Babička Magdaléna Novotná - Čudová

Vedle vytyčují lávky domu. Kdykoli upadnu do spánku, začnou tlouci. Ruší mě tlumené hlasy. Už nikdy tu nebude božský klid. Bude tu ječet sekačka na sterilním trávníku, budou tu hulákat děti, vezmou nám slunce. Ireno, neměli byste zdvihnout kotvy? Tati, mami! Tak dlouho jsme parcelu drželi, tolik dekád nám vyhrožovali, že nám ji vyvlastní. Teprve jedenáct let tu bydlíme. Pak si přijde pásek, co si plete náš majetek se společným, co klidně poškodí soukromý majetek druhého a vystaví si tu na našem plotě svůj chrám.

Měla jsem tu oázu klidu. KLIDU. Nikde nikdo. Božský klid. Rovnám si konferenční stolek. Už bych si konečně měla projít - koukám obrovskou hromadu - Zpravodajů. Zajímají mě tam pověsti o smírčích křížích...

Jak to, že nemám nikdy konec práce? Nikdy se nezaklapnu do postele s myšlenkou hotovo. Jablka, vypeckovat zbytek švestek, zpracovat červenou řepu; taky podnikat, sbírat ořechy, hrabat listí... Jo a taky žehlit. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-07_Mlsalka/

Večer jdu do knihovny. V šest. Těším se.

Náš nájemník musí odejít z našeho bytu. Rozsypala se mu rodina. Jedna duše si s druhou dohodne, že jí tu dá lekci. Když se to začne v životě realizovat, té trápené se to nelíbí. No jo, dohodli jsme si. Máme tu úkol. Poznat lásku, bolest... Jenže kdo to má vydržet, když se bortí život.

Duše v lásce domluví se,

co vše na zemi naučí se;

jaké si poskytnou lekce,

jenže pak se jim do nich už nechce.

Rozum se brání a vzpírá,

když nová lekce začíná;

tělo to ukáže lehce, s bolestí dál už jít nechce...

Zadávám rámeček. Upozorňuji v textu, co je v bytě nového. Zdůrazňuji: Byt není určen k vybydlení! Ty vorle! Někdo asi četl jen první část. No, nic. :-)

- U balkonu nefunguje klička.

- Volali jste tam?

- Před čtrnácti dny. Ještě nepřijeli.

Jdu volat do firmy. Asi před dvanácti lety jsme vyměnili v panelovém domě okna. Vybrali jsme kvalitní a drahou fu. Ani v domě tak kvalitní okna nemáme. Nahlásili před čtrnácti dny. Prý až se ve firmě vrátí z dovolené. Volám.

- My jsme měli dovolenou.

- To je krásné. Ale dnes je čtvrtek, Váš majitel nám kdysi říkal jaký servis poskytujete.

Jako tři týdny s nedovřenými dveřmi, to je mazec. Ještě, že se z ulice nepráší rovnou, neb je tam zasklená lodžie. Ta vytápí byt. Šetří peníze za teplo.

Volám manželce majitele.

- Já myslela, že jim nejde klička dolů.

Upřesňuji. Ústa mám vytvarovaná v úsměvu, ale jsem rázná. A takhle vedu život. Už dávno hned v pondělí bych se hlásila... Zítra pátek, šiju, šiju si kabátek. A další pondělí bude zahajovat týden čtvrtý. Prý mají na opravu třicet dnů. Tak to sebou budou muset hodit. Doporučuji se zítra před koncem pracovní doby hned po obědě hlásit - kdy, kdy, kdy teda?

Chystám si žehlení. Petroušek se chystá na zápas. Mixuji mu sportovní výživu po zápase; a pití Cristiana Ronalda - CR 7 drive během sportu.

- Peťuš, rozlišíš to?

- Deset let to umím. Tohle je během zápasu, tohle je hned po výkonu.

Dostává pochvalu. Jede. Žehlím; sleduji čas. Intuice. Odbíhám od žehlení k ntb. Odkdy že je ta přednáška? Je fakt od šesti? Ty vorle! Od sedmnácti. Vypínám žehličku. Vyjíždím. Stíhám sousedovi ukázat odlomený sloupek, žádám ho o opravu. S úsměvem slibuje. Doufám, že to není výsměch. Tak to bylo 29.9.2019... Na schůzce se stavebním úřadem. Nedostali jsme slovo. Žádné naše připomínky nebyly brány na zřetel. Hm, mně nikdo na palec šlapat nebude. Chtěl boj. Měl ho mít. 31.12. minulého roku bylo datovou schránkou z právnické kanceláře s nezapamatovatelným jménem se sídlem u Prašné brány v Pze odesláno odvolání. Popadl ho amok. Šílel. Zuřil. Ubližoval. Šikanoval. O rok si zahájení stavby oddálil. Chyběla mu pokora. Možná jsem ho už naučila vnímat stáří, vnímat druhou stranu. Ačkoli - prý si na náš plot připevnil plachtu. Někdo mu ji ukradl. To jsou věci. Volal policii. Zas ode mě dostal důrazné upozornění, že na náš plot se nebude ani dívat. Chlapec bude dostávat lekce, dokud se z něj nestane skvělý soused. Hodný chlapec. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-07_Babicka_v_knihovne/

V knihovně už pravděpodobně minutu jedou. Milá knihovnice se mě s úsměvem a zobákem na nose ptá: 

- Mohla byste si vzít roušku?

- Mohla. Ale je to protiprávní. Tak ji nenosím.

Sedám si do první řady. Ani nedutám. Přednášku vede autorka 388. Babičky. Oči mi přecházejí. Začíná, jak na Domažlicko, Klenčí a Gdyni - takové městečko tam existuje - kdysi přijel náš rodák Miroslav Ivanov. Měla jsem ho na učilišti na besedě. Chodicí encyklopedie. Autor Zahrady života paní Betty. Paní Zemanová, přednášející, ho provázela po místech pobytů B. Němcové. Tehdy jí ještě moc nebrala. Znala ji ze školy. Vypráví o své čtvrté Babičce, kterou si koupila na bleším trhu za čtyřicet korun. Chyběl v ní Viktorčin příběh. Zjistila, že je to školní vydání a příběh byl vypuštěn, aby mládež byla ušetřena mravního Viktorčina úpadku. Dovětek ve své Babičce konzultovala  s Helenou Sobkovou, autorkou Tajemství Barunky Panklové. V roce 2019 paní Zemanovou požádaly asi tři instituce o přednášku o Boženě Němcové k jejímu výročí. Slíbila přednášku o Babičce BN.  Přednáška o Boženě by sklouzla ke dvěma tajemstvím. Jejím původu a jejích milencích. 

Dozvídáme se genealogii rodu. Popisuje sedmiletou válku po nástupu Marie Terezie. Žádná bitva nebyla v březnu. Bojovalo se v září, říjnu, listopadu, prosinci. To už bylo sklizeno, stodoly byly plné. Koně potřebovali žrát a vojsko též. Těch sedm let vojáci obtěžovali obyvatelstvo - ženy, kradli dobytek, drůbež... Ale vždy se vybubnovala jen bitva, pohřbili se mrtví. Zas chvíli klid...

Magdaléna Čudová z Křovic u Dobrušky se asi pravděpodobně znala se svým nastávajícím Jiříkem Novotným. Kdysi jsem byla na koberečku u dvou potvor, ředitelky a zástupkyně - Silvuš a Miluš. Sladké úlisné bestie. Svolaly kárnou komisi; vytýkali mně, že jsem si dovolila říci v hodině, že babička se nesnesla s dcerou Terezkou a z Bělidla se odstěhovala. Zemřela ve Vídni. Ó, ještě že se mě na pranýři zastala kolegyně Hausmanová:

- Ona kolegyně asi čerpala z Vlašínovy monografie...

Čekala jsem Lindu; byla jsem v pokročilém stupni těhotenství. Čerpala jsem ze studia na vysoké škole. Jim nebyla hanba mě potupit. Mrchy. O Vlašínově monografii měly asi takové povědomí, jako můj Petroušek o práci v zahradnictví svého otce. Jo, do práce učitele se namíchá každý, protože každý prošel školou. A tyhle dvě soudružky si asi myslely, že sežrali Šalamonovo lejno. Nevím, co měly za aprobaci. Ale ublížily mi. Nic. Žiju.

Paní Zemanová dvě hodiny skvěle barví život té doby, rodinu. Osudy dětí. Netušila jsem, že nebyla jen Barunka, Adélka, Jan a Vilím. Božena dala sestře Konstancii jméno Adélka. To byla její sestřička, která v roce umřela na plané neštovice. Dětí v rodině bylo hodně a hodně jich pomřelo. Čtu si na deskách mé nové Babičky rodokmen. Babiččin Jiřík se rozhodl, když verbovali Prušáci i Rakušané, nechat se naverbovat v Prusku. Tam vojna trvala jen deset let. U Marie Terezie čtrnáct. Magdaléna šla za svým mužem do Kladska. Když pak Jiřík umřel, vydala se s dětmi sem k nám. Věděla, že tu najde zastání. Jiříkovi i její sourozenci jim určtě dají práci, chléb, oporu. Autorka se ve vojenském muzeu dozvěděla, že mušketýři, u nichž sloužil, byli hoši dobrého vzrůstu. Kluci jak panny. Jako dnešní Hradní stráž. Vidím jejich krásné uniformy na obrázku.

Babička je koncipovaná do rámu dvou částí. Nejprve osazenstvo, návštěvy a osudy lidí na Starém Bělidle. Pak národopisný rok. Od Tří králů do Silvestra. Jenže osoby v tom roce stárnou o několik let. Fantastické. Nikdy jsem si toho nevšimla. Kristlin příběh pochází z Domažlicka. Nikdo ženicha nevykoupil. Vzala si staršího učitele. Měli asi čtyři děti. Ano - obyčejový rok, ale Barunka dospěla a odešla. Ano, slyším informaci mně dobře známou. Jj, ubezpečuji se v reálu, jak ani ne patnáctiletá Barunka přichází do Chvalkovic do zámku na výchovu v panských móresech. Někdy zámek fotím. Naposledy loni v prosinci. Správce Hoch se koketné nádherné Barunce věnoval. Učila se němčině, klavíru, vyšší etiketě, asi vyšívat. Paní Hochová pocházela z nižších poměrů. Svatba domluvena s Hochem. Nepřála si, aby Hoch holčinu obletoval, vlastně učil. Barunka musela po třech letech zpátky na Staré Bělidlo. Koukali, aby ji vdali. Ten příběh znám. 1837 svatba. Z Jiráskovy kroniky U nás - poprvé jiřinkové slanosti - Páter Havlovický. Jiřinka byla nová květina. Božena protančila bál s novomanželem. Zvolena královnou plesu. :-)  Němcovi překládáni. Těšili se do Phy. Překrásná Božena oslnila Prahu svým vzhledem a přehledem. Stačila vlastenecké společnosti. Uměla mluvit. Němec byl vzdělaný, neomezoval svou překrásnou ženu. Jak se jí teď hodilo učení v chvalkovickém zámku u Hochů. Uměla držet vějíř, příbor. Měla krásnou postavu. Před čtyřmi měsíci porodila. 

Dnes jsem toho tolik uslyšela. A víte co? Zvířatům dávali honosná antická jména. Paní kněžna měla psa Dianu; myslivec Hektora. Panklovi měli Sultána a Tyrla. Protože se bojovalo s Turkem, začala se dávat potupná jména - tedy Sultán po tureckém vládci. Nebo po Alim - Alík, Alina. A praseti se říkalo pašík, Pašík. Tyrl má jméno z německého Tür - zvíře. Koncovka zdrobněliny - a je tu Zvířátko.

Nekonečné nádherné příběhy, známé osudy uvedeny na pravou míru.

Osm. Večer. Přijela jsem z knihovny. Jsem plná dojmů. Hezká tečka za dnem. Přednáška autorky knihy Babička - 388. v pořadí. Vydána k 200. výročí narození BN; a k 250. výročí narození skutečné Babičky Magdaleny Čudové, provdané za Jiřího Novotného. O jejím životě, o putování s Jiříkem, o dětech...

Škoda. Mohlo se natočit jako dokument.

Žehlicí prkno osiřelo. Zítra je taky den.

Dobrou noc!