Bílé království, svět klame
Šest ráno. Jdu jen na záchod. Přítmí osvětluje jen malá lampička na fotobuňku. Slyším jemné zvonění. Ježíšek. Ježíšek? Co by tu dělal? Kočky. Určitě si hrají ve stromečku. Ne. Obě spí, ani oko neotevřou.
Druhé probuzení. Kočky vybíhají po snídani ven. Rychle své obřady, na kamna kašlu. Venku krásně mrzne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-02ranko
Žofka doráží jak tygr na dveře. Vyskakuje a bubnuje.
- Pojď domů! Moure, ty taky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-02-v-lukach
Klušu do luk. Hned od branky domu jedu dolů do luk. Na prudkém kopečku dnes nikdo není. Jsem odvážnější, kdybych sebou náhodou řízla, nikdo mě neuvidí. Jsem dole v lukách. Ješiši, to je nádhera! Fučí. Nasněžilo. Jemně mrzne. Klušu ve své včerejší stopě. Pod železňákem na obzoru hledám očima Sněžku. Ne, je bílá, není vidět. Ale Černá hora! Jasně patrná i s vysílačem na hřbetě. Uprostřed louky stopa překryta nánosy sněhu. Hezky tu fučí. Obíhám velkou louku jednou. Zastavuji u lesíka. A co kdybych přeběhla napříč a zpátky! Aspoň si to ztížím. Šněruji tam a zpátky. Hotovo. Dobíhám druhou louku. Pod železňákem se vracím na malou. Vybíhám kopečkem nahoru. Už tu pekáčují dvě maminky s dětmi. Naší ulicí domů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-02-v-lukach
Sportovní výživu do svalů.
- Ty jsi teď přijela, že jo?
Hodinku nechávám výživu vjet do buněk. Obědváme.
Teprve teď jdu na okýnko u kamen. Skoro se stmívá. To bylo hezké v lukách. Kouzelné Fantastické. Nádherné. Nabíjející. Osvěžující.
- Peťuš, to je luxusní, že si mohu vyběhnout.
- A že to máš takhle u domu.
- Nooo? To je super. Teď si na chvilenku lehnu. A pak pojedeme pro mléko. A k Ivě.
Lehám si. Pročítám FB:
Nejvíc nenáviděn je ten, kdo má odvahu říkat pravdu
Ne proto, že by byl zlý
Ne proto, že by chtěl ubližovat.
Ale proto, že odmítá žít ve lži
Říkat pravdu znamená nedusit v sobě to, co cítíš. Nehrbit se pod tím, co tě pálí zevnitř.
Nezavírat oči, když duše křičí, že něco není v pořádku.
Lidé často mlčí ne proto, že by neměli co říct, ale proto, že se bojí následků pravdy
Bojí se, že přijdou o přátelství, vztahy, klid. Jenže potlačená pravda nikdy nezmizí.
Usadí se v těle.
V myšlenkách.
Vlk to má jinak
Vlk nelže, aby zapadl. Když cítí hrozbu, vrčí. Když je hranice překročena, brání se
Nezrazuje sám sebe jen proto, aby byl přijat smečkou, která už dávno nerespektuje jeho podstatu
Říkat pravdu neznamená křičet Neznamená ubližovat
Znamená být v souladu se sebou.
Znamená zavřít dveře tam, kde už není úcta.
Ukončit rozhovory, které tě vysávají. A přestat se omlouvat za to, kým jsi.
Ano pravda může bolet. Může rozbít iluze.
Může odhalit, kdo s tebou stojí jen ve světle, a kdo odejde, jakmile se setmí Ale právě tím se uzavírá vše, co už nemá růst dál.
A vzniká prostor pro nové. Čisté. Skutečné
Vlk ví, že samota je lepší než falešná blízkost. Že ticho je lepší než lež.
A že pravda, i když je těžká, je jediná cesta ke svobodě
Tak se neboj říkat pravdu
Nedus ji v sobě Protože ten, kdo zradí sám sebe, ztratí víc, než jen přijetí druhých
Kdo žije v pravdě, může kráčet sám.
Ale kráčí rovně...Kryla Leyla Leyla
Dobrý text. Akorát jsi pak úplně sám. Pravda je nebezpečná. Vím to, protože ji neumím v sobě potlačit. Nazývám věci pravými jmény. Žádné příkrasy. A to se NECHCE. A to se NEODPOUŠTÍ.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-02-k-sestre
Míříme do kravína. Zhasnuto, zavřeno. Volá Linda.
- Mami, dnes ráno jsem se vzbudila, a jak na střeše jsou ta větrací zařízení, slyšela jsem, že se to netočí, seká. Ó je, to určitě nasněžilo.
- A nasněžilo, viď? I tady.
- Tak jsem rychle vyběhla. Odhrnula terasu. Mami, naválo na okýnko u kouplny, na dveře, na otýpky. Po ohmatu jsem šla dolů odhrnout cestu, než pojede traktor.
Řehtám se. Povídka z Kanady přenesená k nám do Krkonoš. Dávám pro neznalé do P. S.
- Mami, tak jsem to hrnula a házela traktoru do cesty. Aby mi ten hajzlík neudělal hradbu. A stihla jsem to. Pracovala jsem u počítače. Odbavila jsem 80% mailů. Za oknem padalo. Hned jsem si říkala, to zas bude práce.
- Bílý sračky, viď?
- No, a představ si. Ten traktor mi nahrnul hradbu. Tak jsem zas odklízela.
- A sněžilo romanticky. A Pražák se v březnu odstěhoval zpátky do Phy.
- No, to ne. Já se vodsáď nehnu. Ale teda! A od neděle má mrznout.
- Tak si to hlavně proházej, ať sjedeš dolů. Hlavně, že nebudou holomrazy.
Jsme u Ivy. Je sice ráda, že jsme přijeli. Ale dost špičatá. Chápu. Chemie v těle mění pole buňky. Když jsem řekla o adventním věnci, ať ho zapálí, ne, musí mi stačit svíčka. Ona si ho zapálí, až bude chtít. Na mou poznámku, aby dávala pozor, prý není malé dítě. Skončila v TV soutěž. Zprávy.
- Na tohle strašení snad nebudeme koukat.
- Ty už jsi to asi viděla.
- Ne, ona na zprávy nekouká. Nikdy. Nemá to ráda.
- Proč strašení? Dávají informace.
- A proč se pářou dvacet minut s mrtvými z diskotéky? Stačí říct – stala se nehoda. Uhořelo tolik a tolik lidí.
- A co kdyby tam bylo tvé dítě?
- No, právě že není. Tohle já si nebudu zapisovat do paměti. Zdálo by se mi o tom. Tohle já nechci vidět. Dopijeme. Jedeme.
Ještě v autě na to navazuji.
- Peťuš, dřív nás zásobili pozitivními zprávami. Zemědělci sklidili. Horníci překročili. Dělníci splnili. A my jsme se zlobili, že nedávají zprávy. Dnes jen straší lidi. Proč ukazují ty hrůzy!?
- Máš pravdu, ale nemocnému člověku se neodporuje.
Přijíždíme domů. Slyším zvonečky. Ježíšek! To je ten ranní přelud!
- Pe´tuš, já jsem ráno slyšela Ježíška. A to byla tahle zvonkohra.
- Ty zvonky tu celou noc rozsvěcují světlo, jak se hýbou ve větru.
Na FB čtu:
Toto je téměř NEUVĚŘITELNÉ - mladá generace v akci...
Sklepní prostory obložené dřevem a molitanem, stovky lidí na malém prostoru, jeden malý východ, žádné hasící přístroje a otevřený oheň na stolech a ohnivé fontány pod jehličím...
Ale to ještě není stále ONO... začne hořet a dlouhé minuty mlaďoši tancují dál, fotí a vysílají na instáč, jak je to cool.
Protože to PRAVÉ ohrožení je přeci klimatická nouze a Rusko...
Tak takhle. Ve videu je vidět, jak hoří strop. Oni si to točí. Jsou v klidu. Tak to potom s IQ tykve musíme počítat s nejhorším… A ten mladý ministr zdrfavotnictví nabízí pomoc. Pitomcům, kteří si zapálili své kulisy??!
Chci si zkouknout Správce osudu. Ale dávám zatím přednost filmu Konec světa. Bude to zas blbina jako včerejší Vlny? Ale vůbec ne!
Z textu: Podobně jako v případě Krajiny ve stínu je Konec světa především Arsenjevovým dílem, k němuž se Sláma dostal až posléze. Pro scenáristu šlo o velmi osobní téma, využil totiž vlastních vzpomínek na oba dědečky (z nichž se ve filmu stala jedna postava) i trávení letních prázdnin v Jizerských horách. Fascinace vzpomínkami a celkově magickým obdobím dětství je z novinky velmi patrná, se vším kladným i záporným, co k tomu patří.
Zas o šedesátém osmém, ale řehotám se u toho, zamýšlím, slzím, dojímám se, vzpomínám. Ano. Bylo to tak nějak. Nádherné herecké výkony. Žádná pevná zápletka, nepotřebuji ji. Jen atmosféra léta. Romance ruského šlechtice, kterého hraje bezkonkurenčně Miroslav Krobot. Děti – povedené výkony. Dospělí obyvatelé obce – skvělé. Paradoxní – starý Němec, jehož syn bojoval na frontě. Rus, který utíkal přes půl světa, až zůstal tady. Rusové z tanků. Kdo se víc provinil? Divadlo světa. Theatrum mundi... Melancholie. Dobrodružství. Odvaha. Na konci zas! Dědovi se něco zdálo, okamžitě ho šoupli do blázince. Ano, blázinec, včera jsem o tom psala? Jak v 19. století narostla hustá síť blázinců. Rozvíjela se psychiatrie a medikace poruch. Nepohodlní - šup s nimi do blázince. Vnuk dědu na konci vyvádí z blázincové klece ven. Úplně ven. Zírala jsem na konec. To se povedlo. Fantazie...
Prý kritiky rozkolísané. U mě film vítězí. Nádherný. Dívám se, že scénář napsalo pro mě neznámé jméno s ruskou koncovkou. Ivan Arsenjev. Režie Bohdan Sláma. Nadšená. Smutná. Hezká melancholická nálada před psaním a před spaním.
Zítra úplněk v raku. 3.1. kulminuje v 11:02 hod, Startuje vše nové v novém roce. Jde o nitro. Hodně budeme studovat, jak jsme nastaveni, kde máme rezervy, co změnit. Rak znamení duše, paměti, rodiny, domova, vnitřního dítěte. (Rak jsem - ano, silně vnímám dítě v sobe.) Všechny aspekty, které nosíme v sobě. Celý rok s nimi budeme pracovat, žít a vidět. Letos startuje naplno vodnářský eon. Je jiný než rybí. Vodnář bere otěže. Už žádná upozornění, rovnou ukáže. Vymaňme se z ryb. Připravme se na zesílení emocí. Vnímejme je, snažme se je podchytit, pozorovat je. Tento úplněk otevírá vzpomínky, sny, obrazy z minulosti. Vše dřímající se projevuje. Budeme bazírovat a hledat, co je v rámci systému. Nebojujme se systémem. Snažím se vymanit z oslav Silvestra, nebrat na vědomí nový letopočet. Ale pomaloučku, nenásilně, jen přetvářím. Není dobré se stavět na odpor a bojovat. To nás smete. Dívej se, co se ti vrací zpátky. Co ne – nechej to být, neb vodnář je nekompromisní. Pokud ucítí boj, rozdupe tu energii. A takový bude i ohnivý kůň. Boje budou utichat. Nebude se jim pod vládou ohnivého koně dařit. Stačí nastavit vnitřní sílu. Vše. I dnešní zprávy tak vnímám ohledně diktátu cizí země. Bez emocí. A ven!
V tomhle roce se budou uzavírat staré rodové energie. Předěláme je na jiné. Bacha na emoce!! Žádné válčení. Děti by měly obejmout maminku, tatínka a říci, že všechno jde jinak. Pusťme zátěže z minula. Vše, co si neseme, ještě není vypuštěno, odpuštěno, zaměřit se na vnitřní nastavení.
Dobrou noc!
P. S. Deník z Krkonoš https://www.dooffy.com/cs/denik-z-krkonos.html
12. řijna
Přestěhoval jsem se do našeho nového domu v Krkonoších. Bože jak je zde krásně! Už se nemohu dočkat až majestátně horské vrcholy pokryje sníh.
20. řijna
Krkonoše jsou tím nejkrásnějším místem na zemi.
Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli několik jelenů. Jak byli
nádherní. Zdá se, že jelen je jedno z nejúžasnějších zvířat na zemi.
11. listopadu
Brzy začne lovecká sezóna. Nechápu, jak někdo
může zabít něco tak překrásného jako je jelen. Doufám, že už konečně začne
sněžit.
10. prosince
Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a
vše bylo pod jiskřivou sněžnou pokrývkou. Krása jako na vánočním pohledu.
Proházel jsem příjezdovou cestu a uspořádali jsme rodinou koulovačku. Potom
projel kolem sněžný pluh a musel jsem znovu proházet příjezdovou cestu. Prostě
to tady miluji.
12. prosinec
Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžný pluh
si zopakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během chvilky jsem ji znovu
proházel.
19. prosince
Další sníh napadl minulou noc. Kvůli zahrnuté
příjezdové cestě jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním.
Zkurvenej sněžnej pluh.
22. prosince
Včera napadlo ještě víc těch bílých sraček. Mám
na rukou puchýře od lopaty. Jsem přesvědčenej, že sněžnej pluh čeká někde za
rohem, dokud neproházím příjezdovou cestu. Hajzl jeden.
25. prosince
Veselé vánoce. Víc zasranýho sněhu. Jestli
jednou dostanu do ruky toho zkurvysyna co řídí sněžnej pluh, tak ho nakopu do
prdele. Nechápu, proč prostě na tu zasranou silnici nepoužívaj víc soli co by
rozpustila ten sajrajt.
27. prosince
Zase napadl vagón těch bílejch sraček. Už tři
dny jsem nevystrčil rypák s vyjímkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když
projel pluh. Nakonec i pluh uvázl v závěji a ten ksindl řidič si přišel
vypůjčit moji lopatu. Řekl jsem mu, že sem jich už šest zlámal, když sem
prohazoval zahrnutou příjezdovku, a pak sem do něj mlátil tou sedmou, až se dal
na útěk.
28. prosince
Konečně jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem
z auta to bílý svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaké jídlo. Při zpáteční
cestě mi vběhl do cesty jelen a už se to nedalo ubrzdit. Mám škodu na autě za
50 tisíc. Ty zkurvený bestie by měli postřílet. Že je ti lovci v sezóně
nevymlátili všechny.
10. března
Odvezl jsem auto do servisu ve městě. Člověk by
nevěřil jak může za jednu zimu zrezivět vod tý debilní soli, co s tím ty hovada
sypou tu silnici.
12. dubna
Odstěhovali jsme se zpátky do Ostravy. Teď
teprve vidím, jak je to nádherné město. Nechápu, jak někdo může žít v takové
prdeli,vjako jsou Krkonoše.