Bílá paní na vdávání
Požehnaný den. Děkuji, Vesmíre! Dívám se do zahrady. Žofie honí po stole mouchu. Čeká, až otevřu? Pouštím je s Mourkem na snídani.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-ranko
Mají plná bříška. Žofie se s rozběhem trefuje do balicího papíru na dárky na zemi. Mačká ho. Drtí. Ničí. To je zábava! Pro ni.
Petroušek v práci, sobota. Nikdo nepřijde. Nikam nemusím. Svoboda, volnost, ačkoli! Dnes pojedu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-kocici-svet
Chvilku si sedám k zahradnímu stolu. Pozoruji Žofii. Zkoumá svět. Prohlíží si ho.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-na-hrbitov
Vypravím se na hřbitov. Mám od včera koupenou kytici. Mohu jet brzy ráno. Osm, devět, deset, jedenáct. Ne, já si vyberu nejžhavější čas. Už jsem vypravená. Slunce paří na nejvyšší stupeň. Jedu krajinou svého dětství. Vzpomínám, jak to vypadalo v parku. Oplocen asi z dob R-U ostnatodrátěným plotem. No, asi přeháním. Asi z dob socialismu. Ostnatý drát použit poprvé v první válce. Tak zpátečka. Plot s drátem byl prorostlý šeříkovými keři. Až dnes jsou tendence všechno prosvětlit, posekat, otevřít, zničit. Ne. Plot mezi cestou a parkem ohraničil svět aut a svět přírody. Plot měl drát uvázán asi tak do třicet krát dvaceti centimetrových polí. Dětské tělíčko se jím krásně protáhlo. Musela jsem dávat pozor, abych nezatrhla. Hráli jsme na schovku. Auta nejezdila. Počkala jsem si, až hledající zašel do parku. Pak jsem se prosoukla plotem. Prudce a rychle vyrazila tichoučce přes příkop, co nejrychleji zdolat cestu k výkladní skříni potravin paní Rösslerové. Tam bývala pikačka.
- Deset dvacet Pepíček!
Snažila jsem se, abych nemusela hledat. Abych byla vždycky ta ještěrka, která ho zapiká.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-pro-letosek-zamky-brutalu-zamceny
Tom Dítě Brutal Assault - Official Community
Tak tohle je definitivní konec, přátelé. Díky za účast, podporu a snad se všichni sejdeme příští rok na stejném místě.
Odepisuji:
Irena Hrobská
Nejaktivnější přispěvatel
Tome, ještě není konec, přece ještě poutač na Vašem balkoně. Ale už se to krátí, 10 měsíců!
Tom Dítě
Autor
Nejaktivnější přispěvatel
Irena Hrobská
To je pravda, ale ten si musí počkat, až naberu trochu sil.
Víťa Knejp
Nejaktivnější přispěvatel
I ty jeden klíčníku! Konečně můžeš na zaslouženou dovolenou na Rozkoš!
Tom Dítě
Autor
Nejaktivnější přispěvatel
Víťa Knejp
Ještě ne, ono je kolem toho stále práce dost. Ale to hlavní máme za sebou.
Na místech, kde ještě před týdnem bujel život lidí z celého světa, je prázdno. Vše čisté, opuštěné. Támhle zapomněli TSM kontajnér. Jinak nikde nic. Jedu na kole. Všechny kopce jsem vyšlapala. Mokrá až na zadku. Zapaluji svíce na hrobě. Ometám ho. Chvilku si sedám k rozmluvě. Děkuji za život. Za dovednosti, které mi nadělili rodiče. Vzpomínám při pohledu na tatínkovu fotografii na rané dětství.
- Mami, ještě nedávno jsi tu byla. Mocní nás okradli o tolik času spolu.
Nic. Je to pryč. Nevyvíjím negativní energii. Cestou z hřbitovního kopečku dávám pozor, kde jsem minule mlsala špendlíky. Seskakuji. To je dobrota. Tak, a už jedu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-leto
Rychle do bazénu. A znovu. A znovu. A ještě jednou. Radost ze smočení. Tak příjemné. Voda teploučká. Pro mě osvěžující. Nemohu si vodu pořád užít. Pozoruji motýla na stojanu od slunečníku, na ubruse. Ještě do vody. Povinnost volá.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-bagetky
Jdu zadělat na bagety. Večer jedu do Kuksu. Vezmu každému houstičku. Si myslím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-obed
Petroušek je tu. Nesu na stůl. Obloha se rychle zatahuje. Ještě jednou do bazénu. Ne. Fučí vítr. Málo jsem si užila. Aspoň trošku léta jsem si urvala pro sebe. Něco za něco. Kdybych byla sama, ráchala bych se. Jenže já nechci být sama. Ráda uvařím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-k-lindea
- Mami, tys´ mě předběhla s mlékem.
- No, Milka ho chtěla vylít. Vyzvednu si ho cestou k tobě.
- Já ti ho svařím. Ona ho nalila prasatům. Doběhnu si zítra.
Dusno zůstalo; na půl hodinky si jdu lehnout.
- Peťuš, prosím tě, vzbuď mě v 16.10 hod.
Lehoučce se propadám na půl hodinky do spánku. Žofie mě na gauči hlídá.
- Ty tak hezky oddychuješ, ale chtělas´ vzbudit.
Než se seberu, než si umyju vlasy… Slíbila jsem Lindě pomoci něco svázat, podržet. Máme půl hodinky zpoždění. Cestou divočinou vidíme havarované auto. Ale pěkně.
- Jak se to tu může stát?
- Dostal smyk. Je po dešti. Tady to nevysychá.
- Mami, za chvíli jedeme. Ještě mám Péťovi nalít mléko do sklenice.
Beru její dvě staré louče. Nechce je vyhodit. Svazuji je lýkem, aby v nich držela nádobka na palivo.
Petroušek odjel. My se stavujeme pro dvě sousedky. Upřesňuji si, kterou znám, kterou neznám. Jedna dnes slaví Petru. Cpe mi do auta sklínku s vínem.
- Jé, na zdraví!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-bila-pani-na-vdavani
No, to to hezky začíná. Druhé auto jede za námi. Směr - do kouzelného Kuksu na Bílou paní na vdávání. Loni
jsem tu byla na Strašidlu Cantervillském. Před prázdninami jsme se tu dobře bavily jen komorně - pár lidí na Můžem i s mužem. Díky mé drzosti jsme byly Dášou
Zázvůrkovou pozvány do první řady. Volná
místa jsme obsadily všechny holky. (Dáša Zázvůrková – krásný příběh s Liborem
Peškem.)
Dnes? Nahoře na parkovišti se ptám, proč je tu v sedm večer tolik aut!
- Tak třeba jsou ještě na prohlídce zámku.
Jo, to určitě. Kupujeme si Na Sýpce víno. Už zavírají. Nádvoří narvané k prasknutí. Aha, tak to dnes bude spíš poslech. Oproti loňsku se dnešní Bílá paní rozrostla do šíře celého nádvoří. Těším se na Zounara mnicha, Krause v rolničkách, dřevorubce Filipa Blažka. Jdu okouknout nádvoří. Hele, u vchodu do bylinkové zahrady Daniela Šinkorová.
- Dobrý večer!
- Dobrý večer!
- Mohu se vyfotit?
Usmála se. Vtipně svolila:
- Můžete.
- S vámi?
Smějeme se. Na jevišti už se hraje. Nechci otravovat. Děkuji za fotku.
- Mám vaše vánoční CD.
- Jé, to už je let.
- Takových sedm deset.
Jdu si sednout. Petra odněkud přinesla chladivé prosecco. Nad nádvořím se červánky a stopy po letadlech mění v hezkou scenérii letního večera. Světlušky tu prořezávají tmu svými lucerničkami. Řehtáme se situačním vtipům.
- Víš, kdy se nemáš snažit být nesmrtelný?
- Když dostaneš doživotí.
- Co řekne arabskej včelař, když mu ulítnou včely?
- Achmed :) (Ahmed.)
- Proč není dobré dávat hrobníkovi dítě?
- Protože by ho pochoval.
- Na čems´ to jel?
- Asi na drakovi, vole! Zničehonic zastavil u krajnice. A konec. A v půli kopce mi chcíp.
- A co z toho plyne? Nikdy nekupuj v KKK koně.
- Jaký KKK? Jaký podkovy zimní? Alberte, ty jsi zklamal.
Ježek šašek, mnich a dřevorubec filosofují ve stojací posteli:
- Přece se nebudeme bát nějaký vobyčejný holky.
- Kdyby byla vobyčejná, tak spí pěkně v rakvičce, zabalená v rubášku, přikrytá hlínečkou a za hlavou má náhrobní kamínek.
Jdu na WC. Cestou slyším, že následuje dvacetiminutová přestávka. Posílám Péťovi z kabinky SMS:
- Dvacet minut přestávka.
Odemykám zámek. Před dveřmi snad sto žen. Dlouhatánská fronta. Dobře jsem to trefila. Jdu za holkami.
- Jdu taky na záchod.
- Teď ne. Nemáš šanci. Ztratíš čas. Až za chvíli.
Jdu načepovat prosecco na oplátku.
Druhá polovina představení se vyrovnala první. Závěrečná píseň. Nespěcháme z nádvoří. Při trzích, výstavách se lidi rovnoměrně rozprostřou. Dnes směřují všichni ven. Volám Péťovi, jestli už jede.
- Parkuji před fortnou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-domu
Mile překvapil. Díky SMS o přestávce odhadnul přibližný konec. Seznamuje se s Lindinými sousedkami, které se tu dnes s námi řehtaly. Radostná energie. To já ráda.
Cestou domů na uzoučké cestě kolona. Dlouhatánská řada světel. Sjíždíme dolů k výjezdu na hlavní od Krkonoš. Petroušek šikovný. Abychom nestáli, vrací se pár metrů zpět do protisměru. Vyjíždí na cestu o pár metrů dřív. Nečekáme. Vlevo míjíme kolonu chtivých vyjet. Jo, když seš šikovnej.
Doma jsem si vzpomněla, že jsem všem nesla housku. Volám:
- Já jsem vám vzala housky. Ale nemohu je najít.
- Mami, to budou asi ty, které mi předal Péťa.
- Chápu. To je jeho. Dnes mi povídal, že všechno vzal. Říkám - ne, vra´t mi pláštěnku. To bych se divila. Jenže on mi iniciativně stopil i ty houstičky. Chjo. To dělá pravidelně. Bere mi ochotně věci pod rukou. My pak někam přijedeme, vždycky něco chybí. Ale jinak všechno vzal.
Konec. Krásný den, večer. Požehnaný všemi dobrými bytostmi.
Jdu spinkat.
Dobrou noc!
P. S. Dívám se stránkách BA na nádhernou půlnoční fotku našeho kostela. Ta se Tomovi z našeho města povedla. To je ten, který dnes pozamykal všechny dveře od BA. A čtu příspěvek muže indiánského typu:
Richard Knokkelmann
Doufám, že se všichni dostanou bezpečně domů. Už jsem dorazil díky BA 2024 Piedras Negras, Coahuila, México
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-17-dorazil-domu-do-mexica
A ještě smutné – ukradený telefon:
Tadas Liagas
Nejaktivnější přispěvatel
- ·
Ahoj lidi. Tak jsem při přehlídce zdechliny ztratil telefon při natáčení. A potom jsem to nikde nenašel.. A dneska to konečně zapnou, takže aplikace Xiaomi mi ukázala polohu. A je to v Rumunsku.
Možná toho chlapa někdo zná? Můžu zaplatit poštovné, fakt potřebuju ten telefon.
Opravdu zvláštní, proč to někdo dělá... Chystáte se na festival získat nějakou cenu? Co to je?
A mapičky s lokací.
Danek Mis
Taky jsem ztratil mobil na Carcassu. Hledám všude, ale bohužel jsem nenašel. Snažil jsem se najít Brutální posádkou, ale pořád nic. Byl to černý samsung s21ultra... a podle mého názoru někdo prodal tenhle telefon na díly nějakému servisu protože systém ukazuje, že je stále na fest areálu... smutné, ale pravdivé doufám, že se k vám vrátí. Hodně štěstí
George Birtoiu
Nejaktivnější přispěvatel
Jsem rumun a musím se zeptat - jak jste se sakra dostali k tomu bodu? Minulé léto jsem byla na OEF, potom BA, potom Summer Breeze a nikdy se nic nestalo. Pro všechny jsem používal kempování. Nikdy nenechávejte své cenné sračky bez dozoru, noste si cargo kalhoty a uložte peněženku a telefon. Zastavte konspirační teorie. Když si nedáte pozor na své sračky, tak skončí v Rumunsku nebo Turecku nebo Indonésii, je jedno kde. Jste jediný zodpovědný za vycházku do přeplněné oblasti.
P. S. 2