Blíží se advent. Těším se. Chystám se odpočinkem :-)

Ráno. Sobota. Miluji pátek, sobotu... Méně nedělenku... Tak to bylo celý život. Lezu zpět do pelíška. Telefon. Kde jsem ho nechala? Uf, musím vylézt. Linda.

- Mami, pobavilas mě.

- Jo? Čím?

- Musela jsem se smát. Ty už nechodíš o hodinu dýl, ty si klidně přijdeš o den později.

- No jo, to se mi stává. Ještě že tam včera večer v patře svítilo světýlko. Aspoň jsem tam nechala krabici skořápek. Na přednášku jsem na jaře taky přišla v jiné datum. Prý mám číst FB. Copak to všechno stihnu? Tak se projedu...

- Když jsem četla o pávech, říkala jsem si, kde to tam máme... 

- Bylo skoro tma, nejprve ta mazlivá kočka a pak jeden za druhým, strašidelné, než jsem si narafičila telefon, blesk, bez blesku, zalezli mi ti ptáci za stroje... 

- No, jak jsi bloudila, to chápu. Taky se v těch názvech ztrácím.

- Jména Ravelin, Retranchement... Bydlím tu celý život.

Celý život jsme tu používali  názvy kasáren z Rakousko-Uherska nebo čísla vojenských útvarů. To klidně vysypu z rukávu. VÚ 8521 - výstrojní sklad, VÚ 3520 Josefov - Čtvercáky, 3395 rakeťáci. Velitelova dcera mi svěřila, že se za tátu "styděly"; je jí asi 63, ale je stále krásná; táta velitel útvaru byl schopen na vycházce s rodinou chytit vojáka a vynadat mu, že nemá dopnutý knoflíček. Řehtaly jsme se tomu letos v létě... Skvělá paní. Pracovala v 1117... Děda kdysi dělal vrátného v Tureckých kasárnách, ve Zbrojáku, v Jízdeckých. Mamka kdysi ve Zbrojáku začínala, když si udělala na dnešním Tylově gymnáziu, tehdy SVVŠ, maturitu. Na konci pevnosti, tam u nás byla Městská kasárna u Kulaté báby... Vojáci tam měli díru v plotě. Večer si zaběhli na pivo přes cestu. Ty worle a já se netrefím do místa kontaktu :-)

Stáhla jsem si Tajemství šifrovací věže. Před víc jak třiceti lety jsem nakoukla na EXODu do historie Šlonska - Slezska. Na KINOSVĚT asi před dvěma měsíci mi padlo do oka povídaní o tomhle území ve válce a po ní. Zámek Kšonsk. Okolo něj hafo koncentráků. Synchronicita - vyťápla jsem si na přednášku na toto téma. :-) Trefila jsem se do data, času i místa :-) Byla jsem nadšená. Ani jsem nedutala, ani mě nepřepadlo spaní. Jo, k tomu EXODu: Učitelé měli (možná mají)  Exkurzně vzdělávací základny. Odborářské cestování. Měla jsem ráda cesty s panem učitelem Pilcem. Vlevo vidíte, vpravo vidíte, u tamtoho patníku se přihodilo... Hodně jsem cesty využívala k dalšímu vzdělávání. Jednou jsme někam přijeli. V hotelu se ptali, z které zoologické jsme. Valili jsme oči. Zoologické? No, Exoti :-) 

Sobota s deštíkem - určená ke sledování Šifrovací věže. Srdce mi buší. Musím sledování přerušit, uvědomit si mír, pak pokračovat... Jinak bych nepřežila. Dnes jsem vyběhla do zahrady. V trávě jsem našla hodně ořechů. Sýkorky tikaly ze stromů. 

- Holky, kluci, už Vám nesu denní menu!

Ještě dokoukat Šifrovací věž. Další díl jindy. Rychle vyskočit. Dnes se zprasíme. Žádná krůta, kuře, ryba. Máme irského mladého býčka. Rozehřívám škvarky, hodně cibule. Tupé nože. Petroušek se vrátil ze svého dopoledního letu.

- Peťuš, mohl bys mi ukázat, jak sundám tady tu blánu?

-To se sundává?

- No v TV to lehce odřezávají.

- Máš tupé nože.

- No právě.

Zkouší odřezávat... Volám Micicindu. Milostivě vystrkuje hlavu z boudy, leze po schůdcích. Díky tupým nožům si pošmákla na kamarádovi z Irska. Petroušek je v mžiku tady. Kudly jsou, že by se s nimi mohl holit :-)

Na páru brambory, ječné kroupy, čočku, do druhého patra mrkvičku, cuketu, brokolici, cibulku... Všechny barvy světa :-)

Po o - odpočíváme. Zasloužíme si. Láká mě žebřík z KIKu. Chci si ho nazdobit. Lezu na půdu, začínám předadventní kramaření. :-) Miluji kýče. MILUJI.

- Peťuš, pojď mi podržet žebřík, ať s ním něco nerozbiju...

Pletu mezi šprlením umělé girlandy. Kýč se dere na svět. Jsem spokojená. Moc se mi líbí. To zas budou řeči... Mami, to je hrůza... No, ale hezká hrůza. (Jé, to je oxymorón.) Máme říkat hezká slova... Chválit. Volit slova citlivě. Včera se mi povedlo:

V DD sedí u stolu na vozíku maličkatá, hezounká stařičká nenápadná tichounká paní. Není slyšet, když mluví. Dávám si pozor, abych ji slyšela. Čas od času ji pohladím po vlasech, pozeptám se, jestli nepotřebuje napít... Včera jsem měla možnost jí vzdát hold. Celý život učila v mateřské škole. Člověk si asi připadá zbytečný. Potřebuje povzbudit.

- Paní učitelko, Vy jste za svůj život pomohla tolika dětem na začátku jejich života... Pečovala jste o jejich vzdělání, hraní, bez nároku na pochvalu...

- Ona byla v mateřské škole, taky ředitelkou, upřesňovala Irenka.

- Já vím, to je nejtěžší! Malé děti. Od maminek a tatínků. Dřív... Vím, jak jsme byli vedeni z domů. Vcelku nijak. Lezli jsme po stromech, honili se v parku, schovávali se, hráli Pan čáp ztratil čepičku, Honzo, vstávej a Na sochy. Šli se domů ohlásit, že žijeme, dostali jsme krajíček chleba, rohlík, a zas frrr ven. Na objevné výpravy... Ve školce byl jiný svět. Organizované procházky ve dvojicích, gumové duhové kýblíčky, modré kovové neotlučené krásné lopatičky, první kontakty v komunitě, zpěv, štětec do ruky, barvy, slovo čtvrtka... Nesmírně záslužná a těžká práce. A vy jste ji dělala celý život. Za to Vám právem patří vzdát hold. A poděkovat! Nikdo neví, co to obnáší - učitelka v mateřské školce!

No. A jak jsem tak vzdávala hold, malý křehký věchýtek se rozplakal.

- Vy mě chválíte, to mi ještě nikdo nikdy neřekl.

Určitě jí někdo někdy poděkoval. Odcházela do důchodu v dobách, kdy lidé dostali mimo kytice, diplomu a poděkování za celoživotní práci třeba zájezd nebo tak něco. My jsme dnes odcházeni s holými zadky, zhuntovanými těly a minimálními důchody :-) Mladí se cpou na vedoucí  místa. Žádná posloupnost, postup. Ne, máš Bc.? Tak budeš šéfovat tady té padesátileté se zkušenostmi. Má "jen" SŠ... 

Večer. Divadlo. Nezapomněla jsem. Hráči. Přijela jsem včas. Tentokrát žádná Praha, Pice; hráli ochotníci z Police n. Metují. Hráli moc hezky. Krátce. Hodinu a kousek bez přestávky. Stačilo. Rozloučila jsem se se sousedy z dětství. Lubošek a Maruška. Sedí za mnou. Popřáli jsme si klidný advent, radost o Vánocích, zdraví a abych se zas v lednu v divadle sešli :-) Pozdravovali maminku. 

Chtěla jsem loupat jablíčka, ale srdce mi bušilo u starého filmu Kam orli nelétají. 1968. Prohlédla jsem si začínajícího Clinta Eastwooda a hezouna Richarda Burtona. Děsila jsem se, fandila, vykřikovala. Válka, Alpy, zasněžená krajina, horské fašouní hnízdo... Jen lanovka tam vedla. 

- Co blázníš? Zas bojuješ?

Petrouškova věta kdykoli sleduji válečnou hrůzu. Větička malého Honzíka kdysi před třiceti lety na Vinnetouovi. Seděl tátovi na klíně, ač měl koupené svoje místečko:

- Tati, budou ještě bojovat?

Bezpečnostní otázka, jestli si už smí sednout vedle táty.

ZOOM. Přepnula jsem pozdě. Další díl Carská říše: Rusko za Romanovců. Minulý týden Petr Veliký. Dnes Kateřina Veliká. Nevýznamná princeznička. Někde z Bavorska, jako Sissi, jestli si pamatuji z dějepisu. Velká panovnice. Založila přístavy Sevastopol, myslím Oděsu... Krásné stavby. Zapomněla jsem, že se manžela zbavila... A souzněla s vnukem, taky se jejímu synovi ve vládě nedařilo... Opakuji si dějepis - školství, odpor k VFR, ukazují navíc obrázky milenců... Potěmkin - jj, známý svými vesnicemi.

Natahuji fotky. TV Barrandov. Exklusiv Brožové. Vanda Hübnerová, dcery Toňa, Josefína. To mladší stvoření, Toňa, celá táta. Nadskakuji. 

- No, já jsem rok studovala mimo republiku, a už ta y-i moc neznám, ale umím si plynule říci o croissant. Maturita na české škole - naučit se třicet otázek, já budu maturovat na francouzské škole, tam je to intuitivní...

A Brožová přitaká - to je dobrý... Tak se tam, holka, odstěhuj. A můžeš mluvit francouzsky od rána do večera a vzít si nějakého domestikovaného krasavce...  Kde je úcta k vlasti? K jazyku? Kde je češství? Vymytý mozek - světoobčanka. Cítím, nedobrou výchovu. Mladší si postěžovala: 

- Byla bych ráda, kdyby mi někdo někdy řekl, co mám dělat. Jak se mám rozhodnout... 

Tahle odpověď ilustruje volnou výchovu. Chybí jim pevná půda pod nohama. Co z toho plyne? NWO propaguje volnost ve všem - ve výchově, výběru pohlaví, v teploušských sňatcích. Mám názor: Řád je řád. Řád je třeba. Asi máte jiný názor. To nevadí. Hlavně se nehádat, držet při sobě. Tři kruhy, u nichž se nechal v létě v Barceloně vyfotit pirát BArtoš, znamenají likvidaci rodiny, obce, národa. Držme si rodinu, obec, stát, jazyk, národ...  

Hezká předadventní sobota. S Petrouškem, odpočinkem, divadlem, filmem, poučením. A jak Vy?

Dobrou noc!