Bílý se světly
Sněží. Celý den se sype na zahradu, dvorek, dům vánoční atmosféra. Proudí do duše. Zapaluji v domě světla. Vůně purpury z plotny se rozlévá domem.
Mour se vyvaluje na koberci. Lebedí si. Našel si nás. Loni jsem ho vyhazovala ze zahrady. Říkala jsem si, ať táhne domů. Ke svým. Ať mi neděsí naše srpnové kotě. Zrzečka u nás bydlela právě měsíc. Prskala, když ho viděla plížit se za sklem pod okny okolo domu. :-) Kdyby člověk věděl... Loňský vetřelec dnes součástí našeho domu. Už se nekrčí. Nepřipomíná krokodýla. Po letní kastraci nabral horentní tuky. Vypadá jak zápasník kočičího sumo. Když se rozvalí, je z něj lachtan Béda.
Chystám si koktejl. Otáčím se na něj. Sedí u misek. Dokonce vydal zvuk - něco jako: Dělej!
- Moure, ale tys´ snídal! Páníček ti dal.
Každý den se mi ho zželí. To je pořád - dieta, dieta... Dvě snídaně, oběd, odpoledne kde co ukradne Zrzce. Pak legální večeře. Pořád mám oči jak hlemýžď. Stále hlídám jeho pohyb. Zrzečka měla ráda jako správná kočka plné rautové stoly. Chodila si uždibovat. Tu granulku, tu mlíčenko, tu napít vody - ta tam je permanentně, tu jazykem setřít dobrotu z kostiček z kapsičky, píšou - že masová. :-) Zrzka není hloupá! Umělé maso ona nerada. Kapsičky vždy jen obžere. Kdo je dojí? (Slovo souzvučné - dojit a dojíst.) Mour. A rád. Podojí všechny misky jednu za druhou. Co jsem pro něj vyprosila azyl v domě, asi před týdnem, přestala jsem Zrzku volat k miskám na. Krmím ji potichu mezi linkou a ostrůvkem. Jenže ona děsně nahlas chřoupe granulky. Mour rozvalen u křesla; chrupčí. Zbystří. Posadí se na zadní. Roztáhne radary. Co to? Co to? Vydá se vpřed.
- Moure! Zakázaná zóna! Sem nesmíš.
Myslím, že nebude dlouho trvat, kdy od prázdných misek přiběhne k tajnému stolování u linky.
- Mourku, pojď! Na! Máš tam řasy na zoubky.
Naservíruji mu raut. Nenechá ani granulku. Půl kapsičky - na misce nezůstane ani kapka omáčky. Ještě před týdnem jsem mu nosila potravu do zimní zahrady. Zrzka měla svůj prostřený stůl u kamen. Občas se křídlo pootevřených dveří pohnulo; Mour potichoučku přišel krást. Prozradilo ho křupání u misek.
Na desátou klientka. Jezdí pozdě. Vyhovují mi její pozdní příjezdy. Dnes mě překvapila. Přesně. Pořád mám čas, mám čas. Zvonek. Nemám čas! Odkládám štěteček. Dnes zůstanu s nevýraznou tváří. Aspoň budu mít večer lehčí odličování.
- Tobě to sluší! Nejsem namalovaná!
- To přežiju.
- Nenamalovaná jsem stará.
Má dnes trošku pohoršeny výsledky. Ale vše v normě. Výborně! Krásně štíhlá. :-)
- My jsme se se sousedy dohodli, že pro nás žádný kovid, vakcíny, roušky neexistují!
- Tak to mám taky. Mám svůj svět.
Běžím ji vyprovodit. Bílá krása se sype stále. Že bych se vydala do luk? Beru smeták.
- Prosím tě, natoč mě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-09_Dopoledne/
Vybíhám ještě na ulici popřát advent jejímu muži. Jsou z daleka. Paní vypadá skvostně. Pán se obává, abych nenastydla. Ne. Chodím tak v létě v zimě.
Opadl ze mě strach z minulého týdne. Raduji se ze života. Vybíhám bosa nakrmit ptáky. Víc asi milují hustou švestičku. Na ní zmizly z krmítka mandle ze včera. Dali se mi do nich moli. Ptákům přišly vhod. Švestička je mimo můj zorný úhel. Vidím ji jen z ložnice. V zimě i v létě v ní čiřikají sýkorky. Švestka - ptačí korunka. Do jabloněk je to neláká. Nejsou tak husté. Je příjemné chodit bosou nohou ve sněhu. Za den jdu několikrát odmést. Děsně se to klouže. Chodidla nemají vzorek.
Kochám se, kochám krásou zahrady. Volá Petroušek.
- Peťuš, pojedu na běžky.
- Ještě ne. Utopíš se v bahně.
- Ne, už je bílo.
- Ale taje.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-09_Nabyla_jsem_zrucnosti/
Poslechnu ho. Upeču chlebíčky. A povedly se. Překvapím ho svačinou. Zavináč s čerstvým chlebíkem.
To není možné! Co se člověk otočí, tma. Večer. Petroušek jede pro mléko. Já - chceš nechceš - žehlit. Brr. Neumím. Nerada! Ale - mám to za sebou! Huráá.
Mlíko je tu.
- Vzal jsem tři a půl litru. Přijede Linda.
Svářím. Kočky i já ho milujeme horké. Pozor, Linda zvoní. Její Kitty zas bude smutná. Ale s námi. Myslím, že se v její kočičí hlavě rodí těšení na návrat do Phy prvním skokem do sněhu u nás. Rychle schovat Moura do zimní zahrady. Mastodont nám nabírá na hmotnosti, rozměrech. Kitty se ho bojí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-09Darky_pro_Lindu%2C_darky_od_Lindy/
- Mami, koukej, stavila jsem se...
Spolumajitelka velké šunkové firmy ji obdarovala k narozeninám. :-)
- Mami, pojď, královské dělení!
- Počkej, vyfotím tu krásu.
Prohlížíme druhy šunek v dárkovém balení. Obdivujeme šunku Zvonařku se zvonečkem. Balíček zvoní. Prohlížíme i osobní dárky. Tetelím se radostí. Teplo. Vůně. Zvuky. Pocity. Rodina.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-09_Noc_v_zahrade/
Vybíhám ještě jednou bosa do zahrady. Pohádková. Od sněhu se odráží měnící se barvy reflektoru. Že by? Že bych našla malou holku v sobě? Ne. To byl jen přelud. Něco se mi zazdálo. Už budu navždycky velká. V dětství jsem chtěla být velká. Když jsem babičku přemlouvala:
- Já už jsem velká!
- Jo, ale trouba!
Trápila jsem tak někdy i svoje holky. Životní paradoxy. V dospělosti chci být malá. Sníh mě hřeje do nohou. Vracím se do domu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-09_Navsteva_u_misek/
Sedám si do křesla. Retrospektiva dne. Jedna ráno. Dveře letí. Kocour vchází do dveří. Kontrola misek. Ireno, utíkej je schovat, nebo se do rána z lachtana stane velryba. Kam míří?
- Pocem, pocem, pocem!
Chce se mi vyhnout. Tuší plné misky Kitty a Zrzky. Obě kočičí holky už sní své kočičí sny. :-) Napřahuji ruku z křesla. Musím vstát. Misky sklidit. Sedí smutně. Rozplácl se jak široký, tak dlouhý. Daleko ode mě. Chci ho mít na očích, aby se nerozhodl jít se seznámit s Kitty. Hora masa se zdvihá.
- Moure, chceš jít do mrazu?
Chce. Jdu zavřít dveře na terasu. Vyhřívala jsem mu ji.
Vystrkuje se mi tu odněkud nová a nová zpráva. Vyjukla tu na mě rušička:
Návrh novely chce ministerstvo v pátek probrat také s AntiCovid týmem budoucí vládní koalice, kterou tvoří ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a STAN.
Ministerstvo bude navrhovat prodloužení pandemického zákona minimálně o rok, protože se dá předpokládat, že epidemie covidu tu ještě nějakou dobu bude. Vojtěch řekl, že novelu chce do legislativního procesu poslat ještě nynější kabinet v demisi. "Legislativní proces má svá pravidla a čas neúprosně běží," uvedl.
S AntiCovid týmem chce ministerstvo v pátek probrat také možnost, že by děti, které jsou ve škole pozitivně testovány, automaticky dostaly žádanku na potvrzující PCR test. Nyní musí žádanku vystavit praktický lékař.
Mysleli jste jen na čtrnáct dnů? Jen jedny Vánoce? Jen druhé Vánoce? Jen? Zapomeňte! Mají plán. Neoprávněné mučení ze strany školy - nevídané!! A protizákonné!! Škola nemá právo na zdravotní úkony. Přesto je praktikuje na dětech!!! Vaše děti nyní bude mučit lékař. A hezky špejle!! A žádanky - dítě pokluše k doktorovi. Přijde o hodiny. Tak, tak, Zblnout ještě víc!! Koktejl z glyfosátu, fluoru a hliníku rozvibruje wifi. Je nutno urychlit cestu k šišince mozkové. Loni se mi na stránkách DD nějaká rádoby chytrá vyšklebovala, že v prvním ročníku zdravotní školy se učí: Mezi dutinou ústní a mozkovou je kostěná přepážka. - Jasně jasně. Povídal nejeden doktor, že je prorazitelná... Děti jsou Vaši potomci. Vy jste čeloveci. Jste na čele!! A děti jsou ti, kteří přišli potom. Potomci. Neměli byste si svůj rod bránit? Myslím, že když se vraždí vědci dva dny po zveřejnění salakvardy z píchanců, může se klidně gestapo pustit i do ne vědců... Dr. Noack měl pohřeb včera v noci.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-12-09_Doma/
Svítím všem, kteří se za nás obětovali... Jejich smrt nebyla zbytečná! Dr. Noacku, to přepadení gestapem - to mě rozechvělo. Jak asi vypadaly poslední okamžiky...
Dnes mi přišlo Dr. Noack - tady to druhé video je útok na něho ze strany gestapa: https://planetzero.xyz/?p=1268&fbclid=IwAR2_byqlIdKhdcd1cGAgGWEAGePZmoCHeFb-xQVmSYZggsHfRbYc9Vm1BxY
Dobrou noc!!
P. S.