Zní mi v uších maminčino - Blbá až na půdu
První noc na nové matraci. Popravdě? Kotníky nějak položeny na tvrdé podložce. Nevím, jestli ve snu nebo v reálu mě napadlo: Jestli ještě chvíli budeš mít nohy ve stejné poloze, budeš mít proleženiny. Pomalu jsem je odlepila od podložky a spala dál. Ráno se budím ve svém plus mínus čase. Otlačená. Výhodou je, že na pevném podkladu už v posteli můžeš začít pohodlně cvičit. Shazuji nohy dolů z postele; div jsem nespadla z té výšky. Ty bláho! Aha. Spíš v prvním patře. Jdu do dne. Budu si zvykat na nové lůžko. -) Kdyby už nám přišla naše léčivá prostěradla! Jirko, přidej!
Teď večer přemýšlím, co jsem vlastně celý den dělala?
Dnes už bych po týdnu mohla vyrovnat a umýt dekorace na chodbě. Ani náhodou. Tak zítra. Ale fakt!
- Přijedou pro tu starou a pro rudl! Za chvíli zazvoní. Jsi doma?
Už jsou tu. Naši stařičkou Calex, naši krásnou starou mrtvou věrnou odvážejí. Odjeli. Utírám slzy. Velký kus života na zahradě s ní. Už byla moc namražená. Netěsnila. A hodně odebírala. No a co? Vezou ji prý na dvůr prodejny. Pak na sběrný.
Procházím zahradu. Týden jsem ji zanedbávala. Aha, rajčata mi na keříčcích hnijí. Taková škoda! Uchovávám si je jako v lednici. Tak- začít česat. Tak jako prasklé a nazobané třešně mám nejraději, jsou nejsladší. Tak i prasklá rajčátka. Dojím rukama obalené keříčky. Vzdávám jim hold. A děkuji Vesmíru za hojnost. Letos se nejvíc dařilo těm pod stromy. Ty na kačírku pod střechou trpěly na slunci. Nikdy nevíš, jak sezona dopadne.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-31_Jdu_si_nakopat_obed/
Zlikviduji řádeček brambor. Na jaře mi ho Petroušek připravil vedle šnytlíkového, petrželového, libečkového - no zeleného - záhonku. Je krásně patrné, kde jsem dopřávala vody. Po zalití skleníku jsem vždycky hadicí osvěžila rajčátka. Místo, kam voda nepřišla, mi darovalo brambory jak špendlíky. U kopání mi zní v uších maminčina věta:
Blbá až na půdu!
To jako hodně. Jednotka velké blbosti - blbá až na půdu! Mám trošku zlost. Na FB jsem viděla debiltest. Jako že - pozitivní. Pět afrických prezidentů zabili za pozitivní test manga, pomeranče i kozy a za neúctu k světovému plandemickému podvodu. Bože. Je léto. Lidi padají jak mouchy nějakou letní chřipkou. Za dva tři dny jsou z toho venku. Nic bych za to nedala, že nás zas obšťastnili z nebe - patřím totiž k dezolátům, frustrátům a konspirátorům. :-) Máme štěstí. Dřív konspirace vyšla do reality za deset dvacet let. Pak za rok. Dnes? Ráno konspirace, večer skutečnost. Myslím na to, jak blbec vystaví test na FB. Z plezíru? Ještě by si měl ofáčovat hubu zednickým respirátorem. Jo, mami, blbá až na půdu. Mamko! Taky jsi říkávala - chytrých je málo. Ale blbé jako by z nebe shazoval.
- Tady seš!
- Peťuš, podívej! Mám pár brambor.
- Víš, žes´ vepředu nezamkla? Budeš chtít teda ty dvě kila medu?
- Budu! Už se na něj těším.
Jde na melouch k včelaři. Já jdu teprve zasednout k obědu. Ještě se dá v letních šatech. Ale do večera se hodně ochladí.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-31_Obedvam_venku/
Brambůrky´na páře. Oštiepok na pánvi. Rajčatovo okurkový salát.
Představte si, co jsem četla! Vedoucí školky volá pohotovost na kotel. Přijedou rychle, aby zachránili majetek města. Voda teče po nové nezaspárované dlažbě. Dvě Rusky tam stojí. Učitelka pohotovostní četě řekne:
- Počkejte. Musím zapsat dvě ukrajinské děti.
- Tak jdi do pr.
Obrátka. Odjezd.
Učitelka už tolik nespěchá. Volá šéfovi, že ji urazili. A kdo bude platit výjezd? Benzín? A proč je volala, když jí teče voda!? Proč neřekla - havárie, musíte počkat, pak vám děti zapíšu.
To jsou paradoxy, by řekl Landovský. Prý se bála o místo! Copak je válka? Válka není. Ale fašismus jak vyšitý, to si špíze klidně ofoť! A můžeš to zas někam poslat! Neboj, norimberský tribunál se blíží!!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-31_Dnes_se_obzvlast_povedl/
Sbírám blůmky. Zadělám na chlebíček. Je léto. Ale převrací se do podzimu. Před týdnem v pátek skončilo asi mé ráchání v bazénu. Těsto se vyvedlo. Překrásné nakynulo. Ó!
Myslíte, že očkování může změnit pubescentům vzhled obličeje? Koukám na fotky. Nepoznávám jednu mladou dámu. Je k nepoznání oteklá v obličeji. Chjo!
Poslouchám příběh, jak jeden očkovaný nesl sklo v rukavicích do kontejneru. Vyklouzlo mu. Rozseklo kousek nohy. U lékaře dostal tři stehy. To byl asi klasický lékař, co hned šil. Ti u nás, tam přijdeš, a oni tě objednají. To u naší skvělé bezvadné staré doktorky H. jsi přišel, a bylo-li potřeba, hned tě řízla. Jaképak objednávání. No dobré. Sešívanému všichni radí, ať si jde dát domů nohu nahoru. Ne, ne. Nakonec z něj vyleze, že jde za půl hodiny na oběd. Očkovaný s nemocnou krví! Ne, nechápu. Nakonec teda slíbí... A nedodrží. Protože se rozhodl, že odpoledne ještě pojede s vnukem do krajského města na sport. Když se ho ptali, co tomu řekla jeho žena, odpověděl nehorázně nepochopitelně:
- To je moje věc. Proč bych jí to měl říkat!?
Mně
se zdá, že se svět zbláznil. Copak očkovaní neznají balzamovače dr. Hirschmana?
A doktorku Ruby? Pletu si s plavovláskou
Megi. Minulý měsíc málem doplatila životem. Přežila nějaký letecký karambol.
Sedáme ke stolu. Povídáme si. Péťa s plnou pusou chválí můj chlebenek. Vypráví, co kde během dne zažil. Donesl mi dvě sklenice čerstvého medu. Poslouchám ho jak televizi.
- V neděli jsme jeli s Honzíkem z Velichovek z fotbalu; u Rtyně sedm daňků přes cestu. Hup, hup, hup. Volal jsem Aleně. Utekli jí z obory. Děkovala. Mohli jsme se zabít!
- Proč jsi mi to neřekl?
- Aby ses nevyděsila. Jako včera. :-)
- Dnes jsem se pro tebe dobře oklepal. Zaplatil jsem povinné, havarijní, technickou a opravu. Mělas´ tam vůli u volantu!. Nakonec museli dát nová ramena. Ale řízení a brzdy musí být v pořádku. Auto budeš zítra mít!
Děkuji. DĚKUJI!
Zkusím jen tichounce špitnout:
- Vidíš, jsem ti říkala, abychom mi koupili nové auto.
No, není doba. Vím.
- Peťuš, mně se svět zdá, jako když vezmu tady tu vázu, obrátím ji dnem vzhůru a dám do ní květy.
- Jo, takhle to je.
Jdeme psát fakturu.
- A ne, že budeš zívat.
Ani jsem nezívla. :-)
- Máš štěstí, žes ani nezívla!
Řehtám se. To by mi strach nedovolil. A koukám - desetikoruna dýška včera baliči se vyplatila. Ne tři dny, ale balíček byl už odeslán! I zásilkovna mi hlásí, že ho očekává. No, tak deset korun a jaké to dělá divy. Natož třicet tanků, co?!
Půlnoc už byla. Odbila :-) V mysli se mi míhá Hana Zagorová. Něžná, křehká, usměvavá, optimistická, krásná. Hani, dostali tě. Jdu spát. Den utekl. Dřív se stmívá. Zítra začíná nový školní rok. Copak si pro naše děti připravili za překvápko.
Bože, ochraňuj naši českou kotlinku. Ochraňuj naše bratry Slováky. Ať jsme pod vesmírnou ochranou společně a nerozdílně. Ať jsou naše děti v bezpečí!
Dobrou noc!