Azurovo ukecaný
Budík. Sobota a na budík! Totiž dnes mám nabitý den. Navíc mi k práci přibylo vyhrabávání popela a čištění okýnka. K tomu vytřít okolo kamen. A připravit na zátop. Můj rituál.
V alfa stavu ještě pár kouzlíček, protáhnout – dnes ne jako starý jelen výzva mladému jelenu – jen tiše na obě strany. Jde se.
Pohled z okna na švestičku. Jé, motýli létají na krmítko. Nejvíc sýkorky, ale taky jeden rezáček, asi rehek, to je mlsoun. Roztáhla jsem záclonu. Otevřela okno. Sedím na posteli. To je divadlo! Slyším jejich zvuky. Šelest křídel. Hovoří si. Radují se. Louskají slunečnici. Rehek léčí strom. Sbírá mu po větvích breberky. A zas si jde zobnout. Jako kdyby nám platil – oplácel – čistí švestičce kůru. Děkujeme!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-rano
Den jak vymalovaný. Přeju dobré ráno.
Dal jsi kočkám?
To je jak otázka z Cimrmanů. Záskok.
- Dals´ koním?
- Dal.
- Dals´ kravám?
- Dal.
- Dals´ prasatům?
- Dal. Všem jsem dal. Kozám, slepicím, holubům psům…
- Dals´ chryzantémy na otcův hrob?
- Dal.
I Petroušek dal.
- Dostali ráno. Ale málo. Když jim ještě něco dáš.
Usmívám se. Neříkám mu proč. :-) Dals´, dals´. Jdu jim nakrájet každé hromádku hovězího. Vracím se od jejich misek do ložnice. Natočím si to ptačí kino. Točím, točím. Slyším hup – Žofka skočila na radiátor. Chytám ji do náručí.
- Tys´ mi zkazila záběr!
Už by oknem vyběhla ven. Ne, ne. tohle týrání jsme tu zažívali asi deset let. Micinka vždycky vycítila, když jsem se už už propadala do sna. Vždycky vycítila alfa stav. Buch! Na parapetu tloukla jak bubeník. To dělá Žofka, když chce ven. Na všechna skla. Zrzečka nám dala pokoj, klid a svátek. To byla hodná kočénka. Ne tenhle saper. Tady po té potvoře utírám čmouhy, když se dobývá ze zahrady domů. Kitty se to naučila od mámy Micky. V Pze otravovala Lindu jako její máma. Ne jako já. Jako naše Micicinda. A teď má utrum. Jde na noční lov. Ložnice v prvním patře. Linda se ráno dívá na kamery. Kitty ví, kde je ložnice. Kitty i cítí energie tam nahoře. Kitty obchází pod okny. Kitty se dívá nahoru. Kitty má smůlu. I když já Lindě říkám:
- Počkej, ona si to natrénuje! Jednoho dne uslyšíš za oknem buch, buch, buch. A Kittyna se bude dobývat dovnitř v prvním patře. To bude překvápko!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-tyden-se-chystam-povedl-se
Co dnes? Naloupat 2 kg jablíček. Linecké těsto na jablkový koláč. Chtěla bych se jít podívat na DOD u příležitosti 120 let založení divadla. Přijede strejčínek – ještěže jsem si včera pro něj zabalila dárky. Uvařit oběd. Kompot. Odpoledne do HK na ing. Rudolfa Vávru. No, tak, Ireno, staň se chobotnicí – TEĎ!
Petroušek jde ostříhat túje. Poslední letní den. Počasí nesvědčí o přirozenosti. Ještě včera a předevčírem zima, podzim. Dnes na plavky. Dokonce prý na sedmi místech na Moravě proběhla na dnešek tropická noc!! Teplota neklesla pod 24°C. Nesvědčí to zdraví ani příRODě.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-poobedova-siesta
Všechno jsem zvládla. Ještěže má octopus osm chapadel. Po obědě si užíváme siesty. Modrá obloha. Opravdu modrá. Azuro. Nezaprášeno. Čtu, že Lufhansa vyhodila v květnu pilota, který "zapomněl" třicetkrát při letech nad Evropou zapnout knoflík na sypání jedů na hlavy lidí. Viz P.S.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-se-strejcinkem
Avizo. Už jede! Strejčínek je tu. Od chvíle, kdy jsme se poprvé kdysi dávno uviděli, měli jsme k sobě náklonnost. Je to svatý člověk. Nikdy nikomu neublížil. Pomáhal. Dokonce ještě v sedmdesáti ho chtěli zahrádkáři za vedoucího. Navrhl mladou dívčinu. Vypráví, jak bratr jeho družky se po reoperaci kyčle rozhodl, že už nechce domů. Pobyl dva měsíce na LDN. Za třicet korun za den. Nemocnice by ho tam nechala za 45 tisíc dál!! Rodina souhlasila. Strejčínek má všude své známé, kterým pomohl. Pomáhal celý život. Když se šel zeptat někde – jsem zapomněla kam – usmívala se tam na něj nějaká mladá paní. Až později zjistil, že její muž Richard, dnes ředitel DD, u něj na úřadě před dvaceti lety jako mladíček praktikoval. Strejčínek byl v nějaké vedoucí městské fci. Myslím vedoucí VaK. Richard poradil, aby pro družčina bratra dali žádost na víc míst. V městě ne, bratr, budu říkat strejček, je z vesnice. Není příslušný k městskému DD. Richardův DD je právě mimo město. Když už měli strejčka lifrovat za těch 45 tisíc někam po nemocnici, nemocnice poslala zprávu, že ho vezou do DD, kde je Richard dnes ředitelem. Neztrácíte se? - Strejčínkova družka má dvě dcery. Vyprávěl, jak mu strejček svěřil peníze, aby vyměnil bankovky, které ztrácejí platnost. Nyní strejček strejčínka požádal, aby vzal peníze k sobě. Strejčínek nechtěl. Co kdyby se s ním něco stalo. Přivolal družčinu dceru.
- Budeme počítat.
Vyšlo jim 420000.
- A to by nám se sestrou strejček mohl něco dát.
- Ne, ty peníze se dají na účet. To jsou strejčkovy. Tady dostanete dvacet tisíc na platby a výdaje.
Jak řekl, tak udělal. Bylo to těžké, nemá platební kartu. Peníze nadvakrát vložil na svůj účet a z něj je převedl na strejčkův.
Namítám:
- Vždyť mu to ty holky vybrakují!
- Já dostávám výpisy. Ten účet mu hlídám. Ale už se tam ztratilo 400 korun a do konce týdne zas 400.
Pro mě hyenismus. Holky na peníze svého strejčka nemají nárok. Stejně se k nim jednou dostanou. Těžká situace.
Renčín namaloval ještě za socialismu vtip.
- Máňo, mohla bys zas vykřikovat něco jiného? Pořád péééníze! Péééníze! Co kdybys třeba někdy zakřičela: Móóóravská Třebová! Móóóravská Třebová…
Pointa by mohla být: Ta mladá paní, pečovatelka, která se na něj někde – asi v DD? – před měsícem usmívala, manželka ředitele Richarda, zemřela náhle. Ve věku 45 let!! To je ta dg!!! Zemřel náhle…
Vypráví o spolužácích. O srazu. Sešlo se jich devět. Jeden byl nejprve vedoucím JZD. Pak šéfem výkupu. Jeho post šel výš. Na ministerstvo. Pak ho kleplo. Žádal strejčínka po rekonvalescenci o pomoc při hledání místa. Jenže dnes to není lehké. Konají se tzv. výběrová řízení. Připravená pro někoho. Tenhle spolužák leží na LDN. A další spolužačka, která ztratila paměť… Ráda strejčínka poslouchám. Každou návštěvu nám přiveze dárky. Dnes byl nesmírně potěšen krásou obalů. Někdy ho oslovuji strejčínek, někdy Bohoušek.
- Strejčínku, přejeme ti k svátku všechno…
Děkuje. Usmívá se. A říká, že jsme si neměli… :-)
Ale měli. A rádi.
- A tady máš něco krásného křehkého k Vánocům. A tady ještě něco. Ale to nerozdělávej! Až pod stromečkem.
Strejčínek je nesmírně činorodý. Dvakrát v týdnu jede za strejčkem. Jednou v týdnu jde za zahrádkáři. Jednou v týdnu za rybáři. Zapomněla jsem se zeptat, jestli za svým strejčkem jezdí do asi devět km vzdáleného DD i holky neteřinky. Ty, co si brousí zuby na peníze svého strejčka. Brousily by si zuby i na majetek Bohouška. Jeho družka ho nutí, aby prodal usedlost po bratrovi.
- Bohoušku, to bys přišel na buben. To v žádném případě.
Péťa mu radí, aby to napsal nějaké Květě. Odbíhám do domu; poslouchám, nechci rušit. Bude to asi vdova po nedávno zemřelém Bohouškově synovci, Petrouškově bratranci. Nebo neteř. Je mi fuk, kterým dětem to napíše, ale ať jsou z rodu Hrobských. To je, lidi, co? Históóórie…
Bohouškovi jsme nastěhovali dary do kufru. Dostal ořechy. A za sluníčka uháněl tam k nim. Má to tak dvě, s objížďkami dvě a půl hodiny.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-salonem-republiky
Jdu si nalézt na IDOSu vlak do HK. Jedu na ing. Rudolfa Vávru. Petroušek mě veze na nádraží. Rychlík přijíždí za pět minut. Za třináct minut jsem v salónu republiky. Běžím nádherným věnným městem českých královen. Cukrárna Gabriela. Jé, už se začne natáčet. Usedám. Poslouchám.
Kdo má FB, odkaz na přednášku ZDE:
https://www.facebook.com/100008784150818/videos/876360850493269
Ruda vypráví, vysvětluje, nelituji, že jsem vážila cestu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-bukvice-frekvence-cakry
U písmene – tyčka dolů, třeba u I - tomu se říká inta. A to jsme my od hlavy k patě, pokračujeme do vesmíru a pod zem, do pekla.
Glagolit mluvit dobré, moudré řeči.
Balekať – je blábolit nesmysly.
Srdce je čestahedron (chestahedron) – to slovo jsem dodnes neznala. A když se roztočí, vytvoří se zvon. Proto se dřív říkalo – mít srdce jako zvon. Navíc srdce není pumpa. Bum pro doktory. Určitě nevěří! :-) Jenže to už hlásal myslím někdo před válkou...
Před osmou utíkám na vlak. Posledních pár minut koukám doma.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-21-vecerni-salon-republiky
Město je hezky osvětleno, ale není tak, jak bývávalo. Když jsem v tomhle týdnu parkovala u OBI, auto jsem si postavila pod svítící ceduli OBI. Když jsem večer přišla na parkoviště, cedule už nesvítila. Šetří. Zavřeno - žádná reklama.
Rychlík zvládá cestu opět v pár minutách. Musím se smát. Nastoupili kluci s koloběžkami. Někteří uličkou projížděli, jiní ji nesli. Tam. Zpátky nakonec se uvelebili v kupé vedle našeho. Proti mně seděla paní do Malých Svatoňovic. Obě sluchátka v uších. Vyndala jsem jedno.
- Slyšela jste tu ránu?
- Já ji pocítila.
Mohla bych zkusit jak za starých dob… Co to tu vyvádíte…
Nedalo mi to. Až při výstupu nakukuji do vedlejšího kupé:
- Kluci, nevadí mi, že jezdíte vlakem. Naopak – koukala jsem, jak jste zruční. Ale co to tu je za rány? Za zdí sedí paní, jen se otřásla.
Kluci sedí. Usmívají se. Neodmlouvají. Koukají. Pokyvují.
- To vám říká babka! Tak žádné lumpárny!
Slibují, že né. :-)
U nádraží mě čeká taxík. Jedeme domů. Ke kočkám. Prý nezlobily. :-) Vítají mě obě.
- Vy asi ještě něco chcete?
Jsem doma. Jsme doma. Jsme kompletní. Bylo to hezké. Počasí. Hojnost. Strejčínek. Cesta vlakem. Poučení. Všechno se mi líbilo. Konec konců i stres - jestli vše zvládnu.
Přednáška o bukvici s ing. Rudou Vávrou u Mojmíra – na stejné téma, jako přednášel dnes:
https://www.youtube.com/watch?v=sM_qUjmNvco&t=14s
Dobrou noc!
P .S.
V květnu 2023 dostal zkušený pilot Christian W. výpověď bez předchozího upozornění poté, co jeho zaměstnavatel zjistil, že při letu z Frankfurtu do Barcelony W. neaktivoval spínač pro aktivaci procesu chemtrailového sprejování, jak bylo požadováno, jakmile bylo letadlo v cestovní výšce.
Christian W. zpočátku Lufthanse tvrdil, že prostě zapomněl zapnout vypínač. Po interním vyšetřování však musel přiznat, že na více než 30 vnitroevropských letech systém chemtrail nezapnul.
V důsledku toho zůstaly miliony lidí v celé Evropě zdravé, plodné a bez autismu. Počasí v mnoha regionech nebylo možné včas zmanipulovat.
"Lufthansa vynaložila obrovské náklady v důsledku tohoto úmyslného porušení jejích povinností," vysvětlil právník letecké společnosti u soudu. "Musela zaplatit tajné světové vládě smluvní pokutu ve stovkách milionů."
Letecká společnost prohrála i tendr na chemtrail pro rok 2024 se svým konkurentem Ryanair.
Christian W., který byl vyhozen, považuje své propuštění za nezákonné: "Stal jsem se pilotem, protože miluji létání a ne zahalovat lidi chemikáliemi a vypínat jejich kritické myšlení," řekl u soudu 36letý muž. "Požadavky na mě byly zjevně nezákonné."
Podle odborníků je ale malá šance, že argument pilota u soudu obstojí. Ostatně se odvolává na zákony neexistující Spolkové republiky Německo - pro to asi nebude mít předseda senátu BRD GmbH velké pochopení.