Babí léto s Přemyslem

Noc.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/13128267729-az-zarve-lev/

Pouštím si znovu Až zařve lev. Přehratelné jen do 12.10. Přemysl Otakar II. v mých očích změnil barvu. Vždycky jsem se učila, jak pořád někde trajdal, jak si domů jezdil jen pro peníze, pro zlato.

Král železný – charakteristika vojenské síly. Přemysl měl obávané těžkooděnce, železné pány. S nimi porážel nepřítele na bitevních polích. Třeba slavné vítězství u Kressenbrunnu proti Uhrám. (1260)

Proč zlatý? Byl nesmírně bohatý. České země prosperovaly. Těžilo se tu v Kutné Hoře stříbro. A to se cenilo! V celém světě!

Jak škola vytváří předsudek, obrázek dějin, slavných! Formuje lidi, jak potřebují mocní. Jako s tím Stalinem.

https://www.youtube.com/watch?v=hvw0L0ZIIxg&list=PLX7I2ot1yoFHJNagl2W1uLtXB0beZLJ3l&index=33

To jsem si taky pustila několikrát. Jenže to lidi nezajímá. Nebo taky další berlička: Prý nemají čas. Nebo – k čemu se učit. Zůstat blbým je pohodlné. Politici myslí za stádo. Proč by se lidi snažili!

Pátý český král, moravský markrabě, mocný rakouský, štýrský a korutanský vévoda a jeden z nejvýznamnějších panovníků z dynastie Přemyslovců.

Rudolfa urazil, když mu poslal žebráckou mošnu. Habsburci – chamtivci. Královský titul Přemyslovi udělil v loveckém obleku. Ani se nenamáhal převléknout se k tak slavnému aktu. (O etymologii jejich jména viz 30.9.2026)

Strahovská knihovna: Unikátní hvězdný globus – nejstarší v křesťanské Evropě. Byl v majetku Přemysla Otakara II. Na počátku husitských bouří ho vyvezli do Německa. Ukazují globus, vyndávají ho ze skleněné kostky, chápu, že to je jiný? Tenhle skromný dřevěný globus je unikátní a přesný. Proměřením hvězd na něm zjistili, že většina hvězd je vynesena s přesností dvou desetin stupně, což na povrchu globu představuje jeden milimetr. Na rozdíl od antických globů je tenhle raritou a vědeckým přístrojem nikoli dekorativním předmětem. Globus je konstruován podle Ptolemaiova návodu; je nadčasový. Funguje pro jakoukoli dobu. Můžeme si na něm znázornit, kdy hvězdy vycházejí v jakémkoli historickém období. Zatímco dnešní globy jsou konstruovány vždycky k nějakému datu. Uživatel musí počítat s tím, že třeba za sto let už hvězdy nebudou mít přesné souřadnice. Ukazují fotku originálu. Oni ten globus posadili severní část dolů, nahoru dali jižní pól, kde žádná souhvězdí nejsou. Takže za Přemysla sestrojili globus, který nezestárne ani za tisíc let. Současní učenici ho vystavili vzhůru nohama.

Přemysl je v překladu prý Prométheus. Co udělal? Přinesl lidem oheň. 

Ptám se AI, jak veliká byla naše říše za jeho vlády:

Přemysl Otakar II. vybudoval rozsáhlé panství, které se v době svého největšího rozmachu táhlo od Krkonoš až k pobřeží Jaderského moře. K českým zemím připojil Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko.

Byl také velkým zakladatelem. Během své vlády nechal postavit desítky měst a hradů, čímž strategicky i ekonomicky upevnil svou moc:

• Města: České Budějovice, Písek, Uherské Hradiště, Kolín, Most či Čáslav. Založil dokonce i baltský Královec (Kaliningrad) během svých křížových výprav.
• Hrady a kláštery: Bezděz, Orlík, Špilberk a cisterciácký klášter Zlatá Koruna.

Zkrátka – názor na Přemysla jsem si v hlavě přetvarovala.

Ráno jsem potěšena tím, že mě Žofie nerušila ve spánku. Byly doby, kdy jsem po ní házela polštáře. Už ví. Kočičky i já snídáme. Já nejdřív horkou vodičku s mým jablečným octem a špetičkou keltské soli. Mourek u misek je rychlejší. Každá z koček má jinou kadenci žvýkání, jiný styl konzumace masa. Když večer Žofka loudí u ostrůvku, dám ji na prst kousilililínek másla. To se naučila velice rychle vzít do tlamičky. Kouše ho a ono jí mizí v puse. Mourek zdvihá hlavičku na teplé dlažbě. Abych ho neošidila, dávám mu taky kousínek másla. Je šikovnější, ale na máslo je trumbera. Upadne mu na dlažbu. Když pijí mlíčko, Mourek vycáká loužičku. Čeká, až zdvihnu mističku a mlíčko dopije. Žofka necáká a mlíčko nikdy z dlažby nevezme. Dělá, že ho nevidí.

Kočinely včera dostaly z Temu do mističky měděnou destičku. Ještě o ni ani nezavadily. Jako o tu misku a vodu v ní. Bůhví, jestli je to měděné.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-02-babi-leto

Dnes nádherný, přenádherný sluníčkový den. Miluji každý den. Ať prší, mrzne, fučí. Sluníčko má své nabíjecí kouzlo. Jedu si něco koupit do Lidlu. Mají tam pěkný těžký litinový kastrůlek. Beru ho. Kastrůlků není nikdy dost, když nepoužíváš vše živé ničící mikrovlnu. (Srozumitelnější - mikrovlnu ničící vše živé.)

Užívám si ploužení po obchodě. Nikam nespěchám. Ó, moje maďarské tokajské v razantní slevě. Chutná po bonparech. Beru několik lahví. Všechno si prohlížím. Mám čas. Všechno zvládnu. A když ne, tak maňana. U pokladny šikovná holčina. Chválím ji. Ona hovoří v lidlovské symbolické haťmatilce, moc nechápu. Ale asi mi řekla, že má na člověk nevím kolik vteřin. Asi jsem špatně pochopila. Jemi líno zeptat se, abych nezdržovala. Jen jsem se usmála a znovu ji pochválila. Popřály jsme si hezký víkend. Nelituji. Jen soucítím. Mladá holka. Mohla by studovat. A ona tu trčí na židličce za sklem, navíc překrytým žaluzií. Každému, co jeho jest.

Koupila jsem si mango. Petroušek už přijel.

- Peťuš, já jsem se letos zbláznila do manga. Sušené, zmražené a dnes mám doopravdické. Já ho dřív neznala. Má odporný zjev. Zelená… Ale, Petuš, to je taková dobrota! Obědvat budu později. Teď nemohu. Já ho sežrala celé. Peťuš, myslím na Iviny kočky. Koupila jsem jim konzervy. Při té příležitosti i našim Salomona. Ten jim bude krásně smrdět. Teda vonět.

- Představ si. Dozvěděla jsem se, že úředník Ministerstva zdravotnictví – nějaký náměstek za ANO nebo nestraník – chce dát do zákona utvoření Kanceláře zdravotních pojišťoven. Kancelář už existuje, ale je soukromá. On by si takhle vytvořil pro sebe budoucí místečko. Dal do podmínek bezúhonná osoba, praxe, vzdělání. Úplně to sedne na něj.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-02-siesta

Sedíme, povídáme si.

Jdu si uklohnit poslední hrachové placky – zaplaťpánbu – s krůtími prsy. Horký kompot z jablíček a švestek. A okurkový salát s cibulí a rajčaty. Ten mám v lednici na zítra. A sklenici vína. Toho dobrého.

- Peťuš, nesu ti ochutnat část z mého oběda. Máš tam plátečky okořeněných krůtích prsou jen na sádle. 

- Hm, dobré. To jsou nějaké kramfleky?

Čekám, až to hezky dožvýká. Taky žvýkám. Plním si pusu kompotem. Koukám, že už mu zbylo jen soustečko.

- Ne, to jsou hrachové placky.

Hrách nenávidí. Nevzal by ho do pusy. Jen kdyby nouze chtěla učit Petrouška housti.

- Já tě obdivuju, že jsi snědla kilo hrachu.

- Peťuš, dalo mi to asi čtrnáct dnů. A jsem ráda, že to mám za sebou. Už ho nekoupím. Mám raději čočku.

To je pro něj to samé.

- Petroušku, vyluxovala jsem si Kugu. Žárovky a lékárničku a takové věci jsem dala pod kufr. Objevila jsem tam přihrádky. Vysavač ale moc netáhne. Smetí jde špatně z polstru.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-02-mami-loucim-se

- Konečně jsem vyndala tašku s maminčiným posledním oblečením v životě. V tom jela do FN, když jim upadla. Svetr nebyl její. Patřil nějaké paní Vláškové. Její svetr, ten modrý, někam zašantročili. Čůzy. Chtěla jsem si ho nechat. Provázel mě od mateřské školy. Maminka si ho upletla. Pak ho přepletla. Nádherné knoflíčky s pomněnečkami. Na mikyně měla utržené poutko. Jak jsme tam nesměli chodit, nikdo ji ho nepřišil. Fakt zaslzela jsem.

Vždycky jsem přivezla domů něco k zašití. Nebo vyměnit baterii k hodinkám. Nebo cokoli opravit. Drahuška věděla, že tam byl nějaký škodič. A ten ničil, rozbíjel, záškodničil… Drahou sklenici medu z včelí farmy celou vylili… Nebo permanentně roztrhaná krabička s kapesníčky. A mohla být oblepená izolepou, ta kjava ji třeba nastřihla… Přestřižená světýlka u stromečku. Ach, nevzpomínat. Ubližovali mi. Za stěrač mi dávali papírky – neparkovat. Přitom tam parkovali všichni. Jen mě vyštvali na ulici. Hnus.

- Jdu posbírat švestky. Vytrhat okurky. Do květináčů po nich nasadit vřesy. A zbyde-li mi čas, umyju terasu.

- A já půjdu stavět na stadion stoly. Bude turnaj.

Jdeme do domu. Kočky přišly na večeři.

- Ještě je brzy!

- Peťuš, tak už jim to dej.

- Nemám. Támhle rozmrazuji.

- Víš co, dám jim tu konzervu.

- Dobrý nápad!

Vrhly se na tu lidlovskou navoněnou bídu.

- To je kvalita, že jim to tak chutná.

- Péťo, to je nuznost, jen to voní, aby jim to chutnalo. Dělá to plak na zubech. Nezasytí to. Prázdné kalorie. Škodlivé látky. 

Odjíždí.

Opravdu stíhám všechny své úkoly. Hotovo za tmy. Už je zima. Ještě zamést zámkovou dlažbu. Kočky jdou se mnou dovnitř. Žofka se velice urputně dožaduje přídavku.

- Jdi! Nic nedostaneš! Jiné kočky si taky musí nachytat.

Mé útlocitné srdce mi nedalo. Nasypala jsem ji ještě jednu porci. Je to hladové. Po mase tráví celý den. Po tomhle šitu vydrží hodinu.

- Mourku, pojď, taky dostaneš.

Večer. Noc. Jdu už.

Dobrou noc!