Boni pueri
Dnes začínám v devět. Brr. V noci se mi na mou půlku dral vetřelec. Nemůžeš se roztáhnout, natáhnout, uvolnit, odpočinout. Vymezila jsem si prostor, ale spánek nebyl klidný. Přičítám to tomu, že jsem sundala naše Tesla podložky. Visely venku na šňůře. Dnes jsme spali naprosto bez harmonizačních vibrací. A bylo to znát. Normálně spím, jak když mě do vody hodí.
Budík zvoní. Sice je na něm 9:10 hod., ale teprve bude devět. Na kuchyňských bude pomalu čtvrt na deset. Vyhovuje mi to. Včera, když jsme pracovali na zahradě, vysvětlovala jsem Péťovi, co je čas chronos a čas kairos. Mně vyhovuje kairos. To je jasné. Oba časy mají být v rovnováze. Chronos – to je přesné určení času. Na chronos jezdí vlak, autobus, je výuka, pracovní doba. Je čas otrhat jablka. To jsem právě včera řešila. Protože nám zahrada zmrzla, sklidili jsme jednu bedýnku. Už dávno měla být uklizena ze stromu. Občas si do nich klovli ptáci. Kdyby stromy nepomrzly, jablka by byla už dávno sklizena v bednách. Podle mě jablka mají svůj chronos i kairos. Maminka vždycky tak v září plus minus určila čas česání. Ontária se česala jako poslední. Třeba až v říjnu, možná v listopadu. Vydržela do dalšího roku. Dokonce měla maličko nenápadně projít nechci říci mrazem. To byl chronos – určení měsíce. Kairos znamená, že se češe za hezkého dne. Ne za deště. Chronos – je kolik je hodin. Kairos je – dnes by se hezky česala jablka. Protože čas chronos je časem logickým, chronologicky uspořádaným, měřitelným a přesně definovaným, nevyhovuje mně. Zaznamenávám si do diáře svůj plán – kosmetiku, kadeřnici, divadlo… Moc nerespektuji. Logicky si plánuji, co mám kdy udělat. Více nechávám na okolnostech, kdy vyžehlím, kdy půjdu sbírat oříšky… Chronos dáváme do diáře a počítáme s ním. V naší kultuře jsme posedlí časem chronos a zapomínáme na čas kairos.
Příklady času chronos:
Setkáme se v sobotu v 9:30 u mě.
Přicházím na tramvaj ve 13:00, protože má jet ve 13:05 (ať mám rezervu).
Přicházím na školení 14:55-15:00, protože má začínat v 15:00.
Vařím rýži 10 minut.
Jablka ze stromu budu sklízet 9.9.
Čas kairos pochází z řecké mytologie od samotného boha Kaira. Kairos – bůh příhodného času čili příznivé příležitosti a nejpříhodnějšího okamžiku. Kairos se špatně měří. Neplánuje se a těžko ho definovat. Není logický. Obsahuje v sobě, co se může přihodit - (zácpa na dálnici, nehoda, padající meteorit, vybitý telefon, zpoždění druhých lidí, onemocnění apod.). Má se stát (klient nepřijde na schůzku, protože nemá být vašim klientem, žena se na rande nedostaví, protože v tuto chvíli se setkat ještě nemáte). Zahrnuje v sobě všechno mezi nebem a zemí. Daleko víc preferuji čas kairos, protože stojí nad časem chronos. Zahrnuje totiž v sobě mnohem více. Někdy, ač si věci naplánujeme podle chronos, stejně to odehraje jinak? Ano, jsou okolnosti, které logikou nevymyslíme.
Příklady času kairos:
Setkáme se, až vstanu a posnídám.
Přicházím na tramvaj přesně v okamžik, kdy jede (dokonce i ta tramvaj, která jet neměla).
Přicházím na školení přesně ve chvíli, kdy začíná (reálný příchod 15:16 a přitom školení mělo podle chronos začínat v 15:00).
Nedívám se na hodinky, a přitom vyrazím na letiště a dorazím ve správnou chvíli.
Vařím rýži tak dlouho, až je akorát.
Jablka ze stromu budu sklízet, jakmile budou zralá.
Žádný čas není ani lepší ani horší, Asi nebudeme sbírat nezralá
jablka v termínu, který máme zaznamenaný v kalendáři jenom proto, že je v
kalendáři. Ale olympiáda se koná jen proto, že je naplánována v termínu. A přitom nenapadne sníh na zimní disciplíny. Naprosto nelogické.
Včera vysvětluji Petrouškovi, že se zimní olympiáda organizuje v určitém čase. Ale má se organizovat, až když napadne sníh na zimní sporty. Povídal mi, že by to stálo strašných peněz. Všechno je nasmlouváno. Ano, protože naše společnost žije víc v chronos. A já to vyvažuji svým žitím v kairos. :-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-08-svacinka-nebo-obed
Dopoledne krásně uběhlo. S klientem pohoda. Žádné nervy. Ke svačině nebo k obědu smažím Herbalife lívanečky. Viz video.
Usedám na chvilku k ntb. Dívám se na kratičké video z Azerbjdžánu. Dávám si do překladače jejich rozsypaný čaj. Chlápek s obrovskou kyticí oslovuje malou stařenku na dvoře plném pytlů s čím – s hadry? S odpadem? Podívám-li se blíž, paní má hezký šátek, slušivý kabátek. Hromotluk se ptá, jestli je ta a ta. Děkuje jí za to, že ho v první třídě naučila základům. Ukazuje jí v mobilu fotku třídy. Ano, vzpomněla si. Bývalý prvňáček je o metr vyšší, ale objímá ji láskyplně. Dává jí balíček bankovek, který vybrali se spolužáky na přilepšenou jejich milované učitelce. Paní je dojatá. Prý je to moc. Ze dvora jdou k luxusnímu autu. Koupil pro ni brambory, chleba… Potraviny. Jdou ulicí k ošuntělému paneláku. Záběry z jejího velkého bytu. Byt je uklizen. Okna oprýskaná. Vaří mu čaj. Víte, jak se pozná, že přišlo stáří. Že slzíte. Velký muž se loučí. Nechává jí kontakt, kdyby potřebovala. Dveře do jejího velkého bytu jsou panceřované. Bytelné.
Zvonek. Kdo to je? Ješiši! Klientka na patnáctou.
- Já na tebe zapomněla. Divej.
Obě sledujeme video. Obě rozumíme rusky. Je to z Azerbájdžánu, bývalé součásti SSSR. Ten přeložený rozsypaný čaj hovoří o výchově. Co do ní vložíš, to se ti vrátí. Naši učitelé žili s námi. Existovala harmonie. Já je až na jednu výjimku všechny milovala, ctila a měla je za své vzory.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-08-obdarovana
Klientka mi přivezla dárečky z Tunisu. Potěšila mě. Prý za pár korun. Jo, ale ona na mě myslela! Skvělé!
Petroušek se chystá na zápas. Podle chronos. :-) Připravuji mu nápoj a výživu.
- Pojedeš někam? Mohu si uklidit auto?
- Asi možná. Mohu si prý koupit lístek rovnou v chrámu. Dnes mají koncert Boni pueri. Od osmnácti.
Nechává své auto venku.
- Mami, pojď mi pomoci!
Aha. Linda jede z Phy. Přivezla mi Pernerku bio ve slevě a hromadu šunek z výroby od Zuzky. Bere si bergenii a čemeřici. A ještě slunečnici.
Už se vám to někdy stalo? Ona vám zavolá, že v osmnáct už zas něco má v TU. Jj, já jdu na osmnáctou na koncert. Petrouškovi říkám - na osmnáctou asi pojedu... A najednou za deset půl šesté nastartujete koště a svištíte na koncert. Už je tu hodně lidí. Znám se se sbormistrem hodně hodně dlouho. Víme o sobě. Moje dávná předávná kolegyně Hela se znala s jeho tatínkem. Pomohla mu v těžké chvíli se zaměstnáním. Setkala jsem se u Hely, dej jí pánbu věčnou slávu, na narozeninové oslavě právě s jeho tatínkem.
Už je tu hodně lidí. Sedím vpředu. Za mnou moji milovaní, s nimiž udržuji styky. Kostel se zaplňuje.
- Už by mohli začít, je půla šest.
- Je to od šesti. Je čas.
Vypadly mi oči z důlků. Co se to stalo? Já přijela za tři minuty půl. A ono od šesti? Taková ztráta času!
- Aspoň zažiješ ty chvíle…
Taková meditace v pohybu.
:-)
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-08-dobri-chlapci
V šest pět kolegyně Jana ohlašuje koncert Kruhu přátel hudby. Začínají varhany. Na kúru se připojují hlasy dobrých chlapců. Po dvou skladbách přicházejí dolů do chrámové lodi. Mají tradiční hábity. Händelova píseň Haleluja. V rukou modré svíčky. Jo, takhle je to vždycky. Sbormistr Horák si pěstuje svého nástupce. Perfektního. První část skvělá. Končí. Kluci shazují pláště. Pod nimi bílé košile, modré kravatky. Začíná skupina písní z repertoáru Karla Gotta. No jo, zas slzím u písní, kde se opěvuje česká zem. U Lady karneval to roztočili, rozpohybovali. Šije to se mnou. Různými styly a skladbami procházejí Brodway, Čínu – odkud se po třítýdenním turné vrátili v srpnu. Japonsko – tam stráví vánoční čas. Neuvěřitelné kreace. Usmívám se. Srdce se tetelí radostí. Řehtám se. V Africe dělají takový bengál. I had se tam objeuje. Koncert je luxusní. Vynikající. Mám radost, že vidím bílé klobouky. :-) Dobré znamení. A to pořád, že neexistují. Ale jo. Já je dnes viděla. A taky sólíčka malých zpěváčků. Krásné čisté hlasy. Ti větší doplňovali tyhle jemné kastrátské svými tembry.
Sbormistr ukazovákem v pokrčení jede po očích poslední řady, řady pod ní, další, až skončí u té první.
Velký potlesk. Přídavek. Do ticha vykřikuji Bravo!
Lidi se odvázali. Hýkali v chrámu Páně.
Jedu domů.
Mourkovi další ATB. Sirup z jalovce neměli. Na veterině doktor viděl Mourkovo kýchání. Dostala jsem na dálku pochvalu, jak zvládám podávání léků. Dostal ještě dva platíčka k doužití. Večeře kočkám.
Volám sbormistra. Zahlédla jsem ho tam. Nebere. Hned volá zpět.
- Dobrý večer, Ireno!
Vzdávám hold. Vzkazuji klukům poklonu s čelem přilepeným k zemi. Sbormistr je nadšen.
- Nedávejte skladby na síť.
- Už se stalo. Vím, nemá to dobrý zvuk.
- Ono to zní jak ze sudu. Aby lidi pak přišli na koncert.
- Přijdou! Přijdou! Dělám propagaci. Vy jste ušli obrovský kus. To je inovace! Zapojení pohybu nemá chybu. To bylo tak aktivizující.
- Tak to mám radost. To víte, musíme jít s dobou.
- Vykřikla jsem si tam do ticha bravo.
- Já to slyšel. Tak to jste byla vy!
Smějeme se. Opovážlivá. Říkám, jak jsem měla slzy v očích u Gottových skladeb.
- Hodněkrát jsme s ním natáčeli.
- Ano vím. Víte, co mě zaujalo? Jak sbormistr v závěru vzdal hold všem chlapcům. Jel ukazovákem po jednom. Viděla jsem červenou nitku jak všechny označil! Poděkoval jim. Jako laserem.
- Ano, to na závěr děláme.
Shodujeme se, že se klidně v gotickém dómu sv. Mikuláše mohlo hýkat, tleskat a odvázat se. Koncert měl neskutečnou atmosféru a vynikající úroveň. Lidi odcházeli víc než spokojeni.
Mihlo se mi hlavou, co mě zaujalo. Kluci jsou nesmírně disciplinovaní. Jejich řád se v rychlosti blesku mění v organizovaný chaos – třeba u té africké písně. Najednou jsi v savaně. Ale jako švihnutím kouzelného proutku ihned přecházejí zas do přísného řádu. Váhala jsem, moc se mi nechtělo.
Ja su tak šťatná jako Venclovský, že jsem se překonala. Jo. Stálo mi to za to. Děkuji!
Petroušek přijel ze zápasu.
´- Vyhráls?
- Něco jo, něco ne.
- Jsi unaven ze zahrady, viď?
Rekapituluji den. Píšu. Pod psaním mi jede kratičké video Gottova spolupracovníka Jana Adama. Slyším neprofesionální hlas mladičké – no – mícy:
- Jaké vlastnosti ho podle vás nejvíce vystěhovaly?? Co byste tak vystěhl.
Tápu. Kam ho stěhovali? Kdo ho stěhoval? Co to je stěhl?
Aha. Pražská mladá, která neumí mluvit. Myslela vystihovaly. Tohle mě dokáže zdvihnout a probrat z ukolébání.
Měla bych jít spát. Znovu si pouštím skladby z koncertu. :-)
Krásné to tu tu zas bylo. Hotel Země je tak čistý, jak si ho vysníš.
Dobrou noc!