Blíží se to

A je tu. Červenec. Doba, kdy jsem si nedělala starosti s tím, že prázdniny běží. Prvního! To jsou ještě dva měsíce před námi! A když se červenec překulil k srpnu, ani mi to nevadilo. Já byla do školy zamilovaná. Školní nadšenec. Všechno mi šlo, až na jeden předmět. Tělocvik. Ješiši, přetrpěla jsem tělocvičnu nebo stadion.  S holkami jsme drbaly na parketách. Když na nás přišla řada, šly jsme si zkusit výmyk, sestavu na bradlech – kratičkou, jednoduchou. Předvedla nám ji naše tělocvikářka Věra. Dodnes se stýkáme. Už dávno nám nabídla tykání. Asi od druháku naše třídní. Její hejbni tou prdelí bylo vyhlášené. :-)  Takže škola láska. Těšívala jsem se do ní. Když se dnes otáčím, co všechno jsem si uložila do hlavy, kolik zkoušek jsem složila od základní po vysokou a jsou mi k… Nejsou mi k ničemu. Jen je všechno jinak. Takže k původním školometnému si ukládám nové. :-) Aspoň si cvičím mozek. 

Červenec je prý podle Roberta Policara nejlepší období věnovat se úklidu doma i v duši. No. Něco takového jsem si naordinovala. Dnes jsem se toho poněkud zalekla. Ale ne, Ireno, nejsi žádný zbabělec. Vymyslelas´  to, tak neutíkej. Už už se to zhmotňuje.

Nad ránem, když jsem šla spát, slyšela jsem přes otevřená okna venku vykřikovat Žofku. Ulehla jsem. Nechtěla jsem ji pustit. Ještě ji za svítání budu dávat maso, ne?

Jenže ona nedala pokoj. Vstala jsem. Pustila ji. Jéšiši! To bylo vyhoudání. Až vzbudila Péťu. Položila jsem ji na jeho křeslo do jeho studia. Docela důrazně jsem naznačila, že bude klid. Teď se spí! Ještě chvilku pokřikovala, zbojnice jedna! Ale pak jsme ona i já usnuly.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-01-kazdy-to-sve

Když jsem se probudila, kočky venku. Vyběhla jsem do zahrady. Žofka měla živou hračku. Velikou. Co jich tu běhá! Kde je hledá! Pohazovala si ji. Pak ji hodila směrem na mě. Jen jsem vypískla. Asi měla radost. A určitě se potichu smála. Jak ona tu paničku vystrašila.

Nemám nervy na to, abych sledovala její hraný nezájem. Myš sedí v trávě. Najednou se rozjede jako motorová. To ona šupajdí! Žofka nezájem. Mourek ležel v trávě. Ten bařtipán se trošku posunul, aby myši nebránil v její trajektorii. Pak ležérně máchnul packou. 

Ne. Tohle fakt ne.

Šla jsem si připravit koktejl. Když jsem vyšla ven, Mourek doloval tu koženou hnusotu. Ale jakým tempem! Jako krokodýl ji do sebe nasoukal. Ani jsem neviděla poslední sbohem. Takové to - jak pacičky zajíždějí do útrob a mávají světu na rozloučenou - poslední sbohem!

Sbíralo se k dešti. Dusno. Jak v prádelně. Mourek vydává dávicí zvuky. A jé! Myš půjde mrknout znovu na svět. Najednou mi myš vyvrhl hezky před vchodem do kačírku. Tam, kde šlapu bosou nohou. Nejlepší místo.

Taťka vyrobil lopatku na uhlí. Pořád ji mám. Metošila jsem pro pytlík a gumovou rukavici. Pro jistotu jsem vzala kolo utěrek. Pytlík jsem natáhla na lopatku. Chytrá! Nabrala jsem torza myši a zvratky, utěrkou maličko pomohla a pytlík jsem přetáhla naruby. Šup do popelnice.

Trhám černý rybíz. Mám krásný. Totiž Linda mi asi před třemi pěti lety prozradila tajemství. Když ho pohnojíš a ostříháš, raduješ se z příští úrody. Vskutku tak to je.

Poslouchám u toho rozhovor s Adélou Banášovou. Tedy Vinceovou. Holka inteligentní. Dcera nesmírně vzdělaného otce. Ráda si ji občas poslechnu. Není to hlupaňa. Její projev má hlavu a patu.

Beru si svůj vozík a rvu břečťan. Šílenost. Roste všude. Dá se vyhubit? Trhám u plotu se sousedy i takové ty ukázkové krásné jahůdky. Krásné a hnusné. Rvu je hlava nehlava. Ať se mi nesmíchají s našimi lesními dobrůtkami.

Začíná pršet. Černý rybíz dotrhám po dešti. Jedu na nákup. Už dlouho jsem nebyla. Dnes prodávají Muchu demi za slušný peníz. Ptám se prodavačky, jestli mám přinést azalku na fotce. Mám dvě vedle sebe. Jedna prospívá, druhá ne. Prodavačky tu jsou příjemné.

- Kytky? Ty se nereklamují.

- Vidíte na fotce. Kytky se reklamují.

- Tak já zavolám krajánkovi.

Za chvíli si mě našla. Prý ji mám vykopat a přinést. Nu, výborně.

Na odpoledne po kosmetice a masáži si smlouvám schůzku. Bude logistická porada.

Robert Policar upozorňuje na retrográdní Merkur v raku; prý může víc aktivovat rodinné vztahy. Pokud některá témata, o nichž si člověk myslel, že jsou ukončena, mohou znovu vyplout na povrch. Není to o selhání, ale o uvědomění a uzavření. Retrográdní Merkur znamená, že pohledem na nebe vypadá, jako by Merkur ze své trajektorie se obrátil nazpátek, jakoby se vracel zpátky. Prý je to tak třikrát do roka. Vhodná doba na čištění minulosti. Nevrhat se do nových projektů bezhlavě. Rozjímat. To právě dělám. Pokud se v tom čase člověk stěhuje, má novou práci, projeví se, že to bylo přestupní, dočasné. Máme být obezřetní v rámci dopravy i komunikace. Vázne. Zlobí technika. Ať neztratíme data. Být v klidu; prostě rozjímat. Cestovat od 11. do 23. července. Jinak komplikace v dopravě. Doprava jako komunikace a komunikace jako slovní nebo cesta.

Dojídám špecle. Nevím, proč to mu tak říkají, ale moc mi to chutná. Okurka, rajče, cibulka, smetana. Jedu k Tamaře. Vyjíždím asi o dvě minutky déle. Ještě se stavím v trafice pro balíček. Už volá. Akurátní.

U ní nekonečný relax. Usínám. Hotovo. Ireno, zas do reality.

Stavuji se v boxu pro balíček. Mám dva.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-01-kostovali-jsme

Přijíždí další člen realizačního týmu. Chjo. Blíží se to. Přivezl nám na košt šest druhů zmrzky. Lískooříškovou, povidlovou, jahodovou, vanilkovou, kávovou a šestou jsem zapomněla.

Sestavujeme itinerář.

- Já si jdu pro diář, už jsem z toho jelen.

Všichni si poznamenáváme, co kdy kde jak a proč.

Končíme poradu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-01-dekujeme

Petroušek mi jde pomoci dotrhat rybíz. Až zítra ho zpracuji.

- Vidíš? Stihli jsme to akorát před deštěm.

Hlavou se mi honí budoucích čtrnáct dnů… Andělé, stůjte při mně!

- Peťuš, trošku jsem se lekla, co jsem si vymyslela.

- Já ti pomůžu. Neboj se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-07-01-vecer

Tak se nebojím. S Péťou se nebojím ani čerta. Ani navlečeného do černého.

Dobrou noc!