Azur

01.08.2020

Pozdě spát, brzy vstát. Vražená kombinace. Tak alou! Jedu do domečku. Kompletace elektřiny hotova. Malíř oškrábal strop v kuchyni. Binec jako v tanku. Zítra mě čeká úklid. Za čtrnáct dnů výměna oken. Tlaky, tlaky. Zrychli, dělej, přidej. Vydrž!

Mám s sebou rýč. Jdu zrýt dva záhony. Tam, kde maminka pěstovala jahody. Obhlížím stromy v sádku. Hezky ořezané. A obsypané. V osm ráno jsem ještě nikdy neryla. Všechno je jednou poprvé. Jde mi to hezky. U plotu je půda kyprá. Maminka ji opečovávala. Nevím, kam zmizly jahody. Na druhé straně u plotu totéž. Tam to jde ztuha. Půda udupaná. Zakládám záhony, které už založeny byly. Nevím si rady. Myslela jsem zasadit jahodové šlahouny její sorty v srpnu. Ale! Asi nechám půdu odpočívat; na jaře vsadím brambory a za rok touhle dobou bude připraveno na sadbu jahod. Mičurinec rozhodl. To jsem já. :-) Jj, vím, vím. Rýt prvního srpna? To může jen blázen. I to jsem já! Radostný blázen. Radující se blázínek. Zryto. Doma si odškrtnu z papírku další splněný úkol. Jeden odškrtnu, dva připíšu... Nepoměr. 

Přivezla jsem elektrikářovi kousek koláče a sousedům k snídani. Sousedé - rodina Petrouškova bratra. 

Vzkaz pro Jarmilku: Recept unikátní. Jen cukru jsem dala víc jak o polovinu míň a navrch drobenku. Výborné!

Sbírám v sádku padák. Jablíčka už budou k použití do štrůdle. Zalévám rebarboru, libeček, rybízky.  Jj, vysadit nové... Předchozí nájemníci plundračili... Naši minulí nájemníci se k sádku chovali šetrně. Děkuji. Dali stromy do pořádku. Záslužné. Beru maminčiny kameny. Jaroušek Dušek jim rozumí. Na Makču Pikču mu jeden kámen sprostě vynadal, ať ho nikam nevozí. Já láteření kamenů neslyším; vkládám je do bedýnky, zakrývám meduňkou, přesličkou... Beru je k nám. Na přední zahrádce jsem jim popřála příjemný pobyt u nás.

Výzva radilům, kdo mi pomůže zmenšené fotky z černobílé převést na barevné - neobstála. Nikdo nevyužil možnosti PORADIT! Každý je chytrý jen na rady do života. Jenže jak žít, to si musí každý zažít a vyzkoušet sám. Vesmírný pán přísně dozírá. Nápovědu si člověk načítá dennodenně; sám. Musí být pozorný. Nepřehlédnout žádný ukazatel. Vnímat všechna znamení... Na hlavolam se zmenšenými fotkami na šedý odstín mám pomoc. Velkou. Beru ntb. Jedu k odborníkovi. Stačilo odškrtnout jedno zatržítko. Hotovo. Nádavkem dostávám program na zmenšování fotek. Super. Luxus. Děkuji, Vesmírný pane, za laskavost. Hned vyzkouším. Zrychlení. Mohu zmenšovat všechny naráz.

Upadl mi ovladač vrat. Nejdou mi otevřít. Potřebuji rychle naložit okurky. Nemám mrkev. Volám Peťulkovi. Před vraty přistálo auto. Kdo to je? Jé, vnuk! Lukáš.

- Víš, že jsem ti teď málem ujela?

- To neva. Mám to pod kontrolou.

Vtipný. Fakt jsem mu o minutku, nebýt ovladače vrat, málem frnkla. Přijel mi poblahopřát k narozeninám. A zrovna, zrovínka se trefil do vínka. Láhev stejné značky mám právě načatou. Ó, děkuji!

- Luki, to ses trefil. Jak to děláš?

- Postavím se před regál a říkám: Ententýky, dva špalíky a něco vyberu.

Ukazuje mi své nové pražské bydlení. Moc hezké. První jeho investice - koupil skříň. Má to dobře promyšleno.

- Uvědomuješ si, že příště už se nestěhuješ jen s taškami, ale máš i první břemeno? Skříň!

- S tím, babi, počítám.

Jeho spolubydlící má černé koťátko. Předvádí mi rozkošná videa. 

Trošku dostal školení ohledně Slovanů, ctění vlasti, jazyka českého a rodiny! Mám ho ráda. Je svůj. Jako já. Hovoříme o rodině, o vztazích. 

- Potřebuji pomoci v domečku.

- A volalas mamce?

- Nevolala, protože má zítra cvičení se psem.

- A to si to nemůžeš naplánovat?

Kuře učí slepici.

- Umím. Měla jsem to krásně synchronizováno. Od jara. Pak vypadne výrobce oken, hledáš nového, termíny se prodlužují... Najdi si v létě uprostřed sezony zedníka, malíře... Elektrikář si musí udělat volníčka mezi prací. Okna měla být právě vyměněna. Měla jsem mýt dům. Bohužel.

Představuje se to jak Hurvajs válku.

- Babi, ale já když jdu točit, musím mít nasmlouvané lidi...

Bezva. To jako že jsem nemožná. Ať si koupí byt nebo dům, může mi to pak ukazovat v praxi. Jak se mu řemeslníci krásně složí do jeho diáře. To budu čubrnět, jak je šikovný.

Udělal mi radost. Ujíždí. Pozdravuji Denisu.

Volá Linda.

- Lindi, teď nemám čas. Zítra budu celý den uklízet v domečku...

- Mami, tak já ti přijedu pomoct.

- Ne, budu tam, co to dá. Třeba mi Péťa pomůže. V pondělí si přivezou pytle s věcmi noví. 

- Ne, přijedu.

Hodiny běží. Rychle nálev. Cibuli, česnek, koření, kopr, křen... Než to člověk připraví, nastrká do sklenic...

Utíkám vyrýt brambory. Krásné. Dnes cuketové bramboráky. Půl napůl s bramborami. Kouzelný hrnec má v receptu stroužek česneku, dávám sedm; jedno vejce, dávám pět; lžíci majoránky, třu v dlani víc jak lžíci. Vědí mladé hospodyně, že se majoránka musí mezi prsty utřít? Vlastně ony nevaří, tak nevědí. Ačkoli krákorán přivedl lidi k plotně...

Rychle do bazénu. Koupu se ráda bez plavek. Ve dvě mají přijít mladí. Světlo mého žití je tu!

- Peťuš, pojď honem do vody.

Rácháme se. Povídáme. Užíváme. Vyprávím, co jsem od rána stihla. Zvonek do zahrady. Ospršit hadicí chlór z těla. Natáhnout se do plavek. Snášíme z půdy velkou elektrickou pánev. Těsto hotové. Péťa peče. Ne, to nepůjde. Snacha se ujímá pečení. Honzík s V. dovádějí v bazénu. Pozor! Dnes se naučila plavat. Ale co navíc!! Ona plave pod vodou. To už bych dnes nedokázala. Nikdy nevím, kdy se ozve fóbie... Asi v roce osmdesát sedm v Soči mamka ze břehu viděla, že jsem se málem utopila. Ještě že kolem mě plavali lidé, kteří mě hlídali. Už jsem šla ke dnu. Bublinky... Oddala jsem se smrti. Neměla jsem už sílu. Najednou mé tělo vystřelilo nad hladinu. Nějaká ruka mě pevně zachytila za paži. A držela. Doplavali jsme ke břehu...

- Já jsem to viděla. Nemluv. Já jsem to viděla.

Bylo to daleko. Plavali jsme ke starému kotvišti lodí...

Obědváme. Nejsme tu všichni. Stále mi tu někdo chybí. Ale nic s tím nenadělám. Náš velký stůl je prostřen pro všechny. Stačí jen přijít.

Povídáme si se snachou. Vím, že odpovídám... Jsem zmožena. Usínám v křesle. Probírám se v půl šesté. Od bazénu slyším:

- Hele, už babička vstává. Aha. Přesouvá se.

Lehám na houpačku. Vturánu spím dál. Posilující...

Už musím vstát. Jdu k bazénu.

- My se stěhujeme za tebou.

- Tys tak náhle usnula. Já jsem si tu asi čtvrt hodiny povídala pro sebe.

Řehoníme se. Začínají komáři. Podpalujeme svíce, vykuřovadla. Podvečer; beru košík s jablky. Loupu, vykrajuji. Se společností mi to jde samo. Samotnou mě to nebaví. Dopíjíme. Péťa je nervní - nemá rád komáry.  :-) O to víc na něj jdou. Chutná jim. :-) Je čas se rozloučit. Rychle sklízíme ze stolu. Plním myčku. Až když odešli, vzpomněla jsem si. Ovoce jsem jim nenabídla. To jsem kuba! Prohlížím si několikrát videjko s pod hladinou plovoucí vnučinkou. Odepisuji to o ovoci. Dostávám odpověď:

- To neva, borůvky byly na koláči...

Vzpomněla jsem si, ráno v deset vaříme. Do domečku vyjedu až v půl jedenácté. Myslela jsem hned ráno. Do prčic. Krůtí prsa naložena. No jo, termíny se posouvají.

Prožili jsme víc než překrásný den. Děkujeme. Příště nás třeba bude víc.

Dobrou noc!