Bohatý den
Překvapení! Slunce! Bezvadné vstávání. Snídáme s kočkami. Ony maso. Já svůj Herbalife. Nečekala jsem, jak bohatý den dnes budu žít. Slunce. Práce. Radost. Cvičení. Doteky. Kočky. Hojnost. Vzpomínky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-zase-kocici-rano
Chvíli se muzlám s kočkami. Nekonečné divadlo. Hrají pro mě. Natahují pacičky. Protahuj těla. Omývají se. Ňuchlají. Jsem součástí jejich smečky.
Až zazvoní zvonek, holky se vylekají. Stalo se. Přijel fyzioterapeut. Mourek chce ven. I když to je odvážný rytíř. Ten se nebojí. Pouštím ho. Kde je Žofka? Jistí své bezpečí pod gaučem. Jen po dobu návštěvy cizí osoby. Jak odejde, ani nevím, jak rychle se přemístí zpátky do koše.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-dnes-s-fyzioterapeutem
- Co vás trápí?
- Jak běhám po Hradci, batůžek mě tíží. Možná záda. Maličko loket. Ale to už bude artrózou. Včera jsme se smáli s Péťou, že altrózou.
Začínáme od chodidel, kolena. Loket. Cvičíme přetahování. Ždímání. Posilování.
- Jaká mám lýtka? Jsou unavená?
- Ne, ne. Já jsem nikdy vaše tělo nezažil unavené.
- A před dvěma měsíci jste mi vyléčil slovem plotny. Ani nevíte. Mám na mysli, jak jste řekl, že vůbec byste nepoznal, že jsem zažila dvě vyhřezlé plotny. Že byste to poznal jen na rezonanci. Od té doby chodím jistě.
Kroutí mi končetinami, nádech, výdech, povoluje mi tlápoty.
- Víte, že si takhle někdy cvičím sama? Nejdřív zkusím, kam dosáhnu. Pak nádech, výdech a přitlačím.
Říká mi, jak se tomu říká. Ale to už jsem zapomněla. Přesně si ale pamatuji okamžiky před vyhřeznutím plotny. Na to nezapomenu nikdy. Je to už tolik let! Vím proč.
Na jedenáctou přichází Petroušek se svým bolavým ramenem.
- Mně to nějak přestalo bolet.
Pobízím ho. Pomoc mu přijede až domů.
- Nepovídej. Sedni.
Kluci se znají. Jdu čistit okénko u kamen. Pozoruji cvičení, léčení, pohmaty.
- Uvolni se.
- To on neumí. On se zkrátka neuvolní. To by měl dostat za domácí úkol.
- Ona mi zakázala pracovat. Ale to já nedokážu.
Dodávám:
- Naši předci, když je něco bolelo, plácli si na bolestivé místo nějakou placku, bylinu a přestali na chvíli s fyzickou činností. Když bolest odezněla, byli zdraví. Bez doktorů, bez prášků, bez obstřiků.
Hotovo. Žofka už je v koši. Nebezpečí pominulo. :-) Nedůvěřuje cizím lidem. Stále ji to málem život. Jdu vařit. Mám ráda bramborovou kaši, ale vlastně ji ani nevařím. Do střev je příliš hladká, slizká. Dnes dávám na páru brambory a mrkev. Našlehávám kaši. Mrkvička ji ozvlášťňujě. Co ke kaši? Co asi? Přece u nás žádné vepřové, žádné hovězí – to jen pro kočky. Krůtí prsa na cibuličce, másílko. Já sklenici vína.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-posledni-letni-pozdrav
Sluníčko je tak silné, že ještě probralo k životu fontánku. Milé. Letní pozdrav. Už se chystám ji vylovit. Vyčistit. Uklidit. Tak ještě zítra…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-rozkvetla
Kytička od Ivy hezky rozkvetla. Něžňounká. Dnes byl první šedivák. Kytici od Lindy mám stále venku na stole. Vidím na ni. Přežila. Poslední rajče venku sežehl chlad. Ještěže jsme včera uklidila jablka. Zima přichází…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-v-zahrade
Jdu ven. Úplně se těším! Tetelím se radostí, že mohu pracovat na slunci na zahradě. Co se to s člověkem stane? Když to byla povinnost, hrabat tady listí na zahradě na hromadu. Pak ho pracně podpalovat. Rozfoukávat oheň. Člověk nasákl do oblečení, vlasů, rukou dým. To jsem neměla jako holčička vůbec ráda. Probírám listí. Hledám v něm ořechy. Tenhle ořešák letos napadla nějaká americká vrtule. Jsou černé. Nejdou od slupky. Ale jadýrka mají dobrá. Oříšky jsou drobné. Žofinka provádí akrobacii nad mou hlavou. Vyndávám neopatrně suchou větvičku z větve, po které se šplhá. Málem, málem spadla. Ale ne, jako artista se vysoukala zas na větev. Mourek kocourek přízemní. Ten nahoru maximálně kouká. Pracuji s radostí a zápalem. Nabíjím oči sluníčkem. Pozoruji pak pod zavřenými víčky skvrnu. Jak se mění. Čekám, co se mi tam ukáže. Hraju si. Poslouchám ptáky a Ivo Šmoldase. Vak mám vrchovatý listím. Košík přeplněný ořechy. Jdu si domů pro bedýnku.
- Peťuš, tam je hezky.
Odpočívá. Vzal si to k srdci. Vracím se do zahrady. Jak šlápneš domů do tepla, najednou už se ti ani moc nechce dodělat práci. Maňana. Ještě budou padat ořechy i listí. Ještě je čas.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-vecer
Loupu jablka, vykrajuji jádřince. Těsto na štrůdl. Vláčné. Krásně se s ním pracuje. Ale dnes jsem jablka nezavinula. Jen schovala těsta v jedné vrstvě.
- To voní! Ale tys toho letos napekla!
- A těch jablek co už jsem zpracovala.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-ziva-abeceda
Na FB vidím známou knížečku. Spíš sešit. Živá abeceda. Měla jsem ji zabalenou v takovém lesklém temně zeleném papíře. Nebylo vidět na desky. Ale dobře si pamatuji žlutý obrázek jak jdeme do školy. A název učebnice. To jsme ještě neuměli číst a psát. Učili jsme se mluvit. Tvořit věty. Popisovat obrázek. A co tam ještě, děti, vidíte? Zatím jsme procvičovali jen uvolňovací cviky. Příprava na Slabikář.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-slabikar
Jarmila Hřebejková, Irena Fabiánová, Anna Šimanová Slabikář: 1 - Učebnice pro 1. roč. národní školy1960 | Státní pedagogické nakladatelství
Hledám. Nikdy jsem netušila, že autorkami byly tři ženy. Pamatuji se, jak jsem měla v podnájmu u Škodů, než mamka pořídila za tatínkovu dílnu náš malý domeček, tak jak jsem měla v ložnici na stolečku, který mám nyní v zimní zahradě, ješiši, to je věta. Absolutně nemožná, špatně vystavěná. Ještě jednou: Na stolečku v ložnici za dveřmi jsem měla svou hromádku knih. Na každé bylo SNDK. Maminka mi vysvětlila, co to je. Státní nakladatelství dětské knihy. Kdežto SPN bylo Státní pedagogické nakladatelství. Panoval tu řád. Všechno bylo jasně pojmenované. Žádný chaos.
Můj Slabikář. Ten byl krásný s červenými deskami. Jak se mi líbil! Hodně dlouho, ještě snad v dospělosti, jsem měla Slabikář i Početnici tady v chatičce na zahradě. Pak se ztratil. Měla jsem v něm maminčiny podpisy K - Konečná. To jako že jsem doma četla. Na konci, to už jsme četli a psali, měl před prázdninami delší texty. Můj oblíbený o Míťovi. Miloval všechna roční období. Jako já. On mě inspiroval. Hledám obrázky Slabikář 1960. Za mě se první stupeň jmenoval národní škola. Od první do páté. Později pátou přeřadili k druhému stupni. A má studia mi umožňovala učit na všech školách 5.-12. ročník. Tedy na střední.
V Živé abecedě jsme se učili na každou samohlásku básničku. Na háčku ve třídě vždycky visel velký obrázek ve dvou dřevvěných lištách korespondující s učivem v Živé abecedě. Obrázek se pak srovoloval a převázal černou šňůrkou, připevněnou na lištičkách. Procvičovali jsme paměť, artikulaci, recitaci. To byla škola! Básničky byly lehce zapamatovatelné. Každá samohláska se procvičovala zvlášť. Každé dítě umělo mluvit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-a
A: František Hrubín
Alenko stůj, auto houká
na něm v pytlích bílá mouka.
Auto mouku rozváží
z velikého nádraží.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-e
E: -
František HrubínEva hledá míček,
spadl do kytiček.
Pomoz hledat, Emilku,
najdeme ho za chvilku.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-i
I -
František HrubínIvane, Ivánku,
otevři čítanku!
Ireno, Irenko,
najdi tam písmenko!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-o
písmeno O -
František HrubínOvečky pasou se samy,
jehňátko drží se mámy:
okolo ovce se točí,
ta z něho nespustí oči.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-19-u
písmeno U - František Hrubín
Umyvadlo jen se třpytí,
ukaž, jak se umíš mýti;
ať se v něm tvé ručičky,
lesknou jak dvě rybičky!
Na FB někdo píše:
Ucho, ucho, ušatec už je nás tu plná pec. Uličníci z celé školy, už sedíme nad úkoly...
Můj den byl pohádkový. Krásný. Copak přinese zítřek? Blíží se novoluní... A na konci měsíce dziady. Ano, učili jsme se, že je to drama polského básníka Adama Mickiewicze. Jenže název převzal ze slovanských pohanských obřadů; při nich mělo být duším dědů pomoženo prostřednictvím jejich vyvolávání, zpěvů a poskytnutím jídla a nápojů dosáhnout posmrtného klidu. Blíží se Dušičky...
Tak zas zítra!
Dobrou noc!