Blíží se to

19.11.2022

Ani dnes není neděle. Teprve sobota. Za okny šediváček.

- Dobré ráno!

- Dobré ráno! Všechny tři kočky už dostaly.

- Aha. A zvážilas´ Mourkovi granulky?

- Ne, dostal z včerejší jeho dávky.

Tak ještě tak pokukuji, jestli něco nedostanou. Koukám, připravená oloupaná očištěná zelenina na prkýnku. Pozoruji, jak si Zrzečka hraje s myškou. Házím jí další. Největší úspěch má červená semišová. Asi v ní je kvalitní šanta.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-19_Nase_snidane%2C_svacinka%2C_nase_ranko_a_dopoledne._-/

Kočky nasnídané; teď jsem na řadě já. Nutribullet jsem před lety asi pěti kvalifikovala. Mám ho zadarmo. V té době silnější varianta stála asi sedm tisíc. Dnes mixuji. Vyteklo mi část jídla do stroje. Rozdělávám nádobu. Přesekla jsem si těsnění. Linda operativní. Hledá gumičku. To určitě. Gumičku neprodávají. To by si moc nenamastili. Pěkně celou hlavu. Prý abychom se neporanili. Tak jo. Hlava s noži asi okolo čtyř set. Dost drahá gumička není liž pravda? Přisedám k Lindě. Nový nutribullet do dvou tisíc?

- Jak chceš silný?

Rozpomínám se. Můj původní byl obrandován. Herbalife. Po roce se na něm něco porouchalo. Vyměnili mi ho. Pamatuji si, že mi nabízeli ne tak výkonný, ale se značkou. Jenže já jsem chtěla takový, jaký reklamuji. Poslali mi, ale bez brandingu. Tak - kolik? Pětistovka, devítistovka. Sloužil dobře. Nebýt toho, že těsnění se začalo uvolňovat, spokojenost. Hledám výkon. Zjišťuji, že vymysleli ve Švýcarsku. Vyrobili kde? Ano. Tam. V Číně. Budu mít nový, červený. Pod stromeček. Ten měsíc budu muset den co den kontrolovat usazení těsnění. Taková malá věc, co zabere v mysli.

Vařím. Polévku krůtího krku jsem si v noci předvařila. Ve dvanáct padesát pět na nádraží počkám na parťačku. Pojedeme do Kuksu. Do té doby je třeba být po o.

Linda má - jak by řekla mamka - někam napáto. Kuks a dál... Kde se vzalo to slovo? Mít napáto. Jako mít namířeno. To používala jen mamka a babička. Chci si ho zařadit do slovníku. Mít napáto. Jako - mít za lubem nějakou cestu, skutek. 

Polévka hotova. Nechce se mi do zimy pro zelené. Krájím pórek z Polska. Krásně osvěžil vývar. Polévka jak malvaz. Hodně dělá má masová dochucovací pasta.

Dnes oloupu brambory ze slupky. Výjimečně. Pár hranolků z celeru a kousky brambor na páru. Krůtí prsa na cibulku. Petrušek mi v létě donesl od někoho malou skleničku sušených hub. Použila jsme z nich polovinu dnes. Mourek mlsně a chytře sedí pode mnou. Dávám mu kousky masa. Neříká, že nechce. To neříká asi nikdy. Vlastně - kočičí bonbony z Polska, vypadají jako maličkaté karameky, ty odmítá.

- Budeš chtít salát se smetanou nebo se zálivkou?

- Nechci ho vůbec.

Pravda, pravda. Nechápu, proč jsem ho koupila. Už vím. Měli tam napsáno - Maďarsko. Spletla jsem se. V téhle době vůbec nemáme jíst zelené. Hlavně ne brčálově zelené. Mango. Vůbec. A hlavně v době mezi 17 - 19 hodinou. Orgán ledviny. Zelená prochvěje tělo. Ochladí ho tak, že může ve večerních hodinách dostat zimnici. Vždycky jsem se tvářila nespokojeně, když v DD na noc dávali nakládanou okurku... Bylo jim to fuk. Pak sama udělám chybu. Jak se nechá mozek nachytat. Na Maďarsko. Vůbec nekupuji Španělsko, Itálii. Tam je ten háček - Maďarsko. Ireno, buď víc ve střehu.

Vaříme jablečný kompot. Ten nás prohřeje. Ten je naprosto vhodný. Zahřívací koření.

Podařil se mi husarský kousek. Obědvali jsme před dvanáctou. Petroušek byl někde na meloušku. Pochvaloval si přepych poledního menu. Takhle to chodí v rodinách normálně. Ránou brzy vstanou, pak mohou v poledne dostat hlad. :-)

- Mami, tak já jedu.

- Počkej. Chci s tebou.

- Mami, jedu napřed. Potkáme se tam.

Strojím se. Maluji. Za oknem sluníčko. Linda volá.

- Mamko, až pojedeš, zastav někde u cesty. Je tady mraky lidí a aut.

Beru si svůj černý klobouček s červenou kytičkou z Tonaku. Až v Kuksu zjišťuji, že jsem si měla vzít svou puntíkovanou čepičku z italské příze, kterou už nemají. Zavřeli tu továrnu v severní Itálii.

Soused kope jámu u plotu. Je nesmírně pracovitý. Dnes má zemi zamrzlou, přesto se snaží. Nedělá hluk. Zdravím. Vyjíždím.

Píšu SMS. Stojím před nádražím. Pak mi to nedá. Jdu na peron. Sluníčko hřeje. Ale mrzne.

-Mami, už seš tady?

- Jo. Jsem na nádraží.

Smějeme se.

- Mamko, já už jsem si to prošla. Nic tu nemají. Dám ti vstupenku. Podržím ti místo na parkovišti.

Přijíždí vlak. Už vidím H. mává. Ruce nad hlavou. Jedeme. Volám. Že už jedeme. :-)

- Mami, je tady ten hoch s dřevěnými lžičkami. Klušu na parkoviště. Prosím tě, zastavíš se u něj? Má s kočičkami.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-19_Predvanocni_trhy_v_Kuksu/

- Vidíš, H., tady bychom u cesty někde zaparkovali. To si vůbec nepamatuji, kdy tady bylo tolik aut. U cesty! Vidím Lindu. Vyjíždí. H. mi jde raději držet místečko, aby mi tam někdo nehópnul. Manévruji. Lidem je to fuk. Ve zpětném zrcátku proti slunci není nic vidět. Děsně spěchají. Zaparkováno. H. mi nese vstupenku.

- To máme krásný den, viď?

- Jak jsi psala, nabalila jsem se jak pumpa, ale ty máš jen sukničku.

- Neboj. Mám vysoké kozačky.

Okukujeme první stánky. Vím, kde co je. Vedu ji k krásným obrazům. Vždycky se mi líbí.

- Dobrý den, máte nádherné rámy. Minulý týden jste je tady měl vyrovnané na hromádce jako k podpalu.

Pán se směje. Popíjí svařáček. Ten tu voní všude celým oudolím a celý den.

- Taky bych si s chutí dala.

- Příští týden jsem v Hradci. Před muzeem.

- Přes řeku?

- Ne, přímo na té ploše...

- Super. Přijdu. A dám si svařáček. Totiž pojedu vlakem.

Schvaluje mi to.

U pokladny studenti. Bezva. Sympatická holčina. Aplikovanou fyziku na mé alma mater. Obor jsem uhodla. Teda - jen fyziku. Vůbec nevím, jak. Ale vím! Info vision! Její kolega - doktorandské studium.

Scházíme po schodišti lemovaném kaskádou, kde o vinobraní proudí víno občas se s H. ztratíme, zase se svoláme. Nakupuji. Zdravím se s obchodníčky. Milá atmosféra. Voní to tu vánočně. Užívám si zboží, jeho prohlídku, nákupy, sluníčko, úsměvy prodejců.

Dole pod schodištěm na nábřeží hledám pána s vykuřovací směsí Dračí krev. Marně. A na rohu renesanční sklo. Není. Tentokráte tu je pán s onyxy. Myslím, že mi loni vysvětloval, že je to druh karneolu. Linda mi tu koupila onyxové srdce.

- Nevím, co si mám se srdcem počít. Ale občas ho ráno vezmu do dlaní. Dívám se na protější smrk.

- A koukáte. Přemýšlíte o h.

- Přesně.  Jsem v nirváně. :-) Jen tak koukám...

- A přemýšlíte, co byste si tak koupila z důchodu. A říkáte si, já ho utratím za plyn.

Vtipný. Řehtám se. Asi tak nějak. Stoupáme přes most vzhůru. Hledám svou paní s dýmníky. Na loučce, kde stojí obvykle, jsou jiní. Zahýbám vlevo. Po čichu poznám její stánek. Ano, dýmají tu dýmníky s kužílky vůní. Moje paní. Magistra. Stánkařka s vykuřovadly. Až z Plzně. Přivezla jsem misku do aroma lampy. Ukrouží mi novou. Prohlížím, okukuji, komunikuji. Dokupuji ještě krabičku bílé šalvěje kalifornské. Mám pocit, že v konci vždycky cítím myrhu nebo kadidlo. To má do purpury vmícháno paní Webrová z Karlštejna. Na ni jsem tuhle paní od dýmníků navedla loni. To není koupit purpuru. To je hledat starou recepturu. Takovou, jaká se prodávala v mém dětství. Nakupeno. Už nemusím sáhodlouze prosit na Karlštejn, jestli... Mám. :-) 

U stánku s vařečkami, lžícemi, podběračkami se ptám, jestli je to paní z nábřeží řemeslníků v HK. Není. Říkám, že jsem si lžičku zlomila. Zle se zatvářila. To je prý zboží z Číny za pár korun. Její je kvalitní. No jo, to věřím. Upřímně. Na jaře lžíce stála asi okolo sedmdesáti korun. Paní má za devadesát. Že by inflační cena měla vliv na kvalitu. Nic. Mlčím. Ono je někdy mlčeti zlato. Abych se náhodou někoho nedotkla, že jo? Na vás si hubu otevře lidské mládě, ale vy zacvaknete čelisti a zachováte dekorum. No jo. Nespravedlnost světa. Pozemské cvičeníčko. Měla jsem chuť si u ní koupit. Hezká, hladká, dlabaná. Ale neusmívala se.

Vracíme se po druhé straně. Hledám lžičky. Á! Čepičářky. Zkouším svou puntíkovanou; zdá se mi větší.

- Klidně si zítra přijďte, schováme vám ji.

Volám Lindě.

- Kde jsou ty lžičky? Tady mají prkýnka.

- Ne, mamko, běž jako od toho flašinetáře a tam někde hned u něj, kde vždycky stojí, tam jsou. Má tam takové krásné dřevěné mističky.

- Už ho vidím. Čingischán!

- Jo. Malou. S kočičkou.

Čingischán milý kluk z Frenštátu pod Radhoštěm. Vtipný. Má tam prkno s nápisem: Beru aj kartu. Na hlavě špičatou tatarskou, nebo mongolskou čepici.

- Vy jste tu v létě nocoval u známých.

- A dnes spím v autě.

- Zmrznete!

- Tak kdybych tu ráno nebyl, prosím, jděte mě hledat do auta.

Vybírám lžičku.

- To dlabete vy?

- Já už nestíhám. Já jen zdobím.

Jestli si pamatuji dobře, kdo dlabe, tak myslím, že je to přítelkyně bratr. Ten kluk je krásná moravská duše. Kupuji lžičáku za 190 korun.

Nedá mi to. Volám Petrouškovi. Jestli by náhodou nechtěl dovézt mi puntíkatou čepinu.

- Kde ji máš? Dej mi čtvrt hodinky.

- H., běžím nahoru k autu. Péťa mi přiveze čepici.

- Jdu s tebou.

Přeci jen prodírat se davem a spěchat u toho, to dvojici roztrhne. Otevírám auto, najednou u mě stojí Petroušek. Podává mi čepici. Dávám si do kufru nákup. Běžím zpátky. U čepičářek zjišťuji, že je velikost stejná. Když už jsem si ji vyměnila, tak beru tu druhou. Pro pocit, že nejel zbytečně.

- Vy už nebudete mít z tohohle sukna, když zavřeli tu továrnu.

- Bereme odjinud, ale to není kvalita.

- Jak asi?

- Ze dvou třetin je to podřadné. Snažíme se nezdražovat, aby si lidi koupili, abychom prodaly, ale to kvalitní sukno, to už nedodávají.

Ještě si kupuji olej. Paní mám osvědčenou. V létě jsem si koupila levandulový. Skvělý. Dnes beru skořicový. Volám H.

- Já už jsme nahoře u parkoviště.

Klušu. Jsem jak vítr.

- Baf! Vidím tě!

Super. Jedeme k vlaku. Teď jí jeden ujel. Tak za víc jak půl hodinku další. Jedeme okolo Aktivsportu. Svítí.

- Víš co, abys tam nemrzla, dojedu si pro běžky. Mám je prý před sezonou dát do servisu a pak tě vysadím u nádraží. 

Domluveno.

Poslouchám, jak její bratr letos v červenci umřel po třetí dávce. To mi uniklo. Prý jí říkal:

-  Ségra, nečti prosím tě furt ty proruské weby.

No, a její manžel děsně toužil po čtvrté dávce. Tak ho našli na ulici. Přijela policie. Zeptala se na její jméno. Ukázala OP. Měla zavolat na toto číslo. A tam jí řekli, že je vdova. No.

Nakládám běžky a boty.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-19_Servis_bezkam/

V servisu ten hodný pán. Nevím, co chci. Mladý muž taky neví. Ale ten starší říká:

- Tady to nesmí být šedé, uděláme.

Podává mi lístek s datem 19.1.

Valím oči.

- Ne, zapomněl jsem napsat jedničku. Dnes je 19.11.

- A kdybych zapomněla, zavoláte?

- Většinou voláme na jaře.

Vtipné. Ráda sem jdu na servis.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-19_Doma/

U nádraží se loučím. Domů. Odhazuji tašky doprostřed kuchyně. Skvělá kočičí dráha. :-) Dovádějí. Přeskakují. Honí se. Sytím. Zrzka zas ven. Petrouškovi svačinku.

Zatopit. Dnes jsem si v hlavě srovnala, co jsem předevčírem, včera a dnes zaslechla:

Zprávy. Předevčírem:

- Chovy prasat se ukončují.

Zapomněla jsem proč. V hlavě mi jen zůstalo, že prasata k žrádlu nebudou. Zůstanou jen mezi lidmi.

Dnes:

- Výroba malých aut není efektivní. Výroba se ruší.

Dnes večer:

- Češi dluží na konci čtvrtletí o tři sta mld. víc, než loni. Zadlužují se pomaleji kvůli hypotékám.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-19_Vecer/

Teplo. Mourek v koši. Zrzka se vrátila. Zkouším ji usadit do koše na vyšší pozici nhttps://aeronet.news/video-kazdy-narod-ktery-odmitne-spolupracovat-s-usa-je-vydirany-a-sikanovany-cia-aby-se-podridil-tohle-prohlasil-jiz-v-roce-2013-poradce-vlady-angely-merkel-na-nemecke-televizi/ ad Mourka. Kitty si přišla říci o večeři. Sedám si k ní. Zakrývám tělem Moura v pozadí. Zas už čeká... Kitty bublá. Nadává Mourkovi. Uklidňuji ji. Nabízím bonbony, tyčinku. Poslouchám zprávy na alternativě:

https://aeronet.news/video-kazdy-narod-ktery-odmitne-spolupracovat-s-usa-je-vydirany-a-sikanovany-cia-aby-se-podridil-tohle-prohlasil-jiz-v-roce-2013-poradce-vlady-angely-merkel-na-nemecke-televizi/

Zvládla jsem. Prý jsem činorodá. Já? Jsem líná! Normálka. A teď jdu dadynat.

https://cestarelaxace.cz/ho-oponopono/

Hó oponoponó

Praktikování této metody ti umožní zbavit se negativních emocí, myšlenek, vzpomínek, které jsou ve tvém těle uložené až na buněčné úrovni a poškozují nejen tvé zdraví, ale celý tvůj život včetně tvých vztahů.

  • Miluji tě
  • Omlouvám se
  • Prosím, odpusť mi
  • Děkuji ti

Miluji se. Omlouvám se. Odpouštím si. Děkuji.

Dobrou noc!

P. S. https://aeronet.news/video-kazdy-narod-ktery-odmitne.../

P. S. 2 https://www.facebook.com/100083015850497/videos/3495513527438299