Ať žije život! Na zdraví!

Sedm. Jsem vzhůru. Budík bude zvonit. Vypínám ho, ať neruší, až budu mimo ložnici. Pohled na krmítka. Zobou málo. V předu krmítka stále dosýpám. V zahradě méně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-casne-na-pole

Počítač mi nejde zapnout. Napadají mě věci. Nakonec to vyšlo. Rychle beru externí disky, kopíruji. Co kdyby!  Zdržení. Do polí se vydávám s víc jak půlhodinovým zpožděním. Dnes tři týdny běhám jak kvočna za kuřaty. Ten kopec dolů je pro mě překážka vždy. Zasněžený  na běžkách i zmrzlý s běžkami v rukou. Opatrně se spouštím. Pozoruji, kolik sněhu mráz zlikvidoval. Jezdím víc ke středu pole. Ale je to labůžo! Svoboda! Slunce. Uprostřed se žene k ostrůvku stromů a keříků oblečený pejsek. Sem se v neděli hnaly ovčákovy ovečky.

https://www.youtube.com/watch?v=lsHRyjB5hHM

Běžím tři loučky. Poslouchám na XTV po dlouhé době p. Macinku. Ministra dvojího. A to jsou věci! Kolik zelených neziskovek a vůbec – veškerých neziskovek - platil knedlík. Hrůza! Nejen Člověk v plísni :-) Ten saje miliony pravidelně dekády let. Naše peníze mají zůstat doma!

Tri miliony tři sta tisíc: Psychosociální podpora pro školy jižní Ukrajiny. 

Tři miliony pro Člověka v tísni: Posílení postavení mládeže a nezávislých médií pro demokratickou angažovanost v Gruzii. 

 Sedm set osmdesát tisíc korun: Post bellum: Paměť vietnamské občanské společnosti. 

Milion korun: Podporujme vžití se principu rovnosti mužů a žen v Kosovu cestou advokační činnosti.

Milion pět set dvacet devět tisíc: Agora - Angažovaná mládež, budoucí aktivní občané Arménie. 

Milion pět set tisíc:  Posílení právního státu a role občanské společnosti v centrálním Myanmaru. Jé, to jsou barmské ženy, jak si dělají legraci Xaver s p. Holcem. Pro Barmu a barmské ženy čerpal miliony vždy fialový pan premiér...  Jen jestli to barmské ženy tušily!

Kolik peněz na děti – jako bychom u nás potřebné děti neměli… Arnika – ta sála z Ministerstva zahraničí víc než z toho Turkova. Jsem zděšena. Tři stránky přísavek... 

Vydávám se pod mostem po ledě na druhou louku. Jednou a dost. Stačilo. Vracím se na malou. Loučku. Ne na malou. Na malou loučku.  Tu jsem za sněhu oběhla jen jednou a spíš se snažila třikrát velkou. Teď naopak. Čtyři pět malých a jednu velkou. Klušu s radostí. 

Odskok. Hledím na splnění krokového plánu. Chybí mi 87 kroků. Vstávám. Nadupala jsem je. Hned vystřelily oslavné girlandy z mobilu.

- Co tam děláš?

- Dobíhám kroky do cíle.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-radost-ze-zivota

Domů se vracím opět zpocená. V koupelně cupuje Žofie ručník. Mám ho jeden den. Vyselí se tam Mour, občas Žofie. Utřou si do bílého packy. A jdou nabrat další hlínu do zahrady.

Zařizuji si ještě doplněk k tomu, abych nebyla slamák. Soustředím se na úřední rituál. Jedu na poštu.

- Starý podací lístek ti nevezmou. Musíš mít nový.

- Aha.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-i-posta-jede-ekologii

Jedu. Opravdu. Úřednice velice milá. A ochotná. Taky usměvavá. Prý pendluje zástupy od Broumovska, ale našemu městu se snaží vyhnout. Nedivím se jí. Ach, takový rozsah  jejích cest okresem za prací. Něco jako střídavá péče. Nikde nemáš svůj stůl. A podací lístek? Je dvojnásobný. Potištěný ze dvou stran.

S tou střídavou péčí. Minulý týden mi psal jeden můj kuchař z učiliště. Napsal mi do SZ velice hezký dopis, vzkaz. Složil mi hold. A já hned věděla, který to je. On mi před třiceti lety řekl už jako učeň, že má střídavou péči. A když mu maminka něco nechce povolit, jde za tatínkem a naopak. Tam mi blesklo hlavou, že je to satanská instituce. Dítě nemá jednu postel, jeden stůl, jednu rodinu, jednu adresu. Je to pendler, který nemá nic jistého. Ale má to dvakrát. Střídavá péče - cesta do pekel, rozložení dětské psychiky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-ekologie-pro-ekologii

Stavuji se někde, kde pěstují ochranu přírody a ekologii. Dozvídám se, že existují bílé kontejnery na hadry. Fa Dimatex.cz je sváží. Dceřiná společnost Retextil vyrábí hmotu. Vypadá to jako mramor nebo dřevo. Hodí se na lavičky, květináče, ploty, kůly. Má to jeden háček. Je to děsně drahé. Není to ekologie pro ekologii? Asi se mýlím. Jsem už stará.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-obidek

Chystám si oběd. Volám na poštu. Musím volat víckrát. Ostrý hlas mi vysvětlil, že tam zvedá telefon, kdo má volno. A jestli jsem byla vpravo nebo vlevo… Asi pošesté mi telefon bere moje paní za přepážkou.

- Prosím, já nemám na lístečku číslo a razítko.

- Máte to na druhé straně.

- Ješiši, jsem já to hlupák! Omlouvám se.

- Neomlouvejte. Nejste sama. :-) 

Ta původní štěkna z  telefonu mi řekla, ať si tam doběhnu. Vida, stačilo otočit lísteček. 

Upekla jsem si zelné placky se sýrem. Obědvám. Kompot z jablíček, ananasu, borůvek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-z-vyletu-domu-zasazeni

Petroušek je tady.

- Jedem?

- Jedem.

Jedeme na návštěvu. Jsem silná? Zvládnu? Řídím já. Úzkými cestami mezi poli, serpentinou. Petroušek mi hlídá třicítky, stopky, čtyřicítky, přednosti v jízdě. Super. 

- Červená Hora.

- Peťuš, odsud pocházela Viktorka z Babičky.

Péťa me vede, ale trošku zakufroval. Zapínám Vaze. Dojíždíme do cíle. 

- Péťo, v tomhle krásném hotelu bych nechtěla být ubytována. Je nádherný.

Jdeme dovnitř. Personál vic než milý. Až to buší do srdce. Ochotní, ohleduplní. Ach. Setkání s člověkem, který mi celý život pomáhal. Jdu něco odnést do ledničky. V tichoučku tam pouštím slzy. Přichází paní z kavárny. Drží mě za ruku. Utírám slzy. Jdu. Nasazuji úsměv č. třicet pět. 

- Tenhle dům už třicet let dotuji.

- No jo, měli teď třicetiny.

- A ředitel to tu vede skvěle. Nekrade.

- A má perfektní personál.

- Je tu primář, kterému je osmdesát let!

Odjíždíme.

- Peťuš, tady bydlí Maruška. Pamatuješ? Byli jsme u nich. Pojeď se tam nahoru podívat, jestli nepoznáme, kde jsme u nich byli. 

Volám jí, jenže její telefon nefunguje. Před dvěma třemi lety odešel její Láďa na ledviny. Teda – na kovid v nemocnici. Má asi jeho mobil. A já jeho telefon už neznám. Nic. Bude-li příště, zjistím si doma číslo domu.

Dozvěděla jsem se znovu, že fa, od níž mám koupený ntb, prodává nové počítače jako repasované. Ten můj je super drahý a super pomalý. Už od instalace se stále točí kolečka. A čekám a čekám a zuřím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-21-pomocnice

Doma. Zatápím. Jdu se věnovat práci. Žofka si drze skočila do hromady papírů.

- Mňau! Jsem tu! Budu ti pomáhat.

- Tak jo. Jsem ráda, že tě mám, kočko!

Jsem ráda, že žiju. Že běhám. A veškerá moc v uniformnách ať mi fakt políbí konec zad. Co jsou ty jejich světské zákony, zrady, šlendrián, lži oproti životu! Ať žije život!

Dobrou noc!