Běžný šťastný den! Jak jinak...¨

Půl dvanácté v noci. Co psát. Jak hodnotit den? Nádherně. Užila jsem ho. Dopoledne jsem nepracovala. Opět v diáři nápis: HORY. Zestárla jsem. Dřív jsem uměla lyžovat ne půl dne. Koupila jsem celodenní permanentku. Na chalupě Lokálka připravit večeři. Hup večer - na ples Horské služby do hotelu Horizont. Vše jsem zvládala. Cítím věk v kostech. Neberu léky. Mám kondici. Přece jenom žiju k sedmé dekádě... 

Po poledni jsme začali zpracovávat další část záhonu jahod. Tentokrát jsem sazeničky házela do krabice. Petroušek chrchle už asi třetí den. Nejsem ráda, když pracuje. Umím to sama. Nechce mě k rýči pustit. Ryje. Vybírám sazeničky. Jde nám to hezky od ruky. Zbývá polovina, nebo třetina záhonu. Nejhorší část prorostlou pýrem máme za sebou. Procereritovala jsem, prohnojila granulemi hnoje, zasypala rašelinou... Plachta vydá na pás záhonu... Musí stačit tři balení plachty... Dva neumětelové. Snažilové. Snad se to půdě líbilo. Snad... Petrouškův otec zahradník. Snad si nerve na nebesích vlasy. Snad si mne ruce...

- Ta guarana je zázrak.

- Jo? To říkají všichni klienti.

- Hodně se mi odlehčilo. Cítím zlepšení.

Telefon. Helenka. Fy si hraje na přísnou dodržovatelku GDPR. Zaplatila z manželova účtu. Ano, to už tu bylo x krát. Koncern si stanovil pravidla - buď si dáš potvrdit přes oddací list manžela na smlouvu, případně vlož na účet naší banky, nebo  na svůj - za tučný poplatek, nebo jdi do háje. (Nezájem o klienta: Teror.  Úřednice dostává svůj plat každý měsíc. Moji klienti jsou jí u pr... - U... U průdušek... ) Bože, High Emotion. Božínku. V 80. letech zpíval Chris De Burgh High On Emotion. 1989 (Asociuje mi to vzpomínku. Naše parta lidí, odpůrců režimu - dnes už to vidím jinak - jezdili jsme v Pze do VŠ kolejí, tančili novinku tanec Bump... 1981 - Pražští práskli do bot. Rozutekli se do celého světa. Zůstali jsme tu s dětmi - srabové. Neuměli jsme. Nechtěli jsme utéci... Před dvěma lety jsem na FB dávala fotky ze 70. let. Robiček Roorda - Holanďan, emigrující do Israel, tam ho nutili do armády... Pracoval v kibutz Kissufim... Ježiši, tehdy cizí svět... Před dvěma lety moje milovaná celoživotní kamarádka Zlatka dala koment: To byly časy. Do dvou let tu nebyla. Letos 9.3. první rok výročí jejího vysvobození...) Zlatko, myslím na Tebe stále. Vzpomínám. Nezapomenu. Dík za vše!!! Ptám se úřednice: 

- Tak jaké jsou možnosti?

- Vloží peníze přímo na náš účet.

- My tady ale tu banku nemáme.

- No, tak může vložit přes svou banku.

-  Ano, za minimálně 60 Kč.

Mé napumpované emoce ne a ne se snížit. Minda.(Toto není vulgární slovo!)

Nenávidím slovo MUSÍTE. Moji blízcí nemusí NIC!!! Helenka je klidná. Ale taky slyším chvění v třístranném rozhovoru. Co je SWIFT, co je IBAN?

- Helenko, to najdeš na vyúčtování...

Fa si neváží svých klientů. Nakopat... Ne, máme 40% trhu. Takovou nenakopeš... Klientka zaplatila, ale peníze jí nevrátili obratem. Musí poslat IBAN, Swift. Teror. Ovládání... Zkrátím. Obratem volám členu prezidentského týmu. Jo, ví o tom, řeší se teror.. Volám členu milioner týmu. Směje se. Má zlou zkušenost. Tyhle šikany řeší pravidelně. Dělá, co může. Nic nezmůže.

- Ireno, neber to osobně. Jsou to...

Snad Helenka dovlekla na poštu svého manžela, předložila oddací list a dala si ho na svou smlouvu. NIKDY!!! Ječela jsem, že jsme malé město. Odhalení oddacího listu může způsobit explozi... Drbny na poště... (Jak unikají odposlechy? Řadoví šmejdi zveřejní... )

Nic. Rozdělávám obálku z E-on. Třetí měsíc bojuji o změnu majitele nemovitosti. Další šmejdi. Telefonuji. Poslali nabídku smlouvy. Ne, ne, toto nepodepíšu. Buď hodíte lepší návrh, nebo jdu jinam. OK: Zkusí poslat novou nabídku. ŠMEJDI! KORPORACE!!! Tfujtajxl. Neziskovky... Pomáhají si jeden druhému... Likvidují lidi. Tvoří vládnoucí vrstvu na usurpování otroků. Vždy komentuji: - Důwenblit.

Dnes naše druhá snaška narozeniny. Vyzvídám, co je nového. Petroušek je klasický džentlman. Koupil kytku. Vnučince vysadila všechny léky. No, tak to se budeme těšit na zlepšení. Nejsem přívrženec foukání, dotování organismu jedy... Dávám to patřičně najevo. Jsem nepříjemná. 

V 16 hod. paní. Za deset minut šestnáct ještě mažu pro koňský, slepičí, trávní semeno - druhy po sedmdesáti korunách. V řetězcích letos dvě stovky, tři stovky. Pytle jak hrom. Zvládám, hotovo. Spokojenost.

Bylinný čaj LÉTO. Moje holčičky tak nenáviděly. Lipový květ, černý bez, chudobka, květ slézu, list podbělu, podbělová kvítka... Med. Citron...

Nákup. Jedu vyměnit grep. Plesnivý od neděle. Ještě že v Penny - jj, běžte si vyměnit. Nechám jim vydělat. Volám snašce. Ty vorle, nebere. Znovu. Hlasová schránka. Ta naše Kačenka milovaná, dala manželovi - konec konců i mně - dva vnuky - děkujeme!!!. A nebere telefon. Zvoním. Nic. Vidím světlo v malém okénku. Jsou doma. Pejsek ďafe. Vyběhnu nahoru. Pejsek ďafe, skáče. Ještě že jsem na stará kolena přišla k rozumu. Nějakým zvláštním způsobem už nejsem v štronzo - při kontaktu se psem. Huráá. Nebojím se. Slyším:

- Pojď dál!!! Jsme ve vaně!

- Jé, kudy, kudy?

Snašinka s vnoučkem berou koupel. Nechávám na umývadle něco pro radost Hlavně předávám naše neumětelské výtvory v památníčku pro vnučinku. Ta tu chybí. Cirkus! -  Dostávám pochvalu. Ó, sedla bych si k nim na vanu a užívala lásky. Ale nákup!

Pepco. Krávoviny. KIK - krávoviny. Kaufland: ovoce, sýry... Lidl. Tam už myjí podlahu. Ireno, asi se blíží dvacátá hodina. Šup, šup.. Hledala jsem záhonovou fólii. Kaufland i Lidl - vyprodáno. Byla výhodná. Neva. Domů - ve čtvrt na devět. Od dvaceti školení. Ok, napojuji se. Petroušek se vrací z florbalu.

- Tady je teplíčko, Micinko, kde ses tu vzala?

Bylinkový čaj. Zlatý med. Tři odměrky bylinného sirupu.

. Petroušku, neměls dnes rýt. Potil se. 

Jsi křehoučký. Chlap. Zítra to vezmu do ruky já. Zvládnu to.

- Ne, zítra to doděláme.

- Peťuš, nezapomněls na sirup?

- Zapomněl.

- Guaranu - max čtyři denně!

- Už jsem měl.

Včera jsem neměla čas zatopit. Dnes tu zas skáče plamínek po obýváku. Tma a oheň. Užívám noci.

Je čas. Svačinka do krabičky hotova. Majolka - skvělá. Nasekala jsem do ní okurku a cibulku... Vlastně vyrobena tatarka...

Poslouchala jsem Helenu Heclovou naživo na PT. Závažné vyprávění. Povzbuzení. Jenže - dualita: Kolik světla, tolik temnoty.

Věřím - dáme to.

Dobrou noc!!