Běžkový a tvořivý

Tak už zítra! Zítra se sluníčko obrací k nám. Spíš Země se k němu začne přiklánět. 

https://www.youtube.com/watch?v=tEqYYPliZws&t=2569s

Včera jsem se poučila u Silvie Rei. Země je prý nejblíž Slunci. Ale odkloněná. Jsem z toho jelen. Hlavně zítra už to je tady! Zimní slunovrat.

ZIMNÍ SLUNOVRAT - 21.12.Přiblížil se nám zimní slunovrat - svátek Slunce, jeho opětovné zrození z lůna Země. Po 12 nocí oslavujeme konec tmavého času. Toto období začíná na Matčinu noc, v předvečer zimního slunovratu. Slunce dosáhne svého nejnižšího, nejtmavšího a nejchladnějšího bodu a po dvanácté noci začne pozvolna a lehce stoupat k delším a teplejším dnům spojeným s příchodem jara. Tématem svátku zimního slunovratu je ztišení, meditace, pokora, ale zároveň i oslava a radost. Starý rok se uzavírá, všechno špatné je zapomenuto a před námi jsou nové možnosti, nový život.
Všechny tradice napříč časem držely rituály a oslavy vážící se k nejdelší noci roku.
Zimní slunovrat je vzácný svátek, kdy se lidé napříč všemi kulturami setkávají při společné oslavě, vzhlížejíc k právě narozenému Slunci. Byť se tradice v různých oblastech liší, sdílené myšlenky jsou stejné:
- čas oslav s návratem rostoucího slunečního světla, které je příslibem bohatého roku
- čas, kdy se věnujeme naší duši, kdy plánujeme, rekapitulujeme a vytváříme novou budoucnost
- čas, kdy obdarováváme své blízké a přátele a projevujeme tak vděčnost i uznání Jsou také poselstvím, abyste zůstali pozitivní a optimističtí ohledně vaší budoucnosti i osudu a odevzdali Vesmíru všechny obavy a starosti. Pozitivní postoj a zaměření se na úspěšnou a naplňující budoucnost Vám přinese všechna vaše přání a touhy do vašeho života. Zatímco budete procházet obdobím 12 posvátných dnů, zaměřte svou mysl na cíle, naděje a sny.
Udržte si své myšlenky pozitivní.
Teď je ideální čas na to, zeptat se karet, run, kostí nebo čehokoli jiného.
Opona mezi světy je stále tenká a naši předkové jsou připraveni pomoci nám samotným.

Napojte se na měnící se energie a vyjděte vstříc pomyslnému Slunci.

https://www.cottagewitchapothecary.cz

Ráno, až budete tyhle řádky číst, nezapomeňte na dobrou náladu, věřte ve svou skvělou budoucnost i v dobrou budoucnost lidí na světě. Co vás tíží, trápí, z čeho máte obavy, strachy - odevzdejte Vesmíru. Já se nebojím, ale všechno odevzdávám nahoru. Desítky let. Naučila jsem se na meditacích. Zabalím do krásné pevné krabice od bot všechno. Majetek, lidi, posadím tam i sebe. Převážu velkou červenou širokou pentlí. Krabici pošlu nahoru. Požádám, aby mi bylo vráceno jen to, co mi náleží.

https://www.youtube.com/watch?v=bj3Nq3Ctbv8

Jen pro zajímavost. Pro šklebily, kteří mermomocí tvrdí, jak je Země kulatá. A co staré mapy? Množství starých map. Tehdy lidi uměli opustit tělo a podívat se, jak to tu máme. Teď nevím, v kterém z těch všech pořadů jsem právě dnes slyšela, jak ten chlápek, který letěl jen tak nalehko - docela nebezpečné - z vesmíru na Zem, on byl prý první, který si to prohlédl, jak to tu vypadá. To mi nejde na rozum, přece tam bylo hodně kosmonautů, letců... Možná jsem to špatně slyšela nebo pochopila. Asi měsíc po chvilkách koukám na Jaroslava Rosu. Viz odkaz výše. Nemůžeš to sledovat u vaření. Je tam množství obrázků. Hodně jsem toho věděla. Ukazuje nejen mapy, ale i symboly, značky, které nám denně cpou pod nos. Vlastně všechny ty jejich firemní značky jsou škváry, dokonce i naše VZP má prapodivný znak podobný označení pedofilů. I Algida - to jejich divné dvojité srdce - taky pedofilní znak. Dějí se změny. Letopočty nesedí. Tvar Země - to by mě zajímalo, jestli jsme kráter, placka, koule. Jestli (když nelze volně cestovat do Antarktidy) je Antarktida ledová hranice před dalšími světy ze starých map... Smějte se! Vzpomínám, když jsem asi před rokem nebo dvěma viděla nějakého šejka, jak vysvětluje, že když vzlétne letadlo, přece se pod ním musí Země točit. Rozvíjel myslím teorii placky. Tehdy jsem si pomyslela - božínku, co to je za bláboly! Dnes jsem jelen a nevyjadřuji se.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-20_Predslunovratove_rano/

Dnes ráno jsem se zas prošla sněhem. Nemohu se pořád choulostivě opatrovat. Sice frkám, kýchám, kašlu, ale chůze sněhem je pro tělo skvělé otužování. Pak rychle na teplou dlažbu. Tečka. Šla jsem s kočičáky. Je milé, je legrace, je zajímavé je pozorovat. Tlusťoch Mourek tu tráví většinou celou noc. Dadyná v koši u kamen ve svém pelíšku. Zrzka jak slyší pohyb v domě, kouká přes sklo zvenku. Někdy je Mourek už najedený, jen se vymění ve dveřích se Zrzečkou. Nikdy ji nezapomene dát pusinku, olíznout ji. Dnes přiběhla a snídali ve stejný čas. Zase se omuzlikovali. Šli ven. I já. Zrzka šla po okraji kačírku, já jsem ťapkala za ní. Napadlo mě, že má na pacičkách tvrdou kůži. Botičky. Moje hebké nohy by asi dlouho chodit ve sněhu nezvládly.

Měla bych sebou hodit, když čekáme tu oblevu. Chci na běžky. Sníh jen změknul. Drží se. Možná chemie v něm... Poběžím v poledne do luk. Petroušek volá.

- Peťuš, běžím se proběhnout

- Nebudu zdržovat. Hezky si to užij.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-20_V_lukach

Nasazuji si prkýnka. Ještě nevím, kam přesně šlápnout, abych se zacvakla. Ale nějak vždycky někam dupnu a hotovo. Tetelím se štěstím. Běžím. A před tím hnusným pruďákem si hůlkou někam ťuknu pro odepnutí běžek. Strašidelný kopec bych na sjezdovkách sjela raz dva tři. Ale běžky? Jdu pěšky. Nefouká, přesto tak divně pálí do očí. Takový nenápadný severní vánek. To je oxymorón. Přece ze severu vane prudký severák. Oči mi slzí. Ale slzy netečou. Pálí. Klušu. Kolik luk dnes dám? Tři velké. Kochám se. Smrkám. Fotím. Vpředu vidím obrovskou krtičinu. Co to je? Jak mrtvý pes. Jak se přibližuji, hromádka se dává do pohybu. Má dlouhý ocas. Ondatra nebo nutrie. Hup do řeky. Pásla se na obilí. Jestli to, co vyčuhuje, je obilí. Šereda. Při druhém okruhu zas. Vidím ji v dálce. Když se přibližuji, utíká se zas schovat. Obluda. Tohle tu není doma. To tu nemá co dělat. Ano, všichni tvorové mají právo... Ale každý ať si je tam, kde mu bylo vymezeno jeho teritorium. 

Dám i třetí louku. U té zahradní chaloupky, jak tam celá léta stojí ta bílá ošuntělá škodovka 120, tam jsem se loni vymázla. Protože jsem si přečetla - objekt chráněn nějakým alarmem. Tak dlouho jsem hledala ten systém, až jsem byla ve sněhu. Dávám si pozor, abych tam moc nezírala. Někdy tam taky pod plotem vystrčí hlavu pes. Letos ještě neďafal. Bydlí tam pan vodoměrka. Celý život, co si pamatuji, jezdil na kole zapisovat stav vodoměru v domcích. Objel celé souměstí. Kde nebyli doma, nechal lísteček. Zaškrtli jste spotřebu. Druhý den se stavil nebo se to dalo na VaK. Myslím. Pan vodoměrka někdy vyjde před zahradní domeček hlídaný tím zabezpečovacím systémem, co mě stál rytí pusou ve sněhu. Zdraví. Přeje dobrý den. Takový malý mužíček, nesmírně optimistický. Po straně louky zahrádkářská kolonie. On na ně přes cestu navazuje. Cestou se dostaneš myslím ke školní jídelně. A u té kolonie vlaje prapor. Vypadá jak pirátský. Ale není. Pokouším se ho vyfotit. Zvětšit. A stejně nic nevidím. :-)

Dnes, chce se mi napsat s přehledem, dávám třetí louku. Tu velkou 1,7 km. Určitě jsem v lepší formě než včera. Ale druhou malou, tu kilometrovou, ne, to už se mi nechce. Nebudu si huntovat tělo. Zítra je taky den. Ještě toho za zimu naběhám! Tady na té malé louce jsem potkávala dvě paní. Neobíhaly. Jezdily jen tam a sem po jedné straně, aby na ně bylo z domů nahoře u cesty vidět. Ta jedna mi letos v únoru zvěstovala, že paní támhle v tom růžovém domě umřela na kovid a její přítel asi po čtrnácti dnech taky. Ta druhá - to je ta moje příznivkyně. Před třemi lety se odstěhovala k dceři. Do Benátek. :-) Na Jizerou. Pomalu osmdesátiletá, ale krásná, sličná, ve formě. Nikdo by jí tolik nehádal. Ta, jak si občas zavoláme. Řekneme si, co je u koho nového. Potěšíme se. Hlavně ona mě. O víkendu mi povídala, jak čekají čtvrté pravnouče. A že v jejich ulici mají koupené čtyři domy. Jako přízeň. Ne oni. Potkám letos ještě aspoň tu, co se neodstěhovala?

Doma si dávám sportovní výživu jako poctu svalům. Akorát přijíždí Petroušek. Ještě ho vidím zahradou. Nečekám. Hup na gauč.

- Ty už seš domaáá!

- Já jsem viděla, jak jsi přijel. Peťuš, teď si na hodinku schrupnu.

Volá klientka. Potřebuje jídlo. Krásná, štíhlá, pěkňoučká. Přišla po nějakém měření, už nevím kde. Vzala si pixlu na zkoušku. Za tři týdny si tak vylepšila své výsledky, že je se mnou už asi šestý rok. A to byla štíhlá! Holka se po x letech nedávno provdala za otce svého dítěte. S láskou, radostí chystala svatbu. Najednou se vše rozlámalo. Nechal se zabodat. Ona ho cítí. I jejich dítě si stěžuje na zápach.

- Už jsem skoro přestěhovaná.

- Kdy tam budeš spát?

- Zítra.

Jak to dopadlo? Jaká je odpověď? Podělaný kovid rozdělil rodinu. Kočko nekočko. Tohle se chtělo. Aby se lidi napadali, hádali, opouštěli... Někteří zas už nasazují tlamokryty. Tuhle jsem poslouchala, že snad i při operaci, v naprosto sterilním prostředí, jsou prý roušky zbytečné. Nevím. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-20_Tvorim

Měla bych žehlit. Ale jdu si tvořit. Malovat. Přáníčka. Stříhat stromečky. Neumím. Obkresluji. Udělala jsem si šablonku... Sama navymyslím nic. Všechno okopíruji. Jak se mi někde něco líbí a myslím si, že bych to zvládla, hned si beru mustr. Pak už si sama přetvořím vzory, barvy...

Volá Linda.

- Mami, upekla jsem vánočku a udělala vosí úlky. Mám je spočítané.

Vím proč. Její partner by na ně chodil. :-)  Řehtáme se.

- Mami, nám neteče teplá. Netopí.

- Někde něco prasklo?

- No, slibují, že to v devět pustí. Ještěže ráno tekla teplá.

- Tak to já tu jsem v tričku.

Nesu telefon Petrouškovi.

- Lindo, já tu mám 22°C.

- Já jsem upekla vánočku, ale dala jsem do ní moc rumu.

- Já nedávám.

- Nenechala jsem ty rozinky nasáknout, víš? Plave. Ale zas trouba trošku přitopila.

Už brzy si bude paní na svém. Vykašle se na celou Phu.

Tvořím si Tik tok. Čtu smutné čtení nějaké maminky: Včera se dozvěděla, že její děťátko se nechalo dvakrát píchnout. A nechce jí to říci. Má o něj strach. - Zastavil se mi dech. Napsala jsem: Třeba první bylo placebo. Druhá nevím. Třeba ne tak nebezpečná... Tohle oni chtěli. Aby dítě potajmu provedlo zásah do integrity svého těla. Určitě to nebylo dobrovolně. U nás v Kauflandu si to nechaly pokladní píchnout, aby nemusely nastavovat nosy. Pak je stejně špejlovali. Smutno. Bolno. Kolik lidí poškodili. Kolik lidí zrobotizovali. Jen tak pro zajímavost. Klaus Schwab se nechal slyšet, že je božstvo. Ten jeho podržtaška Harari informovala, že lidi jsou heknutelná zvířata. Které má na mysli. To nás jako všechny očipovali? Prý Kristu sej fejk. Poslechněte si sami. Mluví asi od 6. minuty zde: https://www.svobodny-vysilac.cz/2022-12-14-o-lukas_zkumavka_satiricke-vanocni-zkoumani/

Sklízím binec. Knoflíčky, korálky, láhvičky se zlatem, kamínky, nůžky, lepidla, štětce, barvy, hvězdičky, balíky s dekorativními papíry, balíky s barevnými...

- Petadespat. Udržuj oheň!

- Hezky se vyspi! V heboučkém kožíškovém.

Tak co!? Mám žehlit? Chystám Petrouškovi krabičku do práce. Kočky se probraly, jak šustím. Jdou ven. Sedám, píšu.

Slunovrate, za tři minuty už se změní datum. Přála bych si pro lidi vakcínu proti drbům, falši, zlobě, pomluvám, nedůvěře, blbosti, závisti a lhářství. A píchla bych jim lásku, zdraví, pocit štěstí, sounáležitosti. Taky hojnost, radost ze života, hodné lidi, moudré lékaře a učitele. Jednu ampuli lásky.

Smiřme se. Abychom byli v klidu, ve vnitřní harmonii, potřebujeme se naučit smířit se s tím, že někdy něco nemáme. Že to nejde. A že když to nejde, tak to nemá jít. Pokud nemohu udělat konkrétní krok tady a teď ke svému cíli, můžeme udělat jiný krok k něčemu jinému. Smířit se, že něco nemám. Uklidnit se. Zaměřit pozornost na to, co mám. Hodně lidí to neví. Trápí se. Jsou zmítání strachem, vztekem, agresí, závistí, že něco nemají. To je od Silvie. 

Dobrou noc!

P. S. Novoluní bude v období kozoroha 23.12. První úplněk bude v energii račí. V sedmičkovém roce 7.1.2023 sedm minut po půlnoci. 

P. S. 2: Vypla jsem zvuk koled. Venku to hníká. Zrzka proti kocourovi. Je to Mour? Vybíhám do sněhu v punčocháčích. Tleskám. Ještě teď mě pálí ruce. Jedou v jednom chumlu ke smrku. Vyběhnou? Ne. Mihnou se okolo mě. Naivně volám: Zrzi, na! Trapná. Ticho. Vzadu v zahradě zas slyším kočičí vytí. Jdu zezadu do zahrady. Ticho. Byl to Mour? Vykastrovaný Mour? Na vykastrovanou Zrzku? Co to bylo za tanec? Doufám, že nepřijdou jak invalidé.