Boží hod v letu

Boží hod vánoční. První sváteček vánoční. Chci svobodně dospávat. Nasávat sílu. Ne. Budík na půl desátou. Ještě chvilenku! Budím se sama asi za tři čtyři minuty deset. Vystrašená, zorientovaná jen na skyp. Nejeli jsme kvůli tomu lyžovat. Abych nerušila chod DD... Děsně vyděšená - jako když člověk zaspí. V pyžamu. Obléci se. Umýt. Namalovat na ksicht obličej.

- Lindo, uhni. Mám s mamkou v deset skyp.

Mrkla na andělské hodiny v koupelně.

- Tak to už na to máš jen tři minuty.

- To dám.

Natahuji si nové šaty. Hledám modré doplňky. Hodiny v koupelně mi nařídil Petroušek o deset minut napřed. V dobách, kdy mě ráno vozíval na autobus, jsem mívala minuty k dobru. :-)  Na jeho nočním stolku přesný čas vzdáleně řízený ukazuje rezervu deseti minut. Čas je jen dohoda. Čas neexistuje. V deset hotovo. Pak nic. Ještě si umixovat snídani. Skyp mlčí. Asi jsem si to popletla. Běžím do diáře. Deset hodin. Asi si to popletli. V jedenáct prozváním DD. Nic. Co dělat? Koho obtěžovat? Posílám SMS vedoucí. Čtu ještě jednou SMS od ní ze včera. Prý chybí lak na vlasy, sprchový šampon. Ale paní pečovatelka řekla, že laku i mycího gelu je dost.

Píšu: Měla jsem v deset skypovat, ale zatím nic.

Za hodinku odpověď: Zařizuji.

V mezičase volám druhé patro - nic. Telefon skočil k sestřičkám. Co ty se mnou mají? Nic.

- Ale tady nikdo neumí obsluhovat skyp. No, možná Martin. Dnes tu nikdo ze sociálních není.

- Není. Ale mám informaci, že to bude obsluhovat personál. Dnes tam není nikdo ze sociálních.

- Tak já se zeptám. Ale můžete zavolat paní vedoucí.

- Poslala jsem jí SMS. Nechci ji otravovat o Vánocích doma.

- Ale ona je tu.

Myslela jsem, že když teda nejedeme na hory, že budu mít volný den. Jediný pevný bod deset. Skyp. Pak vidina ležení ve Voynichově rkp.

Rychle píšu SMS: Vezeme dárky.

Včera mi řekli, že chybí tělové mléko. Balím máslo na tělo. Bonboniéru Geishu. Tak lak ano ne? Mám připravený kvalitní. 

- Mami, dej babičce támhle ten kornout ledové.

Aranžuji červenou pentličku. Všechny dárky obvazuji plněnými šiškami. Nugát. Vaječný koňak. Ještě jedna náplň. Vše bez glukózovo-fruktozového sirupu. Půllitrovou láhev bohemky. Letuji navrch na špunt zlaté vajíčko. Vypadá to elegantně. Jasně, jedni řekli tělové mléko, laku má dost, tužidla taky. V SMS čtu lak na vlasy, sprchový šampon. Nevím, co teda chybí. Hlavně jsem zapomněla na sklenici medu a na cukroví. V hlavě mám mejdan. Galimatyáš. Vím, že když doručím lak, šampon, mycí gel, že všechno rozpatlají. Když jsem měla možnost za maminkou jezdit. Kontrolovala jsem. Vždycky jsem zašroubovávala rozdělaná víčka. Krémy, gely, šampony vše vysychá. Ta víčka a uzávěry mají svou fci. :-)  Vykládej to někomu. Budeš jak stěžovatelka. Buď zticha! Bal. Nemysli. Stejně ti každý řekne něco jiného. Pečovatelka, že laku i tužidla je dost. Pak čteš SMS, že lak a sprchový šampon dochází. Pořád se mi to protáčí hlavou. Chci k mamince na pokoj. Chci si to sama zkontrolovat. Chci si to řídit logicky. Až když máznou poslední kapku, pak teprve rozdělat nové balení. Stalo se, že měla rozpatlané dva šampony, dva krémy... Chaos roku 2020! Homeopatika chrání mé nervové dráhy.

- Peťuš, jedeme, než mě zavolají. Ať má mamka dárky u sebe. 

Spěcháme. Bůh hodoval v klidu. 

Lidé na druhém konci telefonu hodní. Ochotní. Zdravotní sestřička - milá důchodkyně. Snad, určitě to není ta z těch pomlouvajících. Věřím lidem!

Přistáváme na dvoře. Sedíme v autě. Prší. Volám z parkoviště druhé patro. Hovor opět spadl k sestřičkám. Prosím, jestli někdo seběhne. Iveta je tu. Ochotná. Vstřícná. Milá. Předávám.

- Budeme to muset vydezinfikovat.

- Co chcete dezinfikovat na jídle?

- Je to nařízení.

Baron Rothschild pronesl: Budou jíst, pít, dýchat, nosit jedy. Ono to nestačí. Ještě jim do toho jedy nacákáme.

Krčím obočí. Směju se. :-)  Jak chtějí vydezinfikovat kornout s čokoládou! Nebo kdybych přinesla talířek cukroví?! To jako nacákají dezinfekci na to? Striktně a velmi důrazně se ohrazuji proti této debilitě. Stále se směju. Co zmůžu? Přejeme si. Chápu ji. Co má dělat?! Poslouchat a plnit. Nejhorší je debil na vedoucí fci. 

Ráno jsem četla z papírku úkoly na dnešek. Vánočka. Křen, Majolka. Přání pro dodavatele vajec. 

- Přání mám i s dárkem. ¨

- Tak to máš z 25% hotovo. 

Rychle se vyzouvám. Chci mít aspoň 50% hotovo. Tvořím majolku. Zvoní skyp. Potřebuji ji dodělat. Tři minuty!!! Prosím o čtvrt hodinky strpení. Majolka se tvoří opravdu TŘI minuty. Zvládla se utvořit. Povedla se. Po třech minutách skyp. OK. Podřizuji se. Nandám i do skleničky později. Ale nemá být v tpele. Vrrr. Jdeme na to. Dnes s maminkou hovořím hodinu. 

Skvělá Iveta!!!  Nese balíček. Děkuji velmi za ochotu. Bohemka ztratila vajíčko. Proč nemohu předat sama. Elegantně. Asi spadlo někam do krabice. Maminka rozbaluje dárky. Nevím, jestli v papírech nevyhodí i nugátové šišky. Rozdělávají jí bohemku. Připíjíme. Prosím o zašpuntování. Ano, vím, špunt už se tam nikdy nenarve. To je jasné. Prosím o ořezání špuntu. To je logické. O zašpuntování láhve. Zapomněla jsem poprosit, aby láhev dali do lednice. Večeře se blíží. Končíme. Byli ochotní, hodní. Děkuji velmi!! DĚKUJI!

- Tak co, to jste si s Vendulkou pokecaly, viď?

- Já už jsem nevěděla, co si s ní povídat.

- Já jsem to slyšel. To je bordel. Tak jí to zdesinfikovali?

- No. A to nevěděli, jestli zítra, nebo za dva dny. Nakonec to přinesli za chvíli.

- Je to komedie. Oni za to nemůžou, Bojej se toho S.

- Poslušní... Ale jsou hodní. Vstřícní. Snaží se. Jde jim o místo. Teror kovid. 

Bavíme se, jak to řediteli nejde. Jak plácá pádlem do vody. Bez cíle. Bez koncepce. Tupý služebník páníčků. Valerij Pjakin je nazývá podpindostníci.

- Lindo, víš co je pro mě traumatizující? Oni chtějí přesně časy. Nesmíš se opozdit. Přitom sami časy nedodržují. Levá neví, co dělá pravá. Nebetyčný chaos. Lidi jsou přetížení nadpovinnostmi. Oni mají oproti před pěti šesti letům dvojnásobek práce, a stále jim nakládá a ještě nad nimi visí povinnost testování... A jak se jim v době kosmohadrů asi špatně pracovalo. 

Petroušek hovoří o vojákovi z naší blízkosti. Silný zdravý jedinec se smyslem pro péči o lidi, jejich záchranu. Učí cvičení - jak se bránit... Už prý nikdy nechce špejli v nose. Bylo to naposledy šíleně bolestivé. Brečel. Voják. Chápu ho a držím palce - nikdy už špejli do jeho nosu!

Celý den vlaje v povětří. Já s ním. Nejen, že jsme nejeli do Pece lyžovat, ale nemám klid pro sebe. Chtěla bych si Boží hod taky užívat. Buď připraven! Vždy připraven!. Dnes jako ve všední dny, kdy očekávám klienta nebo mám dohodnutý hovor. Mám právo!  Mám prd. Celý den v očekávání. Občas jsem zkusila prozvonit skyp. V deset, v jedenáct - nic. Vypnuto. SMS, dožadování. Pocit obtěžovatele. Nechtěla jsem s nikým telefonovat. Nemohu si během dne usnout. Stále připravena. Ty vorle!!! Jak chceš nechceš mi zasahují chaosem do mého klidu. Do mého soukromí. Moje vina. Já se mám umět zkoncentrovat. Já mám umět nenakupovat jejich nepořádek. Umím, vím, znám. Ale teoreticky. Nechávám se zamontovat do jejich hry. Toto nebudu akceptovat. Ředitel na mou jarní stížnost odpověděl, že na Velikonoce jsem si nejprve užila své zábavy a pak teprve skypovala v pozdním odpoledni. Smeták jeden nerovný! Účelově lže. LŽE. Skyp byl tehdy dohodnut asi na půl druhou nebo těsně po obědě. Restartoval se jim tablet. Nešel zapnout. Stane se. Chápu. Přijímám. Dohodli jsme se, že máme domluvenu jízdu na kole. Že se sejdeme po návratu. Hned to ho využil. Prý jsem si nejprve užila soukromou zábavu! Existují lidské šmejdy. Tedy lidští šmejdi. Bez citu, bez srdce, bez emocí. Bohužel s vygrádlovaným mozkem. Mají tam jen jeden závit. Peníze. Kdo má i druhý: Účelové lhaní. 

Přijímám. Vše, co nesl den - PŘIJÍMÁM. Petroušek si hraje se svým dárkem. Obdarovaly jsme ho s Lindou telefonem. Koupila mu k němu kožené pouzdro. Jiřina Prekopová napsala knihu Malý tyran. Dnes nás nenápadně mlaý tyran hezky řídil. Včera mu v noci Linda vše přenesla z jednoho do druhého telefonu. Dopoledne, když nebyl skyp - řehtám se, využil i mě. Zvládla jsem mu obnovit to, co potřeboval. Linda od Štědrého dne vše překopírovala, přenesla, radila, učila, plnila. :-) Malý tyran nás cvičil:

- A musím tam mít ten přihlašovací PIN?

- Nemusíš. V nastavení si ho zruš.

- Ne, mami. Musíš. Když by ti někdo do něj chtěl vstoupit. Jen se uč. Vždycky nacvakáš PIN. 

Během dne občas zavolám:

- Ještě do toho zíráš?

- Jo, ještě si tu něco měním.

- Peťuš!!

- Co je?
- Polož ten telefon! Zblbneš u něj.

- Je rychlý. Ten starý byl pomalý.

- Nechal ses chytit jako lidstvo. Chtějí mít spojení hned. Proto 5G.

- Mami, mám velkou radost, že dostal nový. Má z něj radost. Hraje si s ním celý den. 

- Hlavně už tam všechno má. Neotravuje. 

- Já vás slyším! 

A já mám taky velkou radost z dárků. Velkou, velikou! Zkouším si zvláštní zapalovač. Dobíjí se přes počítač. Jsem Péťa v druhém provedení.

- Lindo, on nefunguje.

- Mami, musíš ho dobít; vidíš, tady ti blikají světýlka.

Průběžně kontroluje - ještě čtyři, ještě tři, ještě jedno. Hotovo.

- Běž si chvíli lehnout. 

- Půjdu. 

- Jak to, že neležíš! Odpočiň si!

- Jj. 

Na chvilku si usínám. Po půlhodině jdu zadělat na vánočku. Konečně. a tím pádem splním 75% plánu. Křen stačí až zítra. :-) 

Vánočka - ó, překrásná!! 

Zítra jsem chtěla lyže. Nemohu mít všechno. Chci spát. Chci slunce. Chci dostatek kvalitního sněhu. Asi tři roky zrušeno sněžení, haldy sněhu... Nic prý nebude jako dřív. Aspoň iluzi lyžování by nám mohli nechat u toho velkého resetu. Jenže - NEPOVEDE SE JIM!! Věřím, že se jako loni vydám svobodně pětkrát v týdnu lyžovat. TAK SE STAŇ! 

Půl druhé. Moje hodina. Už je na Štěpána! :-) Užijte si i druhý svátek vánoční. 

Dobrou noc!