Báječný - nebo iluze? Ne. Skvělý! Vynikající :-)
Ráno otevírám oči. Poměrně brzy. Když jdeš brzy spát, prožiješ dlouhý den. A ten jsem dnes měla pomalu dvojnásobný. Přemýšlím, co je za den. Pátek? Ne, neděle ne, počkej, dnes je sobota. Péťa si jel s bratrem opravovat brzdové destičky. Tak je to. Je sobotěnka. Nemusím vařit. Pozval mě na oběd. Dopolední úkol - umýt si hlavu. Kloužu po minutách, najednou půl jedenácté. Už jsem si vzala pytlíček na imunitu s C, D, selenem a zinkem, pytlíček na zdravé střevo. Dvě miliardy hodných bakterií až, ale to je umění dostat to tam, až do tlustého střeva. Taky lžičku ostropestřce. A taky dvacet kapek trojčátka. Na odčervení organismu. A taky collagen SKIN booster na pleť. Sedím na dlažbě. Pozoruji kočky. Všechny tři dostaly do misek. Užívají si snídani. Mourek hotov nejdříve. On taky dostává malé porcičky. Ale stále. Takže žere celý den. A krade. A já jsem si ho dnes pohlídala. Zrzinka si ochutnala voňavou, převoňavou paštičku. Čím to výrobce navoní, aby to vzbuzovalo pocit toho nejluxusnějšího jídla? Strčí hlavu do granulek. Sedí. Tráví. Pozoruje Mourka rozvaleného na dlažbě. Zas si smočí jazýček v paštičce. A zas pauzička. A to už Mourek leží na boku, aby lehce startoval. A taky chce. Jenže stojím na stráži. Zrzečka se zas vrací a ochutnává. Leze Mourkovi na nervy. On předstírá hluboký spánek. Jen předstírá. Kolikrát mě obelhal! I dnes - on si během dne klidně oběhne celou kuchyň, vyloupne se u misek tak, že si ho nevšimnu. :-) Vybílí zbytek. Ten tam najde vždycky.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-21_Kocici_dopoledne/
Konečně snídám. Fotím kočky. Čtu si na FB.
První zpráva na FB:
Lenka Dočkalová
Irenko obdivuji tvůj elán a energii.Já ztratila veškerou energii k tomu,co nás čeká.Mobilizace za krkem,jsem polomrtvá strachy
Je třeba ji posílit. Zbavit strachu. Její tělo je v křeči. Buňky vibrují v obavách. Odpovídám:
Irena Hrobská
Lenka Leni, to chtějí. Ano, vystrašit, vyděsit, umlátit beznadějí. Nejdeš na jatka! Neboj. To jen tak praskají bičem. Já si minulý týden hověla na dlažbě s kocourem. Peťůš? Kolik je 1 % z hodnoty našeho domu? Ozvalo se: Už zase blázníš? - Takže kdykoli poklesnu, zdvihám se. Většinou přečtu na FB něco moudrého. Hned si to uložím do počítače. A do hlavy. Třeba že nebude mobilizace. Tak cvič, raduj se, zima je mírná, máš co jíst a svou postel. Kdykoli se zabojíš, hned si řekni: Z čeho mám konkrétní strach?! Taky si zopakuj: To přejde. I tohle přejde! A hodně a od srdce a poctivě se směj. A přednášky, koncerty na živo, družení, dotyky, objímám lidi. Já řeknu: Mně se chce Vás obejmout Nikdo Tě neodmítne. Napadá mě: Toho cvičícího Číňana, co sem dávám, zkus si s ním zacvičit. Necvičím 200x. Jen si to zkusím. Takto po ránu, když klečím u Moura. Jée, mizera, běžel ještě k misce Kittynky. Končím!! Hezký den VŠEM BYTOSTEM SVĚTA. KÉŽ JSOU ŠŤASTNY!
No. Když tak poslouchám o rozkrádání naší země, nemám dost dobrý pocit. Rvou nás jak za Třicetileté války. Rozkradli nás na cucky. Pozabíjeli obyvatelstvo. Zmizely vesnice. Počet obyvatel v českých zemích rapidně poklesl. Odvezli nám sbírky po Rudolfovi II.
Oblíbený jenerál z bárbršopu se údajně vyjádřil, že je potřeba dodat materiál - asi dva miliony kousků k vyrovnání sil. Ale nezávislí mě ubezpečili, že to na Twitteru je výmysl. Tak to mě uklidnili. Ale kdyby to byla pravda, tak to by se mi teda příčilo. Zajímavé, kolik mladých z UK je tady a nebojují za svou zem. Poslouchala jsem loni, že tam mají snad i ženy brannou povinnost. I od dětí. Ať se hezky vrátí a vybojují si svůj boj sami. Soudruzi Američani chtějí bojovat do posledního Ukrajince, tak hlavně aby to nebylo do posledního Slovana! My nemáme s Ukrajinou nic společného. Ale Američané jim pomáhají tolik let. Můžu soucítit s lidmi, kterým lítají rakety nad hlavou. Jak jim je. Jak to cuchá psychiku. Nemají domovy... To je asi tak všechno. Motat se do jejich války, to ne. My jsme členy NATO. To je obranná organizace. Ta přece neútočí, že? Takže klid. Naši muži nejsou přece kanónfutr. Je pravda, že ručíme naší zemí za dluh cizí země, to nic. Jak to říkala Angela? My to zvládneme. To německé slovo je myslím od slova schaffen - šafář. Až na vlajky cizí země na našich státních budovách je jinak všechno čisté, jak křišťál. Lidi už nemají zubaře, platí si u zbývajících prasečí peníze za konzultace, ale všechno je v pořádku. To je uklidňující.
Konečně jsme dohnali západ. A jsme na úrovni lékařské péče v Americe. Jednou za půl roku postaví stan. Naklušete mezi prostěradla na gyndu, k zubaři, a chirurgii; soukromí? To nehrozí. Jak na běžícím páse. Něco jako bylo očkování v obchoďáku. Jedem, jedem. To jsem viděla v americkém filmu. Máme, co jsme chtěli...
Vytahuji centrál. Kitty zalezlá v poličce v ložnici. Zavírám dveře, aby se nebála hluku. Mourek - ten si leží hluk nehluk. Až Kitty odstartuje do svého nového bydliště, budu muset její černé chlupy vyluxovat... Kitty, ty už nikdy nepojedeš do Phy. Už nikdy se nerozvalíš ve svém krmítku. Nebudeš pozorovat paniččinu zahrádku. Myslím, že štando péde pojedeš do nového. Kočičko, jsi silná osobnost. I ty to zvládneš. Poledne.
- Přijedu asi tak za hodinku.
- Počítám s tím.
Jdu si umýt vlasy. Už je tu. Pomáhá mi s hadicí.
- Jsem si hnul zády. Mám rýmu.
Aha. Signál. Zítra nejede lyžovat. OK. Pospím si. Uvařím oběd.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-21_Na_obede_jsme_se_bajecne_pobavili/
Jedeme se nabaštit. Beru si s sebou mističku. V pondělí budu mít oběd.
V hospodě se u stolu řehtají chlapíčci. Usmívám se. Kontaktujeme se. Aha. Patří k nim ještě další stůl. Tady je bezva odvaz atmosféra. Radost se na ně dívat. Poslouchat je. Pán vypráví, jak bydlel na Masarykově chatě na Šerlichu. Pomou se přetáhl sto metrů do Zieleňce. A už byl v Polsku. Jdeš na sever. A už jdeš na jih. Tam jsme jezdili lyžovat, když tady se nesmělo. A tam neotravovali ani s rouškami. Tak pěkně jsme se naladili. Smáli se s nimi. Když odcházeli, vrátila se hezká paní. Ptala se, jestli se známe. Ne, ne. Je z Nového Města. A u nás při přestavbě (proč se mi dere slovo ničení) našeho rakousko-uherského nádraží nám o rok zdrželi stavbu archeologickým průzkumem. Milé, hezké, srdečné, náhodné setkání. Člověk zapomene na realitu.
Čtu na FB ve vzpomínkách: Vy jste imunitní systém. Ano. Pravda.
MUDr. Jan Vojáček, CFMP
12. leden 2021 ·
Imunitní systém neleží někde nezávisle na nás. Nečeká na zázračný lék, který ho spasí. Není to jen položka v učebnicích medicíny, není to jen obor, kterým se zabývají odborníci.
VY JSTE IMUNITNÍ SYSTÉM.
Člověk, jsoucí ve své moci a síle, v souladu a pravdě, v lásce a radosti, ve zdravých postojích, v konstruktivních přesvědčeních, ve víře a pokoře v srdci, ve zdravých stereotypech životního stylu, má SILNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM.
Ano, takto jednoduché a zároveň složité to je.
Člověk, který je obětí svých negativních přesvědčení o sobě a druhých, který je obětí automatických nevědomých reakcí, který je lhostejný k sobě, který má v srdci hněv, nezdravé kompenzační návyky, ten má SLABÝ IMUNITNÍ SYSTÉM.
Vir to vše ukazuje v celé kráse. Protože předtím to třeba tak jasně viděno nebylo. Je čas přestat si stěžovat a litovat a otočit pozornost k sobě. Prohlédnout touhu ega a mysli po nadvládě, po BEZOHLEDNÉ nadvládě.
Prohlédnout, poodstoupit, ztišit se a odmítnout v sobě tento starý mechanismus. Pak už se nemusíte bát. Ničeho.
Honza.
#umenibytzdrav
Až na ten vir - ano. Právě jsme to prožili. Radost, uvolnění, smích. Pocit sounáležitosti. Poslouchám na Zprávách z galaxie hezké povídání o pití vody. Ano. I čaj je potravina. No, potravina. My používáme slovo potravina a trávení. To ne. Já se nechci trávit. Tak, jak si kontroluji slovo úžasný, zaměřím se na tahle dvě slova. Udělám měnu - z +měnu - změnu. Začnu říkat poživatina a zažívání. Vhodnější pro mysl.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-21_Nudlicky/
Až večer jsem ještě odškrtla z papírku jednu položku: NUDLE.
Těsto - nádherné. Ani ne vlhké, ani ne suché. Překrásně se povedlo. Hnětla jsem ho dlouho. To se má. Kvůli vytlačení vzduchu. Jako když vyrábíte sekanou. Tak je třeba vytlačit vzduch. Aby nepopraskala. Vyvalovala jsem a vyvalovala. Ntb u válovníku. Válela jsem nudle se Sisi. Jiné zpracování než s Romy Schneiderovou. Na její krásu niko nemá. Výborná placka, senzační nudle.
A už je zas pozdě. Mourek chrupčí. Zrzečka je tady u mě. Potichoučku neslyšitelně spí natažená jak šíp. Kitty ještě u mističek vystrkuje jazýček. Jdu jí potichoučku nandat... Mour slyší i potichoučku... Chjo! Moure!
Dobrou noc!