Bitva na Bílé hoře. Zázraky obyčejného dne. Radosti života. 

8. listopad. V roce 89 (jestli se už soukromě podnikalo) nebo až 1990? jsme si koupili naši první mikrovlnnou troubu. Zázrak. Kupovali jsme ji na podloubí jaroměřského náměstí... Do té doby se k nám vozily ruské. Měli tam ve skladu na podlaze jednu. Jedinou .-) Vybrali jsme si ji. :-) Ukázali vodu v durytce. Začala se hned vařit... dnes už to jsou tři roky, co jsem kolikátý náš mikrovlnný zázrak prodala. Nepoužívala jsem ji dávno před tím. Ta poslední - super drahá, měla plno knoflíků, tlačítek, možností, fcí... Dala nám ji mladší dcera. V paneláku jsme používali plynové hořáky. V novém domě indukci. Mám krásné kastrůlky, pánvičky, hrnečky a ohříváme na plotně. Hezky pomalu, stejnoměrně... Hlasatelé bezpečnosti mikrovln se budou do krve hádat, že to jídlu neškodí. Nehádám se, nepoužívám, tečka.

Jak si mohu pamatovat osmý listopad? Jednoduše. V ten den proběhla bitva na Bílé hoře. České Watterloo. Začala pro naše země záhuba. Dva roky to trvalo. 23. května 1618 letěli z okna Vilém Slavata, Bořita z Martinic. Odnesl to i písař Fabricius. Spadli do hnoje.  Demonstrativní akt odporu českých stavů v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu; (r. 1609 Rudolf II povolil svobodu náboženského vyznání.) Začala Třicetiletá válka.  Pospíšili si. Už 21.6.1621 - divadlo na Staroměstském náměstí; usekávání částí těla, hlavy na mostě... Satanistické rituálky ponížení českých zbujných, divokých, nezkrotných, neohrožených statečných měšťanů a asi tří pánů. Demonstrativní předváděčka... Rozkradení českého majetku, hradů, zámků, panství, práv, univerzity... Kdysi jsem prováděla učně po Smiřicích. Čerpala jsem z vlastivědy tohoto městyse. Pamatuji se, jak tam stálo, že do Třicetileté války se u nás dařilo, byla hojnost, vzkvétalo rybníkářství, vinařství, daně nebyly kruté, mluvilo se tu našim jazykem, všichni si rozuměli - páni i kmáni... Panoval mír. Proto si v tenhle den vždy vzpomenu... Nevím proč. Od gymplu. Osmý listopad... No jo, rozutekli se. Chjo, kdyby vytrvali... Bylo to o vlásek...

Ráno jsem vzdala hold rodu po obou liniích. Poděkovala jsem. Vždyť do nás vkládali to, co uměli. Pokud sešli z cestičky, dělali totéž - co uměli. kam až sahá paměť rodů. Tolik lidí uložilo v rodové paměti do svých potomků své geny... Dlouhý zástup z maminčiny strany, a dlouhý zástup tatínkovy rodové větve. Poděkovala jsem i dcerám; jdou životem, umějí šlapkat po cestičkách, přejaly od předků obou rodů vše potřebné. Dík za to, že šly do toho s námi. Nebály se, nevzdaly to. Ťapkají po zákrutách, zátočinách - vzdávám hold.

Začaly se dít zázraky. To by člověk nevymyslil. A šlo to jedno za druhým. Nestačila jsem se nádherně divit. DĚKUJI. No nic. Před polednem telefon.

Volají Moravské naftové doly. Na Ušetřeno mi je vyhledali v květnu - jako nejvýhodnějšího dodavatele plynu do maminčiny nemovitosti. Je s nimi domluva jak s kozou na ledě. Jsou dost direktivní, úřední, až arogantní. Od května! Zavolají. Nepočkají. Napíšou - zavolejte. To víš, že jo. Chcete-li nám sdělit, že jsme darmožrouti, zvolte jedničku, chcete-li mluvit s generálním - zvolte dvojku, chcete-li nám vynadat, trhněte si nohou. Intuitivně se mi do nich nechce. Dnes volá první příjemná. Ptá se, s kým mám smlouvu.

No, protože molochy stojí jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, tak ani nevím. Někde mám Innogy, bývalé RWE, někde ČEZ. Oba dodávají plyn i elektřinu. Nenosím v hlavě dodavatele. Jen platím. Každý z nich vždy udělá nějakou sviňárničku. Jeden měl vrátit asi osm devět tisíc přeplatek. Už je to tak pět let. Peníze nedorazily. Hledali je dlouho. Možná tři čtvrti roku!! Omluva: Oranžová šála a podložka pod hrnec. Dobrý,co? Jindy měli poslat přeplatek, ale zdvojnásobili platby. Klidně si to vzali ze SIPO. Zruinovali konto. SIPO okamžitě zrušeno před dvěma třemi lety. Chodili si tam jak do záložny. Nazdar, bazar! Posílám, jak to chci já a jak je to předepsáno. Dobrá - Moravské naftové doly. Dobraly jsme se se slečnou dodavatele do nemovitosti - Innogy. Vypoví jim smlouvu. Asi za tři hodinky volá Innogy. Chtějí mi vysvětlit, kdo je žádá o zrušení dodávky. 

- Počkáte-li, spojím nás v třístranném rozhovoru s Moravskými naftovými doly. 

Tak - a teď se plynárníci dohodněte. Vyšlo najevo, že nemovitost bere od Innogy, ale dodavatel je ČEZ. Ty worle, chápete tu propletenost? OK, vyřiďte si to mezi sebou. Innogy:

- Paní Hrobská, až se teď odpojí MND, mám pro Vás ještě informaci.

- Hm, tak jo. 

- Máte poslední vyúčtování?

- Ano, nechala jsem si ho od Vás na rozloučenou poslat mailem, ale přišlo to papírově.

- Tak si najděte na str. tři řádek "odebraný zemní plyn" a "kapacitní složka ceny".

- Hledám: odebráno: 841 kWh. Druhá částka 115,- Kč/měs.

- Ok, tak já Vám mohu nyní nastavit o půl roku dřív, ne až od května, ale od 28. 11. ta čísla na 649 a 40,- Kč/měs. 

- Aha, tak to nemohu rozhodnout sama. Manžel mi jel poslat balík. Jé, už je tu!

Bere brýle, sleduje, co mu ukazuji; vypisuji mu to na papír. Kýve hlavou... Jo.

- Mohu Vám říci něco velmi nelichotivého? Ne na Vaši osobu, ale na Vaši firmu? Jste normálně hajzlíci, kteří až když mě chytají za šos, mění podmínky. Proč jste mě neoslovili dřív?! Proč čekáte, až když odcházím! Navíc mě držíte tři roky! Necháváte zákazníka vykrvácet, platit, platit. Já mám klienty a nabízím jim slevy, aniž by tušili, že mohou snížení ceny obdržet. Houpu je, utírám jim nos, ovívám je... Pečuji o ně, aby byli spokojeni!

- No, my vás máme mnoho, oslovujeme náhodně; tu smlouvu nyní garantujeme jen na dva roky;  nyní budeme zdražovat, ale Vám to zafixujeme na dva roky! Kdežto Moravské doly to mají na neurčito a za tu dobu vám mohou čtyřikrát plyn zdražit. Já Vám to pošlu na mail a poštou nebo kurýrem. Podepíšete-li zbavím Vás ČEZu i MND, nepošlete-li, odejdete od nás.

Ok. Volám ihned Moravským zločincům. Ptám se jen na ty dvě částky: 776 kWh, 168,- Kč/měs.!!!! Tedy víc jak 4x víc, než je nabídka zločinců z Innogy. Nechápu... Hádejte, pro koho se rozhodnu? (Lunární věk - rozhoduji se mezi dvěma zly. Volby prezidentů v cizině i u nás - vybíráme mezi dvěma zly to menší... )

Už se stmívá. Jedu za maminkou. Na kole.

- Jeď už. Tu Tvou Andulu napumpuji zítra. Dnes jeď na Esce.

- Jedu. To není Andula. To je Rozinanta.

Jdu si pro kolo. Ještě sluchátka.

- Peťůůůš, prosím tě, podej mi sluchátka.

- Já se z tebe zmrcnu. Tys ještě neodjela?

- Už jedůůů! Děkuji.

- Já mám o tebe strach.

Má pravdu. Smráká se. Nádherné. Miluji. Po Dušičkách. Klid v přírodě. Znovu v hlavě při jízdě probírám obrázky svých předků z mamčiny i taťkovy strany. Ty, které jsem nezažila, si vybavuji na fotkách. Opět děkuji, vzdávám hold...

Zamykám kolo. Paní Libuška jde z práce. 

- Maminka dnes nechtěla hrát Člověče nezlob se! Ale tuhle v Chytrých hlavičkách zas excelovala. :)

Lidé sedí v jídelně. Jaruška. Musím se smát. Pilot se už asi před třemi dny vrátil. Ještě jsem ho neviděla. Asi bude zdevastovaný, pokud byl na LDN v HK. Víte co je tragikomické? Láska Jarušky skončila. Letec si na ni nemůže vzpomenout. Hotovo. U maminky stojí paní Irenka. Volám pozdrav.

- Á, už ji tu máte! Podívejte!

- Já ji poznala po hlase!

- Ahoj mami! Jedu skoro po tmě. Vezu ti teplý kompot, hlídej mi tmu. Musím jet kousek před ní.

- No to už abys jela, vždyť tam je tma.

Beru ji do chodby. Sedím na lavici. Mamku proti oknu. Vyprávím, jak jsem dnes lovila ceny elektřiny, hledala dodavatele... Mamince z pokoje přináším marcipánový kmen. Objevila se tam bílá čokoláda - asi Iva včera donesla... Bonbóny - višně v čokoládě. Chci luštit, ale na chodbě šum a večer už nechci mamku zatěžovat a deprimovat.

Slouží holčičky moje zlaté - prý staré :-)   Květulka, Irenka, Janinka, Věrka. :-) Janinka prosí, abych nyní nechodila do pokoje, že bude mýt... Ne, ne, sedíme na chodbě. Přesto mě přijde za chvíli upozornit, že už mohu... Nesu mamince na stoleček misku s nedojedeným kompotem. Křížovky, brýlky. Nasazuji sluchátka, přilbu, světýlka na ruce, zapínám blikačku bílou a červenou. Pusinkuji, objímám, klušu dolů. Skoro tma. Než světýlka připnu... Čas letí. U loděnice v zátočině vidím oslnivé světýlko na stezce i v Labi. Že by nějaký blázen trénoval v pět večer? Koukám, co se to ke mně blíží. Dva chodci. To byl odraz na hladině. Jeden má oslňující bílou čelovku, paní má světýlka na krku. Tfujtajxl, vypadá jak bez hlavy. Šlapkám k domovu. Stromy si mě podávají. Letím. Nemám vůbec strach, ačkoli už není skoro vůbec vidět. Potkám jen asi dvě kola, jednoho chodce. Volá Linda.

- Jedu na kole :-)

- Já jdu do Holešovic na hokej. Švédsko s námi.

- Aha. Tak si to užij.

Konec stezky. Fotím vzdálené nádraží, sídliště přes luka. Opískovaný most na soutoku. Dojíždím domů.

- Jsem tu! Linda je na nějakém hokeji. Někde v Holešovicích.

- No, Švédsko, Česko.

- Tady mám fotku pro Tebe od Lindy. Koukám, foceno přes skleničku s vínem.

Píšu: S vínem, jo?

Odpověď: VIP box :-)

Následuje druhá fotka - dvě skleničky. Bílé a červené .-)

To musíme zvítězit :-)

Rychle česnekovou pomazánku; tvaroh s jogurtem se zdravým jídlem. Bude devět. Telefon. Kdopak je tak drzý?

Další pokolení. Vnouček. Ptá se, co děláme... No, stále něco děláme. Měl svátek. Už dávno.

- Lukášku, neposlals Lindě číslo konta...

- Babi, já jsem žil jen prací... Babi, jen malé posezení. Jenom se sejdeme.

- To nevadí. Budeme se těšit. Seš hodnej, žes zavolal. 

Formuloval jednu větu za druhou nádherně. Lahodí to uchu. Jen malé posezení. Jenom se sejdeme. On netouží po přidání na platě. On dělá práci jako koníčka - reklamu. Už na gymplu točil malé legrační vtipné klipy... Dík za něj, Vesmíre!!!

A to je vše. Přeji klidnou

DOBROU NOC!