Boj o život

Můj denní fárplán popsal celý papírek. Jedu zpaměti. Cvičím ji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-kocicky-po-snidani

Kočičky se pěkně nasnídaly. A já mohu jet. Na desátou k Erice. Před desátou dvě zastávky. První – odložena po Eri. Druhá – neúspěšná. Tak to den pěkně začíná. Do prčic!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-u-eri-a-abby

K Eri přijíždím asi s pětiminutovým zpožděním.

- Erinko, přijela bych přesně, ale měla jsem dvě zastávky, ani jedna úspěšná.

Dnes melíry. Moje hlava už to potřebuje. Jinak bych byla úplně bílá. Bílá!!

- Eri, ty už mi asi tři čtyři roky nebarvíš tu blond.

- No, protože máš krásný odstín té šedé. Je moc hezký. Tak ho jen probarvuji tmavou.

S Erikou je klid, pohoda. Tu holku miluji. Račice jak já. Ale úplně jiná. Z první dekády. A já před koncem blíž ke lvu. Erika – nesmírně šikovná, výtvarně nadaná. Měla jsem v životě asi tři skvělé kadeřnice. Jedna v Kleinu u Klapků v Kopečku. Míša. Pak se od nich trhla. Jezdívala jsem za ní do hotelu Černigov v HK. Pak jsem si našla u nás. Čupr skvělá holka. Šikovná. Milá. Podobná herečce Evě Jakoubokové. Moc ráda jsem k jí svěřovala svůj střih. Měla jednu vadu. Chlastala. Víc a víc. Když jsem si jednou měla umýt hlavu a ona neudržela nůžky, byl stop. Ale to už jsem díky své družinářce měla vyhlédnutou tuhle Eriku. Neznala jsem ji. Ale znala jsem její práci. Vecpala jsem se k ní. A to už je mnoho mnoho let.

- Eri, tuhle jsem si něco četla ve starém deníku. Jak ke Quincy přibyla tahle kráska Abby.

Abby na mě hledí. Očichává mi kabelku.

- Jen si to očichej. Cítíš kočičku, viď?

- No jo, na křesle, kde ji občas odložím, se k ní tulí Žofie.

Mezi melíry máme dost času k hovoru. Abby jak mimino sedí u nás. Venku prý čichá myši a ptáky.

Eri dramaticky vyslovuje:

- Myšička!

- Eri, jak ona mluví i očima! Ta je inteligentní!
- No, víc než byla Quincy.

Ptám se na manžela. Dnes odjel. Byl s ní chvíli venku. Odvedl ji nahoru do bytu. Míjeli se s Eri.

- Představ si, co udělala! Posrala se v bytě na dřevěnou podlahu! Ale ona to dělá tak, že nejdřív velká hromada, pak jde a trousí za sebou až do nejmenšího bobku.

- To bylo smradu, viď?

- No to bylo hrozné. Hned jsem věděla.

- A to se urazila, že je tam sama?

- Nevím, byla venku, schovala si to domů.

- A kdy to bylo?

- Dneska!!

- Cože? Jak je čisťounká.

- No, Quincy chodila zvracet do postele. To bylo bezvadné. Si lehneš. Ucítíš to. Všechno musíš vházet, vyklidit, umýt... 

Řehtám se. Protože já bych vystřelila až ke stropu. Fůůůj! :-) Milovníci zvířat s nimi zažívají dobré i zlé.

Máme hotovo. Eri mi vyštapicírovala hlavu.

- Eri, já jsem stará! To je strašné!

Je to k smíchu. Včera na školení o vnější korejské výživě Herbalife bylo řečeno, že je třeba přijmout stárnutí a jen ho zpomalit.

Eri vyslechla můj včerejší příběh na ostro. 

- To nemáš ze sklerozy. To je přemíra informací.

- Tak. Teď jedu…

- A pak se nezapomeň stavit pro mléko. Říkej si mléko, mléko.

- Pravda, pravda. Abych to nepřejela.

Totiž včera jsem poprosila, jestli by mi vyhodili dnes před desátou před statek dva litry a tři litry mléka. Za deset deset mlíko nikde. Pán míchal bazén. Jako bazén mléka. Jsou to nesmírně milí, hodní, ochotní, pracovití a příjemní lidé. Prý mi ho mladý hned donese. Kluka jsem učila. Miloval už v dětství práci zemědělce. Brní příjemně u srdce. Ne, ne. Zajedu sem po obědě. Ještěže jsem nezavolala Ivě, aby čekala. OK. Teď ještě jedu za jedním člověkem, od kterého něco potřebuji. Mám ho moc ráda. Tají přede mnou nemoc. Srdce se svírá. Ach, ať to dobře dopadne. Bože, na světě už jsou elektrody, které změní vlnění nemoci na vlnění těla… Ach!!

Vysvětluji, co potřebuji. Je odborník. Velký odborník. A ochotný hodný dobrý člověk. Asi ho zas něco čeká v léčení. Smlouváme si termín na konec října. Já už se modlím za tolik lidí! To není možné! Taková řádka jmen. Všechno hodní, všechno láskyplní, všechno relativně mladí… Kuva!

Jedu po obchvatu. Odbočuji do vesnice ke statku. Z druhé strany je kravín se Stračenami. Mají o sebe výborně postaráno. :-) Mlíčko přichystané u vrat. Vhazuji peníze do schránky. Nakládám láhve do kufru. Kudy já bych tak mohla jet. Nebudu se vracet. Iva mě naučila cestu mezi poli. Jedu kousek dál, dál. Tady je cesta od kravína. Ano, tudy už jsem jednou Ivě mléko vezla. Volám jí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-u-ivy

- Jé, a nemáš prosím tě víc než tři litry?

- Ivo, už jsem v polích. Ale neboj, já ti zas přivezu. Vím, že ho potřebuješ.

- To seš moc hodná. Tak já tě budu čekat.

Volám Petrouškovi, co jsem kde vyřídila. I pozdravy jsem předala. Ještě přejet hlavní tah po uzoučkém novém mostu. Původně vedla cesta pro zemědělce jen po polních. Tenhle most je nový kvůli novému silničnímu tahu.

Beru za kliku. Beník vůbec neštěká radostí jako vždycky. Je vykoupaný. Trošku smutný. Nebo vyděšený? Zakřiknutý. Iva žaluje:

- Představ si, Beníček dnes bojoval o život. Šli jsme k prodejně.

- Tu už máte zrušenou. Tam je nějaká temná divná moderní stavba.

- No, vždycky chodíme kolem ní po druhém chodníku, když si jdu pro oběd. A dnes jsme šli na druhé straně. Z branky vyběhl nějaý buldok. Začal Beníka mordovat. Podívej, jak Beníčka stisknul. Ale kde se vzala, tu se vzala, vyběhla Veronika. Já tam stála v šoku. Nic jsem nedělala, jen jsem koukala. Ale ona ho zachránila. Zavolala policii. Už se to stalo podruhé s jiným psem. 

Ukazuje mi kousance, vygrhanou srst. Stiskl ho pořádně. Má ruka na Beníčkově tělíčku cítí chvění. Pejsek zažil šok. Ještě se klepe.

- A došla sis pro oběd?

- Došla. Beníček bojoval. Ale neměl proti tomu velkému šanci.

- Tak hlavně že žije. Ivo, teď si tady hezky oba lehněte a odpočívejte. Protože šok vyděsil i tebe. Když si to od desíti hodin pamatuješ. Je jedna.

- No, právě jsme o tom přemýšleli.

- Jj odpočiňte si. A neboj se, já ti zas mlíko přivezu. A nebo pošlu Péťu, neboj!

I- va se vděčně usmívá.

- Jo, a dojdi si na půdu pro ořechy.

- Kam?

- Naproti. Já ti to připomenu. Teď si jděte dáchnout.

Vyptávám se ne ženskou rodovou linii. Maminka nám prozradila něco z dějin rodu. Iva mi potvrzuje. Je to ze strany tatínka. 

- Babička byla, co jsem ji znala, vdova.

- Jako taťkova maminka?

- Ano.

V tom případě se podívám i na její maminku. Na rodinných konstelacích jsem viděla i sedm žen jako sedm generací za sebou. Pokusím se to vyčistit.

Nesu si v hlavě informaci, potřebnou pro svůj plán.

Pokračuji dál v úkolech dne. Stavuji se v Penny. Od čtvrtka mají mít sodu a kyselinu citronovou. Mé dva mycí prostředky. A hele, ono ti prodávají už dnes! Je středa? Určitě je středa. Večer jdu do knihovny.

Namáčím rýži do octa. Vyplaví arzen. Strouhám si okurku, přidávám rajčátka a cibuli. Venku mám ještě asi misku rajčat k očesání. Miska čeká v lednici na konzumaci. A pak už končíme. Dnes jsem viděla v Penny okurky – krásné – asi za devět korun. Já mám některé žluté, ale nejsou gumové, pořád jsou dobré. V létě jsem podarovávala Ivu. Měli jsme hodně. Našich. Eco bio.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-siesticka

Kočičky siestují.

Měla bych udělat dvě objednávky. V každé dostanu žvýkací přírodní vitamíny pro děti. 

Jeden z úkolů přesunu na zítra. Asi dva dny zpátky jsem našla prosbu, zda bych nedosvědčila, že mi pisatelka darovala sponzorský dar. Není nyní v dobré situaci. Stojí u soudu. Bez ohledu na to, co si myslím o jejím skutku, jsem připravena svědecky doložit, že jsem pro školu od ní opravdu sponzorský dar obdržela.

- Uděláš mi nápoje na zápas?

- Udělám, Petuš. Jen jsem si na chvilenku sedla. Udělám.

Jdu mu připravit výživu, aby kluk mohla po příjezdu ze zápasu nahlásit: Vyhrál!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-parky-v-knihovne

Na pátou jdu do knihovny. Parky v našem kraji. Přednáší paní Hrabíková.

- Ono to dnes není?

- Je, od půl šesté, jako vždycky.

- Ješiši. Chcete říct, že jsem přišla přesně o půl hodiny dřív?

Smějeme se.

- Poprvé jste přišla včas. No, tak si sedněte na své místo v první řadě.

Vedle mě si sedá Hana L. Má nacestováno. Máme informace o hradech, zámcích… Přednáška pěkná. Jen ji maličko doplňujeme. Začíná se překrásnými Jiráskovými sady. Paní Hrabíková už s manželem předala zahradnictví synům. A teď cestují. Přinesla krásné fotky. Zahrada novoměstského zámku, bylinková v Kuksu, zámecká zahrada častolovického zámku, zámecká zahrada v Kostelci nad Orlicí, zámecký park v Hrádku u Nechanic, park u zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou, sochařský park v Hořicích, zámecký park ve Vrchlabí…

Paní ředitelka nás prý příště rozsadí. :-)

Domů běžím okolo knihovny temnou uličkou k autu. V pondělí starosta sám říkal, jak touhle tmou šel. I zde bude osvětlení. Teď, kdyby ti přiletěla facka, ani nevíš, z které strany. Auto si nechávám u divadla. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-doma

Kočky doma čekají u dveří jak dva pejsci. Večeře. A proběhnout zahradu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-ty-jsou

Zadělávám na bagetky, aby měl Petroušek zítra co do krabičky. Už přijel ze zápasu.

- Vyhráls?

- Vyhrál.

Radostné. Ve svém věku vyhrává. Neprohrávat a držet krok s životem. Milovat. Umět regulovat své myšlenky, přesvědčení. Nezamrzat na starých myšlenkových vzorcích. Někteří zamrzli v roce 48 a 68. Někteří v dětství. Místo aby zpracovávali své šrámy, újmy a nespravedlnosti, hudrají a hezky si to všechno načechrávajjí. Já byla z domu nějak vychovávaná, ale v posledních letech jsem si nastudovala v pramenech, že jsme hodnotili rok 68 nekvalitně. Ne, ne, ne. Přehodnocuji, zkoumám, opravuji. Díky četbě vím, že jsem měla vychovávat děti jinak. Ale každý rodič vychovává tak, jak to zažil doma. Doporučuji knihu Zdeňky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro tebe. No jo, jenže já si ji přečetla už téměř před dvaceti lety. Zmenila jsem v sobě zažité. Usmívám se, když slyším staré šablony přesvědčení. Nevidím práci dotyčného na sobě. Nechávám ho být. Nemá cenu někoho odněkud tahat. Chce se mi napsat – na to si musí přijít sám. Jenže se vyhýbám modálním slovesům. Nikdo nemusí nic. Vůbec nic. Ale mohl by. To by bylo fajn. Je těžké vystoupit z komfortní zóny. Třeba přehodnotit dataci. Zamýšlet se, jestli je vše tak, jak nám lili ve škole do hlav. Je dobré zjistit, že všechno je jinak. A nepoondit se z toho. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-15-kam-se-podeli-rodice

Zrovna prve jsem promazávala fotky. U té jedné vím, co znamená. Dějiny, vědecké objevy, přírodní vědy – vše je jinak. A pak někdo dupe nožičkou a patlá se v něčem, co už je dávno pryč. :-)

Všechno je jinak v pěně dní! Co se řeší umělě, lživě, a o čem se mlčí. :-) https://www.youtube.com/watch?v=1ZhRQI32fIo

Tak dobrou chuť k té baště!

Heslo Jana Masaryka: Furt se de!

Tak jo. Du. :-) Du, du, du.

Dobrou noc!