Ať vstávám kdy vstávám, probouzím se ve dvanáct

Pondělí. Devět. Večer. Zas - lusk. Ráno jsem se dospala a pak už jen pracovala, jak když hrom bije. Jak stárnu, mám delší a delší rozjezdy. Ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se ve dvanáct. To platí. 

Otočím-li se k hodnocení dne, zdá se, když už konečně prozřu, nezastavím a makám jako šroub až do večera. Co - do večera. Do noci. Doháním prospaný čas. Ale Merkelové To zvládneme mi zní v hlavě s nadějí, že i já to zvládnu. My důchodci to taky zvládneme. Ale co ti po nás, co budou pracovat do sedmdesáti? :-)  Ireno, z toho už tě hlava bolet asi nebude. Moje maminka pracovala ještě dva roky tzv. na důchod. Vyplatilo se jí. Odcházela místo v pětapadesáti o dva roky déle. Měla krásný důchod. A ta léta odchodu... Nemyslet - jinak bych si musela dát přes pusu za své vykřikování Dědečkovy písničky Rudoch už jde od válu. Nezralost mládí - eufemisticky nazvaná blbost. 

Dopoledne autem něco vyřídit. Vracím se. Při couvání do dvora mi dává přednost zezadu auto. Slečna přijela o pár minut dříve. Tak šup - do práce. Vážila 95 kg. Zhubla jídelníčky. Už zas nabírá. Vysvětluji. 

Mám chvíli čas. Stihnu nasadit truhlíky? Nestihnu. Něco doma podělat. Hezky dvojsmyslné slovo. Přemýšlím, že si na půl hodinky dáchnu. Ne. Čtu na FB Blančinu otázku – proč ses nemohla vrátit do postele? – Proč asi? Protože mě chytla práce. :-) Projížídím FB. Poslouchám videa s maminkou. Měla jsem obavy, že si ji už nikdy po jejím odchodu nepustím. Naopak. Pouštím si ji, kdykoli na ni na FB narazím. Připomínám si chvíle s ní. Přesně si pamatuji dny, místa, náladu, atmosféru, rozhovory. Dívám se, jakou měla náladu. Dnes totiž měla pusu koutky dolů. Věděla jsem proč. Zavřená, bez svobody. Poslední roky se zlomenou pajdičkou. Těšilo mě, jak se mi dařilo ji rozzářit, rozesmát. Měla jsem jeden fígl. Zamračená? Hned jsem se ptala, jestli si pamatuje, jak přejela Bobíka na kole. Bobík byla krásná, překrásná pouliční směska v rodině mé sestry. Je to chvíle, rok a půl? Dva roky, co jsem přesně takového přátelského bystrého pejsíčka potkala v parku. Jako Bobíkův klon. Byla sobota, mamce jsem h o ukazovala přes sdílenou obrazovku. Někdy ho maminka dostala na hlídání, když Iva odjela s kluky na dovolenou na Štrbské Pleso.

Odskok. Kdo ví, jaký je rozdíl mezi Štrbským Plesem a Štrbský plesem? Pište do poznámek.

Maminka byla přísná. Když hlídala Bobíka a Lindu, stávalo se, že se Linda odkopala na kuchyňském gauči. Taťka ho vyrobil. Prošívaná deky se svezla na zem. Bobík hned využil spadlé deky; přilehl na měkkou podložku. Maminka to zjistila. Nechtěla, aby se pes válel po peřině. Další noc přivázala rohy deky k trubkám gauče. 

Když jela na nákup, to ještě neměla auto, sedla na kolo a s taškou plnou láhví na idy se vypravila alejí, vedle níž nyní vede od podzimu nová cyklostezka. Bobík doma přivázán u bidla brečel. Skučel tak, že ho příště vzala na řemínku s sebou. Běžel vedle ní spokojeně, že má společnost, a ještě je na procházce. Maminka přejela most na soutoku. Už vjížděla do aleje. Vtom se jí Bobík přimotal do kola. Povídala – udělalo to hup, hup. Pejska asi přejela. Ten se vysmýknul a uháněl alejí pryč. Maminka netušila, jestli mu neublížila. Volala na chudáka:

- Bobíku vrať se, nic se ti nestane! Bobíku, Bobbíííkůůů! Já ti nic neudělám. Jen se prosím tě vrať!

Jestli se Bobík vrátil, nebo kde ho natrapicírovala, už jsem zapomněla. Ale větička, aby se vrátil, že mu nic z její strany nehrozí, mě rozesmívá i teď. Když už Bobík a mamka mávají z druhé strany řeky. Diplomatické vyjednávání na vysoké úrovni. Tahle příhoda mamku stoprocentně rozesmála.

Půlnoc. Poslouchám reprízu Karol Stonjekové. 

https://www.youtube.com/watch?v=Da90HXBR0nU&t=24s

Poslouchám o tzv. flexibilitě politických názorů těch, kteří nás tlačí do NWO. Všem se už ztratilo 17% z peněženky. Šetří se – na lidech. Jako vždycky. Lůza je tu od toho, aby držela hubu, makala až do úpadu a nechala si všechno líbit. Ta šereda MPA v listopadu 21 se pustila na Twitteru do křížku s Maláčovou. To byla myslím ministryně, která si popotahovala kalhotky - vřízlé do jejího tučného pozadí - na veřejnosti. Nepamatujete? To nevadí. Mě překvapil stav legislativní nouze. Vyhlášený mírnyx týrnyx v neděli. Bylo to v neděli, že? Bez ladu a skladu, bez nějakého avíza předem. Hlavně – bez vysvětlení. 

Jednací řád PS: Nerozumím slovu může. Proč není vymezeno přesně – musí a tečka.

Stav legislativní nouze (ustanovení § 99 Jednacího řádu PS) je možno vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Stav legislativní nouze vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, podle jednacího řádu může být vyhlášen na určitou dobu. Při vyhlášeném stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny rozhodnout na žádost vlády, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání. Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednání pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dále znovu ještě před projednáním návrhu zákona hlasuje, zda stav legislativní nouze trvá a zda jsou dány podmínky pro zkrácené jednání u konkrétního zákona. Procedura projednávání návrhu zákona ve zkráceném jednání nemá první čtení, předseda přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, do níž musí výbor předložit usnesení. Poté se koná rovnou druhé čtení návrhu zákona, přičemž může být upuštěno od obecné rozpravy, o čemž se usnese Sněmovna. Řečnická doba může být zkrácena na 5 minut. Třetí čtení návrhu zákona se může konat bezprostředně po druhém čtení. Přesnější vymezení podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze je možné nalézt v nálezu ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011

Ani jedna z podmínek z pohledu mého selského rozumu nenastala. Nebo spíš – naruby. Ano, zásadním způsobem jsou ohrožena základní práva a svobody občanů.

Korespondenční volba ze zahraničí – snaha o bod číslo jedna k jednání PS. Tak to jsme v háji. Držte si peněženky i klobouky.

Levice je sjednocená. Je to prý současná vládní koalice. Tak to je trefné!

Snaha stávající politické reprezentace pojistit si své politické postavení dávno před příštími volbami. Všude se volí jeden den, proč ne u nás! Tak to je skvostné odůvodnění návrhu změny zákona. To je sen. 

Klasická sociální demokracie zmizela, ale Paroubek chce ještě jednou zazářit v záři reflektorů. To bude katastrofa politického comebacku.

Ireno, stejně nic nezmůžeš, jdi od toho.

V pět přišel poslední klient. Pak už v půl osmé výživový webinář pro naši skupinku, ve dvacet nakukuji do výživového webináře do cizí skupinky, v půl deváté porada. Lidi, já byla zralá do postele.

Budu končit. Dnes jsem kopírovala mraky fotek. To je nekonečný čas, posouvání, kontrola… Dovolila jsem si reklamovat klávesu b u ntb. Dnes jsem přeslechla svého pošťáka, našla jsem ho přede dveřmi. Ne, pošťáka. Krabici s ntb. Teď kopíruji, kopíruji, kopíruji. Kontroluji. A odcházím, ať si tu stroj chroupá do rána.

Dnes nic moc, že? Tak zas zítra. Polepším se. :-) No jo, nejsou všechny dny stejné. Má terapie pro dnešek končí. 

Dobrou noc!