Asi jsem se zbláááznila :-) Pracovala jsem na zahradě :-)

Neděle. Sluníčková. Jak je asi na horách? Určitě sluníčkově. My si zas vybereme ten svůj den, kdy padají h. s háčky... V půl desáté máme smluvený telefon s Míšou. Snad stáhne software na mé smazané fotky na kartě.

Popel, okýnko u kamen...

Jdu s popelem ke stromům. Kde svítí slunce, tráva se zelená. Kde ne, šedivec. Fotím. Krásně ostré hranice. Ptáci mě zdraví. Hledám sněženky, kontroluji čemeřici. Už lezou krokusy. První kvítek talovínu - nebo tavolínu? Micicinda kolem mě lítá. Hrajeme si; škádlím ji suchým stéblem trávy. Seká po něm packou; honí ho. Leze do suchopáru... 

Vracím se domů.

Folklor žije - ten pořad miluji. Tentokrát o vodění Jidáše na Vraclavi, na Pardubicku...

Ó, Jidáši nevěrný, cos to učinil,

žes svého mistra židům prozradil,

za to musíš v pekle hořeti

s Luciferem ďáblem tam přebývati.

My školáci chodíme, o dárek prosíme.

Chrudim, Vysoké Mýto, Holice - zvyk se udržel do dnes. Ilona Vojancová z Veselého Kopce hezky vyprávěla o vodění Jidáše. Tu paní znám třicet let - skvělá.

Průvodů se účastní kluci od 5 do 15 let. Chlapci s hrkačkami obcházejí od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty ves třikrát denně. Ráno ke vstávání, v poledne k obědu, okolo šesté k večeři. V sobotu se připojuje Jidáš maskovaný ve slaměném obleku. Masku navléká chlapec ve věku patnácti let s přirozenou autoritou. Obličej má překrytý vysokou špičatou čepicí. Pokud mu ji nezakrývá, má obličej začerněný sazemi. Smyslem obchůzky je koleda. U každého domu se zastaví, odříkají říkanku; lidé je odmění. Ve Stradouni děti vyrážejí s obrovským rámusem brzy ráno. Chlapci se v poledne sejdou u ohně za obcí; strhnou z Jidáše masku. Spálí ji symbolicky v ohni. Tím se odhání vše špatné z vesnice. V okolních vsích mají masku z rákosu, koudele, pazdeří nebo jde jen v černém obleku... Ve východních Čechách se v tradici objevil někdo jako Jidáš na rozdíl od Moravy.

Postavy z Jidášovy družiny mají označení. Pán je kaprál s vůdcovskou rolí; vodič - vede těžce se pohybujícího Jidáše; vyklepávač; výběrčí je kasař nebo vajíčkář; rámusící účastníci jsou klapáči, hrkáči nebo smrkáči.

Okouzlení slovem. Luděk Munzar a František Novotný. Láskyplné povídání. Žádná agrese. Všimněte si. Podíváte-li se na film starý třicet let, ještě se tam spory řeší normálně, bez zvýšených emocí, v klidu. Lidi reagovali jinak. Cítím to i v sobě. I já jsem zvlčila. Včera na Florenci jsem si sedla na chvilku na lavičku na sluníčku. Slunce jsem pozorovala. Měla jsem krásnou fotku... Přikodrcala tam paní s kufrem. Tak dlouho ho parkovala, přestavovala, posouvala, až mi zakryla můj výhled. A přišla druhá. Zareagovala jsem sice s úsměvem, rádoby mile, ale pulsovalo to ve mně. Vnitřním pohledem hodnotím, že jsem mohla být klidnější :-)

Zprávy na meinstreamu: Úlevové léky pro astmatiky se nadužívají desetkrát. Lidé jdou rychleji ke smrti. Hm, takže: Jak se ti dýchá? Jak se ti dýchá? Foukneme, jo? My furt foukáme...Lepší by bylo nefoukat!

Lenoška Ivo Šmoldase - miluji suchý humor...

Zvonek. Míša. Moje záchrana. Dvě hodiny se mořil, ale obnovené fotky nejsou vidět. Nestřílí se z toho. Sluníčko vyšlo, normálka. Žiju i bez obrázků :-) Jediná fotka mě mrzí: Se Susan Bowerman. Rychle chlebové bagety.

Telefon:

- Mami, jedu z Liberce. Za hodinku se stavím.

Rychle poslední eko krůtí prsa z domácího chovu. Nemám už kontakt na běhací krůty z pod sluníčka. 

Vypadla mi sklenice s neloupanou quinoou. Zrníčka se rozprskla po celé kuchyni. Co s tím? Zamést. Střepy. Jehličí... Přesít. Spěchám. Včera smazané fotky. Ráno mi u autobusu upadly hodinky. Linda v pátek rozbitá klička u okna. Kdysi za tisíc, dnes za dva. Hodiny s anděly jí přestaly jít. Taky má rozbíjecí období. Rozbíjecí a kazící energie úplňku? Na něco to hodit musím, že jo? Prostírám na terase. Už je tu Linda. Šeptám jí:

- Prosím tě, odnes kompot a misky na terasu.

- Budeme jíst na terase?

- Potichu, Péťa by měl řeči...

- Peťůůůš, oběd!!

Peťa se hrne k prázdnému stolu.

- Kde máme jídlo?

- Na terase.

- Na terase?

 - Na terase :-) :-) :-)

Hodujeme na zasklené slunné terásce s kytkami. Bezva to dopadlo.

Linduška jede na Phu za Kitty. Byla sama od pátku.

Zapomněla jsem v konvici octovou vodu. Petroušek si zalil kafíčko.

- Do prčic, co to je?

- Jé, to je octová voda. Myla jsem konvici.

V mžiku zalévám jiné.

Jdu na zahradu na chvilenku. Zdržela jsem se tam do večerního chladu. Mám jen vestičku. Ťapky na nohou. Vklouzla jsem do crocsek. Od podzimu se chystám doobrýt asi čtyři stromy. Petroušek tehdy obryl, co se dalo; u stromů jsem ještě něco měla. Dnes je ten pravý den. Modrá obloha křižovaná práškujícími letadly. Nádherně. I ptákům se to líbí. Max přes dva ploty na mě volá svým hafy hafy haf. Fotím. Ryju. Jde to skvěle. Daří se mi obrovské kusance drnů. Země prorostlá kořeny pýru. Chjo, to si na jaře dám. Vyhrabat rohy pod lískou u chatičky a u cesty. Tvořím tři hromady. TSM ještě bioodpad neodvážejí. Zima je v plném proudu. Čerstvě otočená půda voní. Takhle to voní na jaře na horách. Úzká stopa sněhu pod vlekem. Sníh na sjezdovce. Kolem rozměklá jarem vonící červenozem. Odkrývám sněženky, obírám z nich listy. Krokusy - slabounké. Micinka okolo mě šmíruje. Prohání se. Vyvaluje se na sluníčku.

- Mici, pocem!

Jak se začnu vnucovat, nezájem. Utíká okolo chatičky, hup na okýnko, šup po šancích nahoru.

- Tak si běž!

Jdu po práci. Kde by mě napadlo, že se budu v neděli odpoledne radovat z práce na zahradě. Hotovo. Ochladilo se. Sluníčko zapadá. Ještě volám mamince. Mám štěstí - zase hodná sestřička. Jde za maminkou.

- Mami, máte zákaz návštěv.

- Jé, přijeď ke mně, prosím tě. Přijeď.

- Mami, systém! Mučí nás! Nemohu. V pátek jsem u tebe byla. Sestra mi vyndala jak nějaké...

- Cože? Přijeď, prosím tě, přijeď ke mně!

- Maminko, přijedu, jen co mě tam pustí. Mamko, volám, abys věděla, že tě mám ráda. Mami, přijedu, jen co to povolí. Lžou, že máte chřipku. Nemáte. Mami, jste jen nachlazení. Je to hra!

- Já bych chtěla, abys za mnou přijela.

Jsem na svobodě, na zahradě, za plotem na mě ďafe Maxík; v korunách zpívají švitořilové a maminka prožila neděli sama. Čuměla do zdi. Proto tak úpěnlivé prosby. Bože, ty to vidíš!!!

- Mami, jsi na vozíku?

- Dívám se na televizi. Já tě špatně slyším.

- Mami, máš svetr?

- Cože? Vítr?

- Ne; máš svetr?

Hulákám do zahrady.

- Mám, ten černý.

- Tak to je fajn. Není ti zima?

- Není.

- Maminko, tak pozdravuj tu sestřičku, je hodná, spojila nás.

- Sestřičko, mám vás pozdravovat a poděkovat.

- Haló? Tak jste se domluvily?

- Ano, děkuji mockrát. Děkuji hezky.

Tahle sestřička nezavěsila. Sbírám ještě pár šišek.

- Petroušku, obryla jsem stromy; ještě jsem u některých zvětšila talíř. Peťuš, udělala jsem tři hromádky. Jestli bys je odvezl.

- Jj. Koukal jsem. Hezky jsi to udělala.

Žádný gauč. Večeře. Petrouškovi do krabičky svačinka.

- Víš, že zítra nejde proud? Nezapomnělas?

- Jj. Jdu si uvařit žhavou vodu do termosky.

Dopisuji. Jéžiši, poslouchám lži TV:

Ministryně obchodu Nováková za ANO - uauau, agreseééé. Je to micka. Data jsou u nás drahá, protože lidi hledají volné wifi. Před čtrnácti dny zas pochválila řetězce, jakou práci tu udělaly. Ne. NE. NÉÉÉ. Ano, ona by se hodila na tiskovou mluvčí operátorů... Nehájí občany státu. Ireno, neposlouchej to. Piš.

Prožila jsem víc než krásný den. Hezký. Láskyplný. Se svými. Překvapivě na zahradě. Stárnu...

Dobrou noc :-)

P. S. Film Bába z ledu - nic jsem neočekávala. Lidi ho zdrbli. Jsem asi hlupák. Silně na mě zapůsobil. Sonda do dnešní společnosti... Tady se do mě nikdo nepustí.