuky. Žvýká, co jí přijde do pusy. Ležák. Tak s tou si mamka může vyťápnout na chodbu. Co mi to tu vykládá za nesmysly? POMÓÓÓC, CHCI SE PROBUDIT!!! BUDÍKU, ZAZVOŇ!!! UŽ TU NECHCI BÝT! NELÍBÍÍÍ!!!

Viry tam nosí na botách, kabátech, na sobě. Copak se svlékají na dvoře? Copak se celí sprchují? Divadlo. Lidi budou "chránit" - ještě neřekla pomáhat. Jo, to je zas tupé heslo u směrové růžice.

Představuji si, když se v kalamitní situaci stalo, že učitel učil ve dvou třídách. Přebíhal. Nemyslitelná situace dnes. To by ti ve vedlejší třídě zbořili školu. A tady se předvádí izolace lidí. Je to normální zabíjení. Ještě by jim mohli předepsat roušky. Ty vorle, to je dobrý nápad. To by se medvěd v důchoďáku divil, co to ti staří dýchaviční astmatičtí mají na ...

- Proč mamku nedáte na sluníčko.?

- Je tam zima. 

- Tak jí oblečete do teplého - má-li ještě co. Dejte ji čepici, rukavice, šálku. Zabalte ji do deky a dejte ji na slunce!!! 

- Předám to přímé péči. 

Ne. Nemá to cenu. Vzdávám to. Mamka prý dnes hovořila s tou, co lže, jako když tiskne a je u toho milá. V rozhovoru taky chtěla domů. No, a co já s tím!!! A teď by mohla nastoupit Mengelka. Recepty a štempl s sebou. A dát mamce něco pro dobrou náladu. Vždyť jsme vám to, paní Hrobská říkali. Už to slyším až sem!! To ať ji raději dají panáka. Radši ať z ní vytepou předsmrtného alkoholika než trosku, co žvýká dětské kroužky při růstu zubů.

Ale to jsme se rozcitlivěla. Závěr? Nemají normálně kapacitu věnovat se lidem. NEMAJÍ, ač pan ředitel přesvědčuje na všechny strany, že mají dost. N E M A J Í!!! Personál dělá, co může. Ale moc toho nemůže. A když jsou rozprsklí v pokojích, kolik vteřin se věnují indi vindi! Mnoho blízkých to pochopilo a jezdí za staříčky často. A pak jsou tací, kterým jejich mluvící rodič během půl roku přestane mluvit, chodit, začne dělat do plín a odpojí se od světa. Touží po svých, ale ti nejedou. No, tak to teď právě systém vyrábí se zbytkem těch, kteří byli maličko mohoucí. Jako dvacet minut pětkrát v týdnu je fakt málo. A pečovatelka: jede pro jídlo, servíruje, snáší nádobí, mezitím si odskočí přebalit, umýt, nakrmit, odvézt nádobí, odvézt prádlo, přivézt prádlo, zastrkat ho pokud možno správným klientům - dost často spěchají tak, že rozdají cizí cizím. Dnes jsem viděla osušku. 350 korun. Ručníky po 150. Nemluvím. Musela bych skřípět zuby.

Už nemám chuť psát. Jo, ještě poznámka pro normalni@seznam.cz. Bacha na IP počítače. :-) Je to vystopovatelné. Vcelku lehce. 

A ještě jedna poznámka: Vyjela jsem autem. Uvědomila jsem si, že nemám brýle. Ale viděla jsem. Už jsem se nevracela. Poprvé v životě jsem dnes jela autem bez brýlí. Moje hlava víc neunese: Náušnice, sluchátka, brýle, náhubek, těžké myšlenky. Ne. Čeho je moc, toho je příliš. Něco jsem ubrala.

Dobrou noc!

P. S. Pane Werichu, nemáte pravdu! Není nejhorší srážka s blbcem. Nejhorší je srážka s byrokratickým úředníkem. To je pecka. 

P. S. 2: JÁ CHCI NA SRANDINII!