Bílá sobota na toboganu zážitků

Chystám vajíčka na zítra. V neděli přijdou na koledu naši mladí. Pak pojedou zase zpátky daleko k nim domů. Koledička připravená.

- Iri, za pět minut jsme u vás. Buď ustrojená.

- Jsem, ještě něco chystám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-19-jarni-klasika-do-koktejlu

Rychle mixuji pampelišku. Petroušek přivezl mléko. Svářím ho.

- Představ si, chytili mě u Čáslavek. Dali mi dýchnout. Chtěli potvrzení od lékaře k řízení vozidla. A zpátky mě chytili u hřbitova. Zas mi dali dýchnout. Kdybych to od doktora neměl, stojí to dva tisíce. 

Už jsou tady. Míša s Domčou jdou za Péťou do zahrady. Přisypává na trávní semínka půdu k nášlapům. Jak to, že pořád lezou nahoru. Že se nebojí kosů! To já bych se zavrtala a rychle vzklíčila. Aby mě nesezobli.

Převlékám se. Těším se na Velikonoce v pevnosti. Tradice. Stánky. Taky na Na to, jak předvedu ohniště, jejich kouřovody nahoru na šance. Mourek je šťastný, že ho Dominiček prohnal zahradou. To náš kocour vůbec nezná. U nás je klid. A tak získal zkušenost. Packy mohou klidně i zrychlit tempo. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-19-do-pevnosti-a-z-pevnosti

- Peťuš, pojď nás vyfotit.

Netuším, že se za chvíli zas uvidíme. Pevnost a trhy jsou na tři čtyři hodiny. Vedu nás po šancích nahoru. Vybíháme svižným tempem. Máme fyzičku. Ukazuji, seznamuji, vykládám. Míša občas řekne:

- Tohle si pamatuji.

Nebo:

- Tady jsme byli na podzim.

Procházíme Dolíkem. Místem, kde jsem si hrávávala se školní družinou. Kam jsme chodili někdy cvičit. Kde se dva týdny zpět otevírala pevnost.

- Támhle za tou střechou jsou ty trhy. Támhle nahoře budeme chodit po šancích.

Já naiva. Linda volá:

- Mami, kde to letos je?

- V Bastionu I.

- Tam jsem byla. Nikde nikdo.

Na rohu se setkáváme.

- To není možné.

Připojili se k nám nějací lidé. V bastionu mrtvo. Ticho. Klid. Ptám se v pokladně. Vůbec nevím, že je tu nová. Asi už pár let.

- Kde jsou letos stánky?

- My jsme to pojali jinak.

- Aha. A jak?

- Je to jako hra pro děti.

- Fajn. A jakou hru máte pro mě? Já už jsem vyrostla.

- Letos nic.

- Výborně.

Linda se odpojuje. Jede domů pracovat na nějakém odborném posudku. Lákám ty moje na šance. Ne. Bojí se. Přitom cedule vstup na vlastní nebezpečí nic nezakazuje. Vybíhám nahoru. Zklamaná. Smutná.

Vracíme se městem domů. Ukazuji jim vojenskou nemocnici. Hotel Veselý. Příběh Martina Veselého. Okna, kde se manželům Němcovým narodil prvorozený Hynek…

- Peťuš, představ si, že žádné trhy nejsou. To jsme mohli jet do Skalice…

Rychle bramborový salát. Myslela jsem na chlebíčky. Nebo k obědu. Nebo – beru misku k Lindě.

- Jeďte opatrně! Dnes Petrouška dvakrát chytili. :-)

- No, dvě kontroly. Ono se není co divit, když bylo jedenáct mrtvých.

- Po celé republice?

- No. Jak jsem vezl minule mléko, víš, jak naproti hasičům vykáceli ty borovice.

Šmejdi, vzrostlé borovice. To jsem si ani nevšimla.

- Tak hasiči, když vyjíždějí, borovice stínily a bylo vidět světlo na bráně. Ale teď není ve slunci vidět nic. Starý pán, co už nemá řídit, to napasoval do hasičů. Tachometr se zasekl na osmdesáti čtyřech.

- Tolik jel?

Hledám Žofku. Nikde není. Schovala se před Dominikem. Jsem nesvá. Kde je?

Petroušek čeká u auta.

- Už jeli?

- Před chvilkou.

Odjíždíme. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-19-k-linde

Cestou míjíme vykácený les. Prý kvůli dálnici. Aha. Topoly kvůli dálnici. A lesík u tunýlku kvůli chamtivosti. Všechno podřezávají. Tristní. Ono prý 5G potřebuje mít čisto. Žádné stromy. Tak tak nějak. A kmeny asi někomu přijdou vhod. Teda – peníze za ně.

Parkujeme. Lucka s Míšou teprve opouštějí auto.

- Vy jste jeli tak rychle?

- Vůbec ne. Právě naopak. Petroušek jel předpisově.

Okukujeme novinky u Lindy. Shořelý kompostér nahrazen novým. Už tři čtyři dny. Když rozhrnuli hromadu kompostu, ještě dýmal. Obdivujeme nový bagr, čtyřkolku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-19-kralovska-modr

Linda v druhé půli domu postupně zařizuje kuchyň. Nádhernou. Královská modř. To se panu Podolskému povedlo. A Lindě. Posháněla vše tak, aby to pasovalo, štelovalo, lahodilo oku. U Siemense mi ukazuje výsuvnou digestoř. Už to prý dělají tak, že – chceš lištu? Dej tisíc. Truhlář místo lišty dal lištičku ze dřeva v modré. Jeho syn ozdobil nábytek motivy hvězdy jako na obkladech. Povedlo se. Myčka Siemens když domyje, svítí v královské modré. To se hezky sešlo. Kuchyň a dáma v modrém. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-20-kureci-rolada

Přesouváme se dovnitř. Program dne: Míša nám předvede kuřecí roládu. Odkostění kuřátka.

Linduška nám nabízí kroupovou polévku. Výborná. Točím, jak to ten Míša dělá. Kdysi na učilišti mě to předváděl mistr odborného výcviku. Někdy jsem to možná i zkusila. Ale už zas to neumím. Míša - zručný kuchař. Dělá šou. :-) 

Rolády hotové. Teď už jen péci, přelévat výpekem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-19-uvolni-ruku

Mezitím učím Dominička uvolnit ručičku. Hezky rovně sedět u stolu. Sice nemá nožičky podepřené podlahou, to je správné sezení u psaní, ale podepřené stolem. Nejdřív jsme je procvičili. Zápěstí, předloktí, celá paže. Tužku umí držet hezky.

Nacvičujeme nájezdy na horní, dolní obloučky. Maluji mu tři kočky. U každé má vytvořit klubíčko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-19-normalni-je-nekourit

- Iri, tys´  chěla zkusit ten doutníček.

Jdeme na to. Blbneme. Já nešlukuji. Nekouřím. Ani Míša ne. Jen natahujeme kouř do pusy, fotíme se. Smějeme se. To nebyl doopravdický velký doutník. Poselství:

- Nekuřte. Raději si kupte něco hezkého nebo se najezte.

A rolády upečeny! Pochutnáváme si na skvělém pozdním obědě.

Linda nese mor. Dostihy. Doma jsme hrávávali staré monopoly. Prý má dostihy z domu. Seznamuji se v běhu s pravidly. Kupuji hned z kraje koně a to, co mi přijde pod ruku. Dokud mám peníze. Investuji. Každé kolo dostanu 4000. Lucka kulhá hned na začátku:

Finance – zaplať 3000.

Další smůla – dvakrát nehrála. Pak 1000 nájem za koně.

Mezitím Linda kupuje dvakrát trenéra, koně, Míša investuje do koní. Já hamižně také. Mám i trénéra…

Lucka – zaplať  2000. Pak si táhne Náhoda – běž na finance. Zaplať  2000. Pak je na dopingu – nehraje. Finance – zaplať dluh 3000. Lindě za koníka 360…

Míša – ten taky finance. Ale dostal 6000. Já dotaci 2000.

Míša:

- To jsem ještě neviděl, aby někdo prokaučoval tolik peněz! Ona nemá ani nemovitost.

Raději jde uložit Dominička. Uvízla v distanci.

Mám stáj. Jen dva levné koně. Koupila jsem si dostihy. Když mi přijdou na políčko, šup, platí 5000. A to několikrát.

- Iri, dám ti za koníka třicet tisíc.

- Ne, ne. Zatím ne.

- Ale když ho prodáš, hra se pohne.

- Ne. Nepohne. Protože se mi líbí, že vás držím v hrsti.

- To nemá konce, musíme jet domů. Žofie nás čeká. A Mour.

- Tak ještě patnáct minut.

- Chci inventuru.

- To budou večer na tom tvém blogu jen dostihy, dostihy.

- No. Budou. Protože jsem měla 83000, Linda 79 000. A v koních a nemovistech 45600 a Linda 35000.

Loučíme se. Radujeme se.

- Zítra přijedeme v devět.

- Ne dřív. To spím.

Připravili jsme si hezký den. Den s milými. Den s blízkými. Den se srdečnými. Den bez urážlivých. Den s milovanými. Každý to máme nějak, že jo?

Dobrou noc!