Bez demokracie neslavím. Na výlet k sousedům

Státní svátek. V tento den byl tehdy pátek. Už ho nectím. Demokracie umřela. Skvělá inscenace a my jak blboučcí herci se nechali důvěřivě vést... 

- Mami, tak už se namaluj.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-17_Rano/

Ještě se chci kouknout na FB. Ještě kočky. Ještě svačinku Péťovi. U někoho pracuje. Ještě namalovat. Ještě převléknout se. Ten svetr z dne maminčina úrazu... Naprosto nevhodný, protože slabý. :-) Podzim přešel z teplé části do zimní. Ireno, budeš se muset i přezout. Snažím se co nejdéle chodit v letním. Už to nepůjde. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-17_Dojit_kravu_radosti/

Tak - jedeme dojit krávu radosti. Překračujeme hraniční čáru k našim polským sousedům do hraničního lázeňského městečka Kudowa Zdroj. Stavujeme se na tržnici. Dnes nabušená lidmi i zbožím. Nekonečný labyrint. Poláci - obchodníci, srdeční lidé. Lidské švitoření v polštině i češtině nalévá do srdce pocit normálnosti. Natáčím trhovce - něco předvádí. Směju se. Zjistil, že točím jeho scénku. Nevadí mu to. Přátelský. Nic nás neláká. Jen tak koukáme. Lákadla, ale už jsme z toho vyrostly.

- Vidíš, inka. Mamka mi vždycky říkávala - a přivez mi jednu inku.

Mami, tady jsi mi koupila trpaslíka. Já ho nechtěla. Dnes mu nalévám vodu do vaničky. Ptáci se mohou v létě napít. Tady sis kupovala se mnou a asi i s Ivou, už nevím, ten růžový kostýmek Olikovi na svatbu. Mamko. Jsem tu bez tebe a s tebou. Při procházce lázněmi vzpomínám na společné nákupy v suterénních nebo přízemních obchůdcích honosných vil, dnes lázeňských domů.

Paní předvádí s lehkostí krouhání zelí malou škrabkou. S takovou lehkostí! Druhá strana buď loupe nebo vytváří plátky. Můžeš vytvořit kvítka... Zastavuji se. Dívám. Pozoruji. Zezadu se ke mně naklonila mladá paní. Špitla mi do ucha:

- Mám ji doma, kupte si ji. Bude se vám hodit.

Polka zdůrazňuje její ostří.

- Už čtyři roky ji tu předvádím. Pořád používám tu stejnou.

Dobrá. Vytahuji stovku. Později mi Linda říká, že se unáhluji, kupuji, aniž bych prošla. Že ji někde zahlédla za sedmdesát. Nevadí mi to. Tahle paní ji předváděla. Měla spotřebu zelí, mrkve. Zasloužila si.

Kupuji uzenáče. Korbáčkový sýr. Někdy jsem tu kupovávala jejich uzeninu. Beru malý špalíček uzeného bůčku. Vyhýbáme se uzenině, tak se jednou zprasíme. Nekonečné druhy rozinek, ořechů, brusinek. Beru obrovské turecké sultánky, pytel brusinek.

- Poláci mají kvalitní jídlo. Ale jen pro své obyvatele.

- No, proto musíš jet do Biedroňky.

- No a nebo sem. Jak to vyvezou k nám, už tomu nedávám důvěru.

Linda odnáší drobný nákup do auta. Stejně se tady v tom bludišti svoláme. Procházíme. Nic nechceme. Přesto se nás ptají, co sháníme. Péťovi polokošili s dlouhým rukávem, s kapsičkou jsem nesehnala. Buď měli hezkou, ale ne číslo. Nebo měli číslo, ale ne tu barvu. Jednu jsme už už vzaly... Ne, nekoupila. Druhá část tržnice přes cestu - nekonečná.

- Mami, ještě támhle.

- Mně už se nechce.

Přecházíme hlavní cestu od hraničního přechodu. Tam vyrostla - co to je? Taky taková noblesnější tržnice. Mají tu spíš nádobí, konvice - jednu hezčí, než druhou; i tady okukujeme polokošili. Třeba sem ještě zajedu...

Odjíždíme do centra. Otáčíme se u hřbitova. Hroby jeden vedle druhého a všechny do jednoho pokryté bohatou květovou výzdobou. To se u nás nevidí. Jedeme k benzínce. Linda tankuje nějakou super nejlepší mňamku do auta. Koukám na kurz. Jsem na to ÚB.

- Jaký je kurz?

- 5,40.

- Aha. Tak když něco stojí třeba třicet zlotých, tak to vydělím a stojí to šest korun?

- Ne, mami, to musíš vynásobit. Třicet krát pět.

- Aha. 

Mám od toho Péťu. Jasně jsem se zas projevila jak idiot. Jen jsme si to potvrdila. Jo, jsem na to ÚB. Ve všech zemích na otázku - kolik to přijde na koruny? Péťa vydělil, vynásobil, odečetl a přičetl a hodil od pasu přesnou cifru. Péťa je moje kalkulačka.

- Hele. Apteka. Zkusím.

Mají tu hodně lékáren a hodně optik. Naši lidé si tu nechávali v minulých letech vyrábět brýle o polovinu levněji než u nás.

- Mami, ale abys nekoupila ten, jak po něm byl ten člověk v nemocnici.

- Já vím. Jeden má jednu složku a druhý dvě. Oni budou vědět.

- Ale oni mají jiný název.

- Víš, co sem jezdí Čechů?

Prohlížím si regály. Jak u nás. Nápisy na srdce, na pohyb... Jsem na řadě. Požaduji lék.

- Máme jen pro koně. Ale je to mast.

- Aha. Ale já bych chtěla mít doma připraven...

- Ne, v tabletách ho nemáme.

Čtyři ochotné, milé magistry; v obraze. Asi nesmějí. Nebo fakt nemají. Vypoklonkovala jsem se. Procházíme lázeňským městečkem. Zkoušíme dávný obchoďáček. Jakpak to tam vypadá dnes? Tam jsme taky nakupovávali... Dole Rossmann. Nehtové studio. Nahoře nic moc. Nemají napsané ksichtoklapy. Nemáme je. Prodavačky buď nemají nebo pod nosem. Jako u nás. 

Přemýšlím, kde tu mají bazén. Asi před deseti lety jsme sem jezdili s Péťou plavat. Nemohu si vzpomenout, kudy se jelo. Chodívala jsem tam i na masáže. Pro školu jsem nakoupila slevové poukázky. Tehdy to bylo výhodné. 

Už je mi zima. Ještě že jsem nejela víc nalehko. Když jsem viděla Lindu v kožené bundě z Kary, šla jsem se převléct. Ale beze svetru. Hřeje mě tlustá šála. Přicházíme k autu. Všude listí.

- Lindo, četlas´už počteníčko s tím podzimním mottem? Je tam obrázek listí. Podzim. Lavička. Období, kdy víš, že tam někde musí být psí hovno, jen nevíš kde.

Linda se do svého auta přezouvá. Nesmí se tam jíst. Minule jsem tam položila naprosto čistý sterilní obal od Herbalife tyčinky. Prý tam má dodnes na kůži skvrnku od čokolády. Kontrola.

- Máš čisté boty?

- No prosím tě, tak v hospodě mě budou skenovat, jestli jim dám info o svém zdravotním stavu. A do tvého auta se leze, jestli mám čisté boty, jo?

Řehtáme se. Jak se tak přezouvá, sakruje.

- Do prčic, já jsem šlápla právě do toho hovna v listí.

- Tak to máš štěstí. To se každému nepovede.

Rozdělávám si pytlík s brusinkami. Nabízím jí.

- Nevidíš, že držím botu a že si ji utírám?

- No, a mohla by sis ji pak vzít k nám domů a použít náš hadr, jak je tvým dobrým neomaleným zvykem.

- Já si to vyčistím párátkem a vrátím ti ho.

Došpičkováno. Botu si vyčistila. Hrábla do pytlíku se skvělými kyselými brusinkami. Tak jedeme. Dojídám tyčinku Herbalife. Dovoluji si vstoupit v botách a ještě drze se zbytkem tyčinky. Raději dělám, jako že nic. No jo. Jenže periferním zrakem cítím ostrý napomínavý pohled.

Vznáším se nad vyhřívaným sedadlem, abych neoseděla pravou kůži. Nejsem tady.

- Mami, ty brusinky jsi nechala v kufru?

Přitakám.

- Tos´ neudělala dobře.

- Myslíš, že se rozsypou?

Významně se usmála.

- Že bych vyskočila a přinesla je? To bys musela přibrzdit. Ale aby sis to tady nezašpinila.

Dělám si legraci. Ale na auto si sama vydělala. A je to parádní kousek. Hlídá si ho. Opatruje. Nedivím se. 

Volám Péťovi. Ještě není doma. Naviguji ho do lednice.

- Peťuš, až přijedu, tak spadneš, co budeme mít jako druhé jídlo.

Nalákán. Natěšen. Neví, že to bude uzený bůček, brambor, zelí a ještě kousek z kuřecích prsou. A my se můžeme stavit za hranicí v obchodní zóně. Mířím do Jysku. Sháním bílá světýlka ven. Od pokladny mě směřují k regálu se světly. Neumím si vybrat. Beru dvě vánoční svíčky. U pokladny se mě mladá paní ptá, jestli jsem našla. Přiznávám, že jsem se neorientovala. Ochotně hledá v počítači. Na obrazovce vybíráme metry, barvu, ven, název. Posílá se mnou kolegu. Platím. Rozhodla jsem se platit hotově. Nepodporovat satanský karetní čipový systém. Pohodlné. Zatím čip jen na kartě. Jak dlouho... Zas se naučím mít při sobě hotovost.

- Mohla byste nám dát kytičku támhle na monitoru. Ta zelená je nejlepší hodnocení.

Samozřejmě se jí odplatím. Hodnotím. A bavím obchod. Nahlas čtu otázky dotazníku. Jestli se mi věnovali dostatečně, jestli jsem spokojená se zbožím; další část je osobní.

- Usmála se na vás obsluha? Copak já vím, když máte překrytá ústa? Co to tu s vámi vyvádějí?

- Tak jestli jsem se smála očima.

Dávám ano.

- Vyberte prodavače. Copak vás poznám? Vždyť na fotkách jste všichni bez roušek. Která vy jste?

- Lucie. 

Zaškrtávám Lucii. Světe, prosím, vrať se zpátky na nohy. Už jsi nám předvedl chaos. Děsí mě Agenda 2020/30

https://www.tvsalingrad.cz/post/agenda-21-a-agenda-2030

Agenda 21/2030 si klade za cíl ovládnout váš život. Aktivita tohoto plánu byla dlouho sledována po celém světě:

• neustálé vládní změny jen proto, aby mezi občany vznikly zmatky; • zpochybnění úlohy škol a kompetencí učitelů; • podpora homosexuality a plánovaného rodičovství; • rasismus; • masivní imigrace za účelem zničení národní identity; • podpora stimulantů - zneužívání alkoholu a drog; • podkopávání všech forem společenské náboženské činnosti a snaha o vyprázdnění kostelů; • absurdní změny v právních systémech; • zvýšení cen pohonných hmot, potravin a jiných předmětů v obchodech; • mediální propaganda a kontrola obsahu; • umělé pandemie; • nebezpečné očkovací kampaně; • zavádění toxických látek do kosmetiky a potravin; • podpora rozvodu, usnadnění zrušení manželství a rozpadu rodin.

A brzy: • odstranění práva na soukromé vlastnictví, např. "Soukromé vlastnictví půdy je také hlavním nástrojem pro akumulaci a koncentraci bohatství, a proto přispívá k sociální nespravedlnosti"; • zákaz vstupu do lesa; • omezení občanských svobod: "Práva jednotlivce musí ustoupit právům celku"; • omezení počtu dětí, které můžete mít; • stanovení množství vody, které lze použít, a množství odpadu, které lze zlikvidovat; • nucení účastnit se komunitních projektů; • masové vysídlení populace; • řešení neudržitelné biologické rozmanitosti: "Sjezdovky, pastva hospodářských zvířat, orba, oplocení, průmysl, domy, dlažby a zpevněné silnice, přehrady a nádrže, elektrické vedení, stavby a systémy, které nemají žádnou hodnotu pro životní prostředí."

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-17_Doma/

Doma. V bezpečí. Aha, sádlo za deset - už vím. Má jen 200 g. U nás za čtrnáct, ale 250 g. 

Stolujeme. 

- To jsem si pochutnal!

Nejlepší pochvala. Kitty se opovážila ven. Buší na sklo. Mám ho zas pomatlané od jejích pacek. Tak to dělávala Micicinda. Kittynka se to naučila od ní. Zrzi, neuč se to. :-)

Telefon s Deniskou. My už jsme s Péťou z kola. Ale obě holky v jámě lvové. Děti naše, ať uchováte zdraví. Deniska cvičí svého bílého pejsana na hledání lidí. 

- Deni, tak zas s pejskem přiběhni. Už jsi tu dlouho nebyla. Jdu si chvilku lehnout. Jsem uchozená. 

Neposlouchám projevy. Svatá bedna mě nezajímá. Kecy a lži by mě jen popudily. Stejně se dozvím, že Babiš šel na Národní v šest ráno. Že jeho poskok z Aspen institutu vyhlásil všem neočkovaným boj. Nechci slyšet kecy pana profesora slizkého, který se chystá uchopit vládu. Kamarád s Berndtem Posseltem. Už, už ke korytu. Nacvakat co nejvíc ministerstev, úřadů, seslí... Málo dojí stát se svými neziskovkami? Zkoumání postavení že v Barmě - ten stát prý už neexistuje - malá domů - osmdesát milionků. A ještě jedna neziskovka - manželství v Barmě. Co má furt s těmi barmankami? 

- Člověče, dnes mluvil Zeman úplně věcně, logicky. Jsem čuměl. Vždyť byl na umřetí.

- Víš co? Pokud ho odstavili totálně od chlastu, říkal, že měsíc nekouří, tak lékařská věda umí tělo zrekonstruovat. Dvě hodiny denně se soustředit asi nedá práci. Ale že to s ním vypadalo zle, to vypadalo. Ať dá na modlení.

Průlet dnes končí. 

Jaký si to uděláš, takový to máš. Hlavně si to udělej hezké! Pak nemusíš skučet. 

Dobrou noc!