Bloudím, tedy jsem
Šero. Za závěsem prosvítá můj hedvábný lampionek. Petroušek mu vyměnil baterii. Jeho nabití vydrží celou noc. Připomíná mi něčím dětství. Nechávám si při usnutí maličkatou škvírečku mezi okraji neprůhledného závěsu. Nechávám se odnášet tam, daleko, do bezpečí maminčiných křídel.
Pípá UPS. Hned jsme oba při smyslech. Co to je? Bude půl sedmé! Už vím. Kreteni z ČEZu zas vypli proud. Pé´ta hodnotí:
- To si dělají pr...
To teď dělají často. Asi od srpna. Už proud vypnuli snad patnáctkrát. Ráno, v poledne, dopoledne… Dnes hezky jako budíček. Copak já, mně sedí na víčkách skřítek s kouzelnou hůlčičkou. Já spím na lusknutí prstu. Petroušek už nikdy neusne. Skřivánek chodí včas spát. Ráno brzy vyletí. Pravděpodobně se narodil přes den. Ví on vůbec, v jakou hodinu přišel za bratrem na svět? Nečekán jako překvapení. Byli tam připravení dva. Pro prvního jméno bylo. Druhý? Divení. Jsem tady! Divili se tak, že mu vybrali jméno, které v ten den našli napsané v kalendáři. Ješiši, aby tam nebyla Božena! Nebo Irena! Nebo Hana! Nezávidím lidem, kteří jsou Davidové, Evy a tak. Ještě že nejsme u indiánů. Aby se někdo jmenoval Boží hod vánoční. Nebo když má někdo svátek nebo narozeniny poslední den školního roku na vysvědčení. Petroušek patří k těm, kteří mají v jednom dni obojí. Mám štěstí. Slavím v dubnu a červenci. Hezky mi to vybrali. A tak to má být. Co nejvíc oslav! Radostnách frekvencí. Dnes někteří ani nevědí, že mají jmeniny. Oslava vibrace. Mé jméno se vlní na nebeské klenbě. Tak to má mít každý! Radovat se ze své frekvence. Narodila jsem se po půlnoci. Proto jsem sova. Noční dítě. - Péťa vylézá. Než shodí nohy z postele, už spím. Mám budík na kousek po osmé. Na devátou přijde klient. Maličko jsem si ještě přispala. Poplach. Vstávej! Budík už budil. Dělej. Co dřív? Na čem ti víc záleží? Nejdřív přípitek na svět, na lidi, na zdraví, spravedlnost, modrou oblohu, čistou přírodu, štěstí, zdraví, lásku, MÍR! Umýt obličej. Nabalzámovat ho oleji, krémy, séry. Kočky mají připravené mističky s játry, hovězím, kuřecími krky. Už jsou tady. Žofinka by ráda měla to, co mají kočky rády. Naplněné misky se suchým, s mokrým, s vodou, případně mlíčkem. Ano, nesmějí mléko. Naše kočky ho hltají. Obzvlášť čerstvé od krav v den nadojení. Jenže Mourek by vypadal jak koule. Trpí syndromem strachu o potravu. Skončily vrchovaté mističky. Když vedle sebe žerou, stojím nad nimi, neb on je rychlý. I dnes. Přiběhla jsem z koupelny pozdě. Vytlačil hlavou Žofii z mističky. Ta vedle něj přihlížela jeho stolování. Stihnul vyžrat i její porci.
Zvonek.
- Ahoj! To je pro mě vražená hodina.
Měříme. Pán trošku mladší než já; má moc krásné hodnoty. Jediné – co lidem jde obtížně – břicho. Termín. Odjíždí. Mám tu na sušáku povlečení. Už druhý den. Na půdě Teslovy podložky. Koukrová jede nejdřív na nákup. Koupím kytku, zajedu na hřbitov – jsem si myslela.
Jedu nacvičeným bludištěm města. Jak to, že tu není fronta u semaforů? Vyjely mi oči jak hlemýžďovi na kapotu. Čelist klapala:
- Cože? Co to je? Zákaz vjezdu padesát metrů? A jak se dostanu ke křižovatce? Ješiši! Co mám dělat? Kudy? Pomóóóc!
Jak jsem stará, tak jsem se vyděsila. Otáčím se úplně v klidu na silnici, kde bych to ještě včera nezvládla. Vracím se. Projíždím sídlištěm. Intuitivně zahýbám k semaforům. Nahlížím z kolony před sebe. Joj! Mohu rovně a vlevo. Pomoc! Chci vlevo. Ale nikdo tam neodbočuje. Zapůsobila stádnost. Strachy jsem se vrátila po kruháči v protisměru zas vpravo. Tam už čeká fronta na zelenou. Kdy se mi podaří jezdit vlevo. Na všech kruhových objezdech jsem si jízdu vlevo vyzkoušeli. Ještě štěstí, že v protisměru nenaskočila zelená. Ireno! Ty ses tu ztratila! Parkuji u Penny. Jdu se podívat na značení. Fakt. Mají tam rozdvojku. Dvě šipky vlevo a vpravo. Volám starostovi. Smějeme se mému vyděšení. Prý dnes pustili jednosměrně kus hlavního tahu. Pozor. Změna bude i u výjezdu z Kauflandu. Žižkova zavřená. Jede se vpravo na Hradec; na konci města odbočit domů. Tam tehdy začínali s frézováním. Točila jsem varování pro Brutalisty. Není nad ostražitost. Semafor. Všichni jedou rovně. Tak tedy vzhůru vpravo. Odvážně a jediná!!! vpravo. Jediná! Copak nikdo nevěří dopravní značce? Všichni jedou rovně. Nemám před sebou žádného vodiče. Jedu opatrně. Dobré cvičení na mozek. Všude vyfrézováno. Stále mění směry, povolení, značky.
Jako v době kovidu. Důchodci od desíti. Druhý den důchodci od devíti… Furt ve střehu. Léčba zdarma.
Necháš-li se, v Kauflandu tě připoutají kuponem – nakup čtyři tisíce, vrátíme ti sto deset. My tě oholíme a pak ti šprkneme prémii, blbečku! Mám v papírovém letáku přehnuté rohy u zboží, které se mi hodí. Moc toho není. Přesto u pokladny vyjedou bulvy na vesmírnou částku. Přes léto umím žít bez řetězců. Víno, maso kočkám, kytky, jogurt, tvaroh, skyr, smetanu; zrovna na skyr jsem dnes zapomněla. Jinak vše máme. Jedu s košíkem a koukám. Beru dvě hrušky. Dávám pozor, aby byly české. Mají tu krásná jablka – z Itálie. A proč ne z Dolan?? Beru lojové koule. Slunečnici mám od paní s krámkem s hnojivy. Udělám jí kšeftíček. Sádlo. Svíčky na hrob. 12% smetanu ve slevě. Dívám se, co jsem si zahnula v letáku. Mezizubní kartáčky. U pultu deset kuřecích krků kočkám. Krůtí prsa s pěknou cenou pro nás. Játra určitě nemají. Paní prodavačka mi ukazuje – hele, jsou tu.
U pokladny hledám takový ten kupon s útratou. Pokladní neumí poradit. Neva. Stavím se na informacích. A tam mi ochotná mladá paní nalistuje ten onen.
- Aha, tady jsou ty letáky. Jé, zrovna mám játra. A Muchu Ice. Na to se asi nevztahuje.
- Vy máte jiného Muchu. Ale kdybyste si zadala játra, tak tam ušetříte…
- Nechci obtěžovat, ale mohla byste mi je odmarkovat?
- No, podíváme se, kolik ušetříte.
Odmarkovává, doporučuje si ještě pro jatýrka doběhnout. Na balíčku deset korun. Mascarpone – osm korun… Nakonec je to pěkná sumička sedmdesáti korun dolů.
- Tak to se mi vyplatilo vás tu zdržovat.
Je hodná. Ochotná. Milá. Laskavá. Trpělivá. Děkuji.
Teď si tu projíždím ty slevy v telefonu znovu:
K – Jarmark jogurty sleva 20%, stejně tak vína tichá všech tří barev, ješiši, 40% na croissanty – ty už nekupuji dvacet let. Joj, ty časy praseckého nekoncepčního stravovaní jsou pryč. Ješiši, choceňské pomazánkové třicet procent. Dřív jsem ho kupovala. Na pomazánky, místo mascarpone… Vůbec nebrat. Nezdravé. Nevhodné. 40% na vanilínový cukr – kdo ho kupuje? Snad vanilkový. Broskve plátky – 20%. Parenica, Mucha sekt, Olma smetana 33% s 30% slevou. Hele, SKYR 40%. A na ten jsem ani nevzdechla. Jejich kjupony se mě většinou netýkají. I kdyby mi dali slevu 50% - je mi to k ničemu. Průmyslově zpracovaným potravinám se vcelku obstojně a důsledně vyhýbám.
Ireno, buď ostražitá. Padesát, sedmdesát… Včera v Lidlu za vřesy dva krát dvanáct… Poslali mi stovku. Mami, vidíš? Takhle jsi vždycky skládala korunku ke korunce. Opravovalas´ baráček. Zvelebovala ho…
V Penny prodávali krásné květáky za příhodnou cenu. Tak dlouho jsem květák nekoupila! Dávám pár růžiček s mrkví a bramborami na páru. Obaluji. Smažím na sádle. Okurkový salát, rajčata, šalotka. Přestalo pršet. Jdu obědvat na slunce.
- Peťuš, mně se tak nechce nic dělat. Já jsem z těch nákupů unavená.
- Tak si jdi lehnout.
- Na hřbitov pojedu zítra. Dnes umyju aspoň tabule na terase.
Lezu na půdu. Sbírám prádlo. Žehlit. Kdy? Vrhám se na skla. Pomalu se šeří. Nechávám nábytek na terase odsunutý. Zítra za světla doleštím šmouhy. Neumím žehlit. Neumím leštit zrcadlo. Na oknech vždycky najdu nevyleštěné místo… Normálně jsem s tím prošla životem. Úspěch. On to nikdo nezpozoroval. 😍🩷🤣
Rychle poklidit na ostrůvku. Míchám tvaroh s mascarpone, šlehačkou a malinami.
- To je dobré! A jak syté!
- Takový ovocný míša.
- Dej mi to s sebou zítra do práce.
Plním mu malou termosku. Maliny se musí rychle zpracovat.
Do misek kočkám. Nakrájet krky, játra, hovězí. Koktejl pro nás. Poslochám u práce Šalingrad.
Tak rychle to uteklo. Den za dnem. Jdu spát. Žehlení maňana. Ráno jedu za Erikou.
Dobrou noc!