Blbnou, nenápadně a totálně
Na desátou slečna; nespěchám se vstáváním. Štěstí pro důchodce. Klid, pohoda, zpomalení, už nic nemusí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-26-ranko
Kočenky čekají n a snídani. Jak dvě kobylky se hrnou k miskám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-25-chaticka
Á, už je tu LP. Nesu kafe a buchtu ze včera. Buchtou myslím třenou se šlehačkou navrch s malinou. Taky maličko borůvek sypu. Už slyším jak brousí, řeže. Dnes kompletuje. Obrousil letitou skříň, starý stůl. Máme tu dva. Z nouzovské hospody. Brousí, až se dostává trošku taky na základní zelenou. Linku přivezou buď ve čtvrtek, pátek. Odsouhlasili jsme si knopky. Chtěla jsem držátka a knopky porcelánové kytičkované nebo s divokým vzorem. Nakonec budou jen velké bílé porcelánové knoflíky s kovovou kytičkou. Dobře. Na sezení po mamince už se nedá bezpečně usadit. Latičky už prohnívají. Stloukla si z pár prkýnek lavičku, stoleček. Aby si tu mohla na chvilku odpočinout. Sníst chleba. Napít se. Voda tu nebyla. Vozila si pití s sebou. A slamák na hlavu proti úpalu. Chvilku si odpočinout. Pokoukat po zahradě. Maminko, bývalas´ tu sama. A tak sis´ přála, abych přišla s holčičkami. Nechtěla jsem zahradu ani vidět. Vyhýbala jsem se jí jak čert kříži. Práce. Hrabání listí, česání jabloní. Brr. Měla jsem toho z dětství plné zuby. Takový odpor! Mami, dnes tu jsem doma. Sbírám oříšky. Vyvazuji rajčata. Jak jsi říkala, zahrada nás živí. Od jara stále nabízí živé dobroty.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-26-zahrada
Nejsem vůbec zdatná zahradnice. Ale! Pár jahod, třešně, rybíz, angrešt, brambůrky, švestky, rajčata, okurky… Co chci víc! Mami, chci vrátit čas. Ukázat ti, že mi to maličko jde. Že to tu žije. Že to předáme potomkům. Tati, tvá chaloupka je úplně vyměněná. Z té strohé hezké účelové chajdy se stal perníkový domeček. Mami, to tvé sezení Petroušek asi dvakrát předělal, opravil. Nemá na tebe. :-) Mami, teď bude nové. Rozhodovala jsem se – koupit stylové? Ne. Mám pod pergolou ještě jeden stůl z babiččiny hospody. A ten bude místo tvého dřevěného umění. Mami, tati, doufám, že nakukujete. Že pozorujete. Že vedete naše myšlenky, ruce, nápady.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-26-vatove
Bagety mám raz dva tři hotové. Nesu ochutnat LP. Navrch sýrovo česnekovou pomazánku s rajčetem a okurkou. A mističku teplé dušené mrkve.
- Mrkev nemusíš jíst.
- To já rád.
Lžičkou vyjídá s chutí mističku. Petroušek se tu motá. Má příběh.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-26-utekar-nalezen
- Představte si. Vystupuju z auta. Dvě holky nesou v náručí pejska.
- Pane, není to váš?
- Holky, není. Zkusíme zavolat MP.
- Holky právě vyšly ze školy. Ptal jsem se, kam půjdou. Tak jedna někde do Dvora a druhá do Hradce na kadeřnici. Položil jsem jim tvůj příklad, který jsi dávala Lukášovi, když byl malý.
- Holky, kolik je 8x7?
- Jedna nevěděla. A druhá 48.
- Tak k těm bych chtěla chodit ke kadeřnici.
- Pak jsem se jich ptal, co měly z češtiny. Prý dvojku! Tak jsem se zeptal na shodu podmětu s přísudkem. Tak to netušily vůbec.
- No, úspěšná debilizace školství. Teda lidí. Jj, Torontské protokoly, Agenda 20/30. Furt se mně smějete, tady to vidíš v praxi. Z těch deseti měsíců se učí tak čtyři měsíce v roce. Co chceš? Vyhovuje jim, nic nevědět. Být blbkami.
- Městská policie přijela, našla, že pejsek je očipovaný, ale nevěděli, komu patří. To je bordel. Máš čip a nedohledají majitele. Jenže tam volala paní. Tak jí ho prý předají. Holkám řekli, že jim paní něco určitě dá.
LP poznamenává.
- No, pokutu paní dostane, že jí pes utekl. To se nesmí.
Divím se:
- Jak, nesmí! Utekl!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-26-nase-nebo-cizi-kocky
Na otočku jedu do elektry. Přede dveřmi na lavičce mám už asi tři dny odložené tři pytlíčky s dobrotami, které našim kočkám nejedou. Vozím je s sebou v autě pro kočičky potulné. Třeba u hřbitova. Péťa má dotaz.
- Prosím tě, tady ty pytlíky jsou každé ráno na zemi. Kde je ten třetí? Počkej! Kde je? Jo, hele, tady. A rozdrásaný.
- Peťuš,póódivej, ty drápky, zoubky, někdo to roztrhl. Byl to náš Mourek? Hlídá si revír. To by mě zajímalo…
Nesu kočičí bonbony do auta. Aby je v noci nedráždily.
Jedu si koupit takové to, jak se do toho strká ne zástrčka, ale port, nabíječka. Na Temu jsem si třízdířkovou koupila ve slevě asi za čtyřicet korun. V elektře nabízejí jednozdířkovou za asi dvě stě třicet devět. Ne, já chci třízdířkovou minimálně. Hledá, hledá na netu u jednoho dodavatele, u druhého.
- Kolik by tak asi stála?
- To nevím. To až při objednávce.
- Tak se zeptejte.
- Odhaduji tak sedm stovek.
- Cože?? Já to mám za čtyřicet korun. Tak až to budete vědět, ozvěte se.
- Bidenovi se nelíbí ty vaše nákupy v Číně s malým clem.
- Mně Biden nevzrušuje.
Jedu domů. Objednávám na Temu čtyřzástrčku, šesti… Všechno se pořád nabíjí a zasunuje do zdířek. Na noc je vytahuji ze zásuvky. Pro jistotu.
Péťa odjíždí. Kamasi, kamasi? Na energetiku. Že jo!
Hrabu se v Temu. Zvonek.
- Je pan Hrobský doma?
- Ne, ne. Právě odjel.
- Já bych mu chtěla poděkovat. On se postaral o našeho pejska.
- Počkejte. Jdu ven.
Milá paní. V autě sedí syn v náručí černého útěkáře.
- My ho hlídáme navíc dědovi. Bydlíme támhle…
- Už vím, váš dědeček dělal v Karose. A pěstuje rybičky.
- Jj, tam bydlíme.
- Mohu si ho vyfotit?
Fotím pejska. Žofka na prahu vrátek neohroženě sedí a provokuje. Pejsík kňuká. Chtěl by si hrát. Žofka o půlkruh couvla.
Říkám klukovi asi tak do sedmé osmé třídy.
- A jak se těšíš do školy?
- Vůbec ne.
- Chápu. Já se těšívala celý život. Věřila jsem všemu, co nám tam nakukali a pak poctivě u tabule ze sebe vysypala. A pak to dávála dál jako učitelka. Máte dnes jiné vnímání. To chápu naprosto. Jste jiní než my.
Vyprávím o zásadních neznalostech holek zachránkyň.
- Jestlipak bys věděl, kolik je 8x7. Náš vnuk ten příklad vždycky počítal cestou v autě na prstech. A zdržoval – kolik jsi, babi, říkala? A jak byl ten příklad? Okřikovala jsem ho, ať nenatahuje čas. 8x7! Víš, pokud nebudeš umět počítat, okradou tě na výplatě. Je třeba se naučit sčítat, odčítat, násobilku drilem. To je, co se zakazuje. Za tři roky jste se odnaučili učit se. Takže těšit se nemusíš do školy, ale znát pravopis, základy počtů – to bys měl. Znakem národa je jazyk. Bez znalosti jazyka nás vymažou.
Milá paní, kluk taky sympatický. Ano. Rozumím. Jestlipak porozuměl on mé řeči?
Porada. Mě to už tak nudí.
Jednadvacet. TV Šalingrad:
Ukrajinci si také mohou vyměnit svůj platný
ukrajinský řidičský průkaz za český, musí však splnit podmínku, že měli
185 dní v kalendářním roce obvyklé bydliště na území Česka, a to
z důvodu osobních a profesních vazeb. Obrátit se pak musí na obecní
úřady s rozšířenou působností.
Na STK nemusí, ŘP prošlé po 31.12.2021. pokuty neplatí. Technickou nemají. Beztrestní cizinci v naší zemi. A nás trestají. Jak dlouho?
https://www.youtube.com/watch?v=rP1O-dEarrY
Na jižní Moravě zkoušejí rušit průvodčí ve vlacích; pomáhali s kočárky, kontrolovali jízdenky, dbali na bezpečnost ve vlaku… Měli bohatou činnost. Platit se bude bezhotovostně. Pokladny bez lidí.
Zákon č. 136/2011 Sb. Hlava II. (1) Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení.
Na té jižní Moravě budou testovat, co lidi vydrží. A já bych se jim na nějakou bezkontaktní pokladnu vyflajzla. Žádnou kartou. Takhle nutí lidi do bezhotovostních plateb. Někdo v komentářích píše, že za hotové jízdenka za padesát, kartou za devatenáct. To je neprávo! Vykořisťování. Já preferuji už asi pět šest let platbu hotovostní. Není za mnou stopa, udržuji peněžní oběh. Bráním se sebrání hotovosti.
A dnes jdu spát.
Dobrou noc!
P. S. https://www.infokuryr.cz/n/2024/08/26/triky-a-intriky-lharu-a-podvodniku/
P. S. 2
Vosa - anafylaktický šok
P. S. 3
Pekarová v zajetí koho? Čeho?