Dík maminkám!

Večer. Den matek. Letos poprvé imaginárně.

Mateřství mě naučilo, že téměř vše se dá zvládnout jednou rukou, zatímco ve druhé držíte dítě.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-08_Dnesni_vsehochut/

Něco mě hnalo na hřbitov. Upravit mamince květináč s vyzobanými ledovkami. Mladé lístečky sazeniček asi chutnaly kosíkovi. Začíná krásný skoro letní den. Dnes jediný úkol. Nasadit brambory. Inspiroval mě včera obrázek Marušky Jahodkové. Družinářky v mém druhém kariérním školním roce. Maruška byla tělem i duší stvořena pro děti. Vymýšlela pro ně hry, činnosti, byla jejich mámou. Chodila s nimi na výlety v rámci družiny. Pekli na kameni hady. Ne doopravdické. Z nějakého jednoduchého těsta. Na rozpálených kamenech ohniště. Maruška dala k včerejší fotce: Vše je v pořádku, brambory jsou na řádku.

- Peťuš, chtěla bych mít letos brambory v řádku a na sluníčku. Ne po zahradě na různých místech. 

Přijel ze sportu a zryl mi na dnešek dva dlouhé řádky. Těším se. Dnes budou i mé brambory v pořádku na řádku. 

Procházím FB. Mladý Kuba tady z pohraničí mě zaujal. Publikoval řadu lesních rostlin z ranní vycházky. Obyčejný zapálený znalec přírody. Od mala chová kuřátka, kozy, ptáky. Vyzná se v přírodě víc než kdokoli z nás dospělých. Studuje asi prvním nebo druhým rokem na lesnické škole. 

Hřbitov. První svátek maminek bez maminky. Kdykoli jsem v předešlých letech vkládala přání, obrázek ke Dni matek, užívala jsem si plnou dávkou tu výsost: Mám ještě maminku. Mohu za ní jet. Potěšit ji, obdarovat. Poděkovat. Chytit její ruce. Tak moc ráda jsem je fotila. Mé staré oproti jejím vypadaly mladě. 

Na hrobě svítí dvě světýlka. Že by Iva? Obrovské svíce nemohou svítit dva dny. Nebo mohou? Posvěcuji. Maminka vždycky říkala, že jde posvítit na hrob. Sázím macešky. Napadá mě, jak v Polsku prodavačka tvrdila, že na ledovky ještě není čas. Koupila jsem u vedlejšího stánku na sílu. Jak? Není čas. A měla paní pravdu. Zase jsem poučena - nedělej nic na sílu. Ledovkám se v chladu nocí nelíbilo. Uvadlé a smutné si je vybral kos. - Mami, máš tu jen macešky. Ještě něco vymyslím. Mami, tati, děkuji za život, za výchovu, za vzdělání, za vedení, za všechno.

Konev má asi díru. Celý hrob jsem zacachtala. Jedu. Kudy? Přes soutok? Je tam zúžení na mostě. Nebudu se nervovat. Jedu městem. Tady je pro změnu zúžení kvůli práci na silnici. Prašť jako uhoď. Zahýbám do Okružní. Ano, obkružuje celou pevnost po obvodu. V době přítomnosti ruské armády byla přehrazena na konci u vojenské nemocnice. A co jsem naživu, byla přehrazena u vojenského výstrojního skladu, kde naposledy pracovala maminka. Dnes si město obejdeš kolem dokola Okružní. Je volná. Na křižovatce koukám, dívám, neděle, otevřená květinka. Louka v hrsti. To není možné. Jdu květinářky pozdravit. Originální výloha. Překvetlé narcisy a překvetlé nádherné tulipány. Do výlohy buší sluníčko. Na vlascích visí v lahvičkách zasunuté květy. Skvělý nápad dcery majitelky. Pěstuje květiny na vesnici s kamarádkou. A u toho studuje VŠ. A vine nekonečně krásné a něžné věnečky a náramky nevěstám z lučního kvítí. Obdarovávají mě dvěma fréziemi od majitelky a od její dcery tři pohádkové tulipánky. Ke Dni matek. Naše maminky už nemohou přijmout květy. Její odešla asi o tři roky dřív. Na cukrovku. A moje - však víme. Za týden výročí nešťastného úrazu. Sedám do auta. Jsem dojatá. Doma. Petroušek mě zve, ať si s ním jdu chvilenku sednout k zahradnímu sezení. Nechám se vábit. Aha. Vytáhnul obrovský slunečník. Chce pochvalu. Jenže má taky asi hlad. Dnes budeme obědvat na čas. V půl jedné. To u mě není zvykem. Natahuji vždycky oběd do co nejzazšího času. Péťa vstává o půl dne dřív. :-) 

Obědváme na zahradě. To já zbožňuji. A dnes je den stvořený právě pro oběd pod slunečníkem.

Peču buchtu. Má přijít Honzík s vnučinkou. Buchta se mi přenáramně povedla. Jednou tvořím kalorickou bombu. Mascarpone, šlehačka, rybíz, želatina. Navrch sázím něžné sedmikrásky a voňavé květy fialek.

Na obloze duní. Zase sypou. Během chvíle sluníčko zmizelo. Ochladilo se. Už jsou tady.

- Budeme opékat? Mám krůtí maso.

Asi ne. Přesouváme se z venkovního sezení. Začíná jemně krápat. Fučí. Chjo. Sleduji na FB kladení věnců. Rozcapování a sprosté výkřiky Ukrajinců ukončil mladík s žebradlem, otetovanýma rukama. Vytáhnul odznak Policie. Vydal rázný tichý příkaz - odejděte. Už už se situace jevila jako přípravný ohýnek občanské války. U sochy rudoarmějce pěje ruský pěvec ruské písně. Kladení věnců, vzdání holdu osvoboditelům je klidné a důstojné. Nerušené. Motorkáři přinesli kytice šeříků. Jsem překvapena tichým a rychlým zásahem policisty. Prý - máte-li něco, přijďte na služebnu policie. A byl klid. Na jiném videu na jiném místě policie jen přihlížela šarvátkám. Divná doba. Podpalují. Křešou. Chci klid, chci mír. Chci mít domov ve své zemi. Chci tu mít své oprávněné postavení. Chci mít svobodu slova. Přeji si, aby platila Ústava, Listina základních práv a svobod. Přeju si MÍR!

Povídáme si s vnučkou. Vyrostla. Nese dobrůtky do pracovny dědečkovi a tatínkovi. Slyším slastné pochrochtávání. Chtějí ještě. Klidně. Dlouho jsem nepekla. 

Dnes z opékání sešlo. Jak se může během chvíle počasí tak obrátit. 

- Je zima, nasázíme to zítra. Když do toho trošku zaprší, jen dobře.

Má pravdu, předsedo. Jdu si na chvilku dáchnout. Nějak jsem se naučila šetřit si síly.

QUEEN. Už jsem film viděla. Herec představující Farrokha Bulsaru, alias Fredyho Mercuryho má opravdu hodně velký předkus. Ten příběh znám. Hlavně - Kvíny jsem měla tu čest poznat hned na druhém místě, co jsem poznala svého prvního muže. Sbíral desky. Jezdili jsme do Phy na burzu. Utratil tam výplatu. Neměla jsem ani na sunar. Desky QUEEN si vyrovnal po našem velkém obývacím pokoji jako dlaždice. Radoval se z nich. Poslouchal mnoho kapel. Já odchovaná Golden Kids a naší hudbou jsem nerozuměla Jethro Tull, Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, Queen, Nazareth, Uriah Heep, Eagels.

Kvíni vznikli před padesáti lety. To je dekád. Jejich písničky mě provázely od svatby. Když jsem se seznámila s druhým manželem, nechala jsem mu na rádiu Černá Hora zahrát na Nový rok Bohemian Rhapsody. Už jsem psala - jak můj známý diskžokej z Kovárny v Peci tuhle písničku chvíli před mým telefonátem už zahrál. A pro mě - tedy pro Petra Hrobského - ji zahrál v jedné hodině ještě znovu.

Před mnoha lety jsem si přečetla Fredyho životopis. Měl talent. V roce sedmdesát sedm na svět přišla We Are the Champions. Do dnes hraná. Funkční. :-)  A jeho skvělý operní hlas v překrásné písni Barcelona s Montserrat Caballé - okouzlující výkon.

Ke státnicím jsem se učívala u bývalého divadélka. Holčičky si hrály okolo mě. Já hlavu zapíchnutou v sešitech a skriptech. V tom roce 1984 znělo Radio Ga Ga a I Want to Break Free. To byly hity! Mám je navždycky propojené s mou přípravou na státní zkoušky. Fredyho spoluhráči se ještě zasnažili. Innuendo. Tam už nemoc opanovala i zpěvákův vzhled. Rychle natočil písně na desku Vyrobeno v nebi. Made in Heaven. Předtočené skladby po jeho smrti vydali.

U filmu jsem si upřesňovala, co jsem v době nových alb vyváděla na světě já.

A co jsem vyvedla dnes? Nasdílela jsem zprávu o 104 mrtvých fotbalistech. Hups. 24 hodin nesmím publikovat. :-) No jo, pravda bolí.

Tak si to jdu hezky přečíst. Snad se mi to podaří nějakým způsobem dostat na svou zeď. Díky FB. Jdu spát. Šmíráku!

Byl to zas jeden z hezkých dnů. A zas poprvé. Loni poprvé maminčin sváteček bez ní, Vánoce bez ní. Letos narozeniny bez ní. Dnes Den matek... Zvykám si. 

Jinak si uvědomuji, že my jsme ve škole vždycky vylepovali na okna 1., 5., 9. Dnes jsem si přečetla ve vzpomínkách svůj asi čtyři roky starý příspěvek.

Vy jste skončili osmého? My ne. Slované to ukončili až 9.5. Berete nám tradice? Nic se neděje. My si zítra vzpomeneme na poslední mrtvé v nesmyslném běsnění, vraždění, znásilňování, mučení, zabíjení, zavírání do klecí s ostnatým elektrickým ohradníkem, ponižování, kradení, zlodějství, rozbíjení rodin. Tento plán globalistů - nebo světového prediktora - byl do puntíku naplněn. Pokračuje. Pro mě Den osvobození ZÍTRA.

Tak hlavně na tu svobodu slova! 

Dobrou noc!

P. S. Až si zítra najdu překlep nebo chybu, budu ji smět opravit až zítra touhle dobou. Na svobodu! :-)