Bezstarostný, radostný, pohodový, veselý, krásný

Ráno, raníčko, sedm. Ještě ne. Snídám. Ale vrátím se. Už už usínám. Budí mě zvuky z kuchyně. Linda jede na borůvky. Už spím. Ráno bez spěchu. Druhá část přehlídky v Moskvě - vojenská technika. Skvělé podívání. V první části vzdušná obrana, letci, pohraničníci atamani, studenti učilišť, námořníci... Vyrovnané řady. Kde by mě napadlo, že budu sledovat přehlídku na Rudém náměstí. Kam jsem to dospěla! Co sledovat, ale se zájmem!

https://www.facebook.com/RTRussian/videos/271819037236470/?hc_location=ufi

S komentářem k autíčkům 

https://www.youtube.com/watch?v=Ar1Y30UnsSg... 

Ráda fotím svou starou ruku vedle maminčiny.Rozdíl třiceti let. Ta má oproti maminčině - mladá.

--Právě začal den a... už je šest hodin večer.
Sotva dorazil v pondělí a už je pátek.
... a měsíc už je za námi.
... a rok je skoro u konce.
... a už uplynulo 40, 50 nebo 60 let našeho života.
... a uvědomujeme si, že jsme ztratili rodiče, přátele.
---A uvědomujeme si, že už je pozdě se vrátit...
Takže... zkusme, navzdory všemu, užít si čas, který nám zbývá...
Nepřestaňme hledat aktivity, které se nám líbí...
Pojďme dát trochu barvy do naší šedé...
Úsměv na maličkosti života, které nám vkládají balzám do srdcí.
A navzdory všemu si musíme i nadále užívat tento čas s klidem. Zkusme eliminovat "Po"...
--Udělám to potom...
Řeknu potom...
Popřemýšlím o tom později...
Necháme to na později, jako by "po" bylo naše.
Protože nerozumíme tomu, že:
potom se káva ochladí...
Poté se změní priority...
potom je kouzlo zlomené...
potom, zdraví projde...
Potom děti vyrostou...
Poté, rodiče stárnou...
Poté se sliby zapomíná...
Potom se den stane nocí...
Potom život končí...
A potom je často pozdě....
Takže... nenechme nic na později...
Protože zatímco budeme čekat, uvidíme se později, můžeme ztratit ty nejlepší chvíle,
nejlepší zážitky,
nejlepší přátelé,
Nejlepší rodinka...
Den je dnes... Ten okamžik je teď...
Už nejsme ve věku, kdy si můžeme dovolit odložit na zítřek, co je třeba hned udělat.

Už bych měla vylézt. Hezoučká černobílá fotka.

A svému tělu jsem něžně řekla:
"Chci se s tebou spřátelit."
Zhluboka se nadechlo a odpovědělo:
"Na tuto chvíli čekám celý život."Nayyirah Waheedová

Připisuji:

Lidé si svého těla neváží. Nehladí ho, nelaskají, nechválí. Nedovyživují. Nadávají na bolest - hrubě označují části těla. Nedají mu odpočinek, honí ho bez citu. Tedy - přátelme se se svým tělem. Děkujme mu, blahořečme mu za jeho služby.

Rychle, rychle. Stále mám dost času, ale je to pofidérní. Vlastně to není pravda. Špikuji kuřecí prsa, potírám kořením a česnekem. Nechám je dlouze a pomaloučku péci. Petroušek dnes slouží, budou se péct do odpoledne.

Co tam mám dál? Upéct ovocnou buchtu.

Linda je tu. Natrhala si kyblík borůvek.

Sýrová pomazánka. Speciální recept. Parmazán. Mozzarella - pytlíček byl poškozen. Nezapáchá?

 -Mami, dej jí tam. Mozzarella se nekazí.

Pomazánka hotová.

Co dál? Vybrat pračku. Vymáchat osušky, ručníky v octové vodě. Naškrobit utěrky. Vyždímat. Pověsit na slunce. Škoda, že mám zničenou tu maminčinu... Zkoušela jsem vyprat. Nejde to. Zničeno navždycky...

Brambory, cuketu na páru... Čas se krátí. Odpoledne upeču chleba. Kontroluji skleničky s višňovým džemem. Večer u psaní lupala víčka jedno po druhém. Rubínová barvička. Dívám se na sklenici proti sluníčku. Září. Už mám jahodový, třešňový, jahodovo-třešňový, višňový džem. Ještě z černého rybízu - za studena. Očesat, namlet, přísná až sterilní čistota. Miglá se do rozpuštění cukru.  Černý rybíz se už černá na keřích. A z červeného. Letos hotovo. :-)

Obědváme. Nové brambory, zelenina, kuřecí prsa. Okurka, rajče, cibulka - s nálevem. Pro mě zakysanka. Venku očekávaný druhý tropický den. Zalít rajčata. Vyvázat. Tak vysoká jsem loni neměla. Rostou do nebe.

Stelu na houpačce. Micinka se na ní v tomhle týdnu naučila vyvalovat.

- Dita je jako ty.

- A to mně vyhovuje.

Mladí mají přijít na patnáctou. Hodiny bijí. Bim, bim, bim. Jen ty jedny.

- Buch, buch, buch!

Linda se diví:

- Petroušku, co vám to tu tluče?

Řehtám se. Mladí mají malé zpoždění. :-) Jen si žuchnu na houpajdu, jsou tu. Těšila jsem se. Řehtáme se, řehtáme, překřikujeme. :-) To já se snachou miluju. Užíváme dne. Hrajeme si. Linduška se vrací za Kitty.

- Mami, nepostarala jsme se ti o rajčata.

- Tak pojď.

Stříháme jim listy.

- Mamko, síla nejde do listů, ale do plodů a listy nestíní.

Jede. Volám za ní:

- Jeď opatrně!

- Dobrá.

Dita:

- A vždycky pomáhej slabším!

Linda:

- A starším ustupuj!

- A až dojedeš do Phy, ozvi se!

Hodujeme dál; popíjíme, jakoby se vrátil čas - jakoby - do normálu. Ještě dva dny a chaos s rouškami končí.

- Hele, nemám vůbec pojem o čase. Stále se mi zdá, že je září.

Dozvukujeme si. Trhám levanduli. Mám jí moc. Opravdu hodně. Vážu si vonítka. Dnes jsem chtěla všechny levandule otrhat. Ani náhodou! Už má čas... Zítra...

Mám ráda rodinné posezení. Žvandání. Bavím se náramně, když Dita srovnává svého Honzíka s Petrouškem. Petroušek je sice dvojče, ale jeho mladší syn se stává jeho kopií. Dvojníkem? :-) Chůze, řeč, gesta. Honzík chodí všude včas. Má rád klidnou chůzi. My s Ditou máme čas. Ještě hodina do schůzky. Máme čas. Několikrát se vracíme zpátky... Přiběhneme minimálně o pět deset minut déle. Jak já ji rozumím. Péťa - přesný jak hodinky. Všude dřív. :-) Linda - v předstihu. Já se snaškou černé ovce. Chodíme pozdě. :-)

- Na florbal chodím včas. Jednou jsem přišel akorát. Půl hodiny jsem vůbec nemluvil, jak mi bylo trapno. Tuhle jsem si zapomněl klíčky od auta. vracel jsem se domů. Už jsem věděl, jak se holky budou smát. 

- Nesmály. 

- Ale tvářily se. Jako že už se taky vracím. :-) 

- Měls otevírat potichoučku, aby tě neslyšely. :-) 

Petroušek odborník na hodiny. Bimbací. Umí je opravit. Ty jedny promazal. Od té doby nebimbají. Kdykoli odzvoní, slyšíme:

Buch, buch, buch.

Opičím se po nich:

Buch, buch, buch!

Smějeme se tomu. Přináší je ven. Děláme jim místo na stole. Sundavá kyvadlo. Matičky... přináší nejjemnější olejíček, štěteček. Dita se vyzná. Jdu zadělat na chleba. Slyším, jak jim radí, co ve strojku udělat, aby úder hezky zněl.

Udělali podle rady, hodiny opět přenádherně znějí.

- Pojď si je poslechnout.

- Slyším! To jako chcete říci, že vám Dita poradila?

- Honzík trošku přitáhl tohle kladívko, vidíš?

Zvuk hodin se vrátil zpět. :-)  Snašule umí hodně věcí. Manuálně zručná, esteticky nadaná, duchovně souzníme, někdy se přeme, přirozenou inteligenci má, i tu sociální. Děkujeme.

- Dito, uměla bys vyprat tady tu osušku?

- To ne. To je zaprané.

Je krásně běloučká, ale flekatá. Ukazuji tři nové. Moc se líbí.

- Ty jsou hezčí, než ta původní. 

- Koupila jsem schválně proužkované, aby se neztratily... Já je mamce do DD nedám. Zas by je zničili. Nechám jí ty tři ručníky a osušku. Budu jí to prát sama.

- Holky, koušou komáři. Rozpustíme to.

- Na to my neslyšíme. Chechtáme se. Podpalujeme citronové svíce. Komárům nevoní. Sedím s vnučinkou na houpajdě.

- Babi, houpej.

Houpu.

- Houpej hodně!

Mluvíme o očkování. Jak se bála. Jak ji bolela ručenka. Ale ručenka byla hned k použití, když objala novou plyšovou kočičku a pejska. Před pár lety jí Linda darovala kočičku. Je stále v kurzu. Nejoblíbenější.

Micinka se přišla mrknout. Má ráda Honzíka. A naši Denisku. Jinak do společnosti nikdy nepřichází. Dita před ní položila plyšovou kočku. Micka couvla. Šla si plyšáka očichat. Legrační.

Dobíráme si naše chlapíčky.

- Holky, půjdete od sebe!

Linda volá. Skypujeme. Ani jsme si nevšimli hrozitánsky černé oblohy s rudým vykřičníkem.

- Tady byla bouřka, ale moc nepršelo. Jde to k vám.

- Holky, podívejte se, jak je černo.

Nevzrušujeme se. Kluci snášejí ze stolu. Uklízejí polstry. Máme stále dost času.

- Jé, běžím sebrat prádlo!

Vracím se ke stolu. Uklizen. Zdvihá se vítr.

- Asi vás odvezu. Jinak zmoknete.

- Dojdeme.

Odvezl. Přijel, už lilo. Blýskalo se. Černo bylo. Micka se nám schovala. Bojí se bouření.

Zaslechla jsem v reklamě: Sunar - už bez palmového tuku. - Zděšena. Dávali miminkům palmový tuk?!! Dennodenní pití není malé množství. Škodí!! Maminky už moc nekojí. Děti se rodí převážně císařem. Nenasají maminčinu mikrofloru z porodních cest. Už od začátku mají narušenou imunitu... Nabídnou jim sunar... Das ist hrůza.

Měla bych vyžehlit těch pár kousků. Zítra. Maňana. Joj, to byl vynikající den! Bez starostí, bez práce... Se svými. V dobrých energiích. V radosti. Pohodě. Veselosti. Lásce. :-)

Dobrou noc!

P. S.