Aspoň někde mám ještě zdroj k mamince, k tatínkovi, do dětství
Vstupujeme do nového týdne. Mám ráda, když z něj vystupujeme. Páteček. Pondělí není můj oblíbený den. Mám začínat v půl desáté. Fotím východ. Nebe už čárají letadla. Dnes by bylo dobré odjet na hory. Už opravdu naposledy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-10-rano
Beru si na chvíli do postele počítač. Zbytečně. Hned spím. Budík. Tak už. U dveří do ložnice čekají trpělivě dvě ušaté chlupaté kočičí hlavičky. Vítám se s nimi.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-10-vstavam
- Kočky, nechaly jste mě dospat. To jste hodné. Dobré ráno!
Telefon. Hlásí se paní na půl desáté. Mají málo lidí. Musí do práce. Hledáme jiný termín, aby nebyla v časovém presu ona i já.
No jo, co teď? Volá paní, na kterou hodinu je objednaná. Operativně s ní dohaduji desátou. Je tu. Od konce ledna se dovyživuje. Velká nadváha. Měla zápal plic. Loni skončilo její jedenáctileté martyrium s insolvencí a záskoky mocných. Vše ustála. Vysvětluji, že jsme se kdysi v psychologii za socialismu učili o psychické zátěži. A to nebylo jako dnes! Bodově nebo procentuálně byly zastoupeny ztráta zaměstnání, smrt blízkého, rozvod, nová práce, narození dítěte… Když se body nasčítají, může se člověk ocitnout v blázinci. Pokud ustojí, většinou do roka si oddychne, že vše skončilo a zhroutí se. Sedlácky si myslím, že konečně na ní dopadlo – mám to za sebou. Ne zhroucení psychické, ale fyzické. Zápal plic – nemohla udýchat. V běhu musí člověk sloužit, zkolabovat může až po výkonu. Takhle nějak jsme se to učili. Zvracela, průjmy trpěla, kašlala, ležela, nepodnikala. Očekávám ztrátu svaloviny, zvýšení tuků. Jenže ona po lokách popíjela naši Herbalife výživu. A ejhle, její výsledky mě překvapily. Svalovina stejná, jen deset deka ubylo. To je nic. Tuky o dvě procenta – a to, prosím, ležela!! – klesly. Viscerály ze závratné výše spadly o jednotku dolů. Hezké!! To jsem vůbec, ale vůbec nečekala. Má pochvalu. Ukazuje mi fotky rodiny. Hezcí lidé. Obézní, ale krásně řezané tváře. Syn prý prodělal infarkt plic. Nevěřím. Ano, prý to opravdu je ve zprávě. Infarkt plic. To jsem ještě nikdy neslyšela.
Nakupuje. Termín. A já jedu za Ivou. Vlastně jedu koupit k ovocnářům jablíčka. Nakupuj jablíčka. Ovocnáři už nejsou na trase jantarové stezky. Musí se sem sjet z nového tahu na Polsko. Na parkovišti se stále střídají auta. Odsud vede kousek staré cesty. Na konci vesnice - konec. Zrušena. Zatáčka do pravého úhle na nadjezd, odbočka k Ivě. Jedu po fungl nové cestě, během pár km vjíždím do staré aleje. Stále a stále se divím, jak se mění krajina. Pro mě je to pořád ještě zázrak. Jedu nad údolím Labe okolo krematoria, kde se ještě před pěti lety sbíhala pole dolů k řece. Vedla tudy cyklostezka okolo pole. Kdyby tohle viděl můj děda, ten nevlastní, včelař, to by koukal. asi by porovnával na mapě staré cesty. Normálně je přetíná moderní. Vlevo vidíš konec aleje, vpravo pokračování. Ale už se na pokračování nedostaneš. Jezdí tu moc aut. Když jsem jednou jako studentka přijela do Lejšovky s maminkou na návštěvu kabibčce a dědovi, to už byl starý. Ležel. Vypadal, jako že chce umřít. Pak vstal. Najednou nám začal vyprávět o tryskajícím prameni v lese. Zapomněla jsem, kde se tam vzal. Tryskající kvanta vody dědu tak zaujala, že počítal, kolik litrů za minutu, za hodinu, za den… Kam se pramen ztratil… A kde se vůbec vzal. Kdo ho navrtal… A co by řekl modelování krajiny. To by koukal. Snad nejsem sama dividlo. (Napadá mě Jan Křtitel polsky - Jan Kropidlo. :-) Bláznivá asociace s příponou -dlo.)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-10-u-ivy
U Ivy branka odemčená. Na dvoře pobíhá lovecký pejsek její snachy. Ďafe. Spouští hrůzu. Divné, ale nebojím se ho. Jdu odvážně pomalu dvorem dál. Ivě tu překrásně kvetou krokusy a sněženečky. Hrozné sucho. Vychází Iva. Za ní vyráží její pejsan. Jakou radost ze mě má. Skáče na mě. I ten snašin lovecký se hlásí. Očividně je i Iva ráda, že mě vidí. Jé, to je milé! Jdu ji maličko pocvičit v paměti. Taky čarujeme. Ptám se, kdy se narodila. Nemůže si vzpomenout. Napovídám.
- A jo.
- A ty?
- Já o den dřív po devíti letech. Ivo, víš co tě celý život trápí? Že jsem se ti nasáčkovala do života.
- To ne.
- Jo, všechno se devět let točilo okolo tebe. Tatínek ti říkal tintili.
- To ne.
- Na pohledy z cest, jak stavěl limnigrafické stanice, psal, aby mamka pozdravovala tintili. Tebe. A co víc tě zasáhlo, byl tatinkův odchod.
- To jo. To máš pravdu.
- Nejdřív po devití letech já, a pak po třech letech tatínek umřel.
Hovor plyne jak vodička v potůčku. Beníček je v klidu. Neďafe. Jen se tetelí radostí z mé návštěvy. Iva mi nabízí čaj. Ráda se napiju.
- Co já bych ti k tomu čaji dala?
Takhle vždycky sháněla maminka - co by mi snesla.
- Nic. Měla jsem buchtu. Nechci nic. Ivo, ochutnej buchtu. To je bleskový koláč od mamky, ale změnila jsem těsto. Před čtrnácti dny se mi nepovedl. Byl dobrý, ale teď dávám méně mouky.
Iva jde do skříňky. Nese karisblok. Jak ona je pečlivá! Recepty. U jednoho má napsáno: Pod V jako vánoční. Fotím si mamčin recept. Doma porovnávám. Předpis totožný. Tak to jsem asi nešika. :-)
Ještě v něčem jsem mamlas. Včera jsem si připojovala auto na telefon. v telefonu mi zmizla ikona mobilní data. Ne a ne ji najít. Složitě se k mobilním datům dostávám jinou cestou. No, jak říkám. Jsem si myslela… Iva je šikovnější. Klidnější. Úhledné písmo vypovídá o jejím vnitřním nastrojení. Já škrábu jak kocour. Jsem divoká. Nespoutaná. Impulzivní. Autentická. Nemám škrabošku. Usmívám se. Iva je ke mně najednou zas hodná. Cítím v ní energii maminky. Ani jsem se nezeptala, jestli už ji nebolí malíček ze štípačky.
Ještě čarujeme s dynamickou vodou.
- Ivo, teď běž na sluníčko. Běž nahoru do vesnice.
- Jo, a zpátky si budu volat odvoz.
- Ne, tak běž jen k chaloupce.
Ukazuje na polštářek na lavici.
- Tady jsem si teď říkala, že si lehnu na tři čtvrtě hodiny. A najednou zvonek.
- Zasloužíš si odpočinek. Ale chce to i pohyb.
Loučím se. Měla bych ji příště vytáhnout ven. Aby se na sluníčku nabila.
Volá paní. Už je prý v ulici. Má ještě dvacet minut. Stavuji se v elektře, jestli by mi někdo nevrátil do telefonu ikonku mobilních dat. Ten, koho sháním, není. Paní prodavačka se snaží. Kroutí hlavou. Směju se.
- No jo, víte, jsem si myslela, jaká jsem frajerka šikovná. Ale asi platí, jak mě naprogramovali:
- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej.
Prý zkusí zjistit. Tak zítra.
Jedu domů. Poslouchám o Chucku Norrisovi. Ta osoba jde okolo mě. Vím o ní, ale jeho filmy nemusím.
Chuck Norris slaví 85. narozeniny. O herci koluje řada vtipů. Směju se jim.
Chuck Norris byl tak rychlý, že když Bell vynalezl telefon, zjistil, že má dva zmeškané hovory od Chucka Norrise. Jednou se vzbudil tak rychle, že viděl, že spí.
Jeho původ, jeho dětství, jeho otec, jeho život.
Nový impulz dal jeho kariéře Walker, Texas Ranger, natáčený v letech 1993 až 2001 - byl to ale právě tenhle seriál, který vyvolal záplavu vtipů. Na internetu dodnes žije kult Chucka Norrise - muže, který povolil Bohu stvořit svět, umí dělit nulou, rozbrečí i cibuli, dokáže zvednout židli, na které sedí, nebo dokáže předběhnout svůj vlastní stín.
Zdroj: https: //www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/chuck-norris-narozeniny-85-let-herec-vtipy.A250310_120506_lidicky_zar
Umí prásknout otáčivými dveřmi a dostane smažené kuře i v Mc Donaldu.
V ulici stojí paní. Někdo ji přivezl. Pracuje v HK na kraji města v továrně na výrobu katetrů.
- Aha, vy jste ten otrok.
- Ano. Normy tak těžké, že se bojíme napít, abychom nemusely na záchod. dnes ve třech tři tisíce kusů.
- To je moc, tisíc na jednu?
- To je hodně.
Vcelku hezká postava. V lednu rozvedená. Hm. Manžel ji neustále ponižoval. Celou výplatu posílala jemu. Nesměla si nic vzít. Její starší syn jí radil:
- Mami, rozveď se.
Mladšímu bude osmnáct. Taky maminku podporuje, ale ona platí alimenty otci svých dětí. Často slýchala:
- Taky by ti na stole mohly přistát rozvodové papíry.
Tak splnila manželovo přání. To bylo divení. Sliby! Jak bude všechno jinak. Jak ji miluje. Nevážil si. Vařila, svačiny chystala…
Ještě jedu koupit kytky. Strejčínek bude mít narozeniny. Pro něj růži s valem.
Zatápím. Líčím Petrouškovi svůj den, návštěvu u své sestry. Jsem z toho trošku dojatá. Chválí mě.
https://www.youtube.com/watch?v=ksSVL-j4_ig
Doposlouchávám včerejšího hosta u Karol. Martinu Kociánovou. Inteligentní žena. Mám ráda její zrovna tak inteligentní rozhovory. Poslouchám:
Ayn Randová – Atlasová vzpoura. 1957
My nemůžeme vládnout nevinným. Je potřeba vytvořit zákony, které nejde vyložit, které nejde aplikovat a kterým nejde rozumět. A teprve pak získáte armádu vinných. A těm už vládnout lze.
Ó, jak aktuální! Top mi byl rok. Miminko netušilo, že se dožije chaosu.
A dnešní Karol:
https://www.youtube.com/watch?v=VsCrc2ABUow
Dotaz od: pavel smetana
Taková uvaha: Pojar řídí Fialu, Kolář Pavla, oba lobisti zbrojovek, Kalousek dělá pro zbrojovku, Hamaček také. Vysledek podpora války a zbrojení.Fake?
K zamyšlení. Válečníci. Zbrojaři. Lobisté. Generálové...
Půlnoc. Hezký den.
Dobrou noc!