Brainstorming

18.01.2023

Co bych dnes řekla učňům nebo studentům?

- Slyšeli jste tu ránu?

Poprvé by vykulili oči. Ale když už znali, usmáli se na souhlas. Ano, slyšeli. :-)

Kdo sem chodí, umí odpovědět. Jasně, v poledne se zlomil týden. To byla rána! :-)

Před mým usnutím nad ránem šly kočky oběhnout revír. Potichoučku jsem vklouzla pod deku. Tichoučko, abych nevzbudila Péťu. Uslyšela bych:

- My ani nepotřebujeme dvě postele. Já vstávám, ty jdeš spát.

...fakt potichoučku... V létě už by svítalo. Na zahradě za oknem dnes svítí bílý poprašek. Jen maličko. Pod smrky se žádná vločka neuchytila. Málo jsem si asi přála. Tak prosím:

- Krakonoši, pošli hodně sněhu! Chci jít létat do polí! Jako ten líták z Krakonoše a lyžníků. Mám ráda letět prkýnky nad zemí. Radovat se z volnosti. Z luk. Z pejsanů, které potkávám. Šťastnovat - to je prožívat a užívat štěstí.

Usínám, co bys řekl pět. Probouzím se v devět. Vstávám. Kitty tu spala se mnou. Vylezla z poličky. Jdeme snídat. Otevírám dveře z ložnice. Mourek už se rozvaluje v kuchyni připraven k snídani. Zrzka brouzdá v zahradě. Mourek vždy při chuti. Dostal v půl páté lžičku kapsičky, pár granulek. Určitě dostal trošičku od Péti. Prý jen aby myslel, že jedl. Teď ode mě. On tak průběžně po lžičkách žere celý den. Umí si sednout. Hodit prosebný výraz. Zas dostane jen pro chuť... A dost! Když leží, leží on, vedle jeho břicho. Mourku, do tebe to padá...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-18_Nakrmit_ptaky%2C_kocky/

Vybíhám do sněhu dosypat ptákům. Málo snížku. U domu spíš bláto než sníh. Travičku doseju. Jdu si umýt kopýtka. Vracím se do postele.

Na Tik Toku poslouchám živé vysílání nějaké Ljudmily. Nádherně hovoří o těle, výživě, orgánech. Prý biochemici, biofyzikové... znají naši kljétku zvnutra! Tedy buňku zevnitř. Opakuji slovíčka - čutko, zapor, bolezň Crona, kljetka, bilky, žiry, sachara. Trošku, zácpa, Crohnova nemoc, buňka, bílkoviny, tuky, cukry... Ljudmila má jinak postavené oči. Rovně. Hezká paní. Běží mi myšlenky. Dospěju tam, k tomu Tatarovi...

Před čtyřiceti lety, když byl mladší Lindě rok, našel si Ivulka novou. Nebylo to poprvé, ale bylo to naposledy. Zajímavé. Vzpomínám, že jsem vyzvídala, jak se jmenuje. Nechtěl mi to říci. Co kdybych za ní náhodou šla a snažila se překazit jejich vztah. Pár let před tím, ještě jako studentka, jsem jezdívala do Fruty na brigády. Pracovaly tam slovenské studentky. Prázdninové brigády. S mnoha z nich jsem se spřátelila. Eva z Bánovců se tu ukázala asi před třemi lety... Jedna z nich se jmenovala Marta. (Ireno - motáš se do sítě brainstormingu.). Marta ze Slovenska - tmavovlasá dlouhovláska. Studentky byly ubytovány na fotbalovém stadioně, na tenisových kurtech a v sokolovně. Martu jsem tu viděla myslím jen jedny nebo dvoje prázdniny. (Vracím se.) Jednou jsem se probudila ze sna.

- Ivi, víš co se mi zdálo? Že ta tvá nová se jmenuje Marta.

Později, když už nás opustil úplně, svěřil mi, že v něm hrklo. Protože jeho nový objev se fakt jmenoval Marta. Jen to byla blondýnka. Zvláštní vnuknutí. Zdravotní sestřička na interně. Měla odjet do Vietnamu. Plat v tuzexových poukázkách. Naprostá změna. Nabrnkla si chlapa se dvěma dětmi. Nikam neodjela - z velké lásky. Asi před pěti lety ke mně přišla zhubnout. Čas všechno zahojil. I ji s dvěma dětmi opustil. Šel dál, trávil zahradu, dům, chalupu... Když už nic nezbylo, odešel na věčnost. Takhle se to píše v kriticko-realistických románech. Sedlák prohrál v kartách koně, statek...

Ještě se vracím dál. Jen mi plynou vzpomínky.

Tak když už jsem zůstala sama se sedmiletou a roční, maminka mi řekla:

- Musíš se vrátit do školy.

- Od ročního dítěte? Mami!

Totiž chodívala jsem si k ní opisovat program. Tehdy blbounká. Zas:

- Každý pátek si koupíš za korunu Pochodeň. A tam máš program na celý týden.

Fakt jsem byla pitomá. Tak jo. Zdroj peněz na obživu byla práce. Vrátila jsem se z mateřské. Lindička celý rok v jesličkách nepromluvila. Doma ano. V jeslích ne. Až někdy v dubnu mi vrchní setra radostně sdělovala:

- Linda dnes promluvila.

- Ano? Co řekla?

- Ano.

Nastoupila jsem na zvláštní školu. Výhoda. Měla jsem ji o blok za rohem. Když byly holky nemocné, mohla jsem v okýnkách rozvrhu chodit domů. Vlastně jsem z domů vždy na pětačtyřicet minut vyběhla do školy. Samoživitelka by ošetřováním přišla o moc peněz.

Už se ztrácíte, že?

Tak a už jsem se vrátila k dnešnímu živému přenosu jakési Ljudmily na Tik Toku. Každé ráno jsem Lindušku naložila na sedátko a šlapala za město do jeslí. Pak do školy. Míjely mě na protějším chodníku proudy ruských důstojníků, manželských párů. Lékaři, lékařky, zdravotní setry. Ti všichni bydleli ve třech panelácích za městem u letiště naproti jeslím. Shodou okolností v jednom z nich bydlel do své smrti i Ivulka. V těch proudech uniforem s velkými placatými kulatými čepicemi mě zaujal jeden šikmooký. Mohlo mu být okolo padesáti. Mohutná postava. Ty oči. Šikmé jak Japonec. To je to slovo pro rovné oči. Jednou jsem už u branky jesliček seskočila a upadla. S Lindou zakleslou v sedátku. Tenhle důstojník přiskočil, pomohl mi na nohy. Kolo s Lindou mi zdvihli. Děkovala jsem. Tak konečně kontakt. Navázala jsem hovor. On ani paní nebyli sdílní. Přesto jsem se pak oklikou dozvěděla, že je lékař. Prý Tatar. Už nevím, z Kazachstánu? Říkali Tatar. To mi uvízlo. SSSR rozlehlá slovanská říše. Dnes u sledování Ljudmily vidím tmavé vlasy a rysy v obličeji jako u toho Tatara. Napadá mě - žije? Znala jsem se s jedním mladým lékařem, který zažil výbuch v Černobylu. Konec vpomínek.

Vstáváme.

Včera jsem Petrouškovi navrhla, že bychom mohli vyplnit cestičky v zahradě něčím. Dlažbou, která by prorostla trávou. Vcelku bez zájmu mi můj návrh ohodnotil; negativně. OK.

Dnes se chystám na nákup. Petroušek hledá brýle.

- Kde mám zas ty brýle?

Obouvám se. Překračuje mě. Jde do chodby v botách. Dělám jako že se zlobím:

- Jak se ti chodí v botách do domu?

- Vcelku dobře.

- To zas najdu kousek bláta při vytírání, viď?

- Jo to jsem ti chtěl říct. Ráno jsem šel pustit kočky. Koukal jsem po nich, najednou jsem sebou fláknul.

- Šikovný!

- No jo, nakukoval jsem, odkud přiběhnou, sestoupil jsem z dlažby a ujely mi nohy. Ještě štěstí, že jsem upadl do zahrady s na obrubník.

- Tak ty ses tu ráno válel ve sněhu a blátě?

- No, a když jsem se skoro už postavil na nohy, fláknul jsem sebou znovu.

Řehtám se srdečně. Popadám se za břicho.

- Peťuš, nevykládej, že jsi takový šikula. Dvakrát, jo? A tak jsi dal župan do prádla?

Oba odcházíme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-18_Nesdilet%2C_az_po_Olomouci/

Ještě točím kolegovi video. Dal zprávičku o novém produktu s větičkou: Nesdílet, až po Olomouci. Totiž - napadlo mě při prvním pohledu - než pojedeš do Olomouce, tak to nasdílej. Ale očima jsem se vrátila k textu. Je to s čárkou! To znamená - nesdílet! Teď nééé! Až po návratu z Olomouce. Zrovna mi přišel obrázek od Blanky- proč jsou čárky důležité. A já u závor zrovna dnes přemýšlela nad větičkami bez čárky a s ní... Synchronicita.

Jedu kolem Stamontu. Vjíždím dovnitř.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-18_Do_Stamontu_na_naslapy/

Prohlížím si, nic nemají. Jdu do krámku. Ruším v rozjímání pána. Já ho rozehřeju. Rozmluvím. Tenhle začne mluvit. Přestane se tvářit - řeknu nešťastně, i když... Naštvaně?

- Dobrý den. Prosím vás, my máme nehezký trávník. My nechceme takový ten umělý grýn. V létě nám slouží. Ale teď jsou cestičky vyšlapané. Na jaře je zas doseju. Chtěla bych nějakou věc, aby skrz to rostla dlažba...

Ukazuje mi v katalogu to, co jsem viděla u své třídní z gymplu. Tehdy se mi to líbilo. Ale chci něco jiného.

- No. Když to je takové hrubé. Něco jemnějšího?

- Nemůžete, to by vám prasklo. To musí mít svou šíři.

- Aha. Jenže já chci něco, ale nevím co.

Napadá mě Oskar Wilde: Každá žena neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. - Byl chytrý Oskar. V dnešní době by se mu moc líbilo. Měl by zelenou. Možná by i adoptoval. Ireno, jdi od toho!

- Víte co, pojďte se mnou. Ukážu vám nášlapy.

- Nooo, to je ono. To je to, co chci.

- Jen se nevyděste, chodím jak Pejrak. Bolí mě záda.

- Aha. Tak to bych vám mohla ukázat cviky. Hodně sdílím od Číňanů. Teď jsem se zrovna v autě dívala, to by vám pomohlo.

Vtírám se. Úplně zbytečně. Jenže pán konečně roztál.

- Ne, ne. Cvičit ne. To na mě někdo musí sáhnout.

- Tak tady máme nějakou paní Pourovou. Šikovné ruce. Jen má asi delší objednací lhůty.

- Já jsem z Náchoda, nikoho tu neznám.

Vede mě k imitacím dřeva, kamene. A je to hnusné.

- No, jsou to napodobeniny. Ale kámen je kámen.

- Jo? A to máte?

- Když jedete do Červeného Kostelce, je tam kamenolom Krákorka. To si budete pamatovat.

Mihla se mi hlavou babička Karla Čapka. Případ s Hejkalem. Ježiš Marja, jak se mi to tam vzalo?

- A tam vám vyrobí buď tlustý, pokud po tom bude jezdit auto. Nebo tenčí, to když po tom budete jen chodit.

Výborně. Jedu na nákup. Radostně. Budovatelsky. V obchodě potkávám starou matematikářku mých holek. Moc jsem ji měla ráda. Bezva ženská. Vídám ji vždycky ve volební komisi.

- Vy jste nesplnila svou občanskou povinnost.

- No jo, když na seznamu nebyl můj kandidát Pavel Zítko. Budu muset přijít. Já už volby bojkotuji. Můj Petroušek už asi dvacet let. On je v myšlení jako ryba dál. Mně to trvalo třicet let. :-)

Doma.

- Peťuš! Mám bezva řešení. Víš, jak jsi upadl, tak už se nesklouzneš.

Vábím ho. Motivuji jeho ranním vyvalováním v poloblátě.

- Ne. To se musí zakopávat.

- Peťuš, lom Krákorka! Už to jméno! Pískovec. To není betonová nápodoba!!

- Natáhneme tam koberec.

- Jaký koberec?

- Zelený. Umělý. Jako máme před vchodem.

- A zas po něm uklouzneš. Vždyť jsi dnes ujel po té rohoži!

Máme otevřenou partii. Necháme to ještě probublat. Myslím, že já obstarám nášlapy, on je zakope. V tom je právě zakopán pes.

- Přece si nebudeme ničit zahradu nějakými kameny!

Netuší. Budeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-18_Citronovo-cesnekovy_zazrak/

Jdu vyrobit citronový zázrak. Volá kamarádka. Povídáme si. Loupu u toho česnek. Už jen vyloupaný zavoněl domem.

- Co to tady voní? Voní?!

- Peťuš, česnek.

Krájím vylouhované citrony. Mixuji hmotu. Když něco Petrouškovi nejde pod nos, stále to opakuje. Teď už konkretizuje čichový vjem.

- To je smrad!

- Ano, to je vůně. Zdravá!

Vařím vodu. Zpracovávám ozdravný nápoj.

- To smrdí celým domem.

- Ano. Voní. Je to pro zdraví. :-)

Liju hmotu do lahví.

- Ty dokážeš uklidit a pak to tu zasmradit.

- Peťuš, už je to v láhvích. Už m i to nemusíš opakovat.

Vytírám. Trošku cáknu pohlcovače pachů. Petroušek ve své noře se Zrzečkou na klíně. Jdu se na ně podívat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-18_Milasci/

- Zrzečko, panička jde. Ta s námi cvičí. - Hele, ona slyší jak jdeš chodbou.

Zabořím obličej do jejího hustého kožíšku.

- Zrzi, ty seš vykoupaná. Máš úplně mokrý kožich. A když jsem ti myla packy, to bylo řevu.

Zatápím. Teplo domova. :-)

Půlnoc. Jdu do teplé postele. To byl myšlenkový tobogán. Mám ráda zkontrolovat si, jak to v hlavě chodí. Ťukneš - naskakují slova, vzpomínky, asociace. Tak pardon, dnes to asi nebylo záživné.

Jen pro zajímavost. Poslouchám na Tik Tok živý přenos od člověka jménem Fjodor Parfenov. Fëdor Parfënov. Zabývá se terapiemi, hlubinnou psychologií, člověkem. Už včera jsem ho se zájmem poslouchala. Říká, že žije na pomezí Polska, Ukrajiny, tam kde je Bělorusí. Ptá se, kolik je hodin tam, kde posloucháme. Píšu bez pěti minut jedna hodina, Česká republika. Pode mnou naskakuje 05.55 Kazachstán... Aha, tam žijí Tataři. Naskakují místa a časy. On se diví, čte mou poznámku latinkou. Všichni ostatní píší azbukou. Loučí se. Přeje Spokojnoj noči!

Dobrou noc!

P. S. 1. O lidovcích a jejich převlékání a spolupráci s čertem jsem psala myslím včera. Jurečka ještě na jaře hledal jiného kandidáta než Pavla. :-) A dnes?! :-) Změna kabátku!! Všechno je jinak!

https://www.youtube.com/watch?v=1bB_BAzDhUc

P. S. 2

Otevřený dopis vojenského experta Prof. Svobody ministryni obrany České republiky

8. 1. 2023 josh-xy komentářů: 51 Černochová

Prof. Ing. Bohumil Svoboda DrSc.

Paní Černochová!

Jsem plukovník letectva ve výslužbě a věnoval jsem celý svůj život, (více než 40 roků), podle svých sil a schopností obraně vlasti. Představil jsem se hlavně proto, abyste věděla, že problematice, o které Vám budu psát, rozumím snad lépe jako Vy, protože nemáte pro svou funkci aprobaci, a žádné odborné vzdělání. (Ostatně ve vládě, ve které sedíte, je podobných diletantů většina.)

Ministerstvo obrany,

Hlavní město Praha - Hradčany

Tychonova 221/1

PSČ: 16000

Celou dobu vojenské služby a práce jsem byl přesvědčen, že úkolem i posláním armády a celého ministerstva obrany, které "řídíte", je...

Obrana občanů Československé republiky, a po majetkovém převratu, bohužel, pouze České republiky, proti vnějším (a ve zvláštních případech i vnitřním) nepřátelům. Je to obrana celistvosti a integrity státu, za všech i mimořádných okolností.

Celou dobu vojenské služby a práce jsem byl přesvědčen, že úkolem i posláním armády a celého ministerstva obrany, které "řídíte", je...

Jde jistě o velmi složitý úkol, na kterém jsou zainteresována i jiná ministerstva jako bezpečnosti, výroby, strojírenství, zemědělství i další, a přesto je nedělitelný.

Už vzhledem ke svému celoživotnímu povolání se zajímám o to, jak je výše uvedené poslání armády plněno.

Až nyní se dovídám, že tento úkol je díky Vám a řadou Vašich rozhodnutí plněn velmi špatně, a dokonce je převážně naše vlast, uváděna do velkého nebezpečí. Svědčí o tom především Vaše "nedávné rozhodnutí" nakoupit pro naši obranu atomovou zbraň. Nemám tušení, kdo Vás k takovému nesmyslu navedl.

V každém případě (pokud se Váš záměr uskuteční), vystavujete republiku a naše občany nebezpečí krutého, preventivního úderu mocnosti, proti které bude namířena, a s velikou pravděpodobností, bude takový úder veden opět adekvátním prostředkem - nukleárního charakteru.

Americký expert Ritter dále připomněl: Cituji"..."V případě, že se Česká vláda rozhodne stíhačky F-35 nakoupit, pak se nemůže divit, že z ruské perspektivy bude ČR vnímána jako někdo, kdo disponuje "jadernou platformou" a je tedy, v případě boje, schopný shazovat na nepřítele jaderné hlavice. To je jediný účel, k čemu tyto letouny slouží. Pak by se Česká republika neměla divit, když se sama ocitne na předním seznamu cílů, v případě použití jaderných zbraní." Dále řekl:

"Mysleli jste si doteď, že máte pohodlný život a skvělou kulturu? Nemáte, protože v případě pořízení F-35 se z vás stane pouze jaderný cíl. V případě vojenského konfliktu s Ruskem vaše krásná země jednoduše zmizí. A to jen proto, že se teď vláda nezodpovědně rozhodla hrát jaderné hry, na které ale nemá."

Při jiné příležitosti jste projevila názor, že se naší armády a jejího nasazení do bojové činnosti, toto opatření nebude týkat. (Jsem přesvědčen, že něco takového by blbý neřekl, ani kdyby mu hubu rozbil). Neberu v úvahu, zda jste tím myslela, že naši vojáci nebudou v místě konfliktu nasazeni, což je zcela nereálné. Pravděpodobně nevíte, jaké důsledky po sobě nechá použitá nukleární zbraň. Vzpomeňme si na havárii atomové elektrárny v Černobylu, kdy "atomový mráček", zachvátil takřka celou Evropu, vyvolal obrovskou paniku nejen vlád postižených zemí a jejich občanů, ale s tím související velké národohospodářské škody a ztráty na životech.

Ví dnes někdo, co způsobili Američané v Japonsku, naprosto zbytečným, shozením prvních lehkých atomových pum na Hirošimu a Nagasaki? Ví, že obě města byla srovnána se zemí a zahynulo v nich řádově statisíce civilních občanů?

Já se Vás ptám, na co bude naše armáda potřebovat nukleární zbraně a proti komu? Ze své životní praxe vím, že pokud něco chce koupit rozumný sedlák, nebo selka, tak si předem rozmyslí, na co to bude potřebovat, používat a zda na to bude mít dost peněz, aby se nemusel zadlužit. Naše republika má každoroční deficit kolem tří set miliard korun a Vy jí chcete zvýšit dluh o desítky až stovky miliard? Však jste už rozdala ukrajinským nacistům a fašistům dělostřelecké střelivo, tanky, obrněná transportéry a řadu válečných komodit za více než 47 miliard Kč. Jak uvažujete a kde je Vaše zodpovědnost? (Kdo chce mír, nerozdává zbraně.) Kdo Vám dal k tomu mandát? Voliči jistě ne. Pochlubte se! Proto s něčím takovým nemohu spolu s mírumilovnými voliči souhlasit a považuji to, se všemi, pro nás krajně nebezpečné důsledky, za vlastizradu.

Při svém rozdávání zbraní a vojenského materiálu si paní Černochová ještě naříká, že její armáda je zastaralá a že se zbavuje jenom toho co už nepotřebujeme. Přesto zdůrazňuje, že bez vybavení a výzbroje nezůstaneme. Půjčí nám na ně milostivě USA, a ne nějakou maličkostí. Jde "jenom" o 2,7 miliardy Kč.

O čem už nemluví, jsou podmínky, za kterých se může půjčka realizovat a jak tyto peníze a za co utratit. To je právě onen danajský dar, protože "naše" armáda nebude smět kupovat to, co bude chtít a potřebovat pro své moderní vybavení, ale to, čeho se potřebuje armáda Spojených Států zbavit. Půjde tedy o starou opotřebovanou techniku, kterou bude třeba opravovat a poskytnout jí enormně nákladný servis. No, a to už bude za naše peníze, protože ta pomoc je půjčkou za velké úroky na 10 - 15 roků. Za tento "dar", ve výši okolo 900 milionů USD, si budeme nuceni koupit právě od nich nekvalitní služby a náhradní díly, které si nebudeme smět vyrobit sami.

Bohužel to, co jsem dosud uvedl je pouhá maličkost proti tomu, že chcete nakoupit "údajně nejnovější a nejlepší americké letouny na světě, F-35." Kontrakt, údajně není ještě podepsán, ale Vy jste rozhodnuta jej realizovat.

Dobrá hospodyně by se ptala např.

Na co takové monstrum budu potřebovat?
Kolik by to stálo?
Nemusela bych si na to vypůjčit?
Mám dost velké příjmy, abych se brzy zbavila dluhů? Atd.

A možná by si položila další otázky, než se rozhodne. Nu a nyní se ptám, jestli jste si před svým rozhodnutím nějaké otázky položila Vy? Jaké, pochlubte se!

Já přečetl jsem si potřebné informace o tomto letadle, a dobrý dojem na mě neudělalo. Proto jsem se obrátil na odborníka, který bude nestranný a ví o tom víc než já.

Je jím Scott Ritter, bývalý zbrojní inspektor OSN a přední vojenský expert. Byl americkým vojenským expertem, také zbrojním inspektorem OSN v Iráku, hlavním analytikem pro námořní pěchotu a pohovořil o plánovaném nákupu vojenských stíhaček. Svoje analytické poznatky, pro ministryní obrany ČR, shrnul do několika vět.

Uvedu Vám celou jeho analýzu Vámi nakupovaného letounu. Zde je.

"F-35 je jedná z nejhorších stíhaček, které kdy Spojené státy vyrobily.
Jsou velice drahé.
Jejich uvedení do provozu by vyžadovalo nesmírné náklady, mimo jiné. na výstavbu nového letiště.
Ekonomičtí experti odhadují, že nákup a uvedení těchto monster do provozu by vyžadovalo celkové náklady 8-10 bilionů Kč.
Zadlužení hospodářství, by trvalo 70 - 90 roků.
V tom nejsou započteny úroky z nezbytných půjček.
Palubní systémy nefungují, a pokud jste pilot, zemřete".
Není to obtížně zjistitelné letadlo, je snadné jej detekovat a sestřelit.
Elektronika bojového letounu F-35 prostě a jednoduše nefunguje tak jak má.
Má vysokou poruchovost.
Letadlo je velmi náročné na údržbu.
Co se motoru týče, i když nejste ve válce, jeho údržba vás přivede na mizinu."
Česká republika by kdykoli v budoucnu měla mít 40% bojovou pohotovost.
To by v případě letectva znamenalo, že 4 z 10 letadel budou trvale schopné boje.
V případě, že Česká republika budete mít F-35, tak se vám to prostě stejně nepodaří.
Podle vyjádření Rittera je důvod velmi jednoduchý: Ta letadla jsou prostě příšerná.
"Dokonce i americký kongres, který je nechvalně proslulý tím, že vyhazuje peníze za zbraňové systémy, se začíná probouzet a uvědomuje si, že má své limity... obrovské limity.
Jednoduše řečeno, pořídit si stíhačky F-35 je velká chyba", řekl dále Ritter.
Podle Rittera jsou pokusy s tímto letadlem létat v boji naprostou sebevraždou.
F-35 jsou schopné nést jaderné hlavice, což znamená, že jsou certifikovány k manipulaci s jadernou bombou B-61, která je v současné době hlavní zbraní NATO.
Přestože, Česká republika, není jadernou velmocí, tak se jí podle nové doktríny NATO v případě pořízení letounů F-35 stane.
Každý člen NATO, který má F-35, má zároveň jadernou platformu a NATO očekává, že ji v případě válečného konfliktu použije.

Zkuste se nad tím zamyslet paní Černochová. Rozumný ministr by především revidoval svůj úmysl a tyto letouny by rozhodně nekupoval.

Dosud máme ve výzbroji letectva švédské letouny Gripen. "Máme" je to pojem zavádějící, protože neslouží obraně našeho vzdušného prostoru.

Naši piloti jsou velmi dobří a inteligentní. Vědí, že v případě úmyslu napadnout leteckou velmoc Rusko, budou sestřeleni dříve, než přeletí její hranice.

I tyto letouny jsou na naše podmínky a jejich účel drahé. Naprosto vyhovující by byly u nás vyrobené MiG-21, kterými jsme měly vyzbrojeny tři stíhací pluky. Co se týče jejich provozních a bojových vlastností, jsou zcela srovnatelné se švédskými Gripeny. To by ovšem ti, co rozhodovali o jejich vyřazení z výzbroje našeho letectva, nesměli být zatíženi tupou nenávistí a rusofobií, kterou našim zaprodaným vládnoucím kruhům nainfikovali "naši noví američtí přátelé"

Nyní, snad na závěr uvedu báseň, kterou naším politikům věnovaly matky, babičky, otcové, dědové a děti nejen z České republiky. Je věnovaná i Vám paní Černochová. Zamyslete se nad ní! NALÉHAVĚ PROSÍM!

HLAS KLUKA:

Vy dospělí nám říkáte, že nesmíme se prát. Sami však války vedete, v nich zemřel můj kamarád. Já toho kluka neznal, ale chtěl bych si s ním hrát. Vždyť každé dítě na světe je můj kamarád.

Možná, že chtěl být pilotem, co všechny země spojí. Možná, že chtěl být lékařem, co rakovinu zhojí. Možná, že chtěl být hvězdářem, co vidí nebe stále čisté.

Jedno je však jisté!! TEN KLUK CHTĚL ŽÍT. Zabraňte válkám dospělí. Vy nesmíte se prát. Vy život dětem dáváte a nesmíte ho brát.

Nevím, jestli jste matkou nebo babičkou, ale chci věřit tomu, že vědomě nechcete dětem život brát. Měla byste si uvědomit, že zbraně, které rozesíláte nacistům, fašistům a pohrobkům ukrajinského Bandery, si nevybírají svoji oběť a podlehly jim stovky dětí, nejen ruských, ale i ukrajinských. To by Vás mělo probudit z Vaší rusofobie a chorobné nenávisti ke všemu ruskému.

Můj vztah k Rusům a Sovětskému Svazu se formoval už v dětství, kdy nás osvobodila sovětská armáda a nezměnil se za celý můj život. Jenom našim osvoboditelům vděčíme za životy.

Pokud nehodláte změnit své názory ani po volání "Hlasu kluka", potom Vás musím považovat za exemplární stvůru, která kdy po naší krásná vlasti v historii vůbec kráčela.

Já jsem už starý člověk a moje svíce už asi dohořívá. Nemusel bych se snad ani mírovou politikou zabývat, ale musím.

Chtěl bych mít před sebou, alespoň další dva životy a dost sil, abych svými schopnostmi a znalostmi pomohl obraně naší krásné vlasti a mírovému životu našich dětí.

Mám čtyři děti a jejich životní partnery, šest vnuček a vnuků, pravnučku, samozřejmě milovanou manželku a na ně všechny myslím s dojetím. Nechci v žádném případě stát stranou lidské společnosti v boji za mír.

Prof. Ing. Bohumil Svoboda DrSc.