Bloumám. Pozoruji. Chybí... První začátek prázdnin - sama
Zas bude půlnoc. Hlava mi klimbá. Dnes jen krátce. Píše mi to samo.
Jela jsem městem. K ševci. Máme hodného. Byl celý život navázán na svou maminku. Vrátnou v nemocnici. To tu ještě nějaká byla. Myslím nemocnice. Měli jsme i vrátnici. V posledních letech seděla v jejich domě u okna. Ta maminka. (Píšu jak hoten - tót J) V době synovy směny v továrně vydala opravenou obuv. Přijala k opravě. Její syn, vyučený švec, je jeden ze dvou tady ve městě. Docela by mě zajímalo, ke komu budu vozit boty. Mám štěstí, vybrala jsem si mladšího ševce. Ten druhý pracuje už jen málo. Zestárnul. Díky za oba.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-01_Kocky%2C_kocky/
Na přelomu roku jsem si koupila zlaté boty. Přišly v krásné krabici. Nádherné. Pohádkové. Kdyby jejich páseček nebyl tak o čtyři cm kratší, byly by i fční. Co s tím? Aircloth. NEKUPUJTE od nich. Místo žinýlkového svetru pošlou jen potištěnou atrapu. Boty odpočívaly v krabici. Včerejší úklid po myším vetřelci mi pomohl zbavit se toho, co na zbavení se čekalo. Prohlížela jsem si boty neboty do neexistujícího plesu. Doba postavená na hlavu. Na nákup se vypravuješ jako do boje. V hlavě si opakueš zákony. Jedu. Zkusila jsem obchod, kde na mě rok útočila baba z ostrahy. Připravila jsem se. Nikde nikdo. Prošla jsem obchodem bez roušky. Na FB lidi pořád píšou, jak chodí, chodí, chodí bez roušky. Zatím jsem nepotkala ani nohu. Žádný rebel. Nikdo odvážný. Všichni si hřejou mordy v respirátorech prapodivného neschváleného výrobce. Ani pro děti se neobtěžovali poskytnout certifikát. Asi věděli proč. Včera jsem poprvé slyšela o oxidu grafenu. Jestli tedy grafén existuje, způsobuje prý oboustranný zápal plic, exémy, ztrátu čichu, chuti a pocit kovu v ústech. Nejsou to náhodou příznaky kovidu? Tahle šmakuláda je prý v respirátorech a tvrdých testovacích štětičkách poctivě zaváděných tak hluboko do hlavy, dokud na druhé straně hlavy špejle nevylela. J
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-01_Botky_samochodky/
Volám z parkoviště, jestli máme švícka doma. Máme. Ale speciální stroj na pásečky prodal. Přesto mu botky samochodky vezu ukázat. Přemýšlí.
Vidíte támhle ten žlutý dům? Tam bydlí brašnář a čalouník.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-01_Jaromer/
Jedu uzoulinkou uličkou do náměstí. Parkuji. Parkuji hodně daleko od žlutého domu. Šlapu ulicí. Hledám. Jaroměř je kouzelná. Má pohádkové domečky. Krčí se jeden ke druhému. Podpírají se vzájemně. Kdysi tu řádilo cikánské obyvatelstvo. Překlep: bydlelo. Někdo rozhodl pár domků i s obyvatelstvem strhnout. Ne, to si vymýšlím. Ale záměr tam byl. Od té doby prý břeh hradby ujíždí. Rozhlížím se. Mám čas. Nemusím dávat pozor na cestu. Objevuji dva domečky. Jezdím okolo nich. Vykoukly na mě až dnes. Čalouník nebyl doma. Jen jeho pejsek se ozýval za zamčenými dveřmi. Vracela jsem se k autu. Ono to naše město, když si najdeš průzory, zaměříš se, je nádherné. Jen ho vnímat. Nasedám do auta. Jedu ke gotické bráně do náměstí. Rychle vyskakuji. Fotím pro Blanku ty sovy ve znaku. No jo, jenže Blani má šedý zákal. Blani, tak to neuvidíš ani ten vzdušný obláček...
Večer přijíždí zákaznice. Krásná, štíhlá, sošná.
- Ty jsi krásná. Moc ti to sluší.
- Ale tobě to taky sluší. Jakou máš pleť.
- To mám, viď? :-) :-) :-) Totiž já ji vyživuji zevnitř. Skin boosterem. Máš?
- Mám. A dělá mi divy. Ono taky to jídlo vyživuje.
Povídáme si o tom, co bychom už nikdy nevzaly do úst. Odjakživa nikdy jsem např. nejedla svlíkací párky. Brr - je mi z nich husno. Když každý za den sníme jednu kreditní kartu, myslím, že pokud někdo zblafne (měla jsem tam zblajzne, ale UI mi to opravila) tři párky s prapodivnou pastou z kopyt, zobáků, peří a umělohmotným zahušťovadlem, má půl kreditky v sobě natotata šup.
- Představ si, dnes jsem jela uličkou pomalu a pofňukávala jsem po mamce:
"Mami, tys mě tu nechala. Stýská se mi po tobě. Naše plkání. Tvé rady pro mě. Tys mi naposledy řekla: Nebul, já to vydržím. - to bylo pro mě, viď? Abych neskuhrala. Vytrvala. Mami, bez tebe je to prázdné. Už mě nikdo nechválí. Neposiluje. Tos´uměla jen ty. Nikdo, nikdo už mi to neřekne po tvém."
- Věříš, že já jsem dnes taky mluvila s mamkou. Zajímavé, že ne s tátou. S mámou je to čerstvější.
- Já s taťkou ani taky ne, mně byly tři roky. Ale asi jsem si ho krásně obrečela, jak umřel Gott. To jsem nemohla čtrnáct dní ani mluvit, jen jsem brečela a brečela.
Ukazuji ji mandalku od studánky.
- V ten den všichni šíleli, jak je bolí hlava, a já si hrála s poupátky růží, oblázky kamínků u vody. Na ten den rituálně vyvraždili Ležáky, teď spustili to peklo našim lidem. Ublížili... A já si bezstarostně tvořila mandalu. Jsem echt blázen.
- Vidíš, já ty echtovní blázny miluji.
- Třeba Džimi, viď?
- Jo, Džimáč je super blázen. Moudrý.
- Tak.
- Jak jsi dala ten váš společný vzkaz, že kdyby po Micku Jaggerovi chtěli roušky, že by to asi nepřijal... Tam bylo hluboké poslání o hlouposti tohohle světa.
- No jo, prosím tě, tady Nejvyšší správní soud ruší jednu hloupost za druhou, ale Ken vymýšlí mastnější -stupidity, o nichž bychom ještě před dvěma lety uvažovali jako o výplodu chorého mozku. Nic není nemožné.
Ministr zdravotnictví není římský diktátor, neudržel se správní soud
Kam jsme se to propadli...
Soud zrušil f jako FŠECHNO! Zavřené školy - protiprávně! Zavřené vleky a lyžařské areály - protiprávně. Rouškování - protiprávně. Testování - protiprávně. Zavřené tělocvičny, vleky, lyžařské areály... Protiprávní!!! Všechna příkoří - protiprávní bezpráví! A koho to zajímá?! Jedeme dál kočárem bílým kol černých skal!
Já jsem vám říkala, že mi dnes píšou písmenka sama.
Zrzka už dávno děti vykousala, omyla, nakrmila, pacifikovala. Teď leží na koberci. Stráží košík se spícími houstičkami.
Já jdu taky. Dobrou noc!
P. S. Dnes nic moc, ale i tak to byl hezký den. Divný. Tmavý. Spíš do temna. Všechny bouře projdeme. Vše zvládneme. Jen být hodný, čestný, pokorný, láskyplný dobrý člověk.